Emula chce vnést benzínové emoce do světa elektriky

Chcete řídit dvoutaktní dvouapůli? Je libo cestovní dvouválcovou čtyřtaktní osmistovku? Nebo sportovní čtyřválcovu šestku? Nic z toho není pro Emulu problém. Stačí si na dotykovém displeji namačkat požadovanou charakteristiku a můžete vyrazit. Podle inženýrů z Turína je nedostatek emocí jedním z hlavních problémů, proč nemají elektrické motocykly příliš velkou oblibu u konzervativních motorkářů. A vlastně nejsou jediní, kdo si to myslí. Vždyť i Harley-Davidson u svého Livewiru přemýšlel, jak tam zachovat své charakteristické rysy - vibrace véčkového dvouválce a zvuk. První se jim částečně podařilo vyřešit díky „tlukotu srdce“, který se při stání na „volnoběh“ objeví a se strojem jemně pulzuje, druhý už ne.

To umí i Emula, i když na to jde úplně jinak, navíc k tomu přidává další vychytávky, jako je zvuk nebo dokonce ovládání spojky a řazení. Pojďme ale postupně. K simulování skutečných vjemů mají tvůrci stroje blízko, protože jde o lidi se zkušenostmi z automotive průmyslu a se simulátory a počítačovými hrami. Kdo někdy hrál něco na herní konzoli, určitě zná vibrace ovladače. Podobné zařízení, jako najdete v ovladači, se u italské elektrické motorky schovává pod sedlem a podle zvoleného jízdního prožitku vám skrz zadnici posílá potřebné množství vibrací. A nejen to, podle videa se k vám dostane jemný třes také skrz stupačky a řídítka. Úsměvné, když si vzpomeneme, kolik úsilí vývojáři klasických spalovacích strojů vynaloží na eliminování nepříjemných vibrací, a tady si je zase člověk vědomě simuluje…

Další díl emocionální skládačky je zmiňovaný zvuk. O ten se v případě Emule starají reproduktory se subwooferem pod krytem nádrže a podle videa jde o jednu z nejpovedenějších zvukových simulací, co jsme slyšeli, i když nějaké drobné chybičku tu pořád jsou. Velký plus je taky to, že zvuk hezky reaguje na otáčky motoru. Tím se pomalu dostáváme k tomu nejzajímavějšímu. Prostřednictvím rozhraní McFly ovládaného přes dotykovou obrazovku si jezdec může vybrat charakteristiku stroje, který chce sedlat. V současném provedení jsou k dispozici 3 varianty - dvoutaktní dvouválcová dvěstěpadesátka z roku 1989, cestovní čtyřtaktní osmistovka z roku 2004 taktéž s dvojicí válců a nakonec čtyřtaktní čtyřválcová šestistovka z roku 1999. Jenže u zvuku a vibrací to nekončí. Rozhraní dokonce podle zvoleného stroje upraví výkon, jeho křivku a také odstupňování rychlostí. V těchto případech půjde o škálu od 58 koní po rovnou stovku.

Ano, u tohohle stroje můžete dokoce řadit. I to je opět ale jenom simulace. Stroj nemá opravdovou převodovku ani spojku, přesto člověk může řídit stroj jako konvenční spalovací. Vývojáři dokonce slibují realistickou odezvu na řadičce a spojce, což už zavání trochu černou magií, ale budeme jim to věřit. U tří strojů by to ale nemuselo končit, protože výrobce slibuje škálu motocyklů od dvoutaktní stopětadvacítky až po čtyřválcovou sedmsetpadesátku, to už je jenom o tom nasbírat potřebná data a naprogramovat řídící jednotku. A kdyby člověka všechen ten zvuk, vibrace a „otravně složité ovládání“ spojky a řadičky přestalo bavit, pořád je tu možnost aktivovat režim Boring neboli nudný, kdy se motorka začne chovat jako klasická elektrická motorka.

Zbytek motorky je pak „obyčejný“ elektrický superbike a jeho vlastnostmi se autoři vlastně ani nijak nechlubí. Víme jen, že má jet 250 km/h a zrychlení z nuly na stovku má zvládnout za méně než tři vteřiny. Zcela konvenční je pak podvozek s přední obrácenou vidlicí s brzdami z Yamahy a se zadní hliníkovou kyvnou vidlicí s centrálním tlumičem. Každopádně zajímavá myšlenka a uvidíme, jestli se toho nechytí třeba někdo z velkých hráčů. Rozhodně by nás zajímalo, jak to funguje ve skutečnosti. Zatím nám musí stačit jenom video pro představu.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE