Pardubice - město brambor

Na to, že jsou Pardubice městem perníku, už nikdy nikomu neskočím! Pro mě jsou od minulé soboty městem brambor - přesně tuhle cenu jsem si totiž odvezl z dalšího dílu českého flattrackového mistráku.

Pardubice - město brambor
I když jsem se flattrackových závodů ve veteránské kategorii zúčastňoval spíš nahodile, moje výsledky měly podobu naprosto pravidelné sinusoidy - jednou nahoře, jednou dole. Vloni jsem si z prvních Svitav přivezl stříbrný věnec, zatímco z dalšího klání na stejném oválu jsem si Černého Zabijáka přivezl domů v nepojízdném stavu. Podobně tomu bylo i letos a v úvodním (předčasně ukončeném) závodu ve svitavské Cihelně jsem sice po součtu bodů skončil jako třetí, v Divišově se ale podělalo naprosto všechno, co se podělat mohlo… Celkem po právu jsem tedy vyrazil do Pardubic pln očekávání a natěšen, že zmíněná sinusoida mých výsledků zamíří opět směrem nahoru.
Černej Zabiják
od posledního závodu prošel dalšími evolučními úpravami, z nichž jsem hlavně od převrtání na vyšší objem a změny časování očekával podstatné zrychlení. Nedá se nic dělat, a tunit se prostě musí - vždyť konkurence v žádném případě nespí ani ve veteránech! Tradičně rychlí jsou bombarďáci od Pardubic. Nejvíc oproti loňsku zrychlil notorický koumes a vynálezce Franta Chvojka, který opanoval úvodní dva závody, ale přestože byl suverénně v čele průběžného pořadí, tak namísto domácího závodu a upevnění vedení vcelku nerozumně zvolil válečku na bulharské pláži. Honza Sochor přivedl na ovály svého bráchu Tomáše, jehož třipade by docela určitě nevyhrála cenu o nejkrásnější motocykl, ale i tak mu frčí náramně. Jirka Kozák sice zatím spoléhá na svého osvědčeného Péráka, který ho vloni dovezl k titulu českého přeborníka, ale v garáži už prý staví „pérácký“ motor s půllitrovým objemem! Největší parádu ale na ovály přivezli otec a syn Škodovi z Jaroměře, kteří představili nádherný motocykl s nabroušeným motorem z Ogara, s nímž „táta Škoda“ jezdíval silniční okruhy a jeho syn Honza teď vlítnul na flattrackové ovály jak velká voda. Pěknou stavbu vycházející z dvaapůlkové čízy přivezl také Jakub Štěpánek a šestici startujících doplnilo jméno flattrackovým světem již značně provařené - Pavol Pučko, ovšem s přídomkem senior. „Táta Pučko“ se prostě rozhodnul, že si k roli synátorova mechanika přibere i roli jezdce, přes zimu připravil dvaapůlkovou kývačku a vyrazil v synových šlépějích - pravděpodobně se tak jedná o první případ tohoto druhu, kdy strom nepadl daleko jablka…
Musím se přiznat, že ve chvíli, kdy jsem do Mekky české ploché dráhy dorazil, se mi trošku roztřásla kolena. Svitavská Cihelna, to je útulný a komorní plácek, který naprosto skvěle zapadá do „flattrackové“ atmosféry, ale Pardubický areál je mu svojí rozlohou i naladěním vzdálený jako noci den. Tady na vás prostě dýchne úplně jiná atmosféra a já jsem na ovál, na němž sváděli bitvy takoví velikáni jako Ole Olsen nebo Ivan Mauger, vyjížděl s velikým respektem. Rozsáhlé tribuny, depo, zázemí… a ta trať! Není sice delší, nežli svitavská nebo divišovská, na nichž jsem doposud kroužil (přesně 391 metrů), ale její šířka (na rovince deset a v zatáčkách patnáct) jí dává úplně jiný charakter. Trať svojí úpravou (doslova vyžehlením) připomíná dálnici, vhledem ke svojí šířce má i větší propustnost a také díky tomu se spolu s námi po oválu proháněly speciály na dlouhou plochou dráhu v rámci Evropského poháru dlouhodrážních veteránů. Aby toho náhodou nebylo málo, tak spolu s veterány dorazili také „stopětadvacítkoví“ junioři, takže se celý den kroužilo jak o život.
Po tréninkových jízdách, během kterých jsem řešil hlavně to, jestli Zabijáka po oválu vodit na trojku nebo čtyřku přišla na řadu první jízda. Veškeré dění, které se následně odehrálo na trati, už na startu hravě překonal Pavol Pučko. Ten dal kobylám ukrytým v kývačkovém motoru nažrat přespříliš, mašinu okamžitě poslal „na bejka“ a po dvou metrech tak jízdu ukončil v poloze ležmo. Vzhledem k tomu, že se jednalo o první start do prvního závodu, tak Pavol hůř svoji kariéru už začít nemohl… Nutno dodat, že při dalších jízdách se už jen zlepšoval a nejinak tomu bude určitě i v dalších závodech! Ani mě se právě nezadařilo - řadící páka se mi po startu sesmekla do „našlapovací“ polohy a moje dilema, jestli jet na dvojku nebo trojku bylo velmi rychle vyřešeno - za dvě! Jinak nežli v závěru pole jsem tedy ani skončit nemohl…
Pro další dvě jízdy jsem páku posichroval provizorním udělátkem, které ji sice zabezpečilo v „řadící“ poloze, ale se startováním jsem musel za Škoďáky na jejich startovací vozík - tímto posílám poděkování jaroměřským směrem! V dalších dvou jízdách jsem celkem bezpečně dojel na třetím místě a s očekáváním podobného výsledku jsem nastupoval i do finále. Přeci jenom Honza Škoda byl s pětatřicetikoňovým Ogarem nechytatelný a podobně jistě vypadal na druhém místě i Jirka Kozák. Startovní pozici jsem si vybíral jako třetí a šel jsem do druhé pozice z vnitřku - a to byla nejspíš veliká chyba! Po startu nejrychleji vypálili právě Honza s Jirkou a přede mě se z vnějšku nacpal taky Tomáš Sochor - taktak, že jsem nevletěl do jeho zadního kola… Po celých osm kol jsem se snažil „něco“ na Tomáše vymyslet, ale v závěru navíc pořádně přiložil pod kotel také Kuba Štěpánek - kde se vzal, tu se vzal, nečekán, nezván, najednou byl přede mnou a tak jsme si to v závěru o třetí flek rozdávali pěkně ve třech. Kuba jel doslova jak urvanej ze řetězu, v předposledním kole svoji snahu přepísknul, a po podklouznutí zadního kola odfrčel po prdeli směrem k mantinelu. Ne, nedalo to - třetí flek jsem neurval a domů jsem si přivezl jen brambory… Hlavně jsem si ale přivezl další tipy k úpravám Zabijáka a taky motivaci do dalších klání - zazávodil jsem si totiž parádně! Jen s těmi medailemi to bude asi závod od závodu horší a horší… Kromě toho, že v dalších kláních už určitě nebude chybět Franta Chvojka, se do veteránů chystají další střelci - klasik Dawid NSU Havlíček zajíždí nádhernou kývačku, která jako by přijela ze zámořských oválů, další luxusní stroj na základě ČZ 250 chystají Škoďáci a na ovály nejspíš vyrazí i další bývalí okruháři - na místě byl „na kukačku“ Lukáš „Hrubák“ Hrubý, a kupce pro svojí Yamahu XS shání také mistr republiky Honza Volák, který se chystá na přestup z klasiků právě do téhle třídy. Mám takový pocit, že právě veteráni budou co nevidět nejvíce obsazenou kubaturou tuzemské flattrackové scény - přidáte se taky?
Nejpočetnější byla v Pardubicích ale kubatura Classic, tedy mašiny vyrobené do roku 1989. Těch se na svítkovském oválu sešlo devět a mezi nejžhavější favority patřili piloti s motocykly vybavenými motory Rotax 500, tedy Radek Pecina a Tomáš Matička a také Michal Hloušek, který přivezl novou Yamahu TT 600. Tihle střelci svoji rychlost předváděli už v předešlých třech závodech a nejinak tomu bylo i v Pardubicích. I když „rotaxáci“ byli hodně rychlí, na Michala to v sobotu nestačilo a ten hned v prvním závodě s novým strojem zvítězil ve všech třech kvalifikačních jízdách a suverénní byl i ve finále. Pro stříbro si dojel Radek Pecina a bronzový byl Tomáš Matička. V čele průběžného pořadí v klasicích je první Pecina se sedmdesáti body, na druhé místo se propracoval Hloušek (56 bodů) a třetí je Matička (53 body).
Jako vyvrcholení celého dne na poslední vyrazili „jedničkáři“, tedy nejprestižnější kubatura FT1. Také tady během tří rozjížděk vykrystalizovala trojice největších favoritů, kterými byl Rakušan Hanson Schruf, Nizozemec Rob Sijbring a náš reprezentant Pavol Pučko. Tenhle trojlístek svoji rychlost a dominanci potvrzuje pravidelně celou sezónu, ale ani další piloti neztrácí příliš. Hodně rychlý byl Jan „Wondry“ Vondrášek, který zle zatápěl i zmiňovaným favoritům, ale jeho mašina si prostě postavila hlavu, že ne a nepojede - ze čtyř sobotních jízd do cíle dojel pouze dvakrát a jednou z těch nedokončených bylo bohužel i finále… Těsně pod stupněm vítězů skončil Pavel „Balša“ Balšínek, který sice na první trojici nestačil, ale na jeho nádherný drift je naprosto luxusní podívaná. Pro třetí místo si dojel Pavol Pučko, který ale podle svých slov nebyl s výsledkem úplně spokojený. Klidná a smyků prostá jízda Roba Sijbringa ostře kontrastuje s rozevlátým stylem Pučka nebo Balšínka - divák by při pohledu má co dělat aby neusnul, ale účel světí prostředky a Nizozemec si dojel pro stříbro. Na nejvyšší stupínek vystoupil Rakušan Hanson Schruf, který se tak v průběžném dostal na dostřel pouhých pěti bodů za Pavla Pučka, Sijbring na třetím místě ztrácí dalších pět bodů.
Mezi plochodrážním potěrem byl nejrychlejší Adam Fencl z Chabařovic o jehož vítězství nad plzeňským Romanem Mádym musela rozhodnout až dodatková jízda. Dlouhodrážní dvouventily opanoval Kevin Teager z Velké Británie, mezi novějšími a rychlejšími čtyřventily pak zvítězil jeho krajan Bob Dolman. Jedinému našemu reprezentantovi Janu Boháčovi se příliš nedařilo, k čemuž přispěla i stávkující technika a připsal si dvanácté místo. Další díl mistrovství republiky ve flattracku se odehraje na Moravě a to 23. srpna v Březolupech, tak neváhejte a dorazte. Nudit se rozhodně nebudete - za to osobně ručím!

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 13x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist