Honda den 2008

CBR 1000RR Fireblade

Tak na tuhle hondí novinku jsem se těšil, jak je rok dlouhý! Doposud jsem o této motorce slyšel pouze z vyprávění mých kamarádů a můžu Vám říci, že to byly poznámky, které hýřily výhradně superlativy. Tušil jsem, že letos japonští mistři jedné stopy vybavili ohnivou čepel značným potenciálem a že je čas ukázat konkurenci záda. Ale také jsem tajně doufal v nějaké skryté eso v rukávu, ne-li v celou postupku. Co si budeme nalhávat, za poslední roky byl ohnivec ve s rovnání s konkurencí mírně pozadu. Po příjezdu na sluncem obklopený mostecký okruh, který mimochodem prošel omlazovací kůrou, jsem ihned běžel na pit-line okouknout parc fermé Hondy. Pět vedle sebe vyrovnaných Bladů čekalo na své krotitele. Plán testovacích jízd mi umožnil prohnat „Faryka“ hned dvakrát po sobě, což jsem přivítal s úsměvem na tváři.
Padla devátá hodina a já s tlupou nedočkavců vyrazil na trať vstříc novým zážitkům. Jeden takový mě potkal hned při výjezdu z boxů. Studená trať, studené pneumatiky, plný plyn a téměř 114Nm při 8500ot./min., to jsou fakta, které si jdou proti srsti a proto následoval brutální prokluz zadního kola. Byl jsem si vědom nepříjemností spojených s sebemenším crashem a tak jsem první dvacetiminutovku věnoval spíše ohřevu pneumatik a zabydlení se na této mašině. Velký problém mi dělala stabilita na kluzkém sedle, které bylo pravděpodobně nainpregnováno leštícím přípravkem. Jinak si nedokážu ten „tanec s vlky“ na poměrně prostorném sedadle vysvětlit.

Zelenější to už prý nebude a tak je čas absolvovat druhou jízdu v sedle nové CéBéeRky. Rozhodl jsem se zatopit černému krasavci pod kotlem a vůbec se s ním nemazlit. Mačkám spojku a se zaťatými zuby šlapu na řadící páčku směrem dolů. Neuvěřitelný! Uchu nepříjemné klasické honďácké klepnutí při řazení prvního rychlostního stupně je pryč. Pro jistotu ještě kontroluji přístrojovou desku, zda nesvítí zelená kontrolka se značkou “N“ a skutečně je tomu tak! Nesvítí a převodovka již netrpělivě čeká necelých deset vteřin na spolupráci s hydraulicky ovládanou antihoppingovou spojkou, pouštím páčku a vyrážím vpřed.

Při prudkém brzdění do šikany za cílovou rovinkou dostávají zabrat Vaše zápěstí. Váha na předním kole, ale naznačuje, že se jedná o supersportovní motocykl, což Vám dá také po několika kolech znát. Nově konstruovaná antihoppingová spojka odvede především v tomto úseku tratě obdivuhodnou práci. Intenzivní brzdění, čtyři dolu a pustit spojku, leckterá motorka by se s takovým zacházením rozkmitala, zavlnila a společně s Vámi by si to možná namířila přímo do únikové zóny. Ale u této mašiny je tomu naopak. Pouštíte spojkovou páčku a cítíte jak zadní kolo lehce kopíruje asfalt. Dokonalá trakce zadního kola a řízeným smykem si to valíte přímo do jedničkové šikany.
Přední brzdová soustava, která je vybavena čtyřpístkovými radiálními třmeny od firmy Tokico, zastávají také výbornou práci, ale po několika svižnějších kolech se mi propadla brzdová páčka pomalu až k řidítku. V tom momentě jsem si říkal: „poslat, neposlat, poslat…“, nakonec vše dobře dopadlo a já to tam opravdu poslal, i když jsem si najel do zatáčky jako s busem zvaný „harmonika.“ Po této zkušenosti jsem okamžitě přenastavil vzdálenost páčky od řidítka a následně bylo vše OK!
I když byl podvozek nastaven standardně necítil jsem větší problém při průjezdu zatáčkami. Pouze v místě kde se napojoval nový koberec na starý měly přední vidlice co dělat. Kolo co kolo ustřeloval v maximálním náklonu předek. Zkoušel jsem to eliminovat plynem a přemístěním váhy dopředu či dozadu, ale výsledek byl pořád stejný. Patrné změkčení předních pružin bych v zásadě přivítal. Držení stopy v průjezdu zatáčkou bylo pro podvozek doslova hračkou, stejně tak i agresivní výjezd. O zřetelné načrtnutí stopy výjezdu se postarala tvrdší pneumatika, ale vše máte dostatečně pod kontrolou. Také velké uznání sklízí perfektní práce tlumiče řízení, na který se můžete v kterékoli situaci spolehnout.

Na motor jsem vsázel asi nejvíc. Čekal jsem tu očekávanou postupku, ale přichází tiché zklamání. Honda je prostě Honda a tak od spodních otáček po maximální výkon je průběh motoru přímo doktorsky plynulý a než jsem doufal. Jasně, řeknete si to je to pravé ořechové, krásně hladký průběh, žádný kopanec. Ale to je možná právě to, proč je zrovna Fireblade mezi závodníky méně oblíben. Pár koníků, které postrádá oproti konkurenci jsou určitě znát. Mnozí ocení zvýšenou použitelnost maximálních otáček až na 13000ot./min., avšak optimální výkon motoru je podle mého názoru v rozmezí od 6000-12000ot./min. Tohoto krasavce mi bylo opravdu ctí otestovat na mostecké trati, protože přesně pro tyto účely byla tato mašina s tajemným výrazem stvořena.

CBR 600RR

Slabší sestřička „Blejda“ nepotřebuje moc představovat. Novinkou byla loňský rok a tak ji všichni víceméně známe. Ale opět jsem se utvrdil v tom, že patří mezi nejlepší ve své třídě. Ostatně další zisk titulu mistra světa v kategorii supersport v podání suverénního „šíleného turka“ Kenana, je toho důkazem.
Posed na této „šetce“ mi je doslova ušit na míru. Dostatek prostoru pro přemísťování těla. Optimální poloha řidítek - není co dodat! Tahle lehoučká motorka se vodí jedna báseň. Pomalé zatáčky prolítne neuvěřitelnou rychlostí a přitom si připadáte, že musíte jet zaručeně po kolejích. Vše je bohudík jako ohraná písnička. Skvělý podvozek, brzdy fungují na 120% bez žádných problémů a tlumič řízení pracuje taktéž nadmíru dobře.
Nejlepší pocit z jízdy a neuvěřitelnou zábavu si užijete, když budete držet tuhle šestistovku pod krkem kvalt co kvalt a zaručeně se nudit nebudete. Tuhle dámu jsem si půjčil ještě jednou a domů jsem jel krásně naladěn, spokojen a naplněn novými poznatky a dojmy.

Informace o redaktorovi

Tomáš Mikšovský - (Odebírat články autora)
Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Dan Šeiner - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE