Kurz první pomoci III. díl

ŠOK

Šok je stav vážného ohrožení života, který se vyvíjí jako odezva organizmu na závažný, většinou škodlivý náhlý podnět. Podstatou šoku je selhání krevního oběhu ve tkáních životně důležitých orgánů. Náhlý pokles krevního tlaku, kdy všechny buňky organismu začnou hladovět po kyslíku. Má několik 3 stádia vývoje, od 3. stupně vývoje je přímým ohrožením života.

Příčiny:

• úrazy spojené se ztrátou krve, intenzivní bolestí, podchlazením a psychickým stresem
• stavy spojené s náhlou ztrátou velkého objemu tělesných tekutin
• infarkt s náhlým rozvojem srdeční slabosti
• úraz elektrickým proudem
• alergická reakce

Příznaky:

• 1. fáze: postižený je neklidný, naříká na bolest, má zimnici. Je bledý, okrajové části těla má studené a pokryté studeným potem. Tep má lehce zrychlený (80-90 za minutu, době hmatatelný i na zápěstí).
• 2. fáze: postižený se začne na celém těle potit studeným lepkavým potem, objeví se cyanóza. Neklid přechází v prohlubující se apatii a bolest ustupuje, mohou se objevit pocity nesnesitelné žízně. Zrychluje se a slábne tep (130-140 za minutu), zrychluje se dýchání a stává se povrchním. Prohlubuje se cyanóza, může dojít ke zvracení.
• 3. fáze: tep je velmi rychlý, často nepravidelný, hmatatelný jen na velkých tepnách. Dýchání je velmi rychlé a povrchní. Postižený je utlumený, reaguje jen ba bolestivé podněty, upadá do bezvědomí a rychle následuje zástava krevního oběhu.

Čím je postižený ohrožen?:
Přechodem šoku do nezvratné (neléčitelné) fáze.

Postup první pomoci:

Tišení bolesti – v praxi spočívá v ošetření ran a znehybnění zlomenin. Laik nepodává žádné léky, nástup účinku tablet je pozdní, musí se vstřebat ze zažívacího traktu. U těžkých úrazů se ztrátou krve je prokrvení zažívacího traktu minimální, vstřebání může být záležitostí dvou hodin. Pozdní je i nástup účinku injekcí aplikovaných do svalu. Jediný účinný způsob je aplikace léku do žíly, což je vyhrazeno profesionálům.
Tekutiny – v laické pomoci je nemůžeme nahrazovat, ale bráníme jejich úniku. Toho docílíme zastavením všech viditelných zdrojů krvácení. Zraněný potřebuje velké množství tekutin, ale nelze mu je podat ústy. Tato podmínka platí univerzálně, nejenom pro vnitřní krvácení. Vypité nápoje znemožňují podání anestezie pro riziko jejich vniknutí do dýchacích cest. Tekutiny se podávají formou infuzí (tzv. kapačky).
Teplo – organismus musí udržovat stálou tělesnou teplotu, což je spojeno se značným energetickým výdejem. Zraněný nemá žádné rezervy, proto dochází k podchlazení. K zábraně tepelných ztrát nestačí přikrývka, zraněného je nutno izolovat od země a chránit před vlhkem. Neprodyšné materiály (např. pláštěnka) navíc významně přispějí k omezení tepelných ztrát.
Klid – stav zraněného zhoršuje stres. Zatěžující podněty přichází prostřednictvím smyslových orgánů. V první pomoci je nutné nejen ticho a psychické zklidnění, ale i zábrana jiným dráždivým podnětům (prudké světlo, uložení na slunci apod.).
Poloha – pokud tomu nebrání závažný důvod, vždy vleže se zdviženými (podloženými) dolními končetinami.

Čeho chceme docílit?:
Odvrácení šoku nebo jeho udržení v počátečních stádiích.
V první pomoci u šoku se traduje pravidlo pěti T. Z pohledu současné medicíny jsou
dříve doporučované postupy neúčinné (podání léků), rizikové (podání nápojů) nebo
dokonce škodlivé (laický transport).

V první pomoci se šok neléčí, ale odvrací.
Šok nevzniká zároveň s úrazovým dějem, vyvíjí se v čase.
Podání tablet proti bolestem je zcela neúčinné.
Podávání nápojů je nebezpečné, zraněného lze osvěžit otíráním rtů.
Transport přenechej profesionálům.

Informace o redaktorovi

Jakub Janata - (Odebírat články autora)
TZ - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE