Honda den 2008
Text: Tomáš Mikšovský , Vláďa Novotný | Foto: Jarda Ducháček , Dan Šeiner | Zveřejněno: 23.5.2008 | Zobrazeno: 15 801x
Od té doby, co nám počasí nehlásí Jenda Zákopčaníků, je to jedna velká loterie. Když má být hezky, leje jak z konve, a když má lejt, je krásně. Ani v úterý, kdy Honda vzala mostecký okruh pod svou taktovku, tomu nebylo jinak. Od rána azůro, obavy z mokré trati konečně zmizely a svátek okřídlených mohl v klidu vypuknout. Jediný otazník zůstal pouze nad novým povrchem okruhu a hlavně jak si s ním nový Fireblade poradí.
Kapitoly článku
Slunce od ucha k uchu, hodiny nad cílovkou ukazovaly devátou a teploměr hlásil něco kolem třinácti stupňů. Co víc si přát? Jasně, rejpálci by si určitě něco našli, ale po hořické vodácké neděli podmínky jedna radost. Na pit line probíhaly poslední technické i kosmetické úpravy nových Firebladů, šestek CBR a jednoho kousku šestkového Horneta. Kámen, nůžky, papír a je rozhodnuto. První dvě dvacetiminutovky vyfásnu litra, pak dvacku na supersportovním šestikilu a na rozloučenou mě povozí Hornet.
Superbike Honda CBR1000RR Fireblade jsme nedávno podrobili redakčnímu testu v běžném provozu, kde se ukázal jako pohodář, kterého jen tak nic nerozhází. Teď je tu okruh, tedy prostředí pro které byl zrozen. Usedám za řídítka a říkám si, že ten hondí den začíná pěkně zhurta. Už v prvních metrech konstatuji silný, ale velice lineární nástup výkonu už od těch nejnižších otáček. Stosedmdesátpět koníků se příjemně krotí a v celém spektru otáček nepřekvapí žádným větším kopancem. Podvozek si vede skvěle, snad jen nerovnosti v poslední zatáčce před cílovkou rozvlní řídítka. V tu chvíli zasahuje elektronický tlumič řízení, který by na okruhu klidně mohl být o něco radikálnější. Na konci cílovky rychle podřazovačka, při které si výrazně řekne o slovo anti-hoppingová spojka, a pořádně na brzdy. Ty fungují, jak je u Hondy dobrým zvykem, naprosto přesvědčivě. Fireblade ukazuje, že okruh je to pravé místo, kde si s ním užijete nejvíc zábavy. Je to prostě poslušný a přitom sakra výkonný superbike, ostatně, to nám dokázal už dříve na normálních silnicích.
Přichází čas supersportu Honda CBR600RR. Nabízí se jedinečná, navíc bezprostřední konfrontace těchto dvou nabroušených sporťáků. Po litru si naivně myslím, že už mě nic nemůže překvapit. Když šestku osedlám, pociťuji o něco sportovnější posed a především drobnější stavbu. To jsem si ještě před chvilkou liboval, jak je Fireblade drobounká mašina, skoro jako „šestka“. Proklouznout boxovou uličkou a rychle na trať. Výkon motoru společně s krouťákem je pochopitelně někde jinde než u CBR 1000RR. Chce to vyhnat otáčky do pěticiferné zóny, protože pak je to ten pravý supersportovní mazec. Temperament a dravost šestky jsou naprosto jedinečnou záležitostí. Lehkost, s jakou se pouští do zatáček, především těch táhlých jako Matador, nemá chybu. Vše mi připadá tak samozřejmé a nic není problém. No a když jsem psal o brzdách Firebladu, že fungují s hondí spolehlivostí, tady to platí minimálně dvojnásob, paráda! Každý okruh si na šestce opravdu vychutnávám. Velké nadšení kazí jen traťoví maršálové, jelikož mávají prapory jak o život. To je znamení, že je konec a nastává loučení s hadimrškou CBR600RR, která si mě získala všema deseti.
Je tu poslední okruhová dvacetiminutovka, tu budu trávit v sedle Hondy CB600F Hornet. Po nabroušených supersportech propuká menší panika, cože s ní teď mám dělat? No nic, chce to jít vstříc novým zkušenostem. Nechávám ujet celou sportovní smečku a vyrážím na trať. Vše je jinak, cestovní posed, široká řídítka, měkčí podvozek, žádná ochrana proti proudícímu větru… Dva okruhy a začínám si s Hornetem skvěle rozumět. Ta palba, která se dá jet, je skoro neuvěřitelná. Sice dostávám od většiny borců na sportech na frak, ale s některými dokážu držet krok a některé dokonce udolávám. Motor je potřeba držet ve vyšších otáčkách, protože z nižších chvilku trvá, něž nastoupí pořádný cvrkot. To platí hlavně pro esíčko hned za cílovou rovinkou, kde pravidelně zachrastí stupačky. Naopak táhlé rychlé zatáčky pod plynem polyká efko ze všeho nejradši. Velkým překvapením pro mě jsou brzdy, to že budou fungovat takhle dobře, bych nevěřil ani ve snu. Naked Honda CB600F Hornet své sportovní srdíčko nezapře a jen potvrzuje, že všechno jde, když se chce.
Video: Jarda, střih: Mira
V další části článku naleznete reportáž od Tommyho a kompletní fotogalerii!
Superbike Honda CBR1000RR Fireblade jsme nedávno podrobili redakčnímu testu v běžném provozu, kde se ukázal jako pohodář, kterého jen tak nic nerozhází. Teď je tu okruh, tedy prostředí pro které byl zrozen. Usedám za řídítka a říkám si, že ten hondí den začíná pěkně zhurta. Už v prvních metrech konstatuji silný, ale velice lineární nástup výkonu už od těch nejnižších otáček. Stosedmdesátpět koníků se příjemně krotí a v celém spektru otáček nepřekvapí žádným větším kopancem. Podvozek si vede skvěle, snad jen nerovnosti v poslední zatáčce před cílovkou rozvlní řídítka. V tu chvíli zasahuje elektronický tlumič řízení, který by na okruhu klidně mohl být o něco radikálnější. Na konci cílovky rychle podřazovačka, při které si výrazně řekne o slovo anti-hoppingová spojka, a pořádně na brzdy. Ty fungují, jak je u Hondy dobrým zvykem, naprosto přesvědčivě. Fireblade ukazuje, že okruh je to pravé místo, kde si s ním užijete nejvíc zábavy. Je to prostě poslušný a přitom sakra výkonný superbike, ostatně, to nám dokázal už dříve na normálních silnicích.
Přichází čas supersportu Honda CBR600RR. Nabízí se jedinečná, navíc bezprostřední konfrontace těchto dvou nabroušených sporťáků. Po litru si naivně myslím, že už mě nic nemůže překvapit. Když šestku osedlám, pociťuji o něco sportovnější posed a především drobnější stavbu. To jsem si ještě před chvilkou liboval, jak je Fireblade drobounká mašina, skoro jako „šestka“. Proklouznout boxovou uličkou a rychle na trať. Výkon motoru společně s krouťákem je pochopitelně někde jinde než u CBR 1000RR. Chce to vyhnat otáčky do pěticiferné zóny, protože pak je to ten pravý supersportovní mazec. Temperament a dravost šestky jsou naprosto jedinečnou záležitostí. Lehkost, s jakou se pouští do zatáček, především těch táhlých jako Matador, nemá chybu. Vše mi připadá tak samozřejmé a nic není problém. No a když jsem psal o brzdách Firebladu, že fungují s hondí spolehlivostí, tady to platí minimálně dvojnásob, paráda! Každý okruh si na šestce opravdu vychutnávám. Velké nadšení kazí jen traťoví maršálové, jelikož mávají prapory jak o život. To je znamení, že je konec a nastává loučení s hadimrškou CBR600RR, která si mě získala všema deseti.
Je tu poslední okruhová dvacetiminutovka, tu budu trávit v sedle Hondy CB600F Hornet. Po nabroušených supersportech propuká menší panika, cože s ní teď mám dělat? No nic, chce to jít vstříc novým zkušenostem. Nechávám ujet celou sportovní smečku a vyrážím na trať. Vše je jinak, cestovní posed, široká řídítka, měkčí podvozek, žádná ochrana proti proudícímu větru… Dva okruhy a začínám si s Hornetem skvěle rozumět. Ta palba, která se dá jet, je skoro neuvěřitelná. Sice dostávám od většiny borců na sportech na frak, ale s některými dokážu držet krok a některé dokonce udolávám. Motor je potřeba držet ve vyšších otáčkách, protože z nižších chvilku trvá, něž nastoupí pořádný cvrkot. To platí hlavně pro esíčko hned za cílovou rovinkou, kde pravidelně zachrastí stupačky. Naopak táhlé rychlé zatáčky pod plynem polyká efko ze všeho nejradši. Velkým překvapením pro mě jsou brzdy, to že budou fungovat takhle dobře, bych nevěřil ani ve snu. Naked Honda CB600F Hornet své sportovní srdíčko nezapře a jen potvrzuje, že všechno jde, když se chce.
Video přehrajete kliknutím na tento obrázek:
Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.
Video: Jarda, střih: Mira
V další části článku naleznete reportáž od Tommyho a kompletní fotogalerii!
Informace o redaktorovi
Tomáš Mikšovský - (Odebírat články autora)
Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Dan Šeiner - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?