yamaha_mt09




Wolfentreffen 2023: Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti

Stejně jako by každý správný muslim měl navštívit Mekku, tak by měl každý správný motorkář navštívit zimní moto sraz. Sníh, led, mráz, adrenalin a motorky. Extrémní prostředí plodí extrémně silné zážitky a pevná přátelství. Já jsem se o víkendu vyrazil přátelit do Polska.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Když se řekne „zimní motorkářský sraz“, většině z vás se zcela určitě vybaví Elefantentreffen, pořádaný v Bavorsku nedaleko obce Solla. Letos se bude konat 65. ročník, a tak se dá tato akce bezpochyby nazvat jako tradiční. Tvrdím, že každý správný motorkář by jej měl alespoň jednou v životě navštívit. Aby se totiž na jednom místě sešly tisíce motorkářů z celého světa, a ještě k tomu v zimě, to se nevidí každý den. Sraz má neopakovatelnou atmosféru. Večer, když vidíte tu ohromnou díru v zemi po vytěženém materiálu bývalého lomu, obsypanou tisícem ohnišť, připadáte si jak v Mordoru. Negativem u takto veřejně provařených akcí je to, že se z nich stane časem těžký byznys. Trochu se z toho potom vytrácí ta vznešená myšlenka bratrství v jedné stopě. Vstupné, místo na stan, jídlo, pití, sláma pod stan, dřevo na oheň, na každém rohu na vás číhá natažená ruka kapitalisty, a to se vám po čase může zajídat. Přitom atmosféru a zábavu na takových akcích netvoří pořadatel, ale lidi, kteří se večer sejdou o ohně.

I přesto všechno elefantí mašinka šlapala bez zaškobrtnutí celé dekády dál, než přišel rok 2021 a všem známá doba covidová. A tak se musela přehodit výhybka a slavná „Elefantka“ si musela bohužel na dva roky odpočinout v depu. První rok jsem to přežil, ale ten druhý už na mě přišlo svrbění, že bych zase někam vyjel vystavit tělo pořádné rasovině, abych si pak vážil komfortu domova. Narazil jsem na internetu na polskou alternativu nazvanou Wolfentreffen (Poláci mají prostě všechno v péči, včetně opatření proti covidu). Řekl jsem si: „Treffen jako Treffen, co se může stát? Přinejhorším pojedu druhý den domů.“ Nakonec se z toho vyklubala podstatně komornější, ale o to vřelejší akce, na které jsem poznal spoustu nových kamarádů. Proto jsem moc dlouho neváhal, jestli letos opět vyrazím.

Talisman pro šteští od dcery nemůže nic pokazit, štěstí je někdy potřeba...

Zajímavostí „Wolfů“ je, že se setkávají každý rok na jiném místě. Letošní pátý ročník se konal ve Vysokých Tatrách poblíž města Zakopané, na samé hranici národního parku. Poslední kilometr na místo určení byl pořadateli naplánován takříkajíc za odměnu. Příjezd byl totiž víceméně po nezpevněné cestě, která byla pokryta ledem a zasypána dvaceti centimetry mokrého sněhu. Průjezd byl okořeněn i jedním brodem přes potok a na konci čekal pekelný výjezd. Komu síly na výjezd nestačily, toho nahoru vytáhl stařičký traktor Ursus. Největší výzva ovšem byla bezprostředně po výjezdu, kdy mě poznali kluci z loňského ročníku. Ještě než mi stihla klesnout tepová frekvence z 200 na přijatelných 160, už jsem měl v sobě tři frťany a v ruce svačinku od Adama, no prostě hardcore na druhou. Takže rychle postavit stan a hurá na pozice.

Na čem vyrazit

Pokud někoho z vás předchozí řádky namotivovaly k tomu, se na podobnou akci rovněž vydat, bude brzy řešit, jak se na ni vybavit. První, nad čím byste se měli zamyslet, je stroj, na kterém tuhle eskapádu chcete absolvovat. Zaprvé je vhodné vlastnit nějakou herku, které vám nebude líto, a tu vyčlenit přímo na prasení tohoto druhu. Vystavit totiž svého naleštěného miláčka po dlouhé kilometry solné lázni cest, je to poslední, co byste chtěli. I když ho po příjezdu pečlivě (alespoň si to myslíte) umyjete, nebudete se stačit divit, jak na jaře vypadá. Proto je určitě na místě nastříkat před odjezdem všechna choulostivá místa vhodnou ochranou.

Zadruhé zde platí známé klišé, že méně je někdy více. Tudíž by to měla být motorka s rozumnou hmotností a výkonem. Cokoli, co svede po rovině vyvinout alespoň 100 km/h, je fajn. Rychleji stejně nebudete chtít jet, protože s rostoucí rychlostí nepřímou úměrou klesá pocitová teplota. Jednoduše řečeno, čím rychleji jedete, tím je vám větší kosa. Musíte počítat s tím, že se cestou dostanete na sníh nebo led a tím pádem i do smyku. Lehkou „dvácu“ odkopnete nohou zpátky, ale třímetrákové překoňované cenduro sotva. Vysoký výkon je pak kontraproduktivní při jeho dávkování. Zažil jsem na Šumavě situaci, kdy měli kluci na GS ošoupané paty u bot. V kopcích byly zase pasáže, kdy jsme ty hrochy museli vytlačit, protože hrabaly i na milimetru plynu. Zatímco já jsem si jel na „stopětadváce“ jako pán.

Zatřetí motorka by měla mít možnost pojmout početná zavazadla. Několikadenní zimní trip nemá stejná specifika, jako ten letní, kde si vystačíte s ručníkem a kreditkou. Kdybych měl zhmotnit výše zmíněné, přijde mi jako geniální společník pro takové kratochvíle například hezky zrepasované pošťácké Piaggo Liberty. Má rozumnou hmotnost i výkon, spoustu úložného místa, dobrou ochranu před nepřízní počasí a nestojí svět. Ideální volba, pokud nemáte jako já mezi ušima kýbl hraček z Kinder vajec a neberete na „zimowy zlot motocyklowy“ čínskou repliku Hondy Monkey. Na druhou stranu byste se možná divili, co všechno se dá na takový prskolet naskládat…

Když už jsme u té ochrany před přírodními živly, tak každý větrný štítek je velké plus a vyhřívané rukojeti jsou naprostá nezbytnost. Rovněž bych nevyrazil bez doplňkové ochrany rukou. V tomhle jsou skútraři hodně napřed a vybavují svoje stroje takovými neoprenovými návleky přes řídítka. To je další věc, která nestojí majlant a ohromně zpříjemní zimní strádání. V neposlední řadě bych kladl důraz na zvolené pneumatiky. Hladké slicky vám na sněhu dobrou službu zcela určitě neudělají. Rozhodně nepodceňujte technický stav a dolaďte jej s dostatečným časovým odstupem před samotným výjezdem na akci. Já jsem si na chudinku „Mankynu“ vzpomněl až po roce a vytáhl ji v neděli před pátečním startem. A měl jsem co dělat, abych ji poslepoval tak, aby to nějak zvládla. Takový přístup je slušně řečeno lemplovina a dávám si za něj záhlavec. Spoléhat se na to, že budu mít víc štěstí než rozumu, rozhodně nedoporučuji!

Co na sebe 

Další strategickou otázkou je oblečení. K čemu je vám perfektně připravená motorka, když z ní cestou odpadnete zimou? Vhodné oblečení na zimní sraz je docela alchymie. Musíte najít rozumný kompromis mezi cestováním a pobytem na místě. Je třeba brát zřetel i na to, že v tom půjdete večer spát. Jako vhodný základ považuji pořádné termoprádlo. Samozřejmě ne letní „Coolmax“, ale pořádné zimní! Super volba je třeba vlněné Merino, protože v něm strávíte několik dní a v umělém pak smrdíte i na fotce. Někdo by mohl namítnout, že si přeci mohu vzít sadu nebo dvě na převléknutí. Jemu bych rád odvětil, že se v teplotách kolem -15 °C nechceš svlékat donaha. Navíc vám náhradní prádlo bere v zavazadlech důležité místo třeba na lahev rumu, a to při těchto výpravách není efektivní využití prostoru. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Další otázkou je volba vhodného moto oblečení. Tady je ten rozumný kompromis nejdůležitější. Vaši jednodílnou kombinézu z perforované klokaní kůže nechte viset na hřebíku a sáhněte po nějakém kvalitním třívrstvém cestovním kompletu. Důraz je kladen na termoizolační vlastnosti a pohodlí. To je někdy trochu problém, protože po Vánocích člověk bývá obvykle rozměrnější než v říjnu, kdy se do hadrů soukal naposledy. Na cestu si pod bundu beru ještě „softshellku“, a to většinou stačí. Není od věci, přibalit si s sebou i nepromok. Samozřejmě, že v třívrstvém oblečení je ta prostřední vrstva nepromokavá, ale určitě nechcete večer lézt do spacáku s prodojenou vrchní vrstvou. Nepromok ochrání ve velkém dešti vrchní vrstvu proti vodě, zároveň funguje jako další izolační vrstva proti ledovému větru. Pro tyto účely mi léta věrně slouží armádní goretexové převlečky Bundeswehru.

Třívrstvá bunda a kalhoty Lindstrands Myrvik posloužily perfektně.

Doplňkem, u kterého budete velebit výrobce za přidanou membránu, jsou rukavice. Ruce jsou při jízdě na motocyklu tou nejchoulostivější partií. To už většina z vás jistě tušila, v lednu si tím budete zcela jisti. Posledním doplňkem z oblečení na moto jsou boty. I zde nebudou k zahození pořádně naimpregnované boty s membránou. Mně se však osvědčila jiná věc. Dopředu upozorňuji, že to při nehodě bude mít v kategorii bezpečnosti čtvrt hvězdičky z pěti, ale co se týče odolnosti proti marastu všeho druhu, kterého si užijete až-až, jsem zatím nic lepšího nevymyslel. Koupil jsem si o dvě velikosti větší gumáky a do nich dal tlustou termovložku, kterou v zimě používají třeba myslivci. Dost často se stává, že se na srazu brodíte nad kotníky v blátě, to pak zaleze do všech záhybů a přezek moto boty. Večer si je chcete sundat a v tom humusu se pak musíte patlat holýma rukama, a to fakt nechcete. Pokud se vám gumáky někam vejdou, vezte je s sebou a obujte je až na místě.

Lindstrands Backa jsou zateplené kožené rukavice s voděodolnou membránou.

Byt a strava

Při zimních srazech bývá k dispozici dřevo na oheň a sláma pod stan. Na Elefantech je to pochopitelně za úplatu, Wolfové to mají v ceně vlezného. Obojí je nesmírně důležitá věc, obzvláště pak ta sláma, jelikož je to perfektní izolace stanu. Díky tomu se odvážím tvrdit, že zase tolik nezáleží na tom, jestli si vezete polárnický stan za hroudu zlata, nebo běžnou konfekci. Než na výšku vodního sloupce bych hleděl na tuhost konstrukce, protože může v noci padat mokrý sníh a stan vám nepěkně polámat. Na čem se nevyplatí šetřit, je spací pytel. Ten by měl mít hodnotu teplotního komfortu hluboko pod bodem mrazu, jinak se moc dobře nevyspíte. Nevyplatí se šetřit ani na karimatce. Rozhodně doporučuji samonafukovací o tloušťce alespoň 5 cm kvůli izolaci.

Víme, co na sebe, pod sebe a přes sebe, pojďme si probrat, co do sebe, tedy do žaludku. Pokud jste mistr kulinář a taháte s sebou všude polní kuchyni, nebude tato pasáž pro vás. Jak jsem se již několikrát zmínil, většinou je to boj s prostorem, proto se vám věci pro menu o pěti chodech asi zabalit nepovede. Navíc vařit v blátě nebo sněhu bez kloudné možnosti si pak hrnce umýt je pruda. Beru s sebou jen skladný vařič a malou plynovou kartuši, které mám strčené v ešusu, abych si mohl uvařit čaj na zahřátí, a malý plecháček, to je veškeré moje vaření. Samozřejmě že vezu i nějaké jídlo, ale nic, co by se muselo tepelně upravovat. Osvědčily se mi klobásy a pěkně prouzený špek, protože jak tvrdí v Mongolsku, tuk tě v zimě zahřeje a v létě zchladí. S tím létem si nejsem jistý, ale v zimě to funguje jedna báseň. Zde platí opak toho, co jsem tvrdil o volbě motorky, čím více (tuku), tím lépe. Taková nakrájená domácí klobáska nebo špičička špíčku na žužlání vám získá daleko větší společenský kredit než ohřátá plechovka drůbežího separátu z Babic.

Dobré jídlo a dobré pití otevírá dobrá srdce...

Další věcí, která vám získá hromadu kamarádů, je kvalitní domácí pálenka. Ta má tu výhodu, že (na rozdíl od piva) nezmrzne ani při nízkých teplotách. No a rum do čaje nemůže nic pokazit. Na výše zmíněném se dá pár dní v pohodě přežít, zaberou minimum místa a ještě je u toho legrace.

Another gadgets

Pochopitelně se neobejdete bez dalších propriet. Tou první je pořádná kudla, kterou budete porcovat dobroty snesené k ohni. Pomůže vám i k jeho rozdělání, kdy si s ní můžete nadělat třísky. Velice se mi osvědčilo křesadlo. Chce to tedy pořádné „brushcrafťácké“, aby to mělo smysl, ne hnůj z Aliexpressu. Křesadlem nejenže jste schopni rozdělat oheň (když to umíte), ale hodí se i k prostému zapálení plynového vařiče. Což je se sirkami nebo zapalovačem ve větrném počasí občas problém. Určitě bych doma nenechal pořádný multitool, protože na cestě i v kempu se může stát cokoli. Při cestě na poslední Elefanty jsem např. pomocí multitoolu a prezervativu opravil netěsnost fajfky od zapalování, MacGyver by se mohl jít klouzat!

Absolutně nezbytná je čelovka. Nemusí to být dělo s tisícovkou lumenů, ale neměla by umět svítit jen rovně, abyste protivně nešajnovali svým souputníkům do obličeje. Super je i nějaká LED lucerna s mléčným sklem, nebo podobné prostorové světlo. Aby nezůstala všechna elektronická pokušení bez šťávy, je dobré mít s sebou pořádnou powerbanku. Existují powerbanky, jež se prodávají jako startovací a jsou vybavené kabely s krokodýly. Pokud se vaše baterka v motorce rozhodne díky mrazu odporoučet do olověného nebe, může vám nebo podobnému nešťastníkovi taková věc vytrhnout hodně příslovečný trn z paty či jiného choulostivého místa (což se i letos povedlo). Samozřejmě by se daly vyjmenovat spousty dalších užitečností, ale tyto považuji ze svých zkušeností (kromě hajzlpapíru) za nejzásadnější.

Mít záchranu v podobě startovací powerbanky má na zimních srazech cenu zlata

Hurá na cestu

Vybavený, zabalený a odhodlaný, už jen vyrazit. Důležité je cestu dobře naplánovat a rozvrhnout. Jezdit v zimě není to samé, jako jezdit v létě, to je asi každému jasné. Základní úskalí, kterým budete během cesty čelit, jsem již okrajově zmínil a teď bych to rád rozvedl. Tím prvním je chlad, kterému bude tělo vystaveno. Opět apeluji na kapitolu „Co na sebe“ a nepodcenit to! Pokud se vydáte cestou kompromisu mezi tepelným komfortem a pohyblivostí, budete muset s chladem během cesty pracovat. Tudíž přizpůsobíte svoji rychlost a budete stavět častěji na čerpacích stanicích na nějaký ten teplý nápoj.

Underground každým coulem

Další svízel je v povrchu, po kterém jedete. Poslintaný studený omrzlý asfalt, sníh a led ani zdaleka nepřipomíná to, po čem jste jeli v červenci na Makarskou. Co tedy udělá motorkář, který má mezi ušima alespoň dvě mozkové buňky? Zpomalí, a to citelně. Všechno to, co jsem právě zmínil, znamená, že 100 kilometrů nepojedete hodinu, jako v létě, ale klidně tři a víc. No a pokud je cíl vaší zimní mise vzdálen stovky kilometrů, není od věci si cestu rozvrhnout na několik dní a naplánovat si raději mezipřistání s noclehem. Zvládnout všechnu tu nepřízeň počasí je heroický výkon za denního světla, v noci je to alespoň pro mě naprostý očistec. Proto se snažím jezdit co možná nejvíce za světla. Ne vždy se to ovšem podaří splnit na 100 %.

Polská lidová tvořivost nezná hranic ;-)

Konečně na místě

Pokud jste se dostali až sem, máte prakticky vyhráno. Než však započnete vytouženou party, je třeba nejprve postavit bydlení. Zažil jsem sraz, kde se borec stačil zlikvidovat předtím, než si připravil spaní, a pak chrápal v -10 °C bez karimatky a spacáku jen na „vyxlajvantu“ podlahy stanu. Tak modrého člověka jsem v životě neviděl a museli jsme do něj ráno nalít dvě horká piva, než opět získal barvu živého tvora. Jak jsem se již zmínil, bývá na zimních srazech k dispozici sláma, což je skvělý přírodní izolant. Ten si dáte pod stan a ochráníte jej od chladu a vlhka, popř. bahna. Letos ze soboty na neděli docela mrzlo a pekelně foukalo, tak jsem si ještě jeden balík slámy nastlal do stanu a hezky se do ní zavrtal. To byla asi nejpohodovější noc, co se týče teplotního komfortu, jakou jsem kdy na zimním srazu zažil.

Nikdy nepete svůj motocykl na 90°C, budete pak na něm vypadat jako idiot!

Teď si možná říkáte, jestli takový diskomfort vůbec stojí za tu námahu? Odpověď na takovou otázku nebude nikdy jednoznačná a výsledek bude vždy záviset na vás samotných a na lidech kolem. Každopádně vás taková akce může někam posunout a nabídnout vám spoustu benefitů, které byste jinde nezažili. V prvé řadě prověříte sami sebe, jak na tom s tím „motorkářským srdcem“ vlastně jste. Jestli jste skutečně motorkář (ať už to znamená cokoli), nebo jen prostý motocyklista. Další stránkou je otázka mezilidských vztahů. Zimní srazy přitahují zvláštní typy lidí, kteří jsou zpravidla přátelští, otevření a pohostinní. Proto bývají místem, kde se utváří přátelství, nebojím se říci na celý život, a je dost možné, že se budete příště rádi vracet jen kvůli tomu, abyste se opět s celou partou shledali.

Topcase Givi Limited Edition :-D

Na své si přijdou i kutilové a technokrati. Tolik vynálezů, zlepšováků, bastlů a všeho možného, čím si jsou schopni lidi vylepšit své stroje, na jednom místě jen tak neuvidíte. Nejvíce v tom vynikají „sajdkáristi“, kteří jsou ve své kreativitě schopni dojít až za hranice lidské představivosti a vyrobit si např. „reumaplech“ z dopravní značky „Stůj, dej přednost v jízdě“. Pokud se chytíte dobré party, pak si jistě užije vaše gurmánská stránka. Nejlepší klobásky dovezou kluci ze Slovenska, Poláci vám zase uvaří famózní Bigos nebo připraví chutné kanapke, Moraváci dovezou slivovici a Bure ten nejlepší uzený sýr a špek. Náš redakční editor a lingvista v jedné osobě Honzis by jistě zaplesal nad barvitostí polského jazyka. Tolik odvozenin od slova „jebat“ nebo „pierdol“ jiná řeč určitě nemá. Použít slovo „kurwa“ nejméně třikrát ve větě jednoduché a sedmkrát ve větě rozvité též není výsadou každého jazyka. Člověk tím celkem rychle načichne a musí si pak po návratu domů dávat sakra pozor, když promlouvá k milované ženě a dětem.

Milovníci hudby, nedej Bože ti hudebně vzdělaní, zase uvítají rozšíření svého „muzicírského“ obzoru. Song od polského lidového umělce Wojtka Szumańského „Ballada o cyckach“ je něco, co z hlavy chvíli nedostanu. Když to shrnu, tak takový vydařený zimní „zlot“ může pro rozvoj vaší osobnosti udělat víc než leta strávená v knihách, na kurzech a školeních. A pokud vám vyjde počasí a bude sníh a jasno, jako bylo letos v druhý den srazu, pak je to romantika jako blázen a společně u pivka s přáteli jste v tu chvíli ohromně rádi na světě. Nebo může být vichr, jako byl v poslední den, při kterém vám poletují party stany a vše, do čeho se mohl opřít nad hlavami. A v takovou chvíli jste zase rádi za ty nové kamarády, kteří pomohou v nouzi nejvyšší. V každém případě budou zážitky intenzivní, a o to jde především. Čím větší extrém, tím větší intenzita zážitků, a právě zimní srazy mají k jejich sbírání ideální podmínky. Proto vřele doporučuji si to alespoň jednou v životě vyzkoušet na vlastní kožich.

Informace o redaktorovi

Roman Bureš - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 30 Kč od 3 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
kmex přispěl 10 Kč
Slaboch přispěl 10 Kč
Petr7474 přispěl 10 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (3x):



TOPlist