Elektromobilita na milánském veletrhu

Stupňuje se to každým rokem a letos jste na elektrická jednostopá vozidla naráželi opravdu na každém kroku. A to i u renomovaných „benzínových“ značek. Zajoch letěl na stánek MV Agusty, protože se dočetl, že tam mají mít elektrické modely Rush a Veloce – a ona to byla elektrokola. Ty dneska nabízí většina tradičních motocyklových výrobců, někdy na showroomech dohromady s motorkami, jindy úplně samostatnými distribučními kanály. Každopádně byznys je to velký. A to samé platí o elektrických koloběžkách, to je další fenomén dnešní doby, na kterém si chce přihřát polívčičku (a trochu spravit finanční rozvahu) kdekdo. Nicméně tohle jsou věci, které nás na motorkovém serveru tak úplně neberou. A kdybychom se chtěli věnovat všem těm elektroskútrům, podobným jako vejce vejci, případně takovým těm samohybům, u nichž člověk neví, jestli to je ještě motorka, nebo už kolo, měl by tento článek opravdu hodně stránek.. Vybrali jsme proto jen takové ty zajímavosti, které nás cvrnkly zrovna do nosu, a šlo většinou o čistě elektrické výrobce.

Cake

Švédský výrobce není v elektrosvětě žádným nováčkem a jeho produkty se vyznačují velmi výrazným až svérázným designem. V Miláně představil řadu pracovních motocyklů :work, což je prostě pár trubek a případně jeklů a k tomu baterka. Nejmenší je Makka :work, to je celkem snadno detekovatelný skútr, ovšem Ösa :work s vrchní traverzou, na niž můžete přidělat prostě cokoli a za ni ještě zapřáhnout přívěs, je prostě úlet. Kalk :work je vlastně až nudně vypadající, skoro normální motorka. Verzí je spousta podle motorizací, nejvíce nás zaujala Ösa+ :work, ta má výkon 11 kW, maximálku přes 90 km/h a dojezd 125 km. A sedíte tu jak na koštěti…

Garelli

Slavná italská značka, ověnčená tituly mistra světa silničních motocyklů z 80. let, se dočkala svého znovuzrození před třemi lety, ovšem její program už je čistě elektrický. Ciclone býval padesátkový moped, který značka vyráběla od půlky 70. let a byl v Itálii něco jako Babetta u nás, dnes je to takový legrační potrh ve stylu Hondy Monkey nebo Sachs MadAss. Prostě kulatá trubka, nahoře dvojsedlo, dole baterka, zajímavý odpružení zadního kola, v němž je motor, a nic víc. Verzí je nepočítaně, ale rozdíly jsou jen v drobnostech (gumy, výbava, barvy). Za pozornost stojí varianta SIC58, limitovaná edice s charitativním přesahem k nadaci Marca Simoncelliho.

Keeway

Známý čínský výrobce se pustil i do elektrických povozů. Novinkami byly skútry řady Blueshark, které nás designově příliš neuchvátily (prostě skútry), a poté podstatně designově zajímavější modely E-Zi. Ty se budou dělat ve třech provedeních. E-Zi Mini je lehoučký (55 kg) model s 1kW motorem a hodně minimalistickým vzhledem, E-Zi Citi je jeho silnější a konvenčněji tvarovaný sourozenec, též na 14“ kolech, s viditelným trubkovým rámem, a největší divočina je E-Zi Plug. Prostě mimozemšťan. Ale vtipný.

Niu

Značka Niu patří mezi elektrické klasiky. Doposud se věnovala skútrům, teď ale přidává i motocykl. Jmenuje se trochu kostrbatě RQi Sport, má motor v rámu, nominální výkon 5 kW a maximální 7,5 kW, maximálku 100 km/h a dojezd 110-120 km. Světem si vykračuje na 17“ kolech, vzadu je guma o šířce 140 mm. Prostě taková „skoro-stopětadvacítka“. Akorát že ty neváží 186 kg a nestojí sedm tisíc eur, čili cca 175 tisíc korun. Ale holt taková je elektrická realita.

Ovaobike

To je jméno, co? Čert ví, co tím na Tchaj-wanu mysleli, každopádně tohle je nové jméno pro značku, o které jsme už párkrát psali. Dříve to byla Ottobike, teď je Ottobike zastřešující společnost a Ovaobike značka soustředící se čistě na elektrické motocykly. Základem nabídky jsou pořád malé, ale dosti divoké pitbiky řady MCR (Mini City Racer) na 14" kolech. Trochu se změnilo jejich značení i technika, nově jsou tu varianty MCR-H s motorem v zadním kole a potom MCR-M a MCR-S, které mají motor v rámu. Ta esková verze má dojezd 210 km, když jedete pořád páďo, ale to asi nepojedete, protože ona umí svištět až 148 km/h! Není to žádné prdítko, ale čistá A1, když má nominální výkon 11 kW. Ten maximální je ovšem přesně dvojnásobný. Tradiční kaňkou na radosti je hmotnost, těch 184 kg na motorku na malých kolech a s rozvorem 1370 mm je fakt dost.

Vedle již známých MCR ovšem nová značka představila i opravdu nové modely. MXR je zajímavě tvarovaná malá kroska na kolech 19"/16" s maximálním výkonem 11 kW, maximálkou 100 km/h a hmotností 110 kg včetně baterky, pod jménem CT-X se ukrývá zase koncept městského agresivního skútru na 14" kolech s maximálními parametry 15 kW a 145 km/h.

Nejvíce nás ale zaujal moderní kafáč CR-21. To už je opravdu velká motorka na 17" kolech a s rozvorem 1460 mm, která nabídne maximálku 130 km/h a špičkový výkon 11 kW. Jen těch 190 kg je zase čistě elektrických...

 

Soriano

Pozor, tady se dostáváme do luxusnějších sfér. Značku Soriano dneska zná pár lidí na světě, zažila epizodní kariéru ve 40. a 50. letech ve Španělsku. Nyní proběhlo její znovuzrození, byť asi jinde, než by její zakladatel čekal – společnost je americká, výroba a vývoj mají být v Itálii. V nabídce budou tři sportovní modely Giaguaro s přídomky V1 Gara, V1 S a V1 R. První dva jsou s kapotáží, poslední naháč. „Jaguáry“ na první pohled zaujmou paralelogramovým předním zavěšením i designem, který není zrovna líbivý a celá motorka působí docela zavalitě. Hmotnost se (raději) nikde nedozvíme a i s motorem je to taková loterie, která z informací na webu výrobce vlastně platí. Ale bude to buď 60 kW, nebo 72 kW, což jsou hodně zajímavé hodnoty, stejně jako zrychlení z nuly na sto u nejsilnějšího modelu za pouhé 3,5 vteřiny. Ale také záleží na tom, který ze tří rychlostních stupňů zvolíte…

Stealth

Australskou značku jste doposud mohli znát jako výrobce terénních jednostopých vozidel na pomezí bicyklu a krosky. Teď se ale dala dohromady s italskou společností C-Creative, za níž stojí Giovanni Castiglioni, Adrian Morton (bývalý designér MV Agusty) a Paolo Bianchi, k tomu ještě začala spolupracovat se společností Vmoto Soco Italia a výsledkem jsou úpravy na rámech i pohonných jednotkách stávajících modelů – jiné geometrie, ergonomie, mapování… Nás motorkáře nejvíc zajímá model H-52 se stupačkami, který bude nově k dispozici ve verzi S se silniční homologací AM, a především jeho nehomologovaná varianta: 60 kg, 80 km/h, dojezd 70 km. To jsou čistě motorkové hodnoty, kola 27,5“, zdvihy 180 mm a brzdy Formula 250 mm zase bicyklové. Zábava to bude veliká.

Sur-ron

Tuhle značku můžete znát především kvůli jejímu agresivnímu terénnímu stroji jménem Light Bee, opět na pomezí motocyklu a skútru. V Miláně ovšem ukázala konečně dlouho očekávaný čistý motocykl Storm Bee, a to v homologovaném silničním provedení s 10kW motorem. To nehomologované terénní s výkonem 22,5 kW a maximálkou 110 km/h bude samozřejmě mnohem zábavnější.

Tromox

Tohle je taková čínská elektrická Honda Monkey, prostě maličký motocykl na 12" kolech. Modely se jmenují Mino, resp. Mino B (s hliníkovou kyvkou), díky rychlosti 45 km/h od 1,2kW motoru jsou určené pro řidičáky AM. To model Ukko je jiná jízda, má větší 13" kola, hliníkový rám, jednoramennou kyvnou vidlici a motor o maximálním výkonu 8 kW. A potom taky pohon ozubeným řemenem nebo třeba kamery vpředu a vzadu!

Verge

Tahle finská motorka není nová, ale setkání s ní je vždycky zajímavé. Hlavně kvůli tomu jejímu zadnímu kolu bez náboje s integrovaným motorem. Jeho parametry jsou prostě úžasné: 80 kW, 1000 Nm, akcelerace na stovku pod 4 vteřiny. Dojezd je od 200 do 300 km. A důležité je, že už se opravdu prodává.

Vmoto Soco

Tuhle značku u nás známe jako Super Soco, ale to je úplně buřt. Důležitá je novinka, kterou tahle společnost připravila, a tou je naháč jménem Stash na 17" kolech. Byl vyvinutý kompletně v Evropě u C-Creative (Castiglioni, Morton, Bianchi), má 6kW motor v zadním kole, maximálku 105 km/h, váží stejně kilo a dojezd činí až 105 km. Vlajková loď značky.

Wow

Tahle italská značka nabízí zajímavě tvarované skútry, přičemž oba modely 774 a 775 se liší jenom pohonem: buď 4 kW/45 km/h, nebo 5 kW/85 km/h. V obou provedeních se dělá i verze Delivery s předním nosičem a 60litrovým kufrem. Co je na nich zvláštního? Baterky nejsou v těle skútru, nýbrž vzadu po stranách spolujezdcova sedla! Jistě, praktické to je, čapnete je a odnesete k nabíječce, ale o centralizaci hmoty tihle Italové evidentně nikdy neslyšeli...

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE