Od soumraku do úsvitu

Dnešní den mě definitivně přesvědčil, že zima bohužel není ideálním ročním obdobím k vyjížďce na motocyklu. Když jsem ráno tlačil mášu z garáže, vše přítomný ranní šedivák mi dával zlověstným křupáním pod naším obutím najevo, že dneska je tu pánem on.

Od soumraku do úsvitu
Zimní spánek mě však již unavuje, a tak jsem se tak lehce nevzdal. Ačkoliv se ten mozol nahoře snažil jak o život a obloha byla vymetená, jak na Balatónu, rtuť teploměru se stejně vyšplhala jen lehce nad bod mrazu. Nevzdal jsem se lehce a po náležitém zahřátí stroje a dovybavení teplým spodním prádlem jsem vykonal alespoň kratší vyjížďku. Ovšem, upřímně řečeno, kromě toho, že mi mouchy toho dne neútočily na plexi, bych pozitiv hledal jen pomálu. Obutí se z ranní mrazivé facky nevzpamatovalo a mě studený luft neustále dával i přes několik vrstev oblečení najevo, že to nebyl nejlepší nápad. Nic proti ortodoxním jezdcům za každého počasí, mají můj neskonalý obdiv, ale já raději zůstanu přes zimu nadále u grogu a papučí. Nezbývá, než stroj nechat odpočívat ještě nějakou tu chvíli v garáži a zatím alternovat s jinou formou zábavy, na kterou v létě nezbyl čas. Doufejme, že teplé počasí přijde letos co nejdřív. Asi jako každý z nás, zatím mohu jen vzpomínat na loňskou motorkářskou sezónu. Ačkoliv času nebylo jako vždy mnoho a nabízených akcí nespočet, utkvělo mi v paměti hned několik okamžiků, na které se nedá nevzpomenout. Ty, při kterých mi tuhla krev v žilách, radši vynechám a raději rychle zapomenu. Nicméně o ty ostatní, alespoň některé, bych se rád podělil s Vámi, jelikož si myslím, že by se mohly někomu hodit jako námět na vyjížďku pro další rok. Předně je třeba říci, že ačkoliv z pohledu zemědělce bylo loňské léto tak trochu na ....., z pohledu motorkáře bych tvrdil pravý opak. Vysloveně slunečních dní bez trvalého deště bylo opravdu mnoho a možností na kratší, či delší vyjížďky i v našich zeměpisných šířkách se tak naskýtalo nespočet. Takže pokud jste se nechystali na mašině zrovna někam dál za sluncem či poznáním, i u nás jste si přišli jistě docela na své. Já osobně bych Vám chtěl do budoucna doporučit dvě záležitosti, které na mě v loňské sezóně udělaly kromě nových strojů a motoristických akcí maximální dojem.

Jistě nemusím nikomu nijak zvlášť popisovat, jak kvalitní vozovky u nás máme a jak cenné jsou pak ty úseky, kde si můžeme jízdu takzvaně užít. Také není jistě žádným tajemstvím, že naši nejbližší a nejvěrnější sousedi na Slovensku na tom jsou z tohoto pohledu díky investicím na infrastrukturu a bydlení ještě v minulém režimu o trochu lépe. Dnes tudíž peníze na opravy asi nejsou tak velké nebo dokáží lépe využít a investovat ty co mají. Ať tak, nebo jinak s mnoha kamarády jsem se shodl na tom, že vozovky na Slovensku jsou na tom v porovnání s námi v globálu lépe, alespoň pokud hovořím o úsecích v oblasti Tater a jižního Slovenska, které jsou pro motocyklového nadšence asi nejlákavější. Při loňských toulkách tamní krajinou jsem navíc dostal typ od známého z Banské Bystrice na jeden úsek, který dosud považuji z mého pohledu za opravdový "master" kousek mezi cestami v blízkém okolí. První z nich je přímo u Banské Bystrice při výjezdu po silnici E77 směr Rožumberok, kdy sjedete hned za městem na silnici 577 směr Turčianské Teplice a dále Martin. Nejlepší úsek je od obce Dol. Harmanec v podstatě až na hřeben, cca. 10-12km. Silnice je v obou pruzích náležitě široká, asfalt tak akorát bez jediného výmolu a štěrku, zhruba v půlce velké odpočívadlo s nádherným výhledem do údolí a hlavně minimální doprava všechny dny. Celý úsek začíná dost nevinně, lehkým rovným stoupáním, kdy je silnice lemovaná křovinami a občasnou chalupou, ale již první maximálně široká a prudce řezaná stoupavá zatáčka v nás vzbuzuje záchvěv radosti. To je však jen začátek, následuje taková série rovinek a zatáček, že jde hlava až kolem. Po levé straně skalní masív po pravé minimalistické svodidlo a údolí, prostě adrenalin jedna báseň. Zastavuji s kamarádem, jak zjistím později, zhruba v půlce a chvíli přemýšlíme, jestli se nám ta silnice jen nezdála. Ještě nestačíme sundat škopek, abychom se podívali na tu krásu do údolí, a už je slyšet o kaskádu níže lačně dravý dvouválec, kterému jak později zjistím hravě sekunduje čtyřvál v podobě vyšmudlené R1. Na vteřinu mi prolítne hlavou myšlenka, že jedou fakt na krev, ale to už se v náležitém náklonu vyřítí z nejbližší zatáčky TL 1000S i se svým majitelem na hraně. Než stačíme pokynout na pozdrav a shlédnout, že má polskou SPZ, je opět i se svojí společnicí R1 ze Slovenska o dvě zatáčky výše. Jak nám později prozradí, jejím majitelem je veselý chlápek jménem Ksawery a fešnou R1 s vyleštěnými ráfky sedlá Juraj. Oba si k Banské Bystrici odskočili prý ze srazu na Zemplínské Šíravě, a dodávají, že je to taky důvod, proč je tu dnes tak prázdno. Oba dva hodnotí tuto silnici, jako jedno z nejlepších míst pro jízdu s motorkou na Slovensku a Juraj dodává, že srovnatelný je už snad jen Pernek u Bratislavy, kde se jezdí závody aut do vrchu. Hbitě vytahuji mapu a nechávám si přesně ukázat ono místo. S potěšením zjišťuji, že to zcela jistě bude příjemné zpestření návratu domů a ještě se při tom vyhneme Bratislavě. Oba dva nás chvíli ještě přesvědčují, ať to zkusíme s nimi zpátky na Michalovce, ale mi ten den máme v plánu ještě prohlídku Kremnice a kamarády v Banské Bystrici, takže musíme odmítnout. Následuje rozloučení, výměna vizitek, kam chtějí poslat fotky, a za chvíli je už zas slyšet rachot brumlajícího TL v dáli. Otřu prach z boty, nadlábnu mášu a odjíždíme opačným směrem na Kremnici.

Nicméně na jejich radu jsme zhruba za dva dny jeli zpátky směrem na Bratislavu, stáčíme směrem na Senec a Pezinok, ze kterého se začíná prudce stoupat přes Malé karpaty směrem na Pernek. Již na benzínové pumpě v Pezinoku bylo až podezřele velké množství motorek a aut postižených tunningem. Mezi majiteli bylo patrné, že se zde nesešli jen tak náhodou při odpoledním dýchánku, ale že se většina z nich dobře zná. Dvojitá svodidla vypnutá světelná signalizace, nefalšovaný cíl na vrcholu a jedna zatáčka za druhou vylitá kvalitním asfaltem. To je ve zkratce trať, kterou tu máte zdarma k dispozici, pokud se tu nejede nějaký ten závod. Bohužel jako daň za tento netradiční kousek volně přístupné dopravní sítě, hlavně asi o víkendech, je doslova záplava motoristických nadšenců na všech možných i nemožných strojích. Není taky divu, když je to od Bratislavy co by kamenem dohodil. Pokud tedy pojedete okolo, mohu vřele doporučit, ale zkuste to spíš ve všední den. Mojí favoritkou však i nadále zůstává 577 u Banské Bystrice.

Co říci závěrem, pokud se náhodou chystáte na motorce na Slovensko, doufám, že Vám moje zjištění trochu pomohou zpestřit si jízdu. Silnic máme mnoho, ale těch, které dokáží člověka v sedle výrazně potěšit, zas tolik není. Takže úspěšný lov a hodně šťastných kilometrů za řidítky motocyklů v příští sezóně.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist