KTM Freeride: na dva nebo čtyři takty?

Tedy, alespoň teoretická šance tady je. Vláďa, náš specialista na terén, se už dobře zná s oběma verzemi Freeridu, a z posledního testování v italském Il Cioccu se vrátil se slovy, že gumový čtyřtakt je pro začátečníky, a živější dvoutakt zase ocení ti zkušenější. Svezení na lehké, obratné motorce s hodným motorem mě začíná lákat.

A tak jednoho studeného podzimního rána přijíždím do zapadlého lomu, kde normálně každý víkend trénuje omladina z nedalekého trialového klubu. Freeride má k trialové motorce skoro stejně blízko jako k enduru, a tomu odpovídá i připravená trať. První část je k mojí radosti namotaná na uplácané hromadě vytěžené hlušiny, zbytek ale vede po stezkách pro kamzíky. Při pohledu na úzkou římsu, lemovanou z jedné strany skálou a z druhé dvoumetrovou propastí si říkám, že až sem mě nikdo nedostane. Budu si v klidu vrkat plynem někde bokem, na rovince.
Největší boj je pochopitelně o nové dvoutakty, takže si beru volnou třipade a jedu se trochu rozkoukat. Hned po startu mě zarazí až nepřirozeně tichý zvuk motoru. Ani po přidání plynu se ze dvou výfukových koncovek neozve nic, co by mohlo naštvat houbaře, hajnýho nebo jinou lesní bytost.
Jednička mi hned na prvních metrech ukazuje, že ji nemám otravovat s takovými prkotinami jako je rozjíždění z místa, a tak na začátek zkouším vykroužit pár osmiček v režimu 2-3. Tyhle dva kvalty jsou taky hodně krátké, a motor se tváří spokojeně i v otáčkách těsně nad volnoběhem. Jeho gumový projev se mi líbí - pobere toho fakt hodně a nemusím si pomáhat spojkou ani když potřebuju projet krokem kolem kuželu.
Lehký Freeride se vede jako kolo, a za chvíli si u mě získává takovou důvěru, že jdu opatrně risknout tu hrozivě vypadající římsu! No, nebudu vás dlouho napínat, zvládli jsme to spolu bez ztráty kytičky, i když naprosto důchodcovským tempem. Nakonec se nechám vyhecovat i do krátkého výjezdu, ale tady už to smrdí kotoulem vzad, nebo minimálně pádem. Prý mizerná práce se spojkou. Kdo by si najednou vzpomněl na spojku, když celou dobu nebyla potřeba. No nic, radši zpátky do depa. Freeride je sice dost blbuvzdorná motorka, ale i v tomhle směru má své meze.
No, když už jsem tu, tak opatrně zkusím i ten "ostrý" dvoutakt. Ten mě ale hned na začátku vyvádí z omylu, a reaguje podobně jako 350 - plynule už od volnoběhu. Čekal jsem, že motor bude fungovat stylem "dlouho nic-plný výkon", a on je přitom hladký jako samet. Nevím jak to ti Rakušani dokázali, ale tohle je dvoutakt snad jenom podle zvuku. Jasně že na plyn reaguje mnohem citlivěji a ochotněji než předchozí model, ale výkon se pořád dá krásně dávkovat, a celé to najednou nějak dává větší smysl. Hlavně, při tom mém pomalém šourání je lepší, když se můžu na plynovou rukojeť stoprocentně spolehnout, a nemusím se bát že spadnu ztrátou rychlosti Převody jsou ostupňované podobně, takže na jedničku můžu zase rovnou zapomenout. Ta je určená skutečně jenom do technických trialových pasáží.  Na dvojku ale motor schroupne i moje humpolácké zacházení s plynem, a rozhodně se netváří, že by mě chtěl shodit ze hřbetu.
Dvěpade je taky pocitově o dost lehčí - hádal bych větší rozdíl než udávaných sedm kilo. Nebudu se tady pouštět do srovnávání podvozků nebo brzd, protože v nich žádný zásadní rozdíl nevidím, ale z amatérského pohledu můžu říct, že na dvoutaktu je mnohem větší sranda. Není sice tak gumový jako 350 a brzdění motorem tu taky moc nefunguje, ale o to víc to jednoho nutí k častějšímu používání páček. I netrénovaný laik má najednou dojem, že motorku nějak víc řídí, a nevozí si zadek jen tak zadarmo. Pak si třeba troufne přizvednout přední kolo vrknutím plynu, nebo lehce prohrábnout zadní na výjezdu ze zatáčky, a přitom to všechno má pořád pod kontrolou. Ještě tak mít trochu lepší fyzičku, hledal bych v tom lomu limity svých schopností až do večera. A hodného čtyřtakta nechal klidně plavat.

Nakonec musím dát Vláďovi za pravdu, ale trochu bych to upřesnil. Čtyřtakt nevyžaduje tolik zkušeností a jízda na něm tak rychle neunaví, takže se pro začátečníka opravdu hodí. Kdo se rád kochá přírodou a nemá velké sportovní ambice, bude s ním určitě spokojený. Dvoutakt si samozřejmě víc užije ten, kdo už předtím něco na endurech  najezdil. Vydat se na něm do lehčího terénu ale není pro začátečníka o nic těžší než na třipade. S tím rozdílem, že dvoutakt dává větší motivaci k tomu, naučit se něco navíc.