Yamaha ATV den

Text: Vláďa Novotný , Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 11.10.2007 | Zobrazeno: 21 469x

Kapitoly článku

A jsme v úplně jiné sféře, u pracovních ATV. Označení typové řady Grizzly perfektně ladí s dojmem z jízdy na těchto silácích. Na rozdíl od sportovních mašin jde o velké robustní stroje plně kryté kapotáží a s velkými koly s nezávislým zavěšením a odpružením. S provozní hmotností přes 280 kg se majestátně valí terénem. V místech, kde Vláďa musí na sportovních quadech usilovně vysedávat a zápolit se řídítky, si za ním razím cestu pohodlně usazený na širokém sedle a chráněný před létající hlínou od kol. Tedy než to přeženu a pěkně rozjetý vletím do prvního příkopu s velkou rozbahněnou louží. Podle fotky si sami uděláte představu, jak jsem vypadal, když to hnědé svinstvo přeletělo přes kapoty a přebarvilo mě na hnědo...

Yamaha YFM450FA Grizzly

Ještě před akcí jsem od organizátorů slyšel něco o pár náročných výjezdech, takže pro první jízdu řadím náhon na všechna čtyři kola. Stačí při stání stisknout tlačítko, zespoda se ozve zabzučení a teď už vyjedu všechno. Dosud jsem jezdil jen na modelech s náhonem na zadek, takže hned porovnávám dojmy - s náhonem na všechna čtyři kola je sice trochu těžší vykroužit ostřejší zatáčku, protože zadek jen těžko utrhnete do smyku. Ale když se trochu přibrzdí přední brzdou, najednou jde i to, jen to chce trochu nacvičit, případně zadek aspoň zablokovat zadní brzdou. Čtyřistapadesátka je na zdejší trať ta nejlepší volba (tedy mezi pracanty). Přestože váhově mezi testovanými grizlíky není podstatný rozdíl, přeci jen není tak obrovská jako sedmistovka, takže lesním úsekem se protáhne o něco hbitěji. Zátah dvouventilového jednoválce o objemu 421 ccm podporovaný docela dravým variátorem přitom dokáže razantně zrychlovat i do nejprudšího kopce a se zařazeným náhonem na všechny kola se z pracovního stroje stává vyloženě zábavná a adrenalinová záležitost.

Zvláštní pochvalu bych všem modelům Grizzly věnoval za nezávislé zavěšení všech kol a perfektní odpružení. Lehkost, se kterou na rozježděném povrchu plném kolejí a hlubokých výmolů kola kopírují terén, se jen těžko popisuje. Rozjetá čtyřkolka se prostě jen lehce pohupuje a velké boule nebo propadlá místa si podvozek vyřeší sám. Tedy pokud je nepotkáte v zatáčce a na obě vnitřní kola najednou, protože pak se Grizzly může začít překlápět. A pokud ho řídítky neusadíte zpátky na zem, mohlo by to skončit stejně jako setkání s jeho zvířecím vzorem a skončíte rozplácnutý pod pěkně těžkou obludou.

Yamaha YFM350IRS Grizzly

Třistapadesátka je konstrukčně téměř shodná s čtyřipade, takže při svezení jsem se snažil posoudit vliv nižšího výkonu - a ten je v zápasu s terénem téměř nezjistitelný. Až při výjezdu do prudké stráně je cítit, že stoupání není tak dravé a těch koníků je tu méně. Podobně pak při řádění na rovině šel podvozek trochu hůře přemluvit k nějakému tomu driftu. Takže pokud někdo nehledá rychlost a adrenalin, ale spíš pracovní výkony, myslím že 350 mu poslouží stejně dobře.

Yamaha YFM700FWAN Grizzly

Tak tohle je opravdu majestátní vlajková loď značky. Ve všech rozměrech i do výšky nejméně o 10 centimetrů přečnívá přes ostatní pracovní stroje, a přitom je i přes velký rozdíl v objemu motoru jen asi o 10 kg těžší. Základní konstrukční prvky jsou stejné, chybí jen možnost ručního startování, navíc ale disponuje elektrickým posilovačem řízení. A můžu potvrdit, že je to hodně znát - při první jízdě jsem o této funkci ještě nevěděl, přesto bylo ovládání znatelně lehčí a vykroužení zatáčky i se zapnutým náhonem na obě nápravy šlo pod plynem úplně samo.

Obrovský výkon čtyřventilového jednoválce 686 ccm jsem na úzké trati téměř nevyužil a plný plyn jsem si troufl podržet vždy jen na pár vteřin. Ale ta obrovská dravost, se kterou se sedmistovka dokázala hnát do kopce, byl skvělý zážitek. A když k možnosti přepínání mezi pohonem na zadek nebo všechny čtyři kola přičtu ještě možnost aktivace uzávěrky diferenciálu a převod do pomala, nedovedu si představit, jaké výzvě by Grizzly 700 nedokázal čelit.

Yamaha Rhino 660 4x4

Poslední projížďka bude patřit vozítku Rhino. Tahle záležitost vypadá tak trochu jako golfové vozítko upravené do terénu a Yamaha ji v katalogu nabízí stranou od ostatních čtyřkolek, v samostatné kategorii Side by Side. Měním helmu za otevřený model, usedám do sedačky a poutám se bezpečnostním pásem. S mírnou nechutí si osahávám volant - tohle už je fakt moc jako v autě - a začínám zkoumat ovladače. Pedál plynu a brzdy je na podlaze, jinak ale má Rhino stejné ovládání jako Grizzly, ze kterého jsem před chvílí sesedl. Automatický převod, stejné řazení náhonu na zadek nebo na všechny čtyři, redukce, zpátečka. Teď ještě přemluvit kameramana k projížďce a můžeme vyrazit - „ne fakt... pojedu pomalu... tím bahnem nepojedeme...“

Chování a projev Rhina je hodně podobný Grizzlíkům, jen si jej prostě vychutnáváte z jiného stylu posazu a v rukou netřímáte řídítka. Volant je v terénu asi největší slabinou tohoto stroje. Má totiž dlouhý chod a při rychlejším průletu terénem potřebujete neustále důrazně korigovat smyky kol, takže ručkuji na volantu jako šílený. Ono otočit kola z plného pravého rejdu do levého vyžaduje několik otáček volantem a někdy se to opravdu skoro nedá stihnout, přestože díky posilovači jde zatáčení skoro samo. V terénu by se prostě hodil krátký chod, kdy z levého do pravého rejdu nebudete muset pouštět řídítka, ale to by zase asi vadilo na silnici, kde by každý sebemenší pohyb volantem hodně měnil směr jízdy...

To je ale asi jediné, co bych zážitku z Rhina vytkl - když si razíte cestu terénem v mohutném půltunovém stroji s ochranným rámem kolem sebe a ženete v kopcích do otáček výkonný motor, je to asi zážitek srovnatelný už spíše s terénními automobily, ale rozhodně to bylo skvělé svezení. Ale od motorek už to je opravdu moc daleko...