yamaha_demo_tour




Kymco den v Rabí

Silničky v podhůří Šumavy ve středu hostily daleké hosty - tchaj-wanské stroje Kymco. Zastoupení této značky pro ČR a Německo - společnost MSA z Weidenu - nás pozvalo na novinářský den s prezentací letošních novinek a hlavních modelů. Podobně jako minulý rok Kawasaki (viz reportáž) se akce konala v motorkářsky atraktivních prostorách hotelu Atawa v Rabí, kde bylo na dvoře od rána rozestaveno patnáct strojů Kymco.

Hlavním lákadlem byla pětice čtyřkolek nového modelu

Kymco MXU 250S

. Tento model navazuje na úspěch loňské řady MXU, která ale pro letošek dostala pohon zadní nápravy kardanem a redukční převodovku, které jinak byly k dispozici až od silnějšího modelu MXU300. Na první dojem je MXU 250S třeba proti nedávno testovanému Journeymanu podobné objemové třídy drobné vozítko. Kola jsou relativně blízko u sebe a utrhnout jednu stranu do vzduchu jde opravdu skoro samo, jak hned někteří neváhali vyzkoušet. Zajímavý je systém brzd, kdy páčky na řídítkách ovládají přední a zadní brzdu a nožní páka aktivuje obě brzdy současně.




Takže honem navléct do chráničů, nasadit helmu a hurá na testovací projížďku organizovanou horažďovickými specialisty na čtyřkolky z firmy ADT. Nádherná projížďka trvala přes hodinu a musím organizátorům opravdu poděkovat, protáhli nás snad všemi druhy terénů, nádherně jsme se vyřádili a vytahali si ruce až po kolena. Šotolina, rozbahněné polňačky, brody, průjezd řekou, výjezdy lesem i sjezdy po prudkých loukách nás přesvědčily, že MXU je ideálním strojem, pokud vám jde hlavně o zábavu a záruku velké průjezdnosti terénem.







Zvláštní bylo, že bouřlivou lázeň při jízdě mělkou řekou všechny stroje zvládly bez problémů, ale bahnění v řídké bažině některé komentovaly krátkým zakuckáním až chcípnutím motoru, aby se ale za chvilku zase spokojeně rozburácely a pokračovaly v řádění. Blbnutí na louce na MXU je opravdu zábava, při každém prudším manévru je alespoň jedno kolo ve vzduchu, i když někteří dostali do vzduchu i dvě nebo všechna kola.




Po návratu jsme ještě okoukli model MXU300, který zaujal zásuvkou pro připojení vleku, a dále dětskou padesátku

Maxxer 50

, a pak už byl čas přesedlat na jednostopé stroje. Hned jsem zamířil k jedinému motocyklu - novince v podobě sportovního modelu

Kymco Quannon 125

. Na první pohled sporťák zaměřený na mládež, která touží po pořádném kapotovaném silničním žihadle. Kupodivu pohodlně snese i vyšší jezdce, aniž bych měl nějak nepřirozeně skrčené nohy nebo mi snad vadily kolena při zatáčení. Po otočení klíčku se rozsvítí moderní sportovně laděná přístrojová deska s dominujícím otáčkoměrem a po nastartování se ozve na stopětadvácu poměrně hluboký zvuk. Motor se na začátku pomalu sbírá a za značkou šesti tisíc otáček se probere a až do osmi, kde začíná červené pásmo, docela zabere. Při jízdě to ale chce držet se alespoň okolo těch sedmi, motor si dá líbit i kratší přetočení až na devět tisíc.




Moc se mi líbila převodovka - konečně stopětadvacítka, která má ideálně poskládané rychlosti těsně za sebou. Liboval jsem si ale jen do chvíle, kdy jsem zjistil, že poslední rychlostí je pětka a že maximálka o moc nepřekročí 100 km/h. Škoda, že se do motoru nevešel ještě šestý převodový stupeň.
Široké pneumatiky - vepředu 110 a vzadu 140 - dělají z Quannonu „velkou“ mašinu a zvyšují jistotu při brždění, v zatáčkách ale přinášejí trochu pomalejší překlápění. Dvoupístkové brzdy jsou příjemné, zvláště ta přední se hezky dávkovala a byla pěkně citlivá. Při otáčení mě zarazil menší rejd.




Přesedám na opačný okraj objemové stupnice -

Kymco Xciting 500i

. Přehazuji nohu přes vyvýšený středový panel a uvelebím se ve velkorysém křesle. Uvolnit ruční brzdu, otočit plynem a jednoválcová pětistovka se energicky žene dopředu a rychle nabírá rychlost 120 km/h, kopec nekopec. Maximálka je ještě o pár desítek kilometrů za hodinu výše, to ale na šumavských silničkách nemusím využít. Při brždění zadní brzdou je hodně znát integrální brzdový systém aktivující obě brzdy, kdy se celý strojů jakoby přicucne k zemi, přední brzda je klasická a zachrání vás v každé krizovce. V menších rychlostech je tento maxiskútr obratný a ochotně se vrhá do zatáček, nad 100 km/h už to ale chce ve větších náklonech trochu opatrnosti, podvozek má sklony trochu se pohupovat a hledat si vlastní stopu. Jako krásnou vychytávku jsem ocenil víčko nádrže umístěné na pravé straně těsně pod přístrojovou deskou, které vám umožní tankovat, aniž byste museli sesedat ze skútru.






Další pán na holení -

Kymco Yager GT 125.

Za označení GT v názvu se tento model opravdu nemusí stydět - i přes nižší objem poskytuje spoustu místa a pohodlí, velké sedlo, opěrku spolujezdce a slušnou ochranu před větrem. Yager používá stejnou přístrojovou desku jako Quannon, což je možná vzhledem k dominantnímu otáčkoměru u skútru trochu nelogické, ale o to je to hezčí. Výrazný design přední části se zobanem navazuje na předchozí modely s označením Yager popř. Dink, kterých již jezdí po světě obrovský počet. Příjemně překvapilo obrovské místo pod sedlem, kam se podle mne vejde integrálka plus ještě jedna otevřená helma. Jen brzdy mi u tohoto modelu přišly takové nevýraznější, což bych přičetl menším průměrům kotoučů.






Poslední svezení patřilo stroji

Kymco Nexxon 50

určenému pro jezdce, kteří chtějí něco jiného než skútr, ale rádi se obejdou bez spojky a chtěli by něco lehkého, tichoučkého, osvědčeného a přitom moderního... Stále více firem si uvědomuje, že koncept ztělesněný kdysi modelem Honda Innova stále oslovuje nemalý počet zákazníků. U Kymca k návrhu variace na toto téma ovšem přistoupili velmi zodpovědně a vytvořili stroj s moderní podobou i výbavou, takže na Nexxonu najdeme například kotoučové brzdy. A jak se jezdí s poloautomatikou? Z neutrálu špičkou nohy zařadíte jedničku a přidáním plynu se pomalu rozjedete. Pokud byste nepřidali plyn, budou otáčky pomalu klesat až ke zhasnutí motoru. Po rozjezdu uberete plyn, přeřadíte na další rychlost a jedete dále, až ke čtyřce a maximální rychlosti okolo 50-60 km/h. Zpátky se řadí stejně, akorát patou. Při tom je dobrým pomocníkem indikace zařazených rychlostí na přístrojové desce.






Tímto děkuji značce Kymco za krásný den s možností porovnání všech novinek v tom pravém prostředí. A jaký model je u mne osobně vítězem? Paradoxně ten, o kterém jsem se dosud nezmínil - Kymco People S 200i. Před týdnem jsem jej totiž důkladně ozkoušel v delším redakčním testu a při dnešní krátké projížďce jsem se znovu ujistil, že s tolika dobrými vlastnostmi a užitnou hodnotou je za současnou prodejní cenu prostě nedostižný.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist