Tříkolová raketa na vlastní kůži

Silniční sidecary... najde se vůbec někdo, koho nechávají tyhle závody chladným? Pojďte se v následujícím článku jedné sajdce podívat pod sukně a spolu s naším redaktorem udělat aspoň představu o tom, co piloti a jejich spolujezdci na těchto strojích při jízdě prožívají.

Tříkolová raketa na vlastní kůži

Kapitoly článku

Přestože se na motorkách ponejvíc motám v terénu, jakožto fanouška mě to vždycky spíš táhlo k silnici. Je to tutově způsobené tím, že jsem už odmala jezdíval do Hořic a střelci, kteří se po tamním okruhu proháněli, pro mě byli těmi vždy těmi největšími hrdiny. Mezi nimi jsem si později oblíbil zejména zvláštní poddruh motocyklových šílenců - sajdkáristy. Specifické tříkolky sice mají ke klasickým motorkám hodně daleko, ale pohled na tyhle motocyklové akrobaty mě vždycky uchvacoval - a nejenom mě. Vždyť většina fanoušků, kteří jezdí na veteránské závody, si svůj harmonogram přizpůsobuje tak, aby právě o sajdky nepřišla: „…už jely sajdy?“ bývá slyšet od opozdilců, kteří dorazili na závody později. Sidecary prostě táhnou. Na flattrackových závodech jsem se kdysi potkal s Petrem Fišarem, který patří k nejlepším sajdkáristům u nás, a dohodli jsme se na tom, že mě ve svojí sajdce také sveze, abych poznal blíž specifika téhle svérázné disciplíny.

Sice jsem napsal ve „svojí“ sajdce, ale musím se opravit… Sajdkára patří totiž týmu moto43, kterého je Petr členem, ale hlavní kápo je Ondra Kopecký, jehož životní partnerka Marta Bodnaruková byla dlouholetým Petrovým mitfárou. Spolu dosáhli mnohých úspěchů, mezi které určitě patří dvě vítězství právě na legendární hořické trati při tamním závodě Tourist Trophy. Se členy týmu jsem se sešel na králickém letišti, kde se přišli před sezónou rozjezdit a hlavně zaškolit novou spolujezdkyni. Už první pohled na Martu totiž jasně napověděl, že brzy namísto motorkářských radostí přijdou na řadu ty rodičovské. Novou členkou týmu se tak stala Petra Kulhánková, která do této doby žádné motorkářské zkušenosti neměla. Podle Ondry je to prý i lepší - neví totiž, čeho se má bát :-) Tahle dvojice teď bude bojovat o vavříny v českém mistráku historických motocyklů. Sajdkáry sice jezdí „na pravidelnost“ a o jejich pořadí tak rozhoduje nejmenší rozdíl mezi časy třech okruhů, který namátkou vybere ředitelství závodu, ale i tak se jezdí pořádná pila - každý závodník totiž ví, že pokud chcete jet pravidelně, nesmíte taktizovat a počítat, ale jet naplno!

Sajdkára týmu moto43 patří do třídy „Z“, tedy stroje vyrobené v rozmezí let 1968 - 1978. Jedná se o tzv. „klekačky“, tedy sidecary konstruované pouze pro závody, na hony vzdálené od klasických motocyklů s přídavným vozíkem – připomínají spíš rekvizity z filmu Transformers. Kromě pevného rámu se vyznačují i malými koly s automobilovým profilem a (jak už název napovídá) tím, že pilot motocyklu nemá nohy opřené o klasické stupačky, ale klečí na kolenou.

Rám této sajdkáry je britské provenience a tak jeho vozík je na levé straně od motocyklu. Byl vyroben v roce 1969 a ocelové trubky na něm nejsou svařené, ale pájené mosazí - prý takhle lépe pohlcuje vibrace. Sajdku pohání řadový čtyřválec Honda CB 750, chlazený vzduchem a olejem, produkující kolem osmdesáti koní. Sice se už připravuje o hodně ostřejší litrová verze, ale ta přijde na řadu až ve chvíli, kdy Petra vstřebá první začátečnické návyky. Všechna tři kola jsou desetipalcová, a zatímco „ruční“ brzdou umístěnou na pravém řídítku se ovládá přední kolo, tou „nožní“ se ovládají najednou všechny tři, přičemž vzájemný brzdný poměr lze ventilem měnit a upravovat. Kvůli lepšímu rozložení hmotnosti je palivová nádrž na sajdkáře a tvoří blatník nad jejím kolem a v čelní části sajdky je umístěný i olejový chladič. Protože motor má suchou skříň, olejová nádrž je pod pilotovou sedačkou.

Před prvním svezením jsme s Péťou dostali hlavní informace a rady jak se pohybovat při jízdě a také jsme veškeré pozice nejprve vyzkoušeli „nasucho“. Při jízdě na rovině je vhodné se co možná nejvíc schovat za pilota. Jednak se tím zlepšuje aerodynamika, ale také se tím odlehčí kolo sajdky a ta pak má nižší valivý odpor. V případě tohoto stroje jsou pro spolujezdce samozřejmě jednodušší pravé zatáčky, ve kterých se opře o sajdku a mitfára tedy nemusí vyrovnávat její balanc v tak bizardních pozicích, jako je tomu u motokrosové sajdkáry - o to tvrdší šichtu má ale v zatáčkách levých! V nich je naopak potřeba co nejvíce z vozíku vylézt a zaujmout co nejnižší pozici nad vozovkou.

Balanc se drží díky třem bodům: pomocí nohou zaklesnutých v rámu, dále rukou přidržujících se madel, a také sliderů připevněných na kombinéze. Jo, je to tak - slidery tam nejsou pouze jako ochrana kombošky při občasném kontaktu s asfaltem, ale jako regulérní opěrný prvek! Podle Ondry jsou ramenní a loketní slidery stále důležitější s přibývajícími koly, kdy spolujezdci ubývají síly: „…normálně si na to rameno lehni, jako když chrápeš na gauči!“ My jsme sice měli na letišti zatáčku vytýčenou s poměrně ostrým rádiusem, ale rychlé oblouky, ve kterých se jezdí i kolem kila musí být pro spolujezdce s hlavou deset centimetrů od vozovky a stejně daleko od patníků pořádný adrenalin! Řev minimálně utlumeného motoru, pískání kotoučových brzd, slidery drhnoucí o asfalt či rozorávající trávník u trati, rychlosti dosahující na přírodních tratích i 150 km/h

Největší problém jsem měl s tím, že sajdka byla na mých 180 centimetrů malá a hlavně nohy jsem při přelézání během střídání zatáček skládal poměrně těžko. Petr si ale pochvaloval to, že se mnou mašina drží jak přibitá - 85 kilo je prostě znát… To Péťa se musela o hodně víc smekat, aby všechna kola zůstala v kontaktu s vozovkou a v pár obloucích ji Petr za předčasné opuštění pozice vytrestal tím, že ji i se sajdkou poslal pěkných pár čísel nad asfalt! Během celého „testování“ mi dělalo potíže také správně načasovat opuštění „přímé“ pozice a zaujmout pozici „vyrovnávací“. Jednou se mi pořádně sevřely půlky - to když už jsem chtěl vytáhnout z vozíku, ale Petr teprve začínal brzdit - tak tak, že jsem neskončil před (a následně pod) sajdkou! Ondra hned problém korigoval: „dokud Petr brzdí, musíš bejt co nejdýl zapřenej o madla, a až ve chvíli, kdy uslyšíš, že přestal brzdit, můžeš sajdu opustit a začít vyvažovat!“ Neustále bylo potřeba mít kontakt se sajdkou aspoň třemi body - podobně jako je tomu v horolezectví se skálou: dvě nohy a jedna ruka, případně dvě ruce a jedna noha, k tomu je nutné ale správně umět i využívat kolena, zadek, slidery, hlavně vše včas a správně načasovat a také vydržet celý závod! Pokud jste někdy viděli akrobacii těchto střelců na hořickém okruhu, dovedete si představit, co za těch dvacet minut musejí zvládnout.

Funkci pilota jsem bohužel vyzkoušet nemohl - zatímco „tříčtvrteční“ rozměry přívěsného vozíku se ještě daly jakž - takž díky pohybu skousnout, na mašinu jsem se zkrátka nevešel. Ve chvíli, kdy jsem se o to pokoušel, mě napadla hláška z filmu Vrchní, prchni: „Jak se tam do toho vlastně leze?“ „Jako za kulomet!“ Zatímco ruce i zadek spočívají na klasických motocyklových atributech - tedy řídítkách a sedačce, nohy jsou opřené o „něco“, co nejvíce připomíná revmaplechy z Jawy - kývačky. Chodidla jsou volná a řadička má oporu jak pro chodidlo, tak pro nárt. Tady právě pro mě nastal největší problém - nohy jsem měl prostě moc dlouhé. Petr pro lepší práci nohou nevyužívá klasické motocyklové boty, ale kotníkové body určené pro jízdu na skútru.

Důležitá je samozřejmě i souhra pilota a jeho spolujezdce – sebelepší individualisti by neměli šanci, pokud by netahali za provaz stejným směrem. Letos (a nejspíš i v pár dalších sezónách) budou tedy „tahat“ v sidecaru s číslem 43 Petr Fišar a Petra Kulhánková. Před sebou mají nabitý kalendář, který čítá minimálně šest závodů českého mistráku historických motocyklů na přírodních okruzích. Ondra Kopecký svoje síly spojil s Mírou Medkem a společně pojedou jak v seriálu českém mistráku historických motocyklů se sajdkárou Suzuki 1000, ale také s Hondou 600 kubaturu F2 v seriálu International Sidecar Trophy, jenž je součástí mistrovství světa FIM. Po deseti letech, kdy skončil tým Tomáše Foukala, budeme mít ve světě „rychlých“ sajdek opět svoje zastoupení.

Držte tedy oběma posádkám palce, a nebo raději zajděte fandit přímo na závody, jak je vidět, příležitostí budeme mít letos dost!

Podnik                                           Termín                                                 Třída

Staré Město                                    07. - 08. 05. 2016                                 Classic Sidecar
Most (CZ)                                       14. - 15. 05. 2016                                  Int. Side Trophy
Slovakiaring (SK)                            27. - 29. 05. 2016                                 Int. Side Trophy
Dvůr Králové                                  18. - 19. 06. 2016                                  Classic Sidecar
Schleiz (D)                                      01. - 03. 07. 2016                                  Int. Side Trophy
Ostrava                                          08. - 09. 07. 2016                                  Classic Sidecar
Lausitzring (D)                                30. - 31. 07. 2016                                  Int. Side Trophy
ČTT Hořice                                     06. - 07. 08. 2016                                  Classic Sidecar
Red Bull Ring (A)                            20. - 21. 08. 2016                                  Int. Side Trophy
Branná                                            10. - 11. 09. 2016                                  Classic Sidecar
Frohburg (D)                                   24. - 25. 09. 2016                                 Int. Side Trophy

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 16x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist