KTM víkend 2004

Na KTM víkend do Vlašimi jsem se těšil od okamžiku, kdy mě na něj náš pan šéfredaktor nominoval. KTM je přece enduro a motokros, bahno a prach. Výhradní dovozce motocyklů KTM do České republiky, firma Sette s.r.o. tento víkend 29. a 30. května pojala jako představení jejich "onroad" modelů, tedy strojů určených pro jízdu po silnici. Já jsem byl ale přesvědčen, že něco na "špalkách" tam určitě taky bude, takže jsem v sobotu ráno nemohl dospat a do sídla firmy Sette ve Vlašimi dorazil s půlhodinovým předstihem.

KTM víkend 2004
Na "špalkách" tam nakonec nebylo nic, ale pěkná řádka supermotardů

KTM 625 SMC, 640 LC4 Supermoto, 660 SMC a 640 Duke

také slibovala zajímavý den. Ale hlavně - v čele řady vyrovnaných stojů se hrdě tyčily hned tři

LC8 alias KTM 950 Adventure

. Černá a oranžová v základním provedení a modifikovaná verze S ve válečných barvách továrního týmu KTM, tak jak ji známe z letošního Dakaru. A před všemi stroji pózoval charismatický naked bike

KTM 990 Super Duke

, určený bohužel jen pro statické obdivování.

Úderem deváté dorazila flotila pozvaných novinářů, sílící sluneční svit sliboval konečně letní den a akce mohla začít. Nejprve seznámení s časovým programem testovacích jízd (sakra, první LC8 se ke mně dostane až za 2 hodiny), úvodní slovo pana Jaroslava Kuklíka, majitele firmy Sette, s.r.o. Po něm pan František Vrba, marketingový ředitel, ve stručnosti nastínil jak bude celý den probíhat a můžeme ke strojům. Jako první osedlávám

KTM 640 LC4 Supermoto.

Ještě chvilku se zdržuji sundáváním gumiček ze stupaček a poté se celá společnost pod vedením pana Vrby vydává na ukázkovou jízdu okruhem, který vede silničkami a polními cestičkami v okolí Vlašimi a skýtá mnoho možností k prověření kvalit všech strojů. 640 LC4 SMC mi ihned padne do ruky, motor je takový příjemný brumla, těch jeho 55 koní mu ani moc nevěřím, ale uvidíme. Zatím se přesunujeme svižným tempem v koloně, snažím si zapamatovat kudy jedeme, ale moc se mi to nedaří, víc se věnuji motorce pod sebou. Senzačně tuhý podvozek skvěle vede stopu, lhostejno zda ve svižném rytmu po rovině, v rychlém sledu zatáček nebo na polní cestě. Přirozený posed umožňuje skvěle kontrolovat lehký a hravý stroj a i ten motor ve vyšších otáčkách celkem jede. Jejda, měl jsem vůči motardům doposud trochu averzi, považoval jsem je za nějakou módní vlnu a ejhle - já se opravdu bavím. Mezitím dojíždíme kamsi mezi louky, kde nám pan Vrba popřeje hezkou zábavu a dostaneme rozchod, vlastně rozjezd. Všichni se rozjíždí po okolí, většina kolegů s předním kolem trčícím k obloze.

Vyrážím tedy hledat vhodnou supermotardí lokalitu. Zkouším za to trochu tahat a zjišťuji, že firemní materiály asi o těch pětapadesáti kobylkách nelžou, motorka je rychlejší než se zdá, letmý pohled na rychloměr je překvapivý, málokdy zahlédnu dvojciferná čísla a to se silnička klikatí seč může. Když pomyslím na návrat, stačí vymáčknout spojku, "sdupat kvalty" až na jedničku, skočit na zadní brzdu, přes spojku roztočit zadní kolo a jedu zpátky. Mimochodem, řazení je dokonale přesné, má krátké dráhy a i ve tvrdých krosových botách jsou omyly vyloučeny. Pro veliký úspěch (u mě samotného) to raději několikrát opakuji. Motard poslušně plní to, co se po něm chce a po pár minutách ani nevím odkud jsem přijel a kterým směrem se tedy vrátit. Spočítám šmouhy na silnici a mám jasno, nadšeně si hopsnu přes železniční přejezd, kde se při dopadu konečně představí zdvihy pérování (P265mm/Z310), které se doposud úspěšně skrývaly pod tvrdými pružinami a za pár minut jsem s úsměvem na tváři zpět v areálu firmy Sette. Sečteno a podtrženo, KTM 640 LC4 Supermoto na mě udělala velký dojem svou ovladatelností, výkonným ale nezákeřným motorem, dokonalou přední brzdou Brembo s 320mm velkým kotoučem, který bez mrknutí oka pošle zadní kolo k oblakům a především perfektně tuhým podvozkem, který jede vždy tam, kam si jezdec zamane a může při tom brzdit, akcelerovat, zatáčet, stroj je vždy zcela pod kontrolou. Přívětivý motocykl se kterým si poradí i méně zkušený jezdec, motocykl se kterým se hravě propletete městským provozem, se kterým se nemusíte bát ani cesty na sto kilometrů vzdálenou chatu. Servisní intervaly 5.000km jen potvrzují, že se jedná o sportovní náčiní pro běžné jezdce. Jediné, co může být zpočátku limitující je žalostně malý rejd. Zkrátka se musíte naučit otáčet stroj okolo nohy, ale věřte, že to půjde rychle. "Tak tuhle motorku asi nutně potřebuju", pomyslím si a přesouvám se k dalšímu stroji,

KTM LC4 660 SMC

. "Tak tohle je brutalita" prohodí pan Vrba se zlověstným výrazem a mě lehce tuhne úsměv na tváří. Zběžně hodnotím tohoto dravce, který se sice velmi podobá modelu 640, ale absence spínací skříňky, tlačítka strartéru, užší nádrž a zjednodušenné ovládání světel a blikačů napovídá, že tenhle supermotard je mnohem větší sportovec. Motor startuje na první našlápnutí a já mám pocit, že sedím na zbíječce. Musím zatnout zuby, jinak by mi po chvilce drkotání nejspíš vypadaly. Volnoběžné otáčky odhajduji minimálně na 3 tisíce a po lehkém pootočení plynu vytvoří sportovní koncovka výfuku takovou tlakovou vlnu, že se nehlídané kelímky od Coca-coly v okruhu 10 metrů poroučí k zemi. S obezřetností vyjíždím z areálu a na přímém úseku přidávám plyn. Úsměv na tváři je okamžitě zpět, řadím za dvě, dávám "plnej" a úsměv se mění v hlasitý smích. Tak tohle je ono!!! Tohle je motorka pro zábavu!!! Vřískám pod přilbou nadšením a na výjezdu z každé zatáčky tahám za plyn. Výkon i reakce motoru jsou sice lehce brutální, ale přesto lze v motoru vysledovat na zlomek vteřiny zaváhání nebo snad plynulý nástup výkonu, který činí stroj poměrně rychle zvládnutelný. Neznamená to ale, že by se jednalo o motocykl pro širokou veřejnost, jeho ovládání vyžaduje pevnou ruku a nějaké ty zkušenosti. Hravost a ovladatelnost je ještě výraznější než u 640, což je dáno o téměř 20kg nižší hmotností, která u 660 činí 131kg a umožňuje tak ještě snáze zvládat "supermoto triky", je však třeba mít na paměti, že po mohutném točivém momentu ve středních otáčkách nastoupí ve špičce příval výkonu, proti kterému nemá zadní pneumatika v náklonu šanci. O podvozku platí to samé, co již bylo řečeno u modelu 640, jeho stoický klid však vezme za své při maximální akceleraci, kdy se především na výjezdech ze zatáček celý stroj rozvlní a krocení vibrujících řidítek vyžaduje silné ruce. Po třičtvrtě hodině se zpocený a rozesmátý vracím zpět na základnu a měním názor, nutně potřebuji KTM 660 SMC. Je to motocykl pro zkušené jezdce, kteří hledají nekompromisní sportovní stroj pro každodenní zábavu. Servisní interval 3.000km je u takto nabroušeného sportovce velmi sympatický a předurčuje tento supermotard i pro běžné použití.

Odbíhám se posilnit tlačenkou a kouskem pečeného prasátka, které už od časného rána válí sudy nad ohněm na dvoře a netrpělivě vyhlížím návrat první LC8. Časový harmonogram vzal mezitím za své, takže skáču na první 950 Adventure, která se objeví na dvoře. Jedná se o základní provedení v černé barvě, která je sice nesmírně elegantní, ale s charakterem stroje příliš nekoresponduje. LC8 je na první pohled lehkonohý atlet a tomu černý frak příliš nesedí. Za jízdy se však barvou příliš nezabývám a tak se nechám unášet tím, jak tento stroj přesně splní očekávání jezdce a přidá vrchovatou měrou něco navíc. Předně mě překvapuje tím, jak vše padne přesně do ruky, jak uvolněně se na ní sedí, jak se snadno ovládá a bezprecedentně vede zvolenou stopu. Na tomto motocyklu vše funguje na 100%, motor, brzdy, podvozek, převodovka, přirozenost posezu. Sedlo je sice úzké a tvrdé, ale pro fascinaci celkovým pojetím tohoto stroje si to uvědomíte asi až večer ve stanu. Již mnohokrát jsem někde slyšel, že KTM si s 950 Adventure vytvořila novou motocyklovou kategorii. Já tvrdím, že nikoli. Jen nastoupila do dávno etablované kategorie před pár lety tvořené například Hondou Africa Twin nebo Yamahou Super Tenere. A stroj v této kategorii dovedla k naprosté dokonalosti. S LC8 naplnila značka KTM význam slova "Adventure" v motocyklovém světě. V sedle 950 Adventure se cítíte jako na ocelovém ingotu, který se vznáší na vzduchovém polštáři. Tak tuhý je rám a tak dokonalé odpružení, které nevyvede z míry snad nic. A motor? Dostatečně výkonný ve špičce pro řádění na silnici a dostatečně pružný odspoda na trialové pasáže. Po půl hodině měním černou 950 Adventure za továrními barvami vyzdobenou

KTM 950 Adventure S

.

Ta nabízí vedle akčního barevného ztvárnění především modifikované odpružení. Firma White Power ji vybavila zdvihy P265/Z260mm oproti P230/Z230mm v základní verzi, což se projevilo i na výšce sedla nad zemí 915 versus 885mm základní verze. A to je přesně to co mi vyhovuje, čím větší a tvrdší je motorka, tím lépe se na ní cítím. Po zbytek dne se již z této modro-oranžové perly nenechávam sundat, jediné co řeším je, zda s ní jezdit po silnici nebo mimo ni. Na asfaltu oslňuje mixem točivého momentu a výkonu ve skvělém motoru, který se rozhodně nedá nazvat kultivovaným. Zcela jistě co se týče jeho příjemě vyváženého a vibrací takřka prostého běhu, ale akustická stránka je lépe definována pojmem "rozzuřený drak". Jeho neklidné agresivní vrčení, které při vyšších otáčkách přechází v nervozní ryk korunuje při zavření plynu vzteklé kuckání motoru do výfuků a nenechá nikoho na pochybách, že se jedná o plnokrevníka připraveného závodit. Jeho 98 koní stačí na to, aby se na jedničku přední kolo začalo zdvihat k nebesům, byť ležíte na nádrži jak chcete. V terénu potom přesvědčí lehkou ovladatelností, poslušnými reakcemi jinak dravého motoru, jehož točivý moment je v nižším a středním pásmu mohutný, zároveň ale skvěle dávkovatelný. A tvrzení, že optimální cestovní rychlost na LC8 po polní cestě je 150km/hod., kdy na vás téměř nefouká a motor na šestku točí přijatelných 5 tisíc není rozhodně přitažené za vlasy. KTM Adventure tohle opravdu zvládá s klidem a noblesou. Schopnost LC8 jet stále rovně je skutečně obdivuhodná. Jede rovně a nenechá si do toho mluvit za žádných okolností. To může být ale překvapivé v první sérii zatáček. 950 Adventure se sice chytí zvolené stopy pevně a zarputile, ale stejně nerada se jí pouští. V "překlápěčkách" jí tedy musíte dopřát trochu času na rozmyšlenou, než se narovná a položí do druhého směru. To je ale jediná objektivní výtka, která se však s vědomím všech kvalit nechá přejít mávnutím ruky. Já osobně bych ještě uvítal vyšší řidítka, jízda ve stoje by tak byla při mých 196cm příjemější a rovněž bych volil jiné pneumatiky. Sériové Pirellky mě nepřesvědčily ani na silnici a už vůbec ne mimo ni. To jsou ale detaily, o KTM 950 Adventure/S bych mohl popsat stohy papíru a vyprávět o ní hodiny. To bych ale předbíhal, po rozhovoru s majitelem firmy Sette s.r.o. panem Kuklíkem se rýsuje reálná možnost získat jeden exemplář

950 Adventure

ke specifickému "hard-core" testu. Takže pokud vše dobře dopadne, dočtete se zde jak se tento stroj osvědčil na několik tisíc kilometrů dlouhé cestě přes Alpy bez použití silnic. Jen hory, kamení, člověk a KTM 950 Adventure.
Já už mám sbaleno.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist