Jak se vyrovnat s pádem
Text: Petr Poduška | Zveřejněno: 22.1.2014 | Zobrazeno: 54 975x
Jsme rádi, že navštěvujete Motorkáři.cz.
Abychom mohli naši práci dále rozvíjet, tak oceníme, když nastavíte vyjímku v AdBlocku pro náš web.
Děkujeme, tým Motorkáři.cz.
Abychom mohli naši práci dále rozvíjet, tak oceníme, když nastavíte vyjímku v AdBlocku pro náš web.
Děkujeme, tým Motorkáři.cz.
Já poprvé padnul v autoškole, nácvik osmiček. V jednu chvíli jsem prostě už měl skoro nulu a tak sem si lehl na bok. Takže jediný problém byla modřina na stehně. Podruhé, zase autoškola... Velký déšť, blbý asfalt a ještě blbě klopené místo se semaforem. Padla žlutá... Ale já vzal krapet víc za brzdu... Jako úžasný zážitek projet na červenou bokem nejfrekventovanější křižovatku ve městě
poslední pád byl spíš k nasraní... Člověk přežije v dešti a mlze dálnici a vše a pak když to bez motoru parkuje, tak ujedou nohy po štěrku a motorka si ustele na padák... A sklíčko blinkru je ko.. Toť zatím vše... A ano po těch pádech sem sice vždycky vstal ale prostě člověk má nerva a není to ono.
Dobrý článek a díky za něj, já měl motorku měsíc a najeto 3 000km a pak přišla zatáčka, do které jsem jel miliónkrát autem a i na motorce, jenže... Jel jsem rychle a při brždění samo jsem i podřazoval jako "šampión" , jenže jsem to blbec s podřazováním přehnal a seklo se mi zadní kolo a klouzalo, tak jsem vymáčkl spojku (moto se sklidnilo a drželo rovně) a jen brzdil přední a zadní, jenže jsem ji včas nepustil a nenaklonil abych projel, takže jsem skončil ve škarpě v rychlosti asi 30km/h a motorku vzhůru gumama a já pod ní
Prostě křeč kterou jsem na brzdách neuvolnil v ten pravý okamih 
Tento víkend (po cca 14měsících) jsem se byl projet v Rakousku v parádních zatáčkách a po 100km cestě tam, kdy jsem dojel na vysněné místo, jsem si neohřál pořádně gumy a v jedné z prvních zatáček při "krásném broušení stupačky" jsem za to ve výjezdu vzal a už jsem se klouzal a skončil v blátě 
Naštěstí rychlost malá, protože to byla skoro vracečka. Ale bolí to co jsem to té mojí Suzině zase provedl... utržená přední stupačka, utžený celý komplet držák zadní stupačky, zrcátka samo... a kryt motoru odřený, že mi chybí Í z nápisu Suzuki. Naštěstí obě nehody byli štastné a lehké v porovnání s těmi co jsem tu četl...
Prostě nadrbanec co má chvíli motorku 
Ale už se těším až bude tepleji a já zase vyrazím. I když letošní sezónu jsem začal myslím v březnu-dubnu a byli asi 4°C
Taky Nám Všem přeju ať nepotká nikoho nic špatnýho a všechny ujetý km si vesele užíváme bez následků
Poucny a pravdivy clanek. Pred tremi lety prvni motorka v zivote a hned velka. Druhy den prvni drzkopad a slusne narazene rameno a dirka v chodidle od radicky. Prvnich nekolik noci jsem mel regulerni nocni mury ale vdel jsem ze jestli na to nesednu hned znovu tak uz nikdy. Takze jak jsem po tydnu udrzel hefty v ruce bez toho abych se z toho pochcal od bolesti hned jsem zas vyjel. A zaplat panbu za ty dary.
V loni dva pady behem dvou mesicu. Dodnes mam srouby v chodidle. Rozdil oproti prvnimu padu? Pri druhem jsem si orvany jak samice dojel na masine na pohotovost ze me jaksik nateka noha a jeste jsem se smal tomu jaky jsem vul. Pri tretim uz me vezl batuzek autem a sranda me presla kdyz mi rekli ze me chcou sroubovat. Ale podstatne je ze jsem se nemohl dockat az na to zas vlezu. Kazdy nemotorkar v okoli me ma za magora...ale kdyz to se "temhle lidm" vysvetlit neda...neniliz ;)
Já se před čtvrt stoletím rozmáznul bez helmy a oblečení o zeď budovy, kam jsem čelně vlítnul kvůli selhání přední brzdy asi v 80 km rychlosti, naštěstí si to moc dodnes nepamatuji, nicméně bezvědomí, uražená lopatka, zmordovaný rameno a pár drobností. Po pár týdnech v nemocnici jsem přijel domů a jednou rukou jsem už montoval motorku dohromady (byla na dvě části přervaná v brejlích) a jak to zdravotní stav dovolil, už jsem zase jezdil. Pak už to bylo jen pár pádů a zlomenin na okruzích při závodech, ale pokaždé jsem hned naskočil, jak byla mašina a já v pořádku a nikdy jsem žádnej blok neměl, naštěstí. Hlavně jízda po okruhu a nebo v běžném provozu je obrat o 180 stupňů, společné na tom je jen to, že sedíš na motorce, nic víc. A stejně pokaždý, když někam vyrážím mi probleskne hlavou myšlenka, že se už nemusím vrátit a tím víc se snažím dělat vše pro to, aby tomu bylo naopak.
Všem přeji hodně šťastných kiláků a tuny zábavy se svým strojem. 
Člověk nikdy neví, zda se vrátí v pořádku, ale vždycky v to věřím a vždy děkuju Bohu a poplácám strojovnu, že jsem-jsme zpět.
mladická nerozvážnost mě kdysi poučila kam nevidím tam neletím!! a kolikrát se to už vyplatilo ikdyž se staženou prdelí
2x crash za tuhle sezónu...po prvnim to bylo dobrý, po druhym už se nemam na čem rozjezdit,tak to budu muset nechat na jaro. Jestli si chce někdo počíst mojí sezónu tak tady: //www.motorkari.cz/motorka/?mid=98677
Nová motorka + holka za sebou. Zbytek si domyslete. Já si odřel jen bundu a helmu (ani nevím jak se to povedlo). Ona namoženej kotník. Za týden jsme jely znovu
Jak řiká Pepa Sršeň, krom zvířete lze na silnici předpovědět v podstatě všechno. Jestli úplně všechno nevim, ale ze zkušenosti jak z motorky tak auta řikam, že když člověk jede fakt defenzivně, mnoha nepříjemnejm zážitkům se lze vyhnout. Na vlastní blbost je pak dobrý svízt se občas na trati na krosce. Vyzkouši si dobře limity a pádů (bezpečných) je jak hub po dešti
Když neni k dispozici velka motorka, i fichtl a louka casto postaci 
:DDDD
První jarní den a krásné počasí, proč otálet. Štěrk, studená silnice i guma udělaly své a to velmi rychle. Výsledek, na dvakrát zlomená klíční kost a vytržený klíček z ramenního kloubu = operace, šrouby a titanová dlaha do ramene. Po měsíci jsem se nechal uschopnit a druhý den jezdil i s dlahou i šroubama. Takže čím dřív se vrátíte tím lépe :)
Dnes je to přesně 5 týdnů od mé první nehody - srážka z tramvají. Výsledkem je těžká mnohočetná a navíc otevřená zlomenina kotníku (prostě puzzle místo nohy), což si vyžádalo 4 operace a zlomené žebro. Doba léčení je odhadována na rok. Ze začátku jsem o motorce nemohla ani slyšet, ale v poslední době se vše mění a já už se začínám těšit, až příští rok zase budu jezdit. Ze začátku to bude asi těžké, ale věřím, že strach překonám a budu si to zase užívat...
Poslední projížďka v sezóně a přes zimu tam dám ty padáky, říkám si...
No a štěrk ve vesnici. Versys v cajku, jenom plast a nosič kufrů, nějaký ty škrábance plus řídítka na výměnu. Doteď vlastně nevím, jak jsem letěl a zlomil si přitom palec, důležitý je, že přistání bylo na krásně měkkoučkou nacucanou trávu. 50 km domů jsem na tom dojet musel, ale řeknu vám, mít pak celou zimu na přemejšlení, to na pohodě nepřidá. No. Zítra jdu na kurz bezpečný motojízdy k Mírovi Lisýmu a jestli mě ta připosranost nepřejde, kupuju krosku, na silnici mě to teď pro samej strach prostě nějak nebaví. Teda už ne tak jako předtím. Maximálně čopra.
pěkný článek
Článek hezký, bohužel však neřeší to, když 2x spadnete a ani jendou vaše vina, vždy šlo o přednost na hlavní jednou jsem jel cca 40 a podruhé jsem dobrzdil, auto z vedlejší však ne.. Od té doby na každé křižovatce čumim a srovnávám se s tím, že je mi to stejně houby platné
Zatím musím zaklepat, žádný pád, i když párkrát nebylo daleko, většinou si pak musím nafackovat, protože je to vlastní blbostí, snažím se krotit, postupně pořizuju lepší výbavu, zbytečně neriskuju a doufám, že se vždycky všechno semele jak má.
Jediná "nehoda" zatím byla jen sražená srnka (v cca 50-60 km/h), naštěstí mašina něco váží a já s baťůžkem taky, takže setrvačnost zafungovala, moto zůstalo kolama dolů a odnesl jsem to jen já s baťůžkem (naraženou holení a kolenem) a srnka (údaje o jejím zdravotním stavu nejsou k dispozici). Alespoň mám nějakou další zkušenost, pokud by se to stalo příště, snad vím co dělat - nemyslet na to že přijde náraz když už to je nevyhnutelný, nejdůležitější je zapřít se a udržet stroj na kolech a na silnici, zatím se mi to vyplatilo.
Každopádně díky za informace, snad je nikdy nebudeme potřebovat.
Ps: vlastně jó, kdysi dávno jsem položil babetu, ale to už si skoro nepamatuju, bez následků, jak fyzických, tak duševních ;)
V Rakousku mi starší paní nedala přednost. Při odbočování na vedlejší cestu nejdříve zastavila, myslel jsem si, že o mně ví. Bylo to pod Grossglocknerem. Pustil jsem tedy brzdu a v tu chvíli se rozjela a překřížila mi cestu. Motorka odepsaná, já nějaké úrazy, batůžek vyražený dech. Po dvou letech jsme opět zakoupili a pokračujeme. Těšíme se, jak pod Grossglocknerem navážeme a bude pokračovat tam, kam jsme nedojeli.
Pro mě naprosto perfektní článek.Můj první pád byl při cestě na Bílou.Nevím jak jsem zhučel,ale přišla levotočivá zatáčka a jediné co si uvědomuji je jak se sbírám ze země.Hned jak jsem se sebral vidím dva motorkáře a jednoho řidiče jak tahají motku zpod svodidel.Všechny zajímalo co se stalo a zdali jsem v pořádku a mě zajímalo zdali je motka v pořádku.Až po chvíli jsem si uvědomil co se stalo(mi vůbec nic) a byl jsem vděčen všem dobrým radám,které k motce patří.M otorku jsem zkontroloval a pomalým tempem se vydal zpět domů.Základem je dobré oblečení a přilba a také kus štestí při pádu.Tímto všem děkuji co mají dobré rady a umí se podělit bez jakykoliv posměšků.
Všem štastné kilometry.
Hmm, po dvou ze tří loňskejch pádu se mi podařilo ještě stejnej den odjet závod. žena vydatně pomohla polepit lamináty amerikou a posehnat všechno, co bylo olámaný
Fakt je, že jsem jel jak ponocnej - ale nějaký body jsem sebral.
Při tom třetím trvalo asi dva týdny, než se mi rameno dalo dohromady na tolik, abych mohl tak trochu jezdit. Nakládat motorku na vozík jednou rukou byl taky zážitek
Pěkně pravdivý povedený článek.
Už je to nějaký pátek co jsem se rozsekal v plné rychlosti na fichtlu. 
Je fakt, že hned po tom co jsem se hezky proletěl jsem byl vytřepaný jak ratlík. A pár týdnů jsem se bál a byl jsem s toho takový mimo. Jezdil jsem fakt hodně opatrně. Pak přišli prázdniny ve škole a vytáhl mě kámoš na vyjížďku. Tak jsem sedl jeli jsme po chvílí jsem to rozjel jak drak a teď lítám jak ďábel. Dokonce jsme fichtlům dávali plný knedl i na místě crashe. Takže teď je vše v naprostém cajku a každou jízdu si snažím maximálně užívat. 
Zajímavej článek a komentáře. Docela přínosný si přečíst co a proč se při pádech děje a jak se s tím potom srovnat.Každej jsme jinej a jinak se s tím vyrovnáváme, jediný co je jistý, že se to může stát každýmu. Osobně si myslím, že motoškoly, terén a potom i okruhy jsou způsob, jak se vyhnout nějvětším prů_erům, i cizí zavinění se dá trochu předvídat. Padám dost často, i když ne v provozu a ne nijak drtivě/zlomený prsty, zrcátka, plasty, boule, modřiny a lišeje/. Pokud motorka jede a neklepu se jak drahej pes, jezdím dál.nejhorší, co se mi stalo, že jsem si na podzim,na svým Duku, v lese otevřela plégo, protože se mi strašně mlžilo a za chvíli mi při pokusu přejet z jedný mazlavý koleje do druhý seklo přední kolo a řidítko se mi při pádu zapíchlo do helmy podél spánku až k uchu. Došlo mi, že ta největší fantazie,která by člověka nemohla ani napadnout se během chvíle může stát.Stejně tak jako vosa, co při jízdě na skůtru vletí pod brejle a rozdá deset pigár,je na silnici těžký psychický boj.Od té doby se i v tom nejparnějším létě potím v kůži, botách,rukavicích, plných chráničích a se zavřenou helmou,motrka má padáky a na jaře pořídím kryty motoru. Moc bych si přála, aby ta první zkušenost s pádem byla pro každého taková klika,aby mohli sednout a jezdit dál, protože pád má být jen "Zkušenost" která nás posune o kus dál.
Já když jsem padal a svojí kawě GPZ 500 tak to dopadlo asi tak jak mam vybrazeno v profilovém fotu,o 6 neděl později jsem měl TENERE a přiznám že jsem žádným mndrákem do teď netrpěl :) ,Le člověk přehodnotí určité věci :)
Po rychlém slétnutí příspěvků, jak kdyby se nejvíc padalo na kawě. Noo i já prošel nejen vícero kawiček, ale i větší množství pádů ať lehčíh, či těch kdy pad doktor opravoval mě a já kawu. Bylo i hůř, ale jsem zde píši, jezdím a dokonce učím budoucí"dárce orgánů". V letech totalitních, Nás Bláznů bylo poskrovnu a na Japoncích hodně málo, přesto jsme padali -většinou vlastní vinou a nejhorší nebyla VB - prosím to není Venca a Bohouš , ale matka pomáhat a chránit. Neejhorší byl nedostatek a nemožnost náhradních dílů rtak se to řešilo podomácku.Po revoltě jsem pozměnil, přidal nejen na výkonu, ale i na objemu a rychlosti.Samozřejmě tím přišly časy pádů.Nejen v Brně okruh,Most okruh, ale i jižní, střední východní a především západní čechy. Počkejte i Vám po padesátce se bude hůř usínat a vstávat, jenže zase je u pivka na střetnutích o čem povídat a nevyměnil bych to za zdravé tělo ani náhodou. Proto i já tvrdím, kdo NEPADÁ NEJEZDÍ a není ostuda spadnout, ale zůstat ležet. Všem ZDRAVÝM BLÁZNŮM do nové sezony mnoho kilometru, málo pádů a když ano tak rychlé uzdravení a návraty. KAWAMAGOR Petr západní čechy
No tak ja uz Kawinu položila ja svoji blbosti ( to se mi ňic nestalo) více méně mi spadla, a pak tu byl pad kdy me sundal plechovkar , ze se nepodíval a nedal mi přednost ( to je na delší rozebírání viz můj deník ) ted ležím díky tomu padu po včerejší operaci kolena ece ve spitale. Stejně sem ale jezdila hned jak se dala kawina trochu do kupy i se sadrou na ruce a nijak mi to nevadilo :D jen sem nehejbala levim zápěstím ;) tolik moje zkušenost s padem
Já měl zatím pouze dva pády a to v malé rychlosti. První byl zaviněn paní, která mi nedala přednost. Jel jsem na skůtru rychlostí kolem 55 km/h v Olomouci. Udělal jsem i se skůtrem skoro trojtý - salto s pěti vruty, paní promáčkl dveře a čekal na silnici až přijede záchranka. Nic moc mi nebylo, měl jsem odřený záda a naražený žebra. Jak již tady někdo psal tak potom akorát problém s paní, která tuto nehodu zavinila - proběhl soud a já dostal 5000 Kč a škodu na skůtru zaplatila pojišťovna. Druhý pád jsem měl v autoškole jako instruktor, kdy na Yamaze YBR125 si žákyně při řazení spletla páčku spojky s přední brzdou a tak při řazení se nám seklo přední kolo asi při 40 km/h rychlosti. Motorce ani žákyni (lehký otřes) se nic nestalo, bohužel já to odnesl naraženým bokem a vykloubeným loktem. Dle majitele autoškoly neumím vojenský parakotoul
. Sanitka, uspání, vracení loketního kloubu zpátky a potom sádra a dlouhodobá rehabilitace. Dodnes mám sníženou rotaci loketního kloubu a to mi pořád připomíná, že každý z nás musí přemýšlet a předvídat. 
Jojo také jsem slyšel tisíce příběhů a pouček. Jezdi jen v kombinéze říkali mi... ...no ale chlap je stvoření svéhlavé a tvrdohlavé. Jednoho záříjového večera (9.9.2008) jsem si řekl pojedu se projet jen za město, džíny a tenisky ať jsem frajer a jedeme. Mno asfalt co mi pak trhal masíčko z nožičky už se neptal čí to byla vina a kdo že mi to nedal přednost. Jelikož mi vjelo auto kolmo přes můj pruh asi 15m přede mě zbrzdil jsem co šlo a pak to složil na stranu, bohužel mi noha zůstala pod motorkou a náraz mě hezky roztočil. po měsíci a půl pravidelného strhávání obvazů z kolene a léčby jsem si půjčil Kawu od brašuli poučen se oblékl jak mám a na vyjížďce s kámošem po tom co nám tam němec hodil brzdy když jsme akcelerovali na předjetí jsem nedobrzdil a lehl si pod motorku (asi 10km/h), nic se jí nestalo a me také ne, krom drobného naražení boku :) od té doby uteklo asi 30 000km a bez nehody ťuk ťuk ťuk
Přeji všem kola na zemi.
Nu což, přidám jednu story i já
Když jsem si dělal A-čko na velkou mášu, jezdil jsem na Yamasaki Virago. Bylo léto, 40 ve stínu, instruktor mladý kluk v černé, od hlavy až k patě, kožené kombinéze. Tehdy jsem se divil, proč si v takovém vedru bere tak děsnou, slunce a snad i všechno ostatní přitahující, černou kombinézu a já jen plátěnou bundu, tenisky, upnuté džíny a pochopitelně naprosto elegantně vypadající pravé italské sluneční brýle Made in China? A to nebylo poprvé! A pak to přišlo... Vypůjčím si jeden, všem jistě dobře známí text, všem jistě dobře známé písničky, všem jistě dobře známých autorů (schválně). Bylo to Jednoho letního večera na návsi pod starou lípou, hospodský Antonín Kučera vyvalil se s mášou do vracečky, škrtl v silném náklonu pípou (brzdou) o asfalt a vyválel se spolu s instruktorem přes celou silnici. Byla to naprostá paráda. Auto za námi zastavilo, pochopitelně. Auto před námi také, naštěstí. Instruktor se odkutálel kamsi na krajnici a já zůstal ležet pod mášou. Díky Bohu se nám ani máše nic vážného nestalo. Instruktor po malém tělocviku, v naprostém luxusu své kombinézy, překvapen, já s roztrhanými džíny, červeným kolenem jako řepa, opáleným lýtkem a kyselým úsměvem... též. Jak je to jen možné? Co se stalo? No comment... S velkou omluvou panu instruktorovi a poklonou obecenstvu za estrádu, jsme s bojácnou opatrností znovu sedli na mášu a odjeli povinnou jízdu. Konec dobrý, všechno dobré 
A ponaučení? Příště si to s tím instruktorem vyměním 
Přeji všem co nejméně pádů a když už, tak rychlé zotavení
Zažil jsem tři,ale opravdu lehký, lepší je určitě nepadat,jen nevím jak to udělat-snad to bude už dobrý.
Jeli jsme s kámošem na sraz - závod veteránu Křivonoska, v serpentýnách ve vracečce na zemi olejovej proužek od nějakýho posranýho traktoru
, než jsem se nadál už jsem se s motorkou po pádácích klouzal proti svodidlům.. Jel jsem tak 30 ale stejně mi přišlo, že jsem zbytečně moc dobitej a že se po tý zemi kloužu dost daleko, byl sem naraženej a spálenej zevnitř o hadry.. Motorky mi bylo hrozně líto, do tý doby byla bez škrábance, ale odnesli to jenom padáky a stupačka.. No a jak jsem se s tím pádem vyrovnal? Sedl jsem na mašinu a jeli jsme do vesnice sehnat aspoň sikovky ať srovnám stupačku a stihneme ty veterány 
Až doma mi docházelo, že i v malý rychlosti to bolí a čáru od oleje prostě musíš čekat v každý zatáčce..
Měl jsem zatím jeden pád a to když jsem to narval ze zadu do auta. Stará paní, které navíc nesvítily brzdové světla a z ničeho nic dupla před přechodem pro chodce na brzdy. No tehdy mě bylo 17 a jel jsem na mustangovi. obě dvě brzdy na max sepnuté, ale srážka bohužel už byla na dohled. Paní jsem promáčkl helmou kufr a přeletěl jsem přes střechu na chodník. První kdo u mě byl, byli policajti, stalo se to zrovna před stanicí, takže to měli live přenos. Až na odřenou nádrž a výfuk nic se nestalo. já jsem měl akorát obě kolena o lokty od krve jinak taky dobrý. Tak jsem dostal hned pokutu na stanici a sedl jsem na motorku a jel ještě s paní 20 km do pojišťovny. No příště musím více předvídat i za jiné řidiče.