Orange Day s Racetoolem

Pozvání na tuto akci dostala i naše redakce a i když byl termín opravdu hodně jarní a počasí neslibovalo nic příjemného, byla to nabídka, která se nedá odmítnout. Nakonec se ukázalo, že ani jarní deště trať nijak negativně nepoznamenaly, spíš naopak. Ta byla vyznačená oranžovým “mlíkem” mezi stromy, s občasným nepříliš náročným výjezdem nebo sjezdem, prostě ideální na první vyjetí po dlouhé zimní pauze. Jízdy trvaly přibližně dvacet minut a zájemcům byly k dispozici dva motokrosové modely SX (150 a 450F), pět soutěžních EXC (125, 250F, 300, 400 a 530), dva cestovní (690 Enduro R a 990 Adventure R) a také jedna lahůdka v podobě Superendura 950. Na nejmenší blátomily pak čekaly SX 50 a 65. Fandové toho nejtěžšího motocyklového závodu na světě si mohli zblízka prohlédnout speciál Jana Froňka, se kterým úspěšně absolvoval letošní Dakar. Sám Honza se pak o pouze rozpovídal o tomhle závodu a dokonce tuhle mašinu také protáhl po trati, ale jízda bohužel skončila pádem a zraněným ramenem. Přejem brzké uzdravení! Ale akce byla pochopitelně hlavně o ježdění, zkoušení a hodnocení nových modelů. Sám jsem měl k dispozici čtyři mašiny a vzhledem k tomu, že jsem klasický “hobbyrajdr,” neodvažuju se je nějakým způsobem známkovat (všechny by určitě zasloužily 1+), nebo jim vyčítat nějaké objektivní chyby. K tomu ani pochopitelně čtvrthodinové vyjížďky nebyly určeny. Prostě napíšu takové pořadí, ve kterém bych si motorky seřadil, kdyby mi Richard Voltr na konci dne řekl: “Hochu, jednu máš k narozeninám – vyber si!” Jako první přišla na řadu KTM 300 EXC. Už jsem měl možnost jezdit na starší třistašedesátce, se kterou se mi fakt jelo hodně těžko. Do jedné třetiny plynu prskala, chcípala a pak zase jela jako když chce toho pána, co na ní sedí, zabít. Trochu jsem se bál, že to bude něco podobného, ale tříkilo je úplně jiná mašina. Sice má výkonu tolik, že při otevřeném plynu jela podobně, ale jeho nástup byl krásně plynulý a kontrolovatelný. Ani při nízkých otáčkách neměla tendenci ke zhasnutí motoru a jak se s plynem pohnulo, výkon bez nějakých větších skoků či propadů stoupal. Škoda, že na trati nebyly nějaké trošku náročnější pasáže, tam by se jí určitě moc líbilo. Její veliké plus je také elektrický startér, což u dvoutaktních endur nebývá zvykem. I když startování cvajtaktů není takový problém, jako u čtyřbuchů, po odpoledni stráveném v sedle rozhodně příjde vhod, když ztichlou motorku nastartujete tlačítkem namísto únavného skákání na kickstartéru. Vždycky jsem měl slabost pro dvoutakty a tak si říkám, že tuhle mašinku dnes bude těžko nějaká jiná překonávat. Ale stalo se – třístovka skončila na druhém místě.

Jednu jízdu si odpočinout, vyklepat ruce a jsem zase na řadě. Copak na mě asi vyjde? Mašiny postupně mizí a já zůstávám stát před strojem, ze kterého jde fakt velký respekt – KTM 950 Superenduro. Tak o ní jsem vždycky jenom četl a pokaždé si říkal, kdo tuhle mašinu vymyslel? A pro koho? Tak určitě Sala, Coma a ještě pár týpků ji dovedou využít, ale normální smrtelník? No, konec dumání, hned vedle stojí její majitel, pan Jiří Heiník. Ten mi ještě vykládá o tom, že si ji upravil k obrazu svému: odpružení, nižší sedlo, upravený motor = víc koní. A kolik? “Asi tak sto dvacet.” A kolik má maximálku? “Každý správný enduro má jet aspoň dvě kila. A tohle je správný enduro.” Sakra, že jsem se vůbec ptal. Zvuk nastartovaného dvouválce je taky hodně vzdálený představě klasické terénní motorky - uvidíme. Hned při rozjezdu jako by mi řekla: “Pane, trochu citlivěji s tím plynem!” Smyk byl možná efektní, ale rozhodně nebyl úmyslný ani kontrolovaný a zjistil jsem, že i litrový dvouválec umí velmi rychle zhasnout. Ojoj, pokus číslo dvě. Ale hned po pár desítkách metrů jsem zjistil, že tak hrozné to nebude. Jasně, mašina je o dost těžší nežli klasický soutěžák a hlavně při přejezdech příčných nerovností to bylo znát. Ale to, z čeho jsem měl největší obavy, těch stodvacet koní, šlo (relativně) v pohodě ukočírovat. Možná tomu také pomohlo to, že zadní pneumatika měla už svoje nejlepší dny za sebou a dost koní se prostě prohrabalo a zmizelo. Na trati také nebyla žádná delší rovinka, kde bych zkusil pořádně otevřít plyn, ale i tak bylo znát, že tahle motorka není žádný nesmyslný zabiják, který by byl jen pro pár vyvolených. Původně jsem ji chtěl dát mimo pořadí, protože tohle se opravdu nedá moc srovnávat s klasickými soutěžáky, ale umístím ji na čtvrtý flek. Ne kvůli ní, ale prostě proto, že pro mě by byla nejmíň využitelná. Nicméně se superendurem se zde prali dokonce i někteří jeho majitelé. Po pauze přišla na řadu motokrosová KTM 450 SX-F. Tak nějak mám v hlavě zafixované to, že čtyřtakty jsou pro hobíky jezditelnější, takové “blbuvzdorné.” Taky všechny motorky, na kterých jsem se dosud svezl, mi tuhle domněnku potvrzovaly. Ale tahle kačena mi do toho nějak nezapadla. Tvrdá, přesná a sakra ostrá. Jasně, je stavěná na trochu jiné tratě a tady se tak trochu trápila. Teda, já jsem se tak trochu trápil s ní. Oproti třístovce i stopadesátce byla taková “uhrkanější”a v jednom vracáku mi bez vypnuté spojky zhasla. Tohle zhasnutí ale beru na sebe, chyběla spojka, myslel jsem, že to projedu jako s tříkilem. Kobyly v motoru se hlásí ke slovu o hodně razantněji, nežli tomu bylo u třístovky. Tomuhle bucharu je fakt jedno, na jaký kvalt se jede – tahá pořád a to tak, že pořádně. Taky tvrdší odpružení hlavně při hrbolatých sjezdech dost unavovalo zápěstí. Ale jak říkám – je to krosová mašina a doma je jinde, na skocích by tohle odpružení bylo super. Kdybychom testovali na motokrosové trati, byla by asi v pořadí výš. Takhle na ni zbylo třetí místo. Málem bych zapomněl – taky má startér, ale myslím si, že u krosky je možná i zbytečný. Poslední se mi do ruky dostala KTM 150 SX a musím se přiznat, od téhle motorky jsem čekal nejmíň. I když mám dvoutakty rád, tak mi u stopětadvacítky obvykle vadí ten totálně “mrtvej” spodek. I endurovou EXC 125 jsem vloni musel hodně spojčit, aby se při výjezdech chytla. Ale tahle stopade, ta mě teda dostala. Člověk by neřekl, co s motorem udělá 25 kubíků navíc, ten projev je úplně o něčem jiném. I když to je motorka určená na krosové tratě, ani v téhle lesní klikatici jsem nemusel ani jednou při výjezdu ze zatáčky sáhnout na spojku. A ten zvuk! Jako když prásknete bičem. Průběh výkonu nebyl tak plynulý jako u třístovky, ale rozhodně se nejednalo o žádný nepříjemný skok. A podvozek? Jestli jste někdy jeli na horském kole, tak tohle je něco podobného - devadesát kilo suché váhy! Kam se podíváte, tam jedete, s tímhle se fakt rvát nemusíte. Dost mě překvapilo, že i když to je stejně jako předchozí čtyřipade motokrosová motorka, na hrbech při sjezdech jsem ji fakt vůbec necítil. Dokonalá souhra motoru a šasi – takhle nějak to píšou v katalogu KTM a to teda mají recht. Na ní jsem byl rozhodně nejrychlejší, teda bohužel ne nejrychlejší jezdec na trati, ale z motorek které jsem měl, jsem s ní objezdil nejvíc kol. Představa, že tyhle objemy jsou jen pro teenagery, kteří od svých pěti let tráví tři dny v týdnu na motokrosové trati, vzala rychle za své. Takže jakou motorku chci k narozeninám? Vyhrála by určitě 150 SX - i kdybych ji měl těch osmdesát kiláků domů tlačit!

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Matěj Oliva - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE