globalmoto_duben_nolan




Na návštěvě u KTM

Jen blázen by odmítl příležitost nahlédnout oranžovým pod pokličku. Nám se tahle šance naskytla bezprostředně po ochutnávce 390 Duke v Salzburgu a rozhodně stála za to. Dostali jsme se do míst, kde oranžové mašiny ožívají, ale i do míst, kde se rodí jejich dvoutaktní a čtyřtaktní srdce. Třešinkou na dortu pak byla návštěva oddělení KTM Factory Racing.

Kapitoly článku

Nejdříve se nás ujal Thomas Kutruff, který nám ukázal montážní linku. Právě tady se kompletují všechny modely, které se vyrábí v Rakousku. My jsme tu zrovna zastihli modely Adventure a Duke 690. Thomas nám hned úvodem vysvětlil, že pracovníci zde pracují pouze na jednu směnu a to od brzkého rána do odpoledne. Dělá se pouze od pondělí do pátku, takže víkendy i svátky jsou volné. Prý mají v továrně ověřeno, že odpolední nebo dokonce noční směny dělají mnohem více chyb, což se továrně nevyplácí.
Denně z výrobních linek sjede něco kolem 400 motorek. Jak Thomas podotkl, prioritou není počet vyrobených motocyklů za den, ale jejich kvalita. Od prvního okamžiku kdy se vyndá rám z krabice, až po úplné finále, trvá zrození jedné kátéemky průměrně 55 minut. Vše se pochopitelně odvíjí od konkrétního modelu. Ve fabrice jsou postaveny dvě montážní linky ve tvaru písmene U a každá z nich měří necelých šedesát metrů. Je zajímavé, že se nepohybují, ale pracovníci posouvají pouze hotové mezivýrobky k další fázi kompletace. Montuje se z předpřipravených kompletů, které připravují jiní pracovníci vedle linky. Ve fabrice není žádný vedoucí, který by na pracovníky tlačil a hecoval je k většímu tempu. To je v režii modrého displeje na linkou, který zobrazuje, kolik strojů se daný den vyrobilo a kolik je potřeba ještě vyrobit. Opět prý mnohem efektivnější a pro pracovníky méně stresující forma.
Když je motorka kompletně hotová, přijíždí na konci linky k funkčnímu testu na Dyno. Mimochodem, to se děje i u samotných motorů v „motorárně“. Jak statistiky ukazují, 3-5% motorek vykazuje nějakou závadu či kosmetickou vadu, které je potřeba opravit. Zde platí pravidlo, že se neopravuje za pochodu na lince. Tam proběhne pouze dokumentace problému a na opravu dojde až po vyjetí z linky na speciálním pracovišti. Jak Thomas říká, raději několik minut navíc, než aby se na vadu přišlo až u prodejce.
To se už dostáváme k transportu hotových motorek k prodejcům. Po Evropě se přímo z továrny rozvážejí hotové mašiny kamionem přímo k prodejci. Pokud ale cestují například za velkou louži, je nutné mašinu zabalit do dřevěných krabic a připravit na transport lodí. To znamená odmontovat řidítka, plexi štítky a vypustit všechny náplně. Potom se krabice naloží do kontejneru a můžou vyrazit na dalekou plavbu po moři. To obnáší také jisté nebezpečí. Už se totiž stalo, ze přepravce loď přeložil a kontejner převrhl do moře. Vše je pochopitelně pojištěno, ale v tu ránu vzniká problém s termínem dodání, což se u koncového zákazníka rozhodně neshledává s pochopením. V některých urgentních případech se prý motorky přepravují také letadlem.
Kromě dvou hlavních linek je ve fabrice ještě třetí menší linka. Právě zde se kompletují spaciální modely nebo limitované edice v řádech desítek kusů. Jmenujme třeba závodní silniční dvěstěpadesátku pro třídu Moto3 nebo speciál pro rally soutěže KTM Rally Replica 450, či motokrosovou Dungey Replicu. Vyrábí se zde ve velmi malých sériích (dokonce 30, 40,50, 100 ks), které nemá cenu dávat na velkou výrobní linku. Každá změna vyráběného modelu na velké výrobní lince znamená velikou časovou náročnost na přestavbu. Zajímavé je také to, že každý pracovník na lince nedělá stále dokola jednu a tu samou práci. Po určité době se stěhuje na jiné pracoviště, a proto každý z nich umí každou fázi výroby motocyklů.
To neplatí o specialistech, kteří vyrábí kola. Právě v tomto směru je prý KTM jedinou motocyklovou značkou, která si kola kompletuje (vyplétá) sama. Podle informací se zde za rok vyrobí na 45 000 párů kol.
Další část prohlídky probíhá v hale, kde se vyrábí motory pro všechny dospělé kačeny vyráběné v Rakousku. Motory pro mini, jako je třeba KTM 50 SX, se vyrábí například v Itálii v továrně Beta. Tento rok továrna vyrobí zhruba 85 000 motorů. Kapacita jednosměnného provozu je dokonce 100 000 motorů ročně, ovšem maximum, kterého zde v reálu dosáhli činí 95 000 motorů. Pokud by se prý jelo na dvě směny, dalo by se vyrobit až 130 000 motorů. Jen pro zajímavost, ještě v roce 2002 se za rok vyrobilo „jen“ 50 000 motorů.
Potřebné komponenty pro motory všech možných kubatur a konstrukcí se berou od nejrůznějších dodavatelů a v této továrně následně kompletují. Při prohlídce jsme dokonce narazili na paletu ze Slovenska. Samotné bloky motorů si ale vyrábějí v KTM sami na CNC mašinách a následně se plní „střevy“. Je potřeba brát v potaz fakt, že se motory stejných modelů liší také podle toho, pro jaký trh je model určen. Tak třeba motor motokrosové čtyřistapadesátky pro americký trh je díky pětistupňové převodovce jiný a než motor pro trh evropský... Když je motor hotov, dochází na funkční test na jednom ze šesti Dyno. Tím si projde opravdu každý kousek. Hned potom dostane nový olej a filtr a je připraven k expedici do montážní haly.
Třešinkou na dortu je exkurze závodního oddělení KTM Factory Racing. Zde nás vítá šéf KTM Factory Racing Pit Beirer a s radostí podotýká, že v této budově o rozloze cca 3500 m2, si oranžové závodní oddělení vegetí teprve prvním rokem. Také vysvětluje, jak moc je pro KTM motosport důležitý a proč se mu věnují s maximálním nasazením. Dost mě překvapuje informací, že můžeme fotit podle libosti, ovšem bez detailnějších záběrů na oranžové závodní krasavice. KTM Factory Racing zaměstnává po celém světě zhruba 120 lidí, z toho 60 jich pracuje právě zde v Mattighofenu.
Hned na začátku míjíme jakousi síň slávy, kde stojí závodní nářadí, které se postaralo a řadu světových titulů. Poté se již dostáváme do všech oddělení, které se logicky dělí podle kategorií. Tady člověk neví kam koukat dřív. Někde se staví speciál pro dálkové soutěže, jinde se pracuje na novém rámu pro malorážky Moto3 a za rohem se kompletuje motor pro nářadíčko několikanásobného mistra světa Toníka Cairoliho.
Je až neskutečné, jaký je zde pořádek a čistota. Pastvou pro oči jsou silniční dvěstěpadesátky, rally soutěžáky, ale i motokrosové a enduro speciály. Přehlédnout nejdou také kamióny továrních týmů pro silniční závody nebo rally. 
 
Čas zde utíká neskutečným způsobem a naše mise u oranžových je u konce. Musím ale přiznat, že bych tu vydržel ještě nějakou tu hodinu nahlížet oranžovým pod pokličku. 


Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (31x):



TOPlist