KTM Festival číslo 5 žije!

KTM Festival začal tradičně už v pátek, kdy byli do Motorlandu pozváni novináři, aby si všechny oranžové mašiny vyzkoušeli na vlastní kůži během tzv. Journalist Test Day. Už cestou do Bělé jsem uvažoval nad tím, jaké konkrétní mašiny si k testu vybrat a napadlo mě zahrát si hru „na milionáře“ s představou neomezeného bankovního konta - prostě přijet, neřešit rozpočet a jen vybírat... Všichni moc dobře víme, že ideální motorka jsou (minimálně) tři motorky - jedna na cestování, druhá na blbnutí v terénu a třetí na silnici. Protože je moje krev už delší dobu oranžová (byť mám teď v garáži Hondu), dojel jsem na místo s otázkou, jestli bych si z portfolia KTM dokázal vybrat trojici motorek, které by splnily všechny moje představy tohoto ideálního trojlístku.

Jako první jsem si u děvčat z KTM Central East Europe objednal offroadové modely - nejdřív se zapotím v terénu, pak zrelaxuji na silnici! Pro novináře byla v pátek přichystaná kratší verze terénního okruhu, který ale oplýval všemi umělými překážkami a už předběžná prohlídka ukázala, že to nebude úplně „zadarmo“. Dřevěné lávky, wallride, výjezd na kovový kontejner, přejezd Oktávky, (ne)houpačka nebo seskok ze dřevěné cívky slibovaly hodně zvýšenou dávku adrenalinu. Pro první kolo jsem si vybral mašinu, na které jsem už kdysi seděl - KTM Freeride 350. Lákala mě představa měkčího čtyřtaktu, na kterém se lépe rozhýbu před přechodem na ostřejší dvoutaktní čtvrtlitr. Bylo to… řekněme dobrý. Nebo pokud je dobrý za 3, tak tedy velmi dobrý, ale ve srovnání s dvoutaktem jsem si to zdaleka tak neužil. Měl jsem pocit, že třipade je taková „gumovější“ a to nejenom motorově, ale i podvozkově. Jednalo se však asi o konkrétní nastavení, protože oba typy jsou podvozkově shodné. Víc mi ale překážel brzdný efekt čtyřtaktního motoru, který mě dost tahal za ruce a ve srovnání s dvoutaktem jsem měl ruce po pár okruzích daleko vytahanější.

Pro další rundu jsem tedy sáhnul po KTM Freeride 250 R a už teď musím říct, že jsem se zamiloval - totálně a nezvratně! Vždycky mě to táhlo více ke dvoutaktům a tak už ve chvíli, kdy jsem tuhle potvoru viděl na papíře, jsem se na ni hodně těšil a bylo mi jasné, že si společně padneme do oka. Ale tohle jsem nečekal - oni ji v Mattighofenu dělali snad vyloženě kvůli mně! Podvozkově je naprosto identická, jako její čtyřtaktní sestra (a vlastně i ty elektrické), ale dvoutaktní motor byl daleko agilnější a ostřejší, nežli čtyřtaktní stabilák. Hlavně mě ale nerušil taháním za ruce ve chvíli, kdy jsem ubral plyn - to, jak mi tohle na 350 vadilo, jsem si uvědomil až po vyzkoušení čtvrtlitru. Štíhlá stavba na umělých překážkách byla naprosto geniální, motor dovedl pořádně zatahat na rovinkách, ale stejně tak i bezpečně vytáhnout doslova od nuly do prudkého krpálu nebo na hodně ostrý výjezd na plechový kontejner - na něj se muselo zpočátku pěkně zostra, ale včas uklapnout, aby ostrý zlom mašinu nekatapultoval - s Freeridem naprostá hračka.

Z převodovky s krátkými kvalty jsem na okruhu využíval pouze dvojku, další rychlosti jsem vyzkoušel pouze na zahřívacím hliněném kolečku. Žádnou výtku nemám ani k podvozku. Ten sice není stavěný na žádné hardcore skákání na motokrosových lavicích, ale když mě překvapila dřevěná houpačka tím, že nereagovala tak rychle jak jsem si představoval, na jejím konci stačilo prásknout plynem a seskok ze dvoumetrové výšky zvládnul Freeride 250 R bez ruptury jeho podvozku či mojí páteře. Nic není úplně bez chyby, a pokud bych měl aspoň jednu najít, tak je to poměrně hlučný výfuk - ten freeridu, tedy volné jízdě přírodou moc nápomocen není… Ale jinak tahle mašina dostává jedničku s hvězdičkou, a i kdybych si měl vybrat jeden jediný motocykl, který je nyní v prodeji, byl by to právě KTM Freeride 250 R.

Příjemně unaven a silně propocen jsem se převlékl do „asfaltových“ věcí a šel obhlédnout další kačenu, kterou jsem si naordinoval k dopoledním jízdám. Byla jí silniční KTM 390 RC, lehký čtyřtaktní jednoválec, jehož ostře řezané rysy už na první pohled sliboval zážitky, blízké těm, jimiž o víkendech oplývají Karel Hanika či Kuba Kornfeil. První věcí, která mě zaujala při prvním osahání, byla sedačka spolujezdce. Klasické dvojsedlo by samozřejmě u podobné motorky působilo jak pěst na oko, ale tady se kýžený racingový vzhled neřeší ani pomocí klasické krovky. V Mattighofenu na to šli od lesa, zadní část vyrobili z pěnového materiálu a funguje tak jako sedačka, ale barvou i zpracováním působí „plastově“ - super! Tuhle mašinu jsem si vyzkoušel při dvou rundách - jednak na uzavřeném asfaltovém okruhu v areálu, ale také na silničkách kolem Bělé. Obojí bylo naprosto skvělé, a i když objemově patří mezi velterovou váhu, zážitky nabízí minimálně váhy střední. Pokud by někdo mohl hledat mouchy v její ovladatelnosti, tak myslím, že pouze výše jmenovaní Moto3koví střelci, normální smrtelník jen těžko. Na rovinkách nebyl problém jí roztáčet hodně přes přes 150 km/h a při těchto rychlostech jsem se rád a bez naprosto problému (i přes mých 180 cm) schoval za na první pohled minimalistickou kapotáž. Přišla mi trošku zvláštní přítomnost ABS - tahle pomůcka má určitě své opodstatnění u velikých mašin, zejména cestovních, ale u téhle lehké silnice? Jen ať se mládež tuží a uvědomí si, že nemůže za brzdy rvát jak tramvaják! Navíc lehce přebrzděný zadek určitě při jízdě s touhle mašinou pomůže. Ale i tak s ní byla ohromná zábava, i když mi během jízdy stále více v hlavě hlodala otázka: „Tak hoši, kdypak vylezete s modelem RC 690?“

Na řadu přišel nový etalon ve třídě cestovních mašin - KTM 1290 Super Adventure. Chvíli jsem váhal, zda nemám sáhnout po sportovnější KTM 1190 Adventure R, ale po dávce freeridového adrenalinu a břitké 390ce jsem potřeboval trošku zklidnit a „erko“ by mě určitě ponoukalo zase k nějakým kravinám. Takže jsem šel do největšího dobrodruha a rozhodně nelituju! Může být dvouválcový motor o objemu třináct set kubíků takový mazel? Nezdá se mi to? Fakt se mi to nezdálo - v Mattighofenu z tohohle velkoobjemového bucharu pomocí ohromného množství elektronických pomocníků vykouzlili motor, který vás spolu se Super Adventurem doveze kam je vám libo. Pár okruhů na zavřené trati kvůli focení mi ukázalo, že obratnost, značce KTM tak vlastní, neztratil ani tenhle bombarďák, na rovinkách mi předvedl, že se jeho tachometr dovede bez problémů přehoupnout i do třetí stovky, ale největší paráda to byla v rychlostech mezi 100 - 130 km/h. Kilometry ubíhaly jak na běžícím pásu a já se po zakroucených silničkách pěkně svižně blížil směrem k Ještědu. Moc jsem litoval toho, že testovací jízdy nebyly delší, pohled z tohoto kultovního kopce na Jizerské hory a jejich okolí by skvělý zážitek s Dobrodruhem jen podtrhnul. Nejspíš ze mě ještě nějaký čas nebude nějaký velký motocestovatel, ale až ten čas přijde (a on přijde určitě!), tak pro KTM 1290 SuperAdventure by se v mojí garáži určitě místo našlo.

Pokud jsem se v souvislosti s 390 RC zmínil o velterové váze, tak moje poslední páteční zkušenost měla co do činění s těžkou váhou. Ale bacha - tady se nejednalo o těžkou váhu rozkydlou, špekatou a nepohyblivou! Tohle byl Mike Tyson v dobách svojí největší slávy - relativně malý a lehký, ale svalnatý, plný testosteronu, adrenalinu a dynamitu! Jasně, pátek jsem ukončil v sedle KTM 1290 SuperDuke. Tenhle článek není žádný test a nemůžu se tady dopodrobna rozepisovat o všech svých pocitech, které jsem za jeho řídítky zažil, jen vám chci říct, že pokud vás trápí nějaké trable a splíny, tak při jízdě s touhle bestií pro ně v hlavě rozhodně mít místo nebudete. Protivná manželka, panovačný šéf, složenky… nic neexistuje, řešíte jen to, co se děje před vámi a hlavně pod vámi. Nikdy jsem nebyl velkým příznivcem "hlídací" elektroniky, ale nedovedu si představit, jak by se SuperDuke choval, kdyby jeho 180 koní nebylo chytrou elektronikou kroceno. Vím však jistě, že do téhle mašiny já nikdy nepůjdu - měl bych to tak maximálně do švestek!

Takže jaké mašiny bych si v případě neomezeného rozpočtu do svojí sbírky vybral? Rozhodně by jí byla KTM Freeride 250 R a to i v případě, že bych mohl sáhnout jinam, než do nabídky KTM. Ta plní veškeré moje představy o motorkaření, pro mě je to naprostá jednička! Pokud bych měl vybírat mezi cestovními mašinami, rozhodně by jí mohla být KTM 1290 SuperAdventure, sice jsem neměl možnost porovnávat ji s přímými konkurenty, ale jak už jsem na začátku psal - pro KTM mám zvláštní slabost, takže i druhou motorku bych si v Bělé určitě vybral. A zbylá motorka do vysněného trojlístku? Ta na silniční řádění? SuperDuka radši ne, s ní bych si to moc dlouho asi neužil. Spíš bych šel do RCéčka, ale ještě raději chvíli počkám, třeba mattighofenští opravdu vyrazí s tou o objemu 690 kubíků. Doufám, že to bude jen otázka času, vždyť by to byl určitě prodejní trhák!

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Radek Lavička - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE