Kawasaki Chopper & Cruiser den

Kawasaki přivezla do ČR jeden z cruiserů VN1700 Voyager a pozvala nás na prezentaci této lahůdky, které se do Evropy dostane jen 400 kusů. Zároveň jsme si mohli osahat i Kawasaki VN1700 Clasic a Kawasaki VN900 Custom. Rosničky na úterý hlásily něco jako peklo na zemi v podobě krup a urputných dešťových srážek, ale naštěstí opět lhaly. Od rána obloha vymetená a teploměr na dálnici ukazoval teplotu asfaltu slibných 40°C.

Kawasaki Chopper & Cruiser den

Kawasaki VN900 Custom

Jako první jsem využil možnosti oživit si paměť na známém VN900 Custom. Motorka dostala naprosto excelentní lakování, které doplnily zuřivě rudé hlavy válců. Už tak dobré image motorky opět dostalo tímto výrazným lakováním stroj do hledáčků zájemců. Podle mne je to velmi dobrý tah. Tyhle barvy odsunuly původní modrou, se kterou sem měl tu čest, kamsi do podvědomí a na základní struny hraje právě tento ročník. Bez skrupulí říkám, že tohle lakování je fakt bombice a pecka.
Z prvních kilometrů se mi jeví i převodovka sametově hladká a příjemná oproti tomu, co jsem v testu měl v podstatě před rokem, jinak vše ostatní je naprosto stejné. Další kilometry to jen potvrzují. Stroj se vodí do zatáček lehce a s nenuceností jde až na stupačku.
Možná ty brzdy by chtěly „přiostřit“, přeci jen se mi zdají být trochu vlažnější a možná i rychlostní limit je nižší, protože se mi ve dvou stroj nepovedlo rozjet na víc než tachometrových 145, i když od stovky výš není o co stát kvůli náporu větru. Za mne VN900 hodnotím velice kladně. Jen spolujezdkyně lehce protestovala po 50 km kvůli sedlu, ale naštěstí přišla občerstvovací základna a hned potom VN1700 clasic.

Kawasaki VN1700 Clasic

Tahle obrovská lokomotiva vás překvapí ihned po dosednutí. Naprosto luxusní sedák pro řidiče i spolujezdce. Navíc při vzpřimování ze stojánku vás čeká další překvápko. Na to jak je stroj mohutný, je překvapivě lehký a obratný. V podstatě už manipulace na místě jde neuvěřitelně lehce. Při deklarované hmotnost 345 kg je to neuvěřitelné.
Stroj disponuje velkým kruhovým tachometrem a v jeho spodní části dvěma displeji na kterých se zobrazuje i zařazená rychlost. Mezi displeji se přepínáte tlačítkem na pravé straně a můžete vidět hodiny, tripmaster a celkový počet kilometrů, ale také průměrnou spotřebu, která byla v mém případě na hodnotě 5,2L.
Okamžitě po dosednutí mi spolujezdkyně dává najevo, že tohle je opravdu luxus. Musím ji to potvrdit a sám po chvíli zkouším i pocit spolujezdce. Ano opravdu jsem zatím na pohodlnějším sedátku cruiseru nejel.
Stroj dává okamžitě k dispozici svých 74 koní a je znát, že tam jsou, jen se mi zdálo, že je do cca 1700 ot/min musím trochu víc pobízet. Vrknutí do plynu při dojíždění na křižovatku zatřese celým strojem tak, že se mi to začalo líbit a opakuji to na každé křižovatce. Řachnutí převodovky z 1 na 2 je jak uhození kladivem na železo. Řazení patou a špičkou je intuitivní a okamžitě si ho zažijete.
Brzdy jsou naprosto perfektní a účinné. Stroj se vede po kvalitním asfaltu neuvěřitelně lehce a přesně. Kam namíříte obrovský světlomet tam se prostě vydá. Velké plotny pro nohy řidiče jsou v dobré poloze a hned tak brzo neškrtají o asfalt.
Bohužel i tady jste bez jakékoli ochrany proti proudu vzduchu a s klidem se můžete posouvat po silnicích tak kolem 110 max 120 km/hod, pak to začíná být nepříjemné. Ale stroj bez zaváhání na pětku vypálí ručičku tachometru až přes 170 km/hod. Šestka je spíš udržovací dálniční rychlost a také na displeji se místo číslice 6 objeví OD (overdrive) Také musím říci, že šestka je pod 80tku nepoužitelná.
Za mne je VN1700 Clasic velice příjemným překvapením. Bez zaváhání snese srovnání s konkurencí a už se těším na pořádný test, kdy bude více času si vše do detailu osahat.

Kawasaki VN1700 Voyager

No a je tu důvod, proč jsem se na tento den tak těšil. Poznám přímého konkurenta „glajdy“ a dalších cruiserů/tourerů. Už z prvního pohledu je vidět, kde Kawasaki nasála inspiraci. A také přesně víte, že tenhle stroj bude patřit skoro výhradně do země za velkou louží a kdo si ho v ČR nebo i v Evropě pořídí, bude vlastnit opravdu „exota“. Stroj působí mohutně a přední tři světlomety se tváří naprosto nekompromisně, dvojici po stranách lze zapnout přepínačem na kapotě.
Kryty na nohy mají v sobě zabudovány klapky, které si můžete otevřít, aby se k vám alespoň nějaký vzduch dostal. Jedinou skulinou, kudy k vám proudí vzduch, je mezera mezi kapotážemi - mě proud vzduchu šel přímo na kolena. V úterním pařáku to bylo velmi příjemné, co to udělá za chladnějšího počasí si netroufám odhadovat.
Zadní část je osazena třemi kufry, horní se nezvykle vyklopí také do strany. Objem plastových kufrů odhaduji na nějakých 150 litrů možná více. Voyager má od Clasicu odlišnou přístrojovku, řidítka i sedadla. Výfuky jsou - jak se na velký tourer sluší - vyvedeny na každou stranu jeden a i spolujezdec má pro nohy plotny plus luxusní sedadlo s opěrkou na horním kufru.
Ač by se mohlo zdát, že Voyager je jen „ověšený“ Clasic, není tomu tak. Třeba motor má 73 koní a stroj má 394 Kg. Takže po rozjezdu okamžitě víte, že je vše jinak. Jízdní vlastnosti se také liší i tím, jak odlišná je aerodynamika u těchto dvou strojů.
Před rozjezdem ještě zaznamenáte pod každým řidítkem spoustu knoflíků. Předně doporučuji se s tím seznámit před jízdou, protože zjistíte, že vlevo se dá ladit integrované rádio, ovládat hlasitost, nebo si úplně spodním přepínačem posouvat skladby ze svého Ipodu, který je možné připojit.
Vpravo máte přepínače jako varovné blikače, startér, přepínač tripmasteru nebo průměrné spotřeby a také tempomat. Tenhle stroj je nabitý vším, na co by si zájemce mohl vzpomenout, aby právě jeho cesta byla příjemnější.
Stroj je oproti Clasicu o něco málo neohrabanější, ale to vše mu odpustíte, jakmile se vaše nohy odlepí od země. Jedete jak v peřině a vše je tu pro vaše pohodlí a komfort.
Daň za měkké odpružení je lehké pohupování v zatáčkách a jemně nervní předek. Po zažití ale víte, že pokud jste chtěli něco extra na cestování, tak na tom právě sedíte. Také maximálka se pohybuje u hranice stošedesátky a ani pětka stroj na vyšší rychlost neroztáhne.
Opravdu se těším na budoucí delší podrobný test a zkusím na tomto stroji najet nějaký ten tisíc km, abych poznal, jestli je to opravdu tak luxusní zboží, jak se to jeví na první i druhý pohled. Stroj je určitě určen pro fajnšmekry, kteří nechtějí sedět na něčem, co má kde kdo, a přesto si chtějí užívat luxusu a pohodlí, který tento stroj nabízí.
Tímto bych rád poděkoval českému zastoupení Kawasaki za velmi povedenou presentaci a možnost se seznámit s opravdovou lahůdkou jejich nabídky.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 6x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist