Na vlastní kůži: kurz v ISŠA Brno
Text: Jan Rameš | Foto: Jan Rameš | Foto: Pavel Krejčí, Tomáš Doubravský | Zveřejněno: 19.12.2018 | Zobrazeno: 19 577x
Jsme rádi, že navštěvujete Motorkáři.cz.
Abychom mohli naši práci dále rozvíjet, tak oceníme, když nastavíte vyjímku v AdBlocku pro náš web.
Děkujeme, tým Motorkáři.cz.
Abychom mohli naši práci dále rozvíjet, tak oceníme, když nastavíte vyjímku v AdBlocku pro náš web.
Děkujeme, tým Motorkáři.cz.
To Magooor: Bohužel ne každý se dokáže s tíží osudu a nástrahami života vypořádat tak jako ty. Taky ne každý dokáže v případě nouze bližního pomoci, o to více pokud je to na jeho vlastní úkor...Na druhou stranu co tě nezabije, to tě posílí. Pokud člověk nezažije i to těžší v životě, tak ani nemá šanci poznat co je opravdu zač...Přeji ti i všem ostatním, ať to lepší v životě převažuje a vždy najdete sílu překonat nesnáze bez ztráty kytičky
. Ať se daří nejen v nové práci, ale i v životě! Určitě bude líp (jak je to v té písničce? Jaký si to uděláš, takový to máš...?)
PS: Chovejme se k ostatním tak, jak chceme, aby se oni chovali vůči nám.
To dajos: To ,že má člověk neuplnou rodinu je jen výmluva dnešní doby. Aby si lidi mohli vybrat lehčí cestu životem plnou výmluvu a né boje. Já osobně mám otčíma kamioňáka. Když neřídil a byl jednou za 14 dní či měsíc doma, tak se věčně byl nalitej... Matka je OSVČ a dělá řemeslo (keramika a drátovaní) jež jezdila každý vikend , někdy i na týden či déle prodávat své zboží a přes týden seděla v dílně aby měla co prodávat. Ano, proslavila se ve svém oboru, za čež jediné si jí vážím. Jako osoba je pro mě matka člověk ... Měla jsem několik možností jak se v takové situaci zachovat. Brečet nad osudem nebo bojovat. V 16ti jsem odešla z domu a od 17ti pečuji o babičku. Mám vyučení jako Autoelektrikař a teď i díky účasti na tomto kurzu možnost začít od února pracovat jako ofiko mechanik na motorky. Snažila jsem se dodělat si další vzdělání ,bohužel osud kolem babičky tomu nebyl nakloněn. Tento rok doplatím dům a můžu si budovat vlastní rodinu. Vše je jen otázkou volby.
To Magooor: Nejhorší je, že situace ohledně "ne-kvality" žáků, projevující se mizivou odezvou pedagogického působení na ně, se netýká jen jednotlivých škol, ale je široce rozšířená. A jak bylo zmíněno, velkou měrou se na tom podílí i zrušení přijímacího řízení. Dle mých zkušeností s tím souvisí i neradostná situace v rodinách - "horší" žáci často pochází z neúplných rodin, nebo mají rodiče, kteří se jim nevěnovali a nevěnují. Což souvisí i s nekázní, neuznáváním autorit, šikanou atd. Smutné je i to, že taková situace neblaze působí i na motivaci učitelů, což zpětně negativně působí na žáky...a máme super spirálu narůstající frustrace na všech stranách... Dokud se nezvýší požadavky na uchazeče, těžko se může čekat zlepšení. To by ale musel i stát změnit systém financování škol z počtu žáků (kvantity) na výsledky absolventů (kvalitu) - jejich uplatnitelnost v životě. Což souvisí jak s poptávkou daného oboru u zaměstnavatelů, tak s počtem nezaměstnaných absolventů - podporovat potřebné obory a zároveň kvalitní školy. Taky je třeba zapracovat na podpoře zájmu o odborné vzdělání...
Za mě ten kurz byl super , dozvěděla jsem se věci které jsem potřebovala a nebyla si v nich jistá. O škole a oboru vím skoro od počátku, kdysi to byl můj sen jít tam studovat. Nicméně osud a hlavně rodina mínila jinak. Jak se tu někteří zmiňovali o školách a studentech, když jsem v 15-ti letech nastoupila na obor Autotronik v jiné škole , jež měla ve své době určitou prestiž musela jsem dělat přijímací řízení. A všichni jež jsme se tam dostali jsme měli průměr max 1,8. po dvou letech jsem z rodinných důvodů odešla a udělala si výučák jako Autoelektrikář. Nedalo mi to a na tu samou školu jsem se vrátila znovu na obor Autotronik do 2.ročníku. Za ty 3 roky se hodně změnilo, žáci neměli vůči učitelům žádnou úctu ani respekt. Je to hnus a velmi smutné,žáci jsou přijímáni s jakýmkoliv prospěchem jen aby se naplnili stavy. A neváží si toho co mohou získat , spousta studentů chodí do školy jen kvůli tomu aby měli nějaký papír o vzdělání, ale ne pro to že se to chtějí opravdu naučit. Nikdy mě na jednu stranu nepřestane mrzet, že jsem školu obětovala pro to abych se starala o babičku. Ale je to jen malá cena za to že ona se starala o mě. Díky kurzu jsem si oprášila znalosti a uvědomila jsem si , že není nikdy pozdě na to dělat věci které mě baví. Třeba si časem opravdu rozjedu svou ofiko dílnu a nebudu jen opravovat motorky doma v obýváku sobě a kamarádům. Když mi klapne nástup do jedné hezké dílny v lednu , budu za to ráda a budu na to hrdá. I když budu "jen" mechanik
V Brně mají super přístup a opravdu je hodně velký rozdíl vzdělávat se s někým kdo se chce vzdělávat a s těmi kdo to dělají z nutnosti či povinnosti né-li donucení.
Tak zaprvé opravy rámu zakázané nejsou, jde o to jestli dotyčný má na tohle kvalifikaci a za druhé vybavení. Taky jsem uvažoval o tomto kurzu, když mi přišla nabídka do práce. Ale dát skoro 12 000 za pár hodin kurzu, se mi zdálo dost. Tak jsem to konzultoval s kamarádem, kterej dělá motorky dýl než já ( dýl asi né, ale ve větším počtu, já je mám jako koníček), tak mi řekl a co myslíš, že tě tam že těch pár hodin naučí. Bude to spousta povídání, videí, ukázek a praxe nic moc. Sám vím, že po třech letech jako automechanik sem uměl GO přední nápravy na, Š120, vyměnit spojku a těsnění pod hlavou. A po roce práce u táty, sem uměl v porovnání víc klemířiny než mechaničiny po třech letech a je pravda, že když sem chodil k tátovi pomáhat o víkendech, tak sem se dostal k podstatně lepším autům než na učňáku. Když nám na praxi přivezli auto s lepený předním oknem, tak sami mistři nevěděli jak ho dostat ven a já sem jich už v tej době pár s tátou vyměnil.
Honzis- díky.
_Michal: Veškeré opravy rámů jsou zakázané
Honzis- díky, přesně tuhle zkušenost s padacím hříbkem mám ( já nepadal). Půlka oka pryč, motor ven a dovařit. Špatně jsem to napsal, zajímalo by mě, co říkal jestli vyměnit rám nebo opravit dovařením. Ale odpověď nutně nepotřebuji
To jen tak ze zvědavosti.
To dave lister: Naprostý souhlas, je třeba kombinovat teorii s praxí na trenažérech i na živých případech.
To Milec: Jestli škola něco naučí nebo né, je vidět z počtu úspěšně uplatněných absolventů v praxi. Kolik jich zůstane v oboru, na jakých postech. Taky to hodně vypoví i o nich samotných - zda sami měli zapálení pro obor. Už z formulace - nic tě nenaučí - cítím jistou nerovnováhu - pasivitu studenta čekajícího, že on pro to nemusí hnout prstem. Učení je celoživotní proces a každý ví, že 10 lidí vyrůstajících v naprosto stejných podmínkách dosáhnou 10 různých úrovní. Jako v každém oboru, i ve škole se člověk setká s lidmi zapálenými, znalými, obdivuhodnými a těmi na opačném břehu. Ale i ti člověka něčemu naučí - jak to nedělat, čeho se vyvarovat, nebo např. podpoří zvýšení vlastního úsilí - zlepší schopnost samostudia. Konkrétně v této záležitosti mám dost vlastních zkušeností a to nejen ze studentských let, ale i ze své profesní praxe - nejednou jsem byl hozený do vody a musel se naučit plavat bez cizí pomoci (např. jsem dostal na starost rozjetí nové značky v rámci autorizovaného servisu, aniž bych měl předchozí zkušenost s touto značkou a daným postem vedoucího servisu, to samé když jsem začal učit, nebo když jsem se začal intenzivně věnovat diagnostice - vše z 98% samostudium...).
My např. kromě vstupních testů (důležité pro zjištění úrovně kurzantů a zvolení vhodného přístupu) dáváme k vyplnění i výstupní test a tzv. dotazník spokojenosti, který dává každému možnost sdělit své pocity, příp. návrhy ke zlepšení. Pokud jsou vyplněny pravdivě a zodpovědně, jsou neocenitelnou zpětnou vazbou pro učitele - lektora. Vše je o komunikaci - pokud není upřímná a oboustranná, nemohou být výsledky maximálně možné. Pokud je někdo nespokojený a nechá si to sám pro sebe, škodí tím hlavně sobě - okrádá se o možnost přispět k zlepšení situace, dozvědět se co potřebuje atd.
milec: Pokud tam jen zkouší na zkušebních motorkách pořád dokola stejný operace tak se nedivím. My jsme na učňáku měli kombinaci obojího. Opravy toho co přijelo a občas tyhle ty modelový úkoly a dalo mi to nejvíc. K tomu modelu každej přistupuje jinak, než když tam přijede stroj na opravu který musí skutečně odjet v lepším stavu než přijel.
No škola a její vybavení je super, ale nic tě tam nenaučí.Synator tam chodil čtyři roky.( Obor autotronik)
_Michal: To oko bylo vylomené padákem, takovým tím silonovým hříbkem
Franky
S totálním nezájmem žáků a studentů zápasí na školách všeho druhu.
Byl jsem se synem na dni otevřených dveří v jedné nejmenované střední škole. Mimo jiné tam nabízeli návštěvníkům k vyzkoušení jízdu s malým bagříkem CAT a honďácký mototrenažér. Kluk byl jediný, který projevil zájem a vyzkoušel si to. Ostatní teenageři totální nezájem, povětšině špunty v uších, patlací chytrofon v ruce, aby byli "onlajn". Vůbec jsem nepochopil, proč se tam dostavili. Asi jim rodiče slíbili za účast ještě chytřejší telefon...
A vůbec nezávidím tamějším lektorům. Všecko to byli starší chlapi v mém věku, na kterých bylo vidět, že je to opravdu baví.
Když jsem se ptal, kolik kluků z ročníku za něco stojí, říkali, že když dva, tři, je to super ročník...
(Kdo tam ciste nahodou byl a vi co rikal zrovna o ramu fz6, ktery ma ulomene oko drzaku motoru, tak by me zajimalo co o tom rikal. ) Diky
Mark108: myslím že v Práglu učiliště pro motomechaniky vůbec není. Jsou učiliště pro automechaniky a myslím že nemají vlastní dílny. Když jsem v Práglu pracoval po servisech občas jsem vyfasoval nějakýho učně.
Divím se že se najde tolik lidí kteří se chtějí ušpinit a ještě za to platí. :D
Autorovi moc díky za pěkně napsaný článek. Sám musím přiznat, že jsem čekal kurz zaměřený více pro začátečníky a méně pro pokročilé (dojem z názvu kurzu atd.). Takže velká poklona lektorům. Osobně jsem se tentokrát neúčastnil, ale z předchozí zkušenosti (kurz diagnostiky) můžu potvrdit, že si autor realitu nepřibarvil. Rozhodně jsem tenkrát svého času nelitovat a obohatil své vědomosti i praktické zkušenosti (samozřejmě si i dobře pokecal se stejně "postiženými" lidmi). Ale nechci vypadat jako nějaká chodící reklama, ostatně každý má možnost přesvědčit se na vlastní kůži
. Věřím, že se ještě naskytne možnost a budu moci se opět něčemu novému na ISŠA přiučit 
Taky chci poděkovat autorům školení a vůbec všem co se nějakým způsobem snaží angažovat v nelehkém oboru učitelství - lektořiny a svůj zápal pro věc, dokáži přenášet i na žáky, studenty...kurzanty. Osobně jsem bývalý učitel odborného výcviku a současný diagnostik a lektor diagnostiky (automobilů), takže o to více si takových kolegů vážím (samozřejmě i zapálených kurzantů). A ti co někdy učili v nedávné době, případně ještě se snaží učit na odborných učilištích, ev. středních školách, vědí jaká je to vzácnost, narazit na studenty zapálené pro daný obor. Takové co se chtějí něčemu naučit, mají touhu něčeho dosáhnout, být v něčem dobří...Věřte, že je obrovský rozdíl snažit se předat něco ze svých znalostí, zkušeností, dovedností, člověku se zájmem a naopak se o to snažit u někoho, koho to absolutně nezajímá (což naštěstí u kurzantů z praxe není tak časté jako u žáků škol). Taky chci všem popřát pěkné svátky a hlavně pevné zdraví, štěstí a splněných přání v roce 2019. Čaos Dajos
PS: A zdravím kolegy do Brna a všechny známě.
Co takhle podobnou akcičku v Práglu?
Mně by se líbil kurz pro cestovatele, jak udržet moto v pohybu i v zahraničí...
Co se týká vybavenosti - pak tahle škola nemá v ČR konkurenci.
A myslím, že by obstála na čelních místech i celoevropsky.
Jakékoli dealerství je v porovnání se zdejším zázemím absolutně neobstojí.
Paradoxně zápasí spíše s nechutí žáků zázemí školy využívat - ani nemluvě o mimoškolních aktivitách.
Asi proto také vznikl nápad na uvedené akce pro veřejnost, která zájem má.
Paráda, dík za report z akce, která očividně stojí za účast
A já si jako mladej myslel: "hlavně abych nemusel dělat rukama a nebyl špinavej".. A teď bych na ten kurz moc chtěl
Ja som o tej škole nepočul
. Ináč fajn nápad a dobrý článok pre informácie.
/.
Mám pocit, že to voľakedy nebolo - teraz sa spraví veľtrh stredných škôl a žiaci majú predstavu, čo všetko je na trhu a kam by chceli ísť /voľakedy to nasledovalo školu rodičov, alebo čo kto so spolužiakov poznal a poradil čo by bolo najlepšie - gymnázium
Hoši, co se ČMN týče, věřte, že mě vývoj situace rozhodně nepotěšil, a to zcela jistě víc než vás. Hezké to nebylo, zejména poslední měsíce, ovšem ne ode mě. Byl jsem redaktor, nikoli majitel. A stejně jako všichni, co jsme tam zůstávali, naivně loajální redaktor. Řešit dnes propadlé předplatné v řádu stokorun, to bychom si fakt zvesela pískali...
mirecc souhlas ... a předplaté ?? propadlé ... to je hodně smutné a nefér ...
Ááá,pan Rameš.A co ČMN??Tam jsem Ti fandil,tam ses mi líbil,ale nechat padnout noviny bez jediné omluvy a vysvětlení ... to nebylo hezké