Bezpečnost motorkářů - projekt APSN - 2.díl

Jak bylo uvedeno v předchozím článku, projekt APSN (Advanced Passive Safety Network) se zabývá bezpečností motorkářů na silnicích. Jedním z bodů tohoto projektu byl i výzkum vhodnosti motorkářského oblečení a návrhy ochranných prvků. Výstupem projektu byla definice norem a metodika testování motooblečení.

Bezpečnost motorkářů - projekt APSN - 2.díl

Ochranné oblečení pro motorkáře


Do kategorie ochranného oblečení patří veškeré ochranné prvky, které má motorkář na těle a jsou schopné ho ochránit při nehodě:
  • jednotlivé části oblečení (bunda, kalhoty, rukavice) – dále jen motorkářské oblečení

  • boty

  • chrániče - protektory (kolenní, loketní, atd)

  • přilby (pozn.: těm bude věnována další kapitola)
  • Samozřejmě hlavní funkcí motorkářského ochranného oblečení má být eliminace dopadů nehody na tělo motorkáře. Vhodné motorkářské oblečení a kvalitní boty významně snižují počet zranění při pádech a klouzání po vozovce.
    Chrání hlavně proti:
  • odřeninám a spáleninám pokožky a svalů při tření o vozovku

  • řezným zraněním způsobeným ostrýmy předměty

  • kontaktním spáleninám od motoru a výfuků

  • tvrdým nárazům způsobujícím zlomeniny a úrazy kloubů absorbací a rozložením sil vzniklých při nárazu
  • Protektory jsou určeny hlavně pro snížení možnosti zranění a také jeho závažnosti. Jejich činnost spočívá v pohlcení nárazů a snížení výsledných sil na hranici, kterou snese lidské tělo. Například při nehodě může motorkář utrpět zlomeninu nohy, ale díky chráničům se může jednat pouze o zlomeninu lehčího rázu a ne komplikovanou zlomeninu – např. tříštivého charakteru.

    Statistiky také potvrzují důležitost ochranných prvků motorkářského oblečení:


  • 30% zranění motorkářů jsou úrazy rukou a 23% zápěstí

  • 80% motorkářů, kteří jsou při nehodě zraněni, mají zranění nohou, z toho je úrazů 16% chodidel a 23% úrazů kotníků

  • Při čtyřech z pěti nehod motocyklů mají motorkáři zraněné nohy a třetina má zlomeniny velkých kostí. Procento úrazů ramen (paží, klíčních kostí) se pohybuje kolem 56% a zlomeniny v těchto partiích se vyskytují zhruba v 17% případů.
  • V roce 1986 probíhala v Německu studie, která sledovala nehody motorkářů. Z této studie vyplynulo, že u motorkářů, kteří v době nehody používali ochranné prostředky, byla průměrná doba hospitalizace v nemocnici o 7 dní kratší než motorkářů, kteří nebyli takto vybaveni. Také měli o 20 dnů kratší pracovní neschopnost a o 40% menší pravděpodobnost trvalých následků ze zranění. K podobným závěrům došel i projekt nazvaný MAIDS. Z tohoto projektu vyplynulo, že motorkářské vybavení funguje v 34% jako ochrana a v 57% zmírňuje zranění. Rozdělení účinnosti ochrany do jednotlivých oblastí v MAIDS.



    V roce 2001 byla na výstavě Intermot prezentována studie Project D-Tec. Na tomto projektu pracovala firma Dainese ve spolupráci s Izraelskými firmami zabývajícími se technologickými návrhy. Výsledkem byl systém „airbag vesty“, která se během 25 až 30 milisekund nafoukla. Tlak byl udržován po dalších 20 sekund po aktivaci. Schopnost pohltit a zmírnit dopady nehody u tohoto zařízení oproti klasickému motorkářskému oblečení byla o několik desítek řádů vyšší. Dalším projektem roku 2001 bylo definování potřeb motorkářů a z toho vyplývajících ochranných opatření. Při některých nehodách se však objevují mechanismy a síly působící na tělo, u kterých motorkářské oblečení nemůže následky zmírnit.

    Příkladem je

    :
  • prudký ohyb, drticí a kroutící síly působící na dolní končetiny (např. noha mezi motorkou a autem)

  • mnohačetná zranění způsobené průnikem předmětů do těla

  • velmi silný náraz na hrudník nebo břicho způsobující vnitřní zranění (např. náraz hrudníku do sloupu)
  • Srovnáním poškození oblečení při nehodách umožnilo přesné stanovení míst na oblečení, která jsou při havárii velmi exponovaná. Zde jsou zobrazeny oblasti, kde hlavně dochází k oděrům zaznamenaných u dvaceti vzorků oblečení po nehodách.


    Prodřená a roztržená místa na všech 60-ti vzorcích (včetně předchozích 20ti)



    Místa poškození zipů a švů u 60ti zkoumaných vzorků motorkářského oblečení po nehodě.



    Další evidování těchto případů podpořilo zjištění, že například rozsah popálenin končetin může být snížen oblečením kvalitních kalhot a bot. (Například už v roce 1980 bylo doporučováno: "Na motorku silnější rifle a vysoké pevné boty") V roce 1990 se objevily první kvalitní motorkářské boty a chrániče kolen, které byly velmi podobné chráničům tehdejších hokejistů. Další tým vědců v závěru své práce z roku 2002 potvrdil význam motooblečení. Vycházeli také ze sledování nehod. Motorkáři jezdící v motorkářském oblečení (s chrániči) mají významně menší počet zranění nohou a dříve zjištěná procenta úrazů závislá na rychlosti odpovídají nyní rychlosti vyšší. Tzn., že například při kolizích v malých rychlostech do 50km/h bylo 80% zraněných motorkářů. Pokud motorkáři používali ochranné oděvy, tak stejný procentní podíl se vyskytoval až při rychlostech do 60km/h. Rok 2003 byl pro motorkářskou veřejnost zlomový. Časopis Motorcykle News (MCN) zveřejnil test motooblečení od osmnácti nejvýznamnějších evropských výrobců. Pouze čtyři z nich dosáhly nejlepšího hodnocení, některé velmi drahé modely nedosáhly vůbec na evropský standard! Dvě třetiny kombinéz praskaly a nebo bylo vadné zpracování kůže. V osmi případech byly chyby v protektorech. V tu samou dobu bylo testováno i textilní oblečení, ale to nedopadlo lépe. Tehdy pouze tři výrobci koženého oblečení splnili podmínky CE certifikace (Carrera, BKS, Hideout). V MCN již dříve testovali motorkářské boty (1997) a pouze polovina splnila normy ochrany před nárazem.
    Výsledky těchto testů byly pro výrobce pořádným nakopnutím!

    Normy, které byly definovány na základě všech výzkumů


    Již od roku 1989 veškeré motorkářské oblečení by mělo splňovat standardy definované v evropských normách. Veškeré materiály a prvky oblečení jsou testovány a pokud splňují normu jsou označeny CE (Conformite Europeen). Například boty musí být označeny CE EN 13634, bundy, kalhoty a kombinézy CE EN 13595 a protektory CE EN 1621. EN 1621-1: Motorkářské oblečení s ochranou proti nárazu. Obsahuje požadavky a definice testů pro chrániče (např. protektory ramen).
    Testování probíhá na speciálním “kladivu”. Na protektor je působeno rázem o energii 50J a naměřená přenesená síla nesmí být větší než 35kN.



    EN 1938 Ochrana očí. Brýle pro motocyklisty
    EN 13634 Ochranná obuv pro profesionální motocyklisty. Požadavky a testy. Norma stanovuje, že minimální výška je 160 mm měřeno uvnitř boty, měřeno od paty vzhůru. Boty se testují na oděr, tuhost podrážky. Měří se schopnost voděodolnosti a také schopnost odvětrání nohou. Dále se testují protektory kotníků. EN 13595-1 Ochranný oděv pro profesionální motocyklisty – bundy, kalhoty, kombinézy.

    Požadavky.


    Design a umístění ochranných prvků vychází z výše uvedených výzkumů a ze sledování reálného opotřebení motooblečení při nehodách. Jednotlivá exponovaná místa jsou rozdělena na zóny, které určují kde dochází často k nárazu, kde k odření atd.

    Norma také dále dělí oblečení do dalších kategorií:


  • LEVEL 1 – ochrana při nehodě při "městské" rychlosti ne vyšší než 30 mil/h (48 km/h)

  • LEVEL 2 – ochrana při nehodách ve vyšších rychlostech, po nehodě nesmí být znova používáno!

  • Existuje také LEVEL 3 – který definuje Cambridge standard nebo SATRA – alternativní technické prostředky
  • EN 13595-2 Ochranný oděv pro profesionální motocyklisty – bundy, kalhoty, kommbinézy. Testovací metody.pro zjištění schopnosti odolávání oděru. Je definován test, kdy se pruh materiálu obrušuje. Modeluje se situace, kdy se motooblečení klouže po silnici rychlostí 8m/s.


    EN 13595-3 Ochranný oděv pro profesionální motocyklisty – bundy, kalhoty, kommbinézy. Testovací metody.pro zjištění schopnosti odolávání protržení a prasknutí Materiál se upne do obruče a vytvoří jakousi mebránu, na kterou pak působí tlak vody. Bod protržení je elektronicky zaznamenáván.


    EN 13595-4 Ochranný oděv pro profesionální motocyklisty – bundy, kalhoty, kombinézy. Testovací metody pro zjištění odolnosti proti průrazu. Na materiál kombinézy dopadají tyče a zjišťuje se maximální síla nutná k průrazu průrazu.


    EN 13594 Ochranné rukavice pro profesionální motocyklisty. Požadavky a testovací metody. Rukavice jsou většinou opatřeny protektory bránícími prodření a musí být umístěny v separátní oddělené vrstvě rukavic. Přesah rukavice za zápěstí musí být dle normy minimálně 50 mm. Pro testování oděru se používá stejné zařízení jako u oblečení. Protektory v rukavicích se testují energií 5 J a přenesená síla by neměla být větší než 4 kN.
    EN 1621-2 Motorkářské oblečení s ochranou proti nárazům. Zádové protektory. Požadavky a testovací metody. Testovaní je prováděno podobně jako u protektorů ramen. Na protektor udeří kladivo s energií 50 J. Pokud má protektor splňovat LEVEL 1, tak nesmí přenesená síla přesahovat 18kN. Pokud LEVEL 2 tak 9 kN. A toto musí splňovat v minimálně pěti testech bezprostředně po sobě!
    Mezní hodnoty sil pro testy byly stanoveny na základě výzkumů v automobilovém průmyslu, kdy bylo zjištěno, že síla 4 kN je mezní silou kdy dochází u křehkých kostí (například žebra) ke zlomení. Výše uvedené normy převzaly všechny státy EU.

    Toto téma bylo trošku obsáhlejší, a tak slibované helmy budou příště.

    Jak se Vám líbil tento článek?
    Průměr: 1.25
    Známkováno: 4x

    Vložení komentáře

    Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



    TOPlist