Doslova nabitý Ural

Ona zase americko-ruská spolupráce není na druhou stranu tak šokující. V USA Ural celkem tlačí a vznikají tu mimo jiné i zajímavé limitované edice. Za navržením a výrobou prvního elektro-prototypu stojí kalifornská společnost ICG, která kvůli dodání pohonu oslovila zmiňované Zero. To dodalo motor, baterie, regulátor a další potřebné komponenty, v ICG vzali standardní model Ural cT a všechno to do něj napasovali.

Proč se vydat touhle cestou prozradil prezident a generální ředitel Uralu, Ilya Khait: „Vždy jsme věděli, že náš sidecar je perfektní platforma pro vybudování elektrického motocyklu, protože nabízí to, co standardní dvoukolové motocykly nemohou nabídnout: pohodlí cestujících, stabilitu a bezpečnost, nemluvě o větším prostoru pro baterie. Jsme velmi spokojeni s výsledky. Na první pohled je to stále Ural, ale elektrosajdkára nabízí zcela nový zážitek. Ovládání je velmi snadné díky nízkému těžišti a optimálnímu rozložení hmotnosti. Je velmi stabilní díky svým třem kolům. Nemá žádnou spojku nebo řadicí páku, otočení plynu je v podstatě vše, co potřebujete k ovládání motocyklu. Má neuvěřitelné zrychlení – na Ural… Celkově je to velmi zábavné vozidlo, které můžete používat téměř jako auto."

Když se podíváme na výkonové parametry, tak jsou na poměry Uralu vážně hodně slušné. Elektrický motor Z-Force nabídne 60 koní, ale hlavně pořádnou dávku krouticího momentu o hodnotě 110 Nm. Maximální rychlost? Při testování rozhulákali elektrickou sajdkáru až na 140 km/h, ale asi to nebyl zážitek, který byste chtěli zažívat denně. Proto v tabulce najdeme údaj o doporučené cestovní rychlosti s číslovkou 105. Počítáme, že testovaný dojezd 165 kilometrů platí pro dodržování právě téhle rychlosti. Novější baterie Zero ZF14.4 + ZF7.2 o celkové kapacitě 21.6 kWh mají zajistit ještě větší dojezd až 200 km. Při dobíjení ale nepočítejte s půlhodinkou, do 95 % nabijete Urala za cca 13 hodin, takže to bude chtít přes noc. Suchá hmotnost elektra je o 55 kilogramů vyšší, takže když napočítáme všechny náplně u benziňáka, není to tak hrozně. Navíc u sajdy se těch pár kil snadněji ztratí.

A kdy se nového Uralu dočkáme? To ještě není úplně jasné, prototyp podstoupil první testování a teď se čeká na reakce veřejnosti, trhu, bude se zkoumat zpětná vazba potenciálních zákazníků a odborníků, a pak se uvidí. K tomu poslouží i demo akce, které teď v Americe Ural pořádá. Pokud se sériová výroba odsouhlasí, bude to asi dvouletá etapa k prvním prodejním kouskům.

„Hlavním cílem tohoto projektu bylo ověření koncepce,“ říká Jason Rae, viceprezident Uralu pro provoz a projektový manažer. „Prošli jsme několik iterací a hledali nejlepší konfiguraci elektrického pohonu. Jedním z hlavních úkolů bylo nalézt optimální umístění baterií při zachování pohodlí cestujících a jejich kapacitu při zachování stability, která je charakteristická pro motocykly s postranním vozíkem Ural. Motocykl byl intenzivně testován v reálných podmínkách - v dešti a sněhu, v chladných a horkých dnech, na dálnici a ulicích města. Získali jsme mnoho dat, která budou použita v další fázi projektu. Skutečně jsem se na začátku obával, zda je elektrický Ural něco, kam stojí za to vložit naši energii a prostředky, ale teď jsem naprosto přesvědčen o opaku a těším se na další vývoj.“ A co vy, dává vám elektrický sajdkára smysl?

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE