Redakční Honda CB500X: Zajíždíme!

Každou novou motorku je potřeba zajet. Ale není třeba to úplně démonizovat. Co ono tajemné zajetí či zaběhnutí znamená? Úplně zjednodušeně to, že se jednotlivé pohyblivé součástky musejí „seznámit“ s těmi, kterých se dotýkají, a udělat si mezi sebou určitý vztah, nastavit si pravidla a mantinely, v nichž se budou pohybovat. Trochu se ošoupat. Takhle to zní jak z učebnice o rodičovství, nicméně platí to beze zbytku. Nic míň, ani nic víc. Není to atomová věda, nemějte ze zabíhání motocyklu děs a hrůzu, že něco pokazíte, někde přidáte o 2 mm více plynu a v tu chvíli se váš nový poklad celý rozsype. Pokud to přeci jen udělá, není to tím, že byste ho špatně zajížděli, ale že někdo v továrně u výrobce neměl zrovna dobrý den nebo správně nastavený momenťák. Nebo obojí.

Když se mluví o zajíždění či zabíhání motocyklu, zpravidla se to mluví o motoru. Jenže pozor, ono se to týká celé motorky! Ta je poskládaná z nových regálových dílů, a kdekoli se cokoli proti sobě hýbe, bude se to muset dostat do vzájemného souladu. Jak se tedy chovat při zajíždění?

Motor

Poučka z manuálu „prvních 100 km točte motor do XXXX otáček, prvních 500 km do YYYY otáček a prvních 1000 km do ZZZZ otáček“ dokáže nadělat více paseky než užitku, když se dostane do rukou technickému antitalentovi. Více než otáčkové limity je důležitý váš přístup k motoru a to, jakým způsobem ho používáte. Jeden můj známý kdysi zajížděl fungl novou R1 tak, že zprudka vystřelil na dálnici, vytočil každý kvalt do sedmi tisíc, protože tenhle limit psali v manuálu, a snažil ručičku otáčkoměru držet na tomhle numeru celý den. Byl spokojený, jak šikovně zajíždí, přesně podle příručky, přitom blběji to snad už udělat nemohl.
Honda v posledních letech už otáčkové limity v návodech k obsluze zcela vypouští a naše CB500X není výjimkou. Píše se tam akorát, že se prvních 500 km máte vyvarovat prudké akcelerace i brzdění a že máte jezdit konzervativně. To je přesně to, co motor hlavně první stovky či spíše desítky kilometrů potřebuje.

Když máte motorku úplně novou, na první projížďku ji vezměte rovnou někam dál, ať se motor pořádně prohřeje. Za studena je jeho opotřebení vždycky největší a u nového obzvláště. Tady má CB výhodu kapalinového chlazení, rychle se ohřeje a potom udržuje svou teplotu konstantní. Rozhodně je lepší dát první stovku o víkendu na jeden zátah, než se jezdit tři týdny chlubit všem kamarádům, když k nejvzdálenějšímu je to pět kilometrů. Městský provoz také není ten úplně nejvhodnější (bohužel naše CB se mu, vzhledem k pozici naší redakce, vyhnout nedokázalo). Prostě když to jde, vyrazte někam na klidnou projížďku po druhotřídkách a tam motor postupně zatěžujte.

Základní pravidlo je, že byste motor neměli ani podtáčet, ani přetáčet. Vysoké otáčky čerstvě poskládanému motoru opravdu nesvědčí, ale stejně tak byste ho neměli dusit a držet zařazenou šestku do prudkého kopce ve městě. Musí běžet volně, lehoučce! Když to vztáhnu na naše cébéčko, tak to je maličký dvouválec, který se sbírá pěkně už od volnoběhu. To je výhoda malého motoru, s velkým bucharem budete muset zejména odspodu pracovat mnohem citlivěji. Červené pole otáčkoměru začíná za osmičkou, je to náturou točivé jádro, takže první desítky kilometrů probíhaly někde v rozmezí tří až čtyř tisíc otáček, po stovce už jsem to natahoval k pěti. Ne nějak plánovaně, ale podle toho, jak si motor řekl. Pokud nejste vyloženě jelítka, tak to cítíte, a já na nových motorkách miluju právě tu první stovku kilometrů, kdy cítíte, jak celý stroj povoluje, uvolňuje se… Důležité je měnit otáčky (to souvisí s řazením, o tom dále) a režimy, chvíli jen tak bloumat, chvíli trochu dynamičtěji přidávat a ubírat. Prostě si jen tak hrát. Tohle je dobré absolvovat o samotě na silnici bez provozu, protože kámoši na společné vyjížďce vás za tohle chování nejpozději ve třetí vesnici veřejně zlynčují.

Když v tomhle režimu vydržíte celých prvních 1000 km, určitě nic nezkazíte, ale podle mých zkušeností se už po nějakých 200-300 km motor nijak výrazněji nemění. Nebo alespoň ne tak dramaticky, jak v té první stovce. Je ohřátý na provozní teplotu? Nebojte se ho v průběhu vyjížďky zatěžovat víc a víc. Ne ho hnedle honit do červeného, ale neděsit se, když náhodou někde při předjíždění nakrátko nahlédnete do poslední otáčkové třetiny. Jen pro uklidnění – motorky na zimních novinářských představovačkách mají najeto třeba jen 150 km a nikdo se s nimi nemazlí. Takže to moc neprožívejte.

Převodovka

Jestli se na něčem dokáže projevit mizerně provedený záběh, není to ani tak motor (to byste museli být ukrutná čuňata, aby vám třeba začal brát olej hned jako nový), jako hlavně převodovka. Tam se snažte být jemní, ale důslední. I když jste zvyklí řadit rychle a bez spojky, zpočátku to dělejte přesně opačně – se spojkou, spíše rozvážněji a hlavně pořádně dořazovat. Neznamená to hamtat po řadicí páce jako sloni, ale být si vždy jistý, že jsem dořadil, že tam kvalt opravdu zapadl. Kolíčky ozubených kol si musejí udělat své cestičky do dírek kol sousedících. U našeho céba bylo zabíhání převodovky hodně znát a vyplatila se citlivá prácička. Hodně důležité také je převodovku neustále prohánět. Vzhledem k pružnosti motoru by u CB nebyl problém zařadit ráno šestku a nechat ji tam do večera, ale to převodovku moc nerozhýbete, takže řadit, řadit, řadit! Nahoru, dolů, pořád dokola.

Tlumiče

S těmi toho moc nenaděláte, ty prostě první desítky kilometrů budou méně komfortní, dokud se nerozhýbou. U sportovních motorek s nastavitelnými komponenty si v době záběhu můžete třeba tlumiče trošičku změkčit, přeci jen nebudete jezdit tak agresivně, tak proč se nechat vyklepávat?

Brzdy

Když se sblíží dokonale rovný nový brzdový kotouč s netknutou novou brzdovou destičkou, úplná láska to hned napoprvé není. Ať už mluvíme o brzdové soustavě nové motorky, nebo když potom brzdy měníte. I brzdy si musíte trochu zajet, na našem CB500X to bylo hodně znát. Úplně nová ta motorka nebrzdila nijak zvlášť divoce, hlavně pocit na páčce byl takový gumový. Jediný kotouč a pouze dvoupístkový třmen není kdovíjak předimenzovaná výbava, nicméně dá se to naučit fungovat docela pěkně. Nové brzdy nemají rády dva extrémy – „šudlání“ a přepálení. Čili když v rámci zabíhání usoudíte, že vlastně nejedete tak rychle, abyste museli silněji zpomalovat a brzdy celou dobu jen tak lechtáte, anebo když s nimi naopak několikrát za sebou prudce zabrzdíte až do nuly. Vhodné je častější, středně silné zbrzdění s progresivním průběhem, tedy začít zlehka a následně přimáčknout. Pozor na provoz za vámi, ať se po jednom takovém zabíhání brzd nevezete na něčí kapotě.

Řetěz, řemen, kardan

Ať máte sekundární převod jakýkoli, i jemu svědčí, když se k němu zpočátku chováte – inu, stejně jako ke zbytku motorky. Plynule, bez zbytečných rázů jedním či druhým směrem. U řetězu hlídejte jeho průvěs, každý nový řetěz se po prvních desítkách kilometrů trochu vytáhne, tak ať celou dobu nezajíždíte s povolenou kšandou! A to je vlastně vše. Tak vidíte, že ten záběh není žádná věda…

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)