Orange Days

Offroadoví šílenci měli k dispozici vybrané stroje modelové řady SX+mini a EXC. Stánek zdobil i Motocykl roku 2007, cestovaní teréňák Adventure 990S. Na své si přišli i ti s choutky spíše motardími - tuto čím dále oblíbenější třídu zastoupily na Oranžových dnech modely 690 SM a 950 SM R. Nedorazit a neprozkoumat, co nového u KTM, by byl fakt hřích, proto i redakce Motorkáři.cz uháněla směr Bělá pod Bezdězem. Nejdřív najít místní koupaliště a pak už na místo činu. V borovém hájku se oranžové zázemí Flash teamu nedalo přehlédnout. Vyrovnané mašiny se už na dálku nabízely. Takže rychle do mundůru a vybrat si tu svou!


Okamžitě mi padl do oka drobný motokrosový speciál

250 SX-F

. Když jsem viděl, jak ho Tyla Rattray vodil v závodě Mistrovství světa ČR v Lokti, běhal mi mráz po zádech. Teď je tu příležitost okusit jeho nářadí. Suchá váha 98 Kg a jednoválcový čtyřtakt 248,6 ccm je předpokladem nevšedního zážitku! Poupravuji si řídítka a chystám se do boje. Milým překvapením je, jak skvěle na první našlápnutí chytá. Když vyrážím na trať, první metry se s efkem otrkávám a zjišťuji, že právě ono tu bude mít navrch. Výkon a plynulý průběh motoru je úžasný. Čtyřtakt jde ostře za plynem a tahá už pěkně od spodu. I nejvyšších otáčkách má rozhodně co nabídnout. Kolikrát mi odpustí i špatné zařazení. Velkou předností dvestěpadesátky je právě její nízká váha. S naprostou lehkostí si ji vodím zatáčkami tak, jak zrovna potřebuji, a nestačím se divit, jaké náklony při výjezdech si můžu dovolit. Podvozek nemá chybu, v klidu spolyká jakoukoliv nerovnost trati. Když se prolétnu vzduchem, i dopad si podvozek výborně přebere a dává mi velkou jistotu. SXF 250 si jednoznačně získává moje srdce! Je pružná a k tomu perfektně ovladatelná. Kombinace, která je na každé motokrosové trati nutností. Čas letí a motokrosového speciálu kategorie MX2 se stále nemůžu nabažit. Hlava by chtěla, ale tělo už má dost!


Po chvilce oddechu přemýšlím, co okusit dál. Říkám si, zůstanu u stejný kategorie a podívám se na zoubek maloobjemovému enduru

EXC 125

. To už sice není motokrosový speciál, ale i tak mě obrovský kontrast strojů podobné objemové kategorie, ale naprosto rozdílné koncepce, hodně zajímá. Svět jakoby se rázem otočil vzhůru nohama. Dvoutaktní stopětadváca a čtyřtaktní dvěpade mají společnou opravdu jen tu kategorii.


Všechno tedy pěkně od začátku. Styl jízdy na dvoutaktu je prostě úplně jiný. Pořádně tomu naložit, držet motor ve vysokých otáčkách a levou rukou citovat páčku spojky. Jakékoliv špatné řazení se na pětadváce neodpouští. Ve vysokých otáčkách se mašina stává horkokrevnou divoškou a bez kompromisu valí vpřed! Právě toto, společně se zvukovou kulisou, mám na dvoutaktech rád. Po chvíli si endurko začínám pořádně užívat. Stejně jako u krosové dvěpade, je obrovským plus váha 97 Kg a tedy i výborná ovladatelnost ostrého stopětadvacítkového endura. Na různorodé enduro trati plné nástrah se maloobjemové enduro chová s velkou suverenitou. Podvozek funguje opět na jedničku a pozadu nezůstávají ani brzdy! Jen se opět ujišťuji, že opačný přechod - z dvoutaktu na čtyřtakt - je tak trochu jemnější než opak. Na dvoutaktní blátomily ale nedám dopustit.

Názor dalšího redaktora

Sice to napsal už kolega, ale přesto mi to nedá, abych nezmínil své dojmy z KTM Orange Day, kterého jsem se také zúčastnil.
Od ostatních novinářských dní, které jsem zažil, se lišil v jedné věci. Tato akce totiž až na jeden dotazník postrádala jakoukoliv oficialitu, přístup KTM Flash teamu byl více než přátelský a v této dalo by se říct kamarádské a rodinné atmosféře na nás čekalo několik motocyklů této mattighoffenské značky na otestování.
Vyzkoušel jsem endurka o objemech 450 a 530 ccm, LC 8 Adventure a 250 SX krosku.
Jakožto bahňák, který ví, že čím více krouťáku, tím snazší zdolávání terénních nesmyslů, mne logicky jako první lákaly stroje 450 a 530.

450

už byla „rozježděná“ a ovládáním celkem příjemná. Líbila se mi moc, ale po usednutí na

530

bylo stejně jasno. Rozdíl v krouťáku byl prostě evidentní, a to i přesto, že 530 byla totálně syrová, zcela nová a jako taková se i chovala. Chcípala při sebemenší zámince, pérování dosud tuhé jak u krosky a tak zážitek z jízdy byl trošičku devalvován. Nicméně toto je problém každého nového stroje, který je zcela syrový a po pár motohodinách a kilometrech v terénu bude poježdění s ní pohádka.
Jistě…ony tyto stroje jsou už dlouho velmi dobré, potěšení z ježdění poskytují měrou vrchovatou a vždy na vrcholu toho, co světová produkce nabízí, takže rozplývání by se mohlo zdát zbytečné... ale to prostě nejde… Na „ostrých“ drapácích jezdím už řadu let, a to pošušňání z vyspělé techniky si prostě nemůžu nechat pro sebe, zvlášť když ten pokrok za tu dobu je naprosto evidentní.

Totéž platí i pro krosovou

čtyřtaktní dvěapůli

. Přestože na blbnutí po lese upřednostňuji vyšší objemy, tak tady, na písečné a vlastně vůbec motokrosové trati mi tento stroj přišel jako bezva nářadí. Výkon dostatečný na to, aby se nemuselo pořád spojkovat, jako v případě dvoutaktní stopětadvácy, ale přitom dostatečně šetrný k fyzickým silám svého řidiče (což jsem s povděkem kvitoval). Rozdíl oproti enduru byl v naladění podvozku, výbavě, které postrádala jakoukoliv elektrickou výzbroj včetně startéru. Měla míň kvaltů v převodovce a o dost tužší pérování, které bezva filtrovalo dopady při doskocích, a celkově je pro jízdu „palicí“ vhodnější než pérování a tlumení enduro strojů. Nebýt po delší motocyklové pauze, a tím pádem bez kondičky, asi bych tam kroužil ještě teď, jak se mi to líbilo.
No a jako poslední jsem osedlal „

elcé acht advenčr

“ v krásné modré barvě a na nových gumách. Moment, kdy jsem s ní vjel na měkkou písečnou trať, byl pro mě téměř frustrující. Rozdíl ve váze stroje proti „lehkonohým“ EXC a SX tady byl přímo propastný, ovšem tyto pocity trvaly jen do okamžiku, kdy se tomu trošku vzalo „pod krkem“. Pak se mi to začalo líbit, a zatáčky a skoky jsme začali zvládat celkem s přehledem. Ale musím na sebe taky prásknout, že jsem po několika kolech nedobrovolně dvakrát za sebou vyzkoušel při doskocích na dvou „nakopávacích“ hrbech přední vidle, a pochválit je, že mně nepřinutily překousnout ochranné plexi a parádně tyto nepovedené doskoky pobraly. To mě přimělo k tomu, že se nemá nic přehánět, a dal jsem oraz. Ale dojem z tohoto stroje byl velmi pozitivní, a naprosto nepochybuji o tom, že to je to nejlepší velké cestovní enduro, jaké v současné době existuje. Motor, podvozek a celkově jízdní vlastnosti jsou skutečně na vysoké úrovni, a totéž platí vlastně o všem, na čem jsme se měli možnost svézt.


Víc popisovat nebudu, protože vše máte možnost si prohlédnout na přiložených fotkách z depa, trati a přilehlé rokle, které přiblíží nejen atmosféru, ale i stroje, které byly k dispozici (video připravujeme). Akci Orange Days jsme si maximálně užili a věřím, že zrovna tak spousta z vás. Je skvělé, že máme možnost si vyzkoušet, co je právě „in“. Pokud se zrovna rozhodujete, jakou cestou se vydat, není nic lepšího, než získat vlastní zkušenost a udělat si na konkrétní motocykl názor. Dík patří celému Flash teamu a už teď se těším na další pohodovou akci, kterou pro nás přichystá!

Informace o redaktorovi

Jan Cihelka - (Odebírat články autora)
Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)