The Most Moto Camp 2016

Vracím se z Mostu domů přes křivoklátské lesy - známou cestou, kterou už jsem jel tolikrát. A přesto si jízdu užívám víc než jindy. Není to jenom tím, že právě končí jeden z nejteplejších dnů letošního, jinak dost nepovedeného dubna. Cítím se na motorce jistější než dřív, mám všechno víc pod kontrolou, a přestože jedu celkem svižně, stíhám víc vnímat okolí. Po dnešku je ze mě zas o něco lepší jezdec.

The Most Moto Camp 2016

Na motorkách jezdím už přes dvacet let, z toho posledních šest je to můj denní chleba, a přesto si netroufám tvrdit, že všechno zvládám perfektně. Nemyslel jsem si to ani před cestou na první letošní Moto Camp, kam mě pozvali kolegové z časopisu Motocykl, kteří jej v rolích instruktorů začali pořádat ve spolupráci s mosteckým autodromem. A stejně tak o své dokonalosti nebyli přesvědčeni všichni ostatní, kdo se přihlásili. Jednalo se o vůbec první akci tohoto formátu, takže jsem si představu mohl udělat jenom z pozvánky. Trénink rovnováhy, obratnosti, plynulosti a rychlosti na polygonu, závodním okruhu a  dokonce v terénu - to je tak na víkendové  soustředění. Dá se tohle všechno stihnout za jeden den?

Odpověď zazní hned potom, co instruktoři přivítají v učebně zhruba dvacítku přihlášených u zahajovací teoretické části. Moto Camp se nevydává za kurs, kde se každý naučí za pár hodin všechno, a odpoledne pojede domů s diplomem. Jeho cílem je ukázat účastníkům co, a hlavně jak správně trénovat - doma, na parkovišti nebo na louce za barákem. Spoustu dobrých rad a zajímavých ukázek tak proběhne už při úvodní hodině (a půl) teorie, a řekl bych že nejsem sám koho překvapilo, jak se dá drilovat rovnováha a koordinace pohybů u televize. Stačí k tomu pár pomůcek, které dohromady stojí míň než sada padacích rámů. A k čemu je vlastně dobré? No, řídíme přeci stroje, které stojí na pouhých dvou opěrných bodech, a každá ruka a noha má na starost nějaký ovládací prvek. Je tedy fajn mít tyhle základní věci zmáknuté tak že je můžete dělat poslepu, a samotnou jízdu si víc užívat. Celkem logicky zní i argument, že když se činnosti spojené s ovládáním motorky přesunou do podvědomí, hlava pak může s větším klidem řešit jízdní situace - to platí na silnici i v terénu. A trénované tělo se zas o dost pomaleji unaví, takže se z celodenní vyjížďky nevracíte s pocitem jako po uběhnutém maratonu. 

Přestože se Moto Camp koná na okruhu v Mostě, nejde tady o zlepšování časů na kolo. Pořadatelé kurs ušili na míru pro cestovní endura a naháče - momentálně asi nejoblíbenější typy motorek. Proto se větší část praktického tréninku odehrává nahoře na Polygonu, kde je dost místa na nácvik stability v menší rychlosti. Kroužení osmiček mezi kuželkami sice nikoho moc dlouho nebaví, ale člověk při něm alespoň rozhýbe tělo ztuhlé ranní zimou. Mezi účastníky není žádný vyložený začátečník, a přesto se při kličkování po parkovišti najde pár adeptů na zlepšení jízdní techniky. Chlapská ješitnost holt musí na chvíli stranou, trenér to s námi myslí dobře.

O něco zábavnější je druhé stanoviště - vytyčená trať s prvky Moto Gymkhany. Pořád se jezdí jenom na jedničku, ale sestava zatáček s různými poloměry, proložená úsekem na nácvik jízdy pomalosti, dává pocit že teprve tady se začíná něco učit. Však tu víc práce má také trenér. Mimochodem, některé sekce téhle opičí dráhy odpovídají parametrům nové praktické zkoušky v autoškole. 

Do svižnějšího tempa se pak dostáváme nejdřív na mini-okruhu Polygonu, který sice není ani dlouhý ani široký, ale o to techničtější. Obzvlášť pravá zatáčka, která se vine kolem plechové boudy na kopečku jako vývrtka, je parádně postavená. A to jezdíme v tom snazším směru podle hodinových ručiček - obráceně to musí být ještě větší srdcovka.

Odpolední hodinka na závodní trati je takovou třešničkou na dortu, i když ani tady se zdaleka netahá naplno. Šetříme ale také brzdy - jde hlavně o plynulou a uvolněnou jízdu. Každý obkrouží aspoň jedno kolečko přímo před instruktorem, aby zjistil na čem může dál pracovat. Mnozí jsou na okruhu úplně poprvé, takže se dozví něco o ideální stopě a využívání celé šířky tratě. To se může koneckonců hodit i na silnici.

Na cestovní enduristy čeká ještě off-roadová trať, ostatní jsou dál pilovat techniku na malý asfaltový okruh. V terénu to vůbec nevypadá tak easy, jak slibovali, ale s Africou Twin na špalkách jsem na tom přeci jen líp než pánové na Multistradě nebo Crossrunneru. Nakonec se však i tahle disciplína obejde beze ztrát na zdraví i majetku, a leckoho možná překvapilo, co všechno se dá na motorce projet, když se ví jak na to.

Víc už se toho do jednoho dne vážně nacpat nedá. Šířkou záběru byl mostecký Moto Camp bezkonkurenčně ze všech kurzů největší, které jsem zatím absolvoval. Probralo se toho hodně a hlavně všechno, co bylo slíbeno; od domácí průpravy "na sucho", přes nácvik rovnováhy při manévrech v nízké rychlosti, plynulost jízdy až po terén. Zkrátka všechno, co se může v běžném životě na motorce hodit. Není to ale žádný rychlokurs, kde vás všechno hned naučí a pak poplácají po rameni - spíš ho berte jako solidní základ pro lidi, kteří na sobě chtějí sami zamakat. Jestli patříte mezi ně, sledujte náš kalendář akcí. Další Moto Campy se chystají ještě letos.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 15x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist