Nákup skútru - a co dál? Pokračujeme...

Předpokládejme, že jste se během zimy stihli zorientovat v široké nabídce jednotlivých značek a našli ten správný model, který vás zbaví noční můry z každodenního postávání v kolonách nebo hledání volného fleku k zaparkování. Jednoduše máte vybraný nebo dokonce zakoupený skútr, a nějakou tu výbavičku na sebe jste už také pořešili – pokud vám přitom alespoň trochu pomohl první díl naší poradny, jsme moc rádi. Počasí si konečně také vzpomnělo, co má dělat v dubnu, takže k přesedlání do jedné stopy zdánlivě už nic nechybí. Přesto si dovolujeme přidat ještě pár tipů, které můžou hodit. (všem ostříleným mazákům, kterým následující odstavce připomenou kurs pro blondýny, se předem omlouváme.)

Povinná výbava

Začneme tradičně tím, co vyžaduje zákon. Aktuálně platná vyhláška podstatně zjednodušila seznam povinné výbavy, takže už nemusíte vozit ani krabičku s náhradními žárovkami ani reflexní vestu – tu ale doporučujeme dát aspoň pod sedlo dobrovolně. Nikdo netvrdí, že ji musíte mít navlečenou na sobě i v pravé poledne, ale když se nečekaně někde zdržíte do tmy, pomůže vám hodně se zviditelnit. A o to přeci jde, ne? Alespoň to tvrdí policejní statistiky nehodovosti.

Co ve výbavě skútru naopak chybět nesmí, je lékárnička a náhradní pojistka. Zatímco jednu nebo dvě rezervní pojistky dává většina výrobců přímo do pojistkové skříňky hned ve fabrice (raději si to ale zkontrolujte), lékárna obvykle v základní výbavě chybí, a je třeba jí doplnit. Hodně slušný prodejce vám ji pod sedlo přihodí grátis, jinak počítejte s výdajem maximálně do dvou stovek. Abyste kvůli nevyhovující brašničce neskončili na Borech, musí její obsah splňovat vyhlášku 283/2009, 216/2010 nebo 182/2011. Oblíbené téma při silniční kontrole je také doba použitelnosti lékárničky.
Že skútr musí mít ze zákona sjednané pojištění zodpovědnosti, neboli povinné ručení, asi není třeba připomínat. Bez něj by vám koneckonců nedali na registru vozidel ani espézetku. Ano, ta plechová tabulka s čísly a písmeny je povinná i na fichtlech, a připevňuje se jenom dozadu. S papírovou převozkou od prodavače se dá jezdit deset pracovních dnů, takže máte velkou šanci, že stihnete vystát frontu na magistrátu. Pak už stačí značku přidělat. Ideální je, když má skútr na držáku připravenou plastovou podložku pod SPZ, do které se pak plechové číslo jenom zacvakne. Jenom na okraj, první technická prohlídka vás u nového skútru čeká až za čtyři roky, pak už se chodí na STK každé dva.

Tím máte z krku všechny formální náležitosti, a můžete konečně vyrazit do ulic. Dopravní špičkou projedete jako nůž máslem, a místečko k zaparkování se najednou také hledá mnohem snadněji. Tím pádem stihnete mnohem dřív odkráčet za svým byznysem, ale co si počnete s tím zázračným dopravním prostředkem? Zamčené auto je proti skútru skoro nedobytná pevnost, a denně se „ztratí“ desítky. Co pak čeká v džungli velkoměsta na bezbranný skútr?

Jestli chcete mít jistotu, že zpátky nepojedete taxíkem, musíte co nejvíc odradit případné nenechavce. Na delší odstávky – doma nebo v práci – si nejspíš zařídíte parkování v nějakém hlídaném nebo uzavřeném prostoru, kam se jen tak někdo nedostane. Ale i když necháte skútr jenom na půl hodiny před restaurací, snažte se co nejvíc odradit zloděje.
Zamknout řídítka - to je absolutní minimum, které jim můžete udělat natruc, ale před naložením do dodávky to skútr nezachrání. Ani zámek na kotouč, klip na řídítka, U-zámek nebo řetěz protažený ledabyle předním kolem tuhle možnost úplně nevyloučí, i když alespoň znepříjemní tlačení skútru k připravenému autu. Kotoučové zámky s vestavěným alarmem navíc můžou lapku trochu vyplašit, zvlášť když parkujete na frekventované ulici.
Nejbezpečnější způsob zajištění je ale zamknout skútr k nějakému nepohyblivému předmětu, jako například sloupu dopravní značky, pouliční lampy nebo zábradlí. Omotávat řetěz nebo lano kolem metr vysokého sloupku pochopitelně nemá význam a velkou roli také hraje uchycení na druhé straně, tedy na skútru. Ideálně k tomuto účelu poslouží železné oko navařené k rámu, kterým jsou některé modely vybaveny už z výroby. Nachází se obvykle v místech pod podlahou a je dost velké na to, aby jím prošel i silný řetěz. Pokud takové oko na svém skútru nenajdete, musíte si vystačit s jiným pevným úvazovým bodem, Nejméně bezpečné je přední kolo, které se dá nejsnadněji odmontovat, a to samé platí o přední vidlici. Když to dovolí délka řetězu, přivažte skútr kolem podlahy, nebo alespoň skrz ráfek zadního kola. Úspěch můžete slavit také s kombinací lana a U-zámku.

Při srovnávání mezi řetězem a lanem se za jistější variantu obecně považují řetězy, které se nedají tak snadno přeštípnout. Na druhou stranu jsou těžší a méně skladné, což není v případě skútru s velkým podsedlovým prostorem zas takový problém. Dělají se i lana obalená plechovými válečky, které je chrání před přeříznutím. Důležitá je i kvalita zámku – na YouTube visí několik videí, jak za deset vteřin odemknout zámek šroubovákem nebo dokonce propiskou. Investujte radši pár stovek navíc, vyplatí se to.

Jestli váš skútr nebude nocovat v garáži, ale třeba na hlídaném parkovišti (na nehlídaném pravděpodobně nevydrží stát víc než dvě noci, jsme v Česku), dřív nebo později vám ho začne být líto. Když už chudák nemá střechu nad hlavou, kupte mu aspoň stan, nebo ještě lépe ochrannou plachtu. Odvděčí se vám každé ráno suchým sedlem, a taky ho nebudete muset tak často brát do myčky. Plachty se dělají v různých velikostech, takže když trefíte tu správnou, bude vašemu skútru dokonce i slušet. Chce to jenom trochu trpělivosti při večerním parkování - pogumovaný silon se přilepí na rozpálený výfuk razdva, tak po příjezdu nechte skútra radši chvíli vychladnout.

Kromě odlišných problémů s parkováním se v souvislosti s přesednutím z auta na skútr často řeší také otázka zavazadlového prostoru. Pokud vám nestačí místo pod sedlem a v příručních schránkách, další volné litry získáte přikoupením kufu. Na trhu jsou bedny až do objemu 60 litrů, ale ke stopětadvacítce se spíš hodí zhruba poloviční topcase. Výhodu mají majitelé skútrů se zadním nosičem, kam už stačí přimontovat jenom plotnu, na ní kufr přicvaknout a případně zase kdykoli sundat. Pokud příprava na kufr v základu chybí, nezbývá než investovat ještě do nosiče.

Na seznam běžně používaného a praktického příslušenství patří také doplňky, zpříjemňující jízdu v chladnějším počasí. Před studeným větrem dobře chrání vysoké čelní plexi, někdy dodávané v sadě s kryty rukojetí (ty se dají koupit i samostatně). Ruce jsou vůbec nejvíc na ráně, takže za chladného rána přijdou vhod i vyhřívané hefty nebo zateplené kapsy na řídítka, případně kombinace obojího. Proti revmatu pak slouží speciální zástěra, která se připevní k přední kapotě skútru. Za jízdy se do ní zavrtáte až po pás, a během parkování navíc ochrání sedačku.
Nechceme malovat čerta na zeď, ale je lepší být připraven na všechna rizika, včetně defektu pneumatiky. Dříve narození si ještě pamatují (a ti mladší možná znají z jejich vyprávění) časy, kdy prastaré skútry vozily na přední kapotě náhradní kolo. Moderní doba má ale pro případ defektu pneumatiky mnohem sofistikovanější řešení,a to dokonce v několika variantách. Tou nejjednodušší je takzvaný antipich, neboli lepidlo v spreji. Tahle plechová nádobka velikosti laku na vlasy, naplněná bílým sajrajtem, dokáže ucpat menší díru v duši nebo bezdušové pneumatice a zároveň dofouknout kolo alespoň na dojezdový tlak. Stačí našroubovat hadičku na ventilek a vyprázdnit do něj celý obsah. Oprava tímto způsobem je ale pouze dočasná, a vaše další cesta by měla směřovat nejdřív k nejbližšímu kompresoru a pak rovnou do pneuservisu. Důkladněji zacelit otvor v pryži umí sada knotů a lepidla, doplněná bombičkami se stlačeným CO2. Postup opravy už je o něco pracnější (viz samostatný článek), ale výsledek o to spolehlivější. Knoty se navíc dají aplikovat i na větší díry než antipich.

Existuje i preventivní prostředek proti defektům, který se v přesně stanoveném množství napustí ventilkem do zdravé pneumatiky. Dokud je všechno v normálu, zůstává v tekutém stavu uvnitř gumy a číhá na svou příležitost. V momentě kdy dojde k průpichu, se hmota nacpe do díry a utěsní ji, takže to za jízdy často ani nezaregistrujete.  Jestli se rozhodnete pro prevenci či některý z opravných prostředků, nebo vsadíte na riziko, záleží na vás. Chtěli jsme se jenom podělit o naše skromné zkušenosti s těmi, kteří s jízdou jednou stopě teprve začínají. 
Příště se už konečně podíváme do ulic, jaké nástrahy tam na skútristy čekají.