Jarní trialová rozcvička s Mírou Lisým
Text: Martin Hakl | Foto: Martin Hakl | Zveřejněno: 30.4.2015 | Zobrazeno: 13 951x
Nová motocyklová sezóna je tady, blíží se první motožurnalistické povinnosti, ale já jsem ještě neseděl na mašině! Co s tím? Rozhodl jsem se, že svoji jarní motocyklovou rozcvičku svěřím do rukou Míry Lisého. Prospěje mi k rozhýbání jeho trialový trénink?
Kapitoly článku
Trialová rozcvička
Vše začalo krátkou teoretickou instruktáží, při které nám Míra vysvětlil specifika jízdy na trialce. A věřte, že tady je oproti „normální“ mašině opravdu všechno jinak… Vše určuje absence sedla, takže samozřejmě veškerou váhu těla „odnášejí“ nohy. Namítnete, že podobně je tomu i na enduru či motokrosu, ale tady je vše ještě umocněné tím, že nemáte možnost mašinu „uchopit“ za sedlo, podsedlové panely či nádrž pomocí kolen! Dalším bodem, kterým jste spojeni s mašinou, jsou už jen ruce, kterými lehce korigujete směr, jenž určujete hlavně pomocí přenášení váhy na stupačkách. Na rozhýbání ztuhlého těla a zažití pocitu „zatáčení pomocí přenášení váhy“ jsme si dvěma kužely na přilehlé louce vytyčili osmičku, kterou jsme „do zblbnutí“ točili tam a zpátky. Pěkně na dvojku, prsty lehce hladily spojkovou páčku ve chvíli, kdy to bylo potřeba, směr spolu s přenášením váhy určuje také pohled: „…kam koukáš, tam jedeš!“ Pro zlepšení práce se spojkou jsme si dali také nácvik jízdy „stop and go“, tedy brzda, spojka, zastavení, rozjezd… brzda, spojka, delší zastavení, rozjezd… brzda, spojka, zastavení, stání, rozjezd… Právě stání na mašině je při trialu jednou z velice důležitých věcí, při které hledáte balanc a koordinujete práci rukou a nohy na brzdové a spojkové páčce. Na Radka, který se s terénní mašinou a řízením vestoje ještě nikdy nesetkal je toho trošku moc naráz a tak Míra vytahuje z vleku „soft“ enduro - Hondu CRF 250L, na kterém Radek má díky sedlu o jeden opěrný bod navíc a může se víc soustředit na přesné spojčení. Možná vám připadá, že tenhle nácvik je naprosto zbytečný: „tohle přeci umím, tak na co to cvičit?“ ale ve spoustě případů tomu tak není a plno motorkářů používá spojku jen pro rozjezd a řazení. Otáčení, jízdu v koloně, manipulaci na místě pak doprovází neutrál a potupné ťapání či hledání rovnováhy při boji s cukajícím motorem. Po základech přišel na řadu další level - práce se spojkou a zadní brzdou při otáčení pomocí brzdného smyku. Další skvělá věc pro získání jistoty v krizové situaci: „Mašina mi lehce uklouzla na písku? No a co? Vždyť je to sranda, jedeme dál!“ Postupně následovaly další libůstky - tentokrát už jsme vyrazili do „opravdového“ terénu - výjezdy, sjezdy, kličkování mezi balvany a na závěr přišly na řadu i technické finesy jako jízda po zadním i předním kole nebo otočka motorky kolem nohy - nezbytná v případě, že mašinu potřebujete otočit „na pětníku“. Po třech hodinách už mi začala motorka doslova padat z ruky a tak přišlo na řadu pravidlo „v nejlepším přestat!“
Musím říct, že lepší rozcvičku před sezónou jsem si naplánovat nemohl a už teď vím naprosto jistě, že trialka jednou bude i v mé garáži. Byť to možná na první pohled tak nevypadá, tak dovednosti, které napilujete s touhle vychrtlou kozou využijete na kterékoliv mašině - o enduru či motokrosu to platí dvojnásob - ne nadarmo extrémnímu enduru vládnou Taddy Blazusiak, Andreas Lettenbichler či Graham Jarvis, kteří své motocyklové začátky trávili v trialu. Vše co jsme na kurzu vyzkoušeli: osmičky kolem kuželů, brzdné i akcelerační smyky, stoppie, jízda po zadním, trénink balancu při výjezdech, překonávání šutrů - a všechno v (relativním) bezpečí! Navíc s mašinou, kterou prostě nerozflákáte a seženete za „pár“ korun… Co víc si přát? Já rozhodně odpovídám ano na otázky položené na začátku reportáže - tuhle skvělou disciplínu si narozdíl od točení v kouli smrti nebo skákání při FMX může vyzkoušet i naprostý laik. A nejenom vyzkoušet, ale jsem skálopevně přesvědčen o tom, že dovednosti při tomhle tréninku jsou skvělou školou i pro jízdu na jakékoliv jiné motorce.