globalmoto_unor




Jak na enduro začátky: zatáčky

Mohlo by se zdát, že zatočit na motorce umí každej jouda, takže další pilování vinglů můžeme poslat k ledu. Jenže zas taková brnkačka to není a rozhodně je stále na čem pracovat a je fuk, jestli jde o začátečníka nebo pokročilejšího střelce. Ovládat zatáčení určitě patří mezi nejzákladnější dovednosti, a proto se tomu bude věnovat další díl našeho seriálu, jak na začátky endura.  

Kapitoly článku

Mrkneme se na to, jak jednoduše trénovat průjezd zatáček a je fuk, jestli vestoje nebo vsedě. Při enduro ježdění ve volném terénu se převážnou většinu času stojí ve stupačkách a to platí také o průjezdu zatáček. Pochopitelně dochází také na utažené zatáčky, které se jezdí vsedě, a tím spíš, když se jedná o vingly ve vyjeté koleji. Stejně jako při akceleraci a brzdění je nejdůležitější jezdec samotný a jeho práce s vlastním tělem. Prostě na motorku nejde jen tak kecnout a jít se vozit jako pytel brambor, protože bez pohybu a přenášení váhy ve stupačkách není šance vykroužit zatáčku, ale ani se pořádně svézt.

Proto je ideální začít trénovat průjezdy zatáček na volném prostranství a věnovat se zatáčení vestoje i vsedě. Je neuvěřitelné, jak takový trenál dokáže jezdci pomoci a posunout vpřed. Důležitá je trpělivost a samozřejmě chuť se něco naučit. Také u zatáčení je potřeba začít hezky v klidu, nikam nic nešroubovat a postupovat krůček po krůčku. Velice časté jsou chyby, kdy jezdec vestoje přenáší váhu na opačnou stranu, zrovna když sedí v zadní části sedla anebo tahá nohu za sebou. Dost nebezpečná je také vyvrácená noha kolmo od motorky, protože to je jen krůček od nepříjemného poranění kolene. Dávat bacha je potřeba také na zbrklou a prudkou akceleraci, která dost často bývá odměněna řádným kopancem a tvrdým přistáním na zem. Prostě všechno má své a ani u endura tomu není jinak. Při tréninku buďte vždy uvolnění, snažte se jezdit co nejplynuleji a pozornost věnujte čtení okolí. Svůj pohled nikdy nesměřujte přímo před přední kolo, ale naopak několik metrů před sebe a dá se říct, že je dobré vždy koukat tam, kde chcete být. To znamená, že když projíždíte zatáčku, jste očima na výjezdu.

Jak už zaznělo, při enduru se většinu času jezdí ve stupačkách a proto se nejdříve podíváme na trénink zatáčení vestoje. Kužely si tedy postavíme do řady za sebou a mezi nimi necháme rozestup dva až tři metry. Rozestupy je dobré měnit a trénovat tak kratší slalom, který je náročnější na rovnováhu anebo naopak slalom rychlejší s kužely dále od sebe. Klidně si postavte dvě dráhy, kdy pojedete jedním směrem slalom s delšími rozestupy a zpět slalom s kratšími rozestupy. Vždy je potřeba pamatovat na základní jízdní pozici a uvolněný úchop motorky. Mašinu držte sevřenou nohama a snažte se mít lehce pokrčená kolena.

 

Zadek vystrčte ven ze zatáčky a řidítka tlačte do zatáčky. Už na první pohled je zřejmé, že pozice za řidítky připomíná lyžování a je jasně vidět, jak je důležité je přenášení váhy těla. S troškou nadsázky se dá říct, že motorku lámete pod sebe a tím jí pomáháte do náklonu a tím pádem zatáčet. Také buďte mírně předkloněni nad řidítka, protože tím docílíte důležitého zatížení předního kola. Pamatujte, že nesmíte svůj zrak nikdy upřít na přední kolo, ale ani kužel, který zrovna míjíte. Zkrátka se dívejte dále před sebe, v tomto případě na další kužel, který přichází na řadu. Takto se dá trénovat téměř kdekoliv a místo kuželů mohou posloužit třeba kameny nebo polínka.

Po tréninku zatáčení vestoje se uvelebíme do sedla a budeme trénovat zatáčky vsedě. Jeden by si mohl říct, že tohle bude velkou pohodou, ale opak je pravdou. Klade se zde totiž velký důraz na koordinaci pohybů a správnou pozici v sedle. Kužely si postavte do kosočtverce tak, abyste si vytvořili kolečko s průměrem zhruba deseti až patnácti metrů. V převodovce cvakněte druhý rychlostní stupeň a jezděte po směru i proti směru hodinových ručiček. Při zatáčení vsedě je důležité tělo posunout co nejblíže ke krku řízení a dá se říci, že do nejnižší části sedla, která je na obrázku znázorněna zelenou až oranžovou barvou. Nohu do vnitřku zatáčky překopněte dopředu a mějte ji přišpendlenou ke spojleru motorky. Právě tady dochází k nejčastějším chybám, protože jezdci mají nohu kolmo k motorce anebo ji tahají za sebou. Noha musí být překopnuta dopředu a zrovna tak v jedné přímce s motorkou. Jinak hazardujete se zdravím a koledujete si o zranění kolene, přesněji řečeno poranění vazů a to je pak s ježděním hodně dlouho amen.

Při průjezdu zatáčky by se noha neměla dotýkat země, protože neplní roli stojánku, ale pouze pojistky. Trup je nakloněn nad řidítka a tím jeho váha zatěžuje přední kolo, které pak nemá tendenci uskakovat. Nyní se dostáváme na ruce, které hrají při zatáčení obrovskou roli. Ruka do vnitřku zatáčky je téměř natažena a vnější paže naopak v lokti pokrčena, přičemž loket směřuje nahoru. Vypadá to trošku jako když mácháte prádlo a tím pohybem vlastně motorku dostáváte pod sebe, což ve finále zajišťuje projetí zatáčky v požadovaném náklonu. V sedle se pohybujete jednak dopředu a dozadu, ale i ze strany na stranu. Když motorku cpete do náklonu pod sebe, lehce se posouváte na hranu sedla, jako byste stále seděli vodorovně. Takto jezděte okruh stále dokola a dbejte na to, abyste docílili plynulou neucukanou jízdu a přitom se snažte motorku dostat do co největšího náklonu. Jednak makáte na správném průjezdu zatáčky a pak cvičíte rovnováhu, což je při enduro ježdění alfou a omegou.

Dá se říct, že zatáčky v hluboké koleji jsou hlavně motokrosovou záležitostí. Vy se s nimi nejspíš setkáte, když se přihlásíte do nějakého enduro závodu anebo crosscountry, kde se po několika průjezdech vyjedou koleje. Právě zatáčka v koleji dokáže sakra potrápit a věřte, že předchozí trénink dokáže trápení v koleji zásadně ulehčit. Jakmile to budete mít v paži, neskutečně zrychlíte a zatáčky v náklonu si také skvěle vychutnáte. Proto zde platí to samé, jako jsme si ukázali v předchozím motokrosovém seriálu.    

Najděte si zatáčku s vyjetou kolejí, kde budete průjezd trénovat. V tuhle chvíli využijete techniku, kterou jsme pilovali v předchozích dílech, tedy brzdění, průjezd a následnou akceleraci. Když přijíždíte do zatáčky, snažte se stát co nejdéle, brzdit oběma brzdami současně, nedostat zadní kolo do smyku a usedat nejdříve za první třetinou zatáčky. Okamžitě potom sedněte do přední části sedla, vykopněte vnitřní nohu a dbejte na správné držení rukou s lokty nahoře. To znamená mít vnitřní ruku nataženou do zatáčky a vnější ruku pokrčenou, což zaručí ideální „položení“ motorky do zatáčky.

Svou roli hraje vnější noha na stupačce, která pomáhá motorku tlačit do zatáčky. Při průjezdu je důležité předním kolem „lízat“ vnitřní hranu vyjeté koleje, tělem být nad řidítky a pohled zamířit zhruba šest až osm metrů za zatáčku, tedy do místa, kam se potřebujete dostat a kde chcete být. Dívat se do koleje a pod přední kolo je začátkem konce. Tady je ale potřeba upřesnit, že pohled do koleje směřuje ve fázi příjezdu do zatáčky a pohled do dálky až ve fázi, kdy jste v zatáčce a přichází fáze výjezdu ze zatáčky. Jakmile se tedy dostanete za půlku zatáčky, přichází chvíle akcelerace. Pozor, zde se dělá dost často chyba v podobě uspěchané akcelerace. To vede k vyskočení z koleje nebo akceleračnímu smyku. Proto doporučuji dát si jeden kužel do první třetiny zatáčky, kdy přichází chvíle usednutí do sedla a druhý na výjezd ze zatáčky, kdy je ideální čas plynule otevírat plynovou rukojeť.

Dobré je natrénovat také takzvané otočení kolem nohy, protože občas se potřebujete otočit na pětníku a odněkud v rychlosti „vymáznout“. Také zde lámete motorku pod sebe a za pomoci citování spojky a dávkování plynu motorku otáčíte kolem nohy o 180 stupňů. Váha těla se musí přenést nad přední kolo, vnitřní noha se opírá o zem a ruce dělají totéž, jako u zatáčení vestoje i vsedě. Díky naklonění motorky, odlehčení zadního kola, ale i řidítkům na dorazech a záběru zadního kola, se motorka plynule otáčí kolem jezdce. Tady je potřeba dávat pozor, aby se motorka „nerafla“ a bez ladu a skladu vám nevypochodovala z rukou. Opět platí, že obrovskou roli hraje jemnost a plynulost, tedy citování spojky a plynu, což je otázkou tréninku. Pochopitelně vyšší offroaďáci mají o něco větší výhodu nad menšími jedinci, kteří to všeobecně v enduru mají o chlup těžší. Tak pojďme na to a zase budeme o nějaký ten krok dále!

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 72 Kč od 12 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
quix přispěl 6 Kč
Jiroos přispěl 6 Kč
Mida přispěl 6 Kč
chrochtato přispěl 6 Kč
ZdenalH přispěl 6 Kč
pernik92 přispěl 6 Kč
MichalKimlo přispěl 6 Kč
rikosek přispěl 6 Kč
cechradovan přispěl 6 Kč
MedWed přispěl 6 Kč
micpos přispěl 6 Kč
masi přispěl 6 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (3x):



TOPlist