Fajne Radvanice 2013

Další, v pořadí už čtvrté dějiství seriálu závodů na přírodních okruzích, pokračovalo 13. a 14. července v Radvanicích. O tom, jaké to tam bylo a co všechno tomu předcházelo, vypráví následující, naprosto neobjektivní report, který byl počat ve stavu čirého zoufalství, závodního absťáku a lehké deprese.

Fajne Radvanice 2013

Kapitoly článku

Přesně v těchto nedělně poledních minutách jsme totiž měli hystericky pobíhat po stanu, zahřívat Aprilky a Mita, hledat boty a rukavice, kontrolovat tlaky, nebo si jen tak v klidu hrát s časem a pomalu se soukat do kombošky. Za pár minut jsme totiž měli najíždět na start prvního ročníku závodů u Kolína ve Volárně...
Těšili se všichni, bohužel snaha organizátorů odešla do kopru kvůli nepovoleným uzavírkám. Tak snad příští rok.

Radvanice, ale taky trochu Most

V rámci příprav na Radvánky padlo asi tak ve středu rozhodnutí lehce potrénovat při Alpe a MČR v Mostě. Na startovce bylo pár známých jmen z příroďáků, předpověď byla luxusní ... tak proč to nezkusit. Časoprostorově jsem to z nějakého důvodu opět vyladil na minuty, takže z vozíku jsem sundal Aprilku prakticky rovnou do první kvalifikace.
Očekávání nebylo naprosto žádné, snad jen sebou nefláknout, protože kdo ví, jaké to je, kočírovat na dromu bestiální powerbike 125 ccm ... Hned v prvním kole bylo jasné, že všechno zažité z litru je totálně k ničemu.
Typická byla pravá zatáčka v dolíku za vracákem: v prvním kole brzdy naplno už asi kilometr před, o pár kol později jen se sklepnutím o kvalt níž a fullgaaaas. Říkám to pořád, strašně zábavná věc tyhle dvacky.
Ale nic se nemá přehánět, proto jsem sjel z tratě ještě před koncem kvalifikace, to aby byl čas všechno si v klidu promyslet a pomocí nejmodernějších mentálních metod srovnat v hlavě. Ještě před tím mě ale na boxovce nemile překvapil komisař slovy: "do druhý kvaldy by bylo lepší dát si na motorku transponder".
Hmmm, milé ...
Naštěstí to časosběrači umí odpočítat i bez tranďáku, za což jim dík, protože kuk na bábu, ze závodníků koruny České by mi dopřáno času nejlepšího... a pak že to nepůjde.

A protože to bylo pro sobotu všechno a byly teprve čtyři odpoledne, ze samé radosti jsem nechal stan stanem, motorku motorkou a vyrazil zpátky k domovu.
Na zahrádce Na rohu se tam totiž na rožni rožnilo prasátko. A tak už za dvě hodinky cesty, aniž bych to tušil, začal úplně nenápadně jeden z nejpovedenějších punkových večírků.
Nebudu zabíhat do podrobností, sám v nich trochu tápu, tadááá, ale svalit jsme se šel asi tak v jednu.... abych už v pět lezl do auta. Nikomu to nepřeju, cesta byla mučednická, určitě byla mlha a dálnice se houpala, asi nestabilní podloží, nebo co a v hlavě kravál jak při bitvě u Kursku ... Nobelovku pro vynálezce Ibalginu a vody bez bublin. Ale to jen tak na okraj.
Po příjezdu na drom ještě proběhla výměna převodů a trysky a v devět už začínala druhá kvalifikace. Mentálně zocelen jsem trochu přehodnotil včerejší předsevzetí zásadně vylepšit čas a šlo se na věc. Jenže soupeři se asi ocelili líp, protože veškerá moje snaha, na rozdíl od té jejich, byla zbytečná a ve výsledkové listině jsem zaznamenal propad.
... a přišlo vedro a jak já jsem se chtěl jí svalit ... jenže bylo potřeba ještě před závodem pro kontrolu sundat válec a pak trošku pošmirglovat píst, zkonzultovat tryskování s přítelem Pierrem na telefonu a najednou byl závod tady.

Závod

Jako umbrella girl, bez deštníku, pomohl při startu se stojanem a flaškou vody Mára Hartl, díky .... a potom už v první vlně start džípíček a moto trojek a po nich my, 125 sportprodakšny. Chvíle napětí ... světla ... start. V mém podání celkem nic moc. Jenže i na tom se dá někdy vydělat, protože v první zatáčce přede mnou vznikl z přemíry něčí snahy trochu zmatek a z retardéru jsem vyjížděl třetí.
První byl italský soudruh, jenže ten jel tentokrát o vzducholoď jinou ligu a navíc mi po něm bylo nic.
To druhý Lukas Bělič, to byla jiná. Po něm bylo potřeba jít do roztrhání těla. Cagiva mu na rovinkách letěla o něco líp, na brzdách se pan Bělič taky nestyděl a byla z toho hromada předjíždění, ba i na lehký kontakt před ďolíkem došlo a dokonce už mi ani blbě nebylo .... Takže díky němu jsem si na dváce užil neskutečně luxusních 8 kol.
Samotný závěr závodu pak byl napínavější než celá loňská sezóna Motodžípí.
Do poslední zatáčky najížděl Luky přede mnou. Bylo jasné že buď teď, nebo nikdy. Samotný průjezd jsem měl vždycky lepší, takže radši to rozflákat na maděru než to nezkusit, nebo nedej bože prohrát. Najel jsme si víc zeširoka a jen se na vnitřku ukázala škvíra, strčil jsem tam čumák a full gas a držel ....
Lukáš moc dobře věděl že jsem hned za ním, taky visel na plynu, jenže stopa kterou jel, ho vynesla ještě víc než mě, prakticky na samou hranici vnějšího obrubníku a trávy a bylo vymalováno.
Ještě chvíli jsme jeli bok po boku, ale díky lepšímu výjezdu se Aprilia mia nezadržitelně sunula po centimetrech k cíli... Odmávali mě o 0,08 sec dřív. Jesss!

Následovala poměrně vtipná půlhodinka vyplněná marnou snahou opřít motorku v parc fermé o cokoli tak, aby nespadla, poskytováním sofistikovaných rozhovorů důstojným motoserverům a objektivním televizím, rozdáváním úsměvů na všechny strany a dvojím výstupem na bednu.
Sumasumárum jsem si z Mostu odvezl 1. místo z MČR, druhé z Alpe Adria Cupu, dvě šáňa, připálený piston, lehce ohořelou hlavu motoru a opět těžce bolavou hlavu svou.
Myslím, že punk´s not dead a že to bylo důstojné pokračování večírku.


Jen tak na okraj - ano, ve velkých třídách sice byly k vidění velké věci, kluci jezdili jako čerti a dávali do toho všechno, nicméně nemůžu se zbavit dojmu, že jak náš mistrák, tak alpe jsou v této podobě vedeny k záhubě a že už dávno to nejsou důstojné a respektované závody. Spíš je to tak trošku divadlo, bohužel, vzhledem k prázdným tribunám tak trošku úplně bez diváků...


To se ale naštěstí netýká toho našeho domácího road racingu!


Radvanice

... ale napřed Vojice, pátek
Starý píst byl v háji, nový bylo potřeba naimplantovat a rozvrčet. Taky sehnat olej do převodovky, nechat přezout mokrý gumy za nový mokrý gumy, nastěhovat do kombíku skoro celou garáž a v poledne vyrazit.
Ve dvě vyrazit.
OK, v šest vyrazit směr Ostrava. Cesta ubíhala v poklidu a letní počasí svádělo ke kochání...

Radvanice, pátek

V Ostravě začalo lejt, jak jinak. Po příjezdu jsem si rychle, teda spíš pomalu, objel dvakrát trať na DéeRku a přestože v dešti a tmě bylo prd vidět, hlavně na druhý retardér jsem koukal jak eskymák na nudapláž. Asfalt ... no asfalt, spíš jen mírně zpevněné úzké dolevadopravdoleva cosi, s vodním příkopem uprostřed a kupkou sena na výjezdu ... No potěš Máňo.
A hned po něm průlet tichou ulicí temnou, lemovanou vysokým kovovým plotem. Měl chránit nás? Nebo před námi?? No nic, v dešti rychle postavit stan a vyrazit ke stánku na ccajedno. Cedule Ostravar to existuje??? jako by říkala: ty vlastně vůůůbec nemáš žííízeň ... ještě že už ji nebylo moc slyšet. Pivo jako křen, hutný, s booblinama kulatýma a pěnou hustou, že by se dal krájet a možná ještě dál ... Veliká paráda.

Radvanice, sobota
Ranní ptáče, dál ... s tím zásadně nesouhlasím, ale bylo potřeba vyrazit na obhlídku tratě ještě než ji uzavřou. Po dešti skoro ani památka, jen v lese sem tam vlhko. Za denního světla se mi trať líbila mnohem víc než včera v noci za lijáku a nejen proto že seno z retardéru zmizelo. Trochu les, trochu architektura, trochu nahoru i dolu. Jo, to by šlo.
První trénink byl hlavně o rozkoukání se, o ošmatlání si okruhu a naskenování souřadnic. Taky o tom, že převod z Mostu opravdu fungovat nebude ... a to by mohlo pro začátek stačit. První runda za 2.11, na prvního 8 sec ztráta a 15. místo. Co naděláš ...
Do druhé jsem chtěl změnit převod, ale chybka se vloudila, v bedně jsem našel jen jednu rozetu, takže bylo možné polehčit jen o zub vzadu. Taky svíca byla nějaká bledá, proto zkušení rozhodli přibohatit. A znovu se prásklo do koní.
Změna převodů určitě pomohla, jen to možná chtělo víc, třeba ještě kolečko o zub míň. Další mezitréninková úprava, tj. výměna trysky za bohatší sice byla nutným protizadíracím opatřením, ale motorka jela citelně míń a fungovala až hodně nad osmi tisíci ...Přesto relativní spokojenost, časy šly podle očekávání dolů, jen ne tak rychle :P Druhá runda byla za 2.08, ztráta na polemana 4,5 sec a 8. místo. Celkově to znamenalo start do zítřejšího závodu z 11. místa.
Zpátky v depu jsem ocenil výhody připojení se k velkovýpravě fan klubu #48.
Dóža měl všechno, 1. mechanika, hromadu steaků, 2. mechanika, spoustu piva, 3. mechanika - kuchaře, bábovku na sobotu obyčejnou, bábovku na neděli čokoládovou, umbrella slečnu ze které jsem udělal fotografku, měl i trysku 138 a sykovky. Výborný ....


Radvanice, neděle

... začala příjemně kávou a bábovkou na neděli. Zbytek dopoledne se už jen trochu šroubovalo, zvedala se štěrbina a chudilo se.
Taky jsme šli hromadně okouknout našlápnuté závody šestek a úžasnou show sidecarů. Všichni jsou to démoni ....

 
A dali jsme si stejček a šli na start.

Závod
Rošt v Radvanicích je trochu zvláštní. Jezdci stojí rozestavěni 3, 2, 3, 2 ...., hlavně se ale startuje proti kopci, navíc ti v zadních řadách pomalu přes horizont nevidí na světla.
Odpich na semafory byl opět tristní. Koukám na světla, vedle sebe koutkem oka zaregistruju pohyb, už už se chci rozjet .... furt to svítí, uklapávám plyn ... a teď to zhasne! ... Než se agregát znovu rozmotá, propadám se až za řadu co stála za mnou... mnoho nepublikovatelných výrazů...
Přesto se z té šlamastyky daří alespoň částečně vybruslit. Všichni přede mnou jako na povel začali při nájezdu do první levé najíždět doprava, aby to měli pěkně zvenku. Otvírá se úplně volný vnitřek, s cedulí jako kráva "pošli to tam" ... a co je psáno, znáte to ... Výsledkem byli tři, možná čtyři jedou ranou.




Ve druhém kole, na stejném místě další dva. Poměrně rychle se pak povedlo zlikvidovat ty, které jsem měl na dohled, jenže od šestého kola už to byla jen osamělá jízda.
Ti vpředu mezi tím cukli, nikdo přede mnou, nikdo za mnou ... tak jen neudělat nějakou kokotinu a dohrkat se do cíle.
Sumasumárum, krátce po startu cca 15. místo a nakonec, po spoustě předjetí a hromadě zábavy sedmá šprušle. Ano, byť v Radvanicích prvně, chtěl jsem víc, jo, sám jsem si to startem pohnojil... ale závody krásný, trať hezká fajnová a všeobecná pohoda ... proto ve finále spokojenost.
A dali jsme si poslední kus masa, zabalili šapitó ... a bylo to.

Díky kameryprosport.cz za stan, Dóža crew za společnost, Dáje za fotky, Ostravě za Ostravar a Radvanice a stejně jako všude, kde to funguje, díky všem pořadatelům.

PS: bývá pravidlem, že dojíždím bez koncovky výfuku. Tentokrát upadla pouhých 100m před vjezdem do depa... Žádám tímto toho pacholka, který se nabídl, že mi ho donese do stanu, aby tak neprodleně učinil.
Jen už asi nemá smysl zkoušet to v Radvanicích, ale třeba v Kopčanech, nebo na Strahově, v Těrlicích nebo Kyjově.
Enjoy :) a tadááá



Road racing 2013 , reporty z ostatních závodů
1. 1. a 2. závod -  Slovácký okruh ve Starém Městě a  300 ZGH v Hořicích
2. 3. závodu.  Česká Tourist Trophy 2013, Hořice
3. 4. závod - Radvanice, okruh Fr. Bartoše
4. 5. závod - Kopčianský rýchlostný motookruh

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 7x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist