Europacup 2011. Mladí mechanici z Brna v konkurenci obstáli!

Na začátek je třeba uznale konstatovat, že premiéra brněnským pořadatelům vyšla perfektně. V předvečer soutěže si na brífingu sice posteskli představitelé německé výpravy nad vysokou náročností některých úkolů, ale jejich námitky už na připraveném zadání nic nezměnily. Kromě samotného soutěžení čekal na účastníky soutěže zajímavý doprovodný program. Po čtvrtečním příjezdu všechny jménem spolupořádajícího jihomoravského kraje nejprve přijal hejtman Michal Hašek. Následovalo již zmíněné zasedání komise soutěže, tvořené experty ze všech čtyř partnerských škol. Účelem porady je seznámit zahraniční komisaře s připravenými úkoly, protože během soutěže fungují jako odborný dozor při plnění úkolů na stanovištích. A nejen to - když je nervozita soutěžícího příliš vysoká, umí podat i pomocnou ruku. Začátek prvního úkolu byl naplánován už na osmou ráno, takže se moc neponocovalo. V pátek po snídani následoval přesun rovnou do areálu školy na Křižíkově ulici, kde se moderní budova tělocvičny změnila na soutěžní prostory.

Zatímco uprostřed sportovní haly se přítomní mohli pokochat pohledem na sbírku školních veteránů a zapůjčených soutěžních strojů, obě delší stěny tělocvičny rozparceloval mobilní paraván na osm samostatných pracovišť, a na každém z nich čekal na soutěžící jiný úkol. Cyklistickou kategorii ponechme stranou a pojďme se podívat, jaké záludnosti čekaly na budoucí mechaniky motocyklů.
Soutěžící rotovali po jednotlivých štacích ve vylosovaném pořadí a na splnění každé úlohy jim klakson BMW K1200S odměřil rovných čtyřicet minut. Úroveň náročnosti se samozřejmě nedá nastavit u různých typů úkolů naprosto stejně, ale protože všichni využívali přidělený časový limit bezezbytku a přitom většina z nich stihla úkol splnit celý, zdá se že obtížnost byla nastavena optimálně. K hodnocení úspěšnosti v plnění úkolů přidal vždy dohlížející člen odborného dozoru patřičný počet bodů za „umělecký dojem“.
Hned v prvním boxu od vstupních dveří čekal na soutěžící pěkně tvrdý oříšek. Na ponku úhledně seřazené písty, ojnice, kliková hřídel, válce, kliková skříň, vačky…myslím, že nechybělo nic, co má správný motor mít. K úspěšnému zvládnutí ale nestačilo motor jenom zkompletovat – soutěžící musel nejprve zjistit několik kontrolních rozměrů, jako například průměry ojničních čepů, válce, pístu a ověřit zda vyhovují servisnímu limitu. Pak podle manuálu správně vybrat a rozmístit kluzná ložiska na všechny čepy klikové hřídele a zkontrolovat házivost hřídele. Za čtyřicet minut je to brnkačka, co říkáte?
Také následující stanoviště mělo prověřit znalosti motocyklových pohonných agregátů. Tady se pro změnu zkoušelo z ventilových rozvodů. Nový motor ER-6 sice visel na tréninkovém stojanu, takže soutěžící měli ulehčenou práci, ale i tak se mnozí dost zapotili. Není se co divit - jejich úkolem totiž bylo změřit ventilové vůle, rozvody rozebrat, použít vhodné podložky a rozvody opět složit. To celé bez servisního manuálu.
V roli dalšího soutěžního exponátu se představila letitá Suzuki GSX-R. Zadání úkolu číslo tři požadovalo jednoduše odstranit závadu v systému přední brzdy. Na vině špatné funkce bylo záměrně nastražené špatné těsnění v brzdovém třmenu. Ale aby ho mohl soutěžící zkontrolovat a následně vyměnit, musel nejprve vyndat destičky a vypustit brzdovou kapalinu. Když už konečně odstranil závadu a nalil kapalinu zpátky, páčka zavzdušněné brzdy při stisknutí změkla. A tak před vypršením limitu musela dostat slovo také připravená vakuová pumpička a nakonec ještě hadr.
Setkání s motocyklem Yamaha Drag Star 650 ve čtvrtém boxu znamenalo pro soutěžící zároveň první kontakt s tématem elektroinstalace. Úkol se skládal ze tří částí. První z nich znamenala na stole bez manuálu zapojit startovací okruh, ke kterému byly k dispozici spínací skříňka, startovací relé, pravý ovladač, startér a akumulátor. K měření spínačů a relé měl soutěžící k dispozici multimetr. Dále úkol pokračoval na stole, kde bylo třeba rozebrat, proměřit a následně složit startér. Třetí část se odehrávala už na motocyklu, kde nefungoval startovací okruh a soutěžící musel pomocí multimetru nalézt závadu.
Poslední samostatně stojící motor na stojanu viděli soutěžící v páté kóji, a v tomto případě se měli zaměřit na spojku. Odmontovat víko, povolit matici a vyjmout všechny plechy a lamely, takhle jednoduše úkol začínal. Jeho těžší část spočívala ve vyhledání servisních limitů v dílenské příručce, kontrole demontovaných lamel z hlediska tloušťky a prohnutí a odhalení nevyhovujících kusů, které před každou rozborkou vpašovali do útrob nesoutěžící studenti brněnské školy.
Šestá zastávka měla největší ambice stát se favoritem soutěžících z Německa – v boxu stály hned dva motocykly značky BMW. A pokud jde o sofistikovanost úkolu, začalo jít už pěkně do tuhého. Tohle už nemůže dělat každý samouk. Ale na druhou stranu samá čistá práce - diagnostický přístroj a osciloskop. Stačí připojit k servisnímu konektoru chytrou mašinku a jde se na to: zjistit nasimulovanou závadu, vymazat paměť řídící jednotky, zjistit aktuální hodnotu předstihu, změřit dobu vstřiku a všechno zapsat. Na druhém motocyklu připojit osciloskop a zjistit napětí sekundárního obvodu a délku vstřiku při startování. Výsledné průběhy zapalování a vstřikování pak popsat. Bavíme se pořád o učivu pro střední školu, respektive učební obor? Neuvěřitelné.
Oddychovým dojmem po předchozím setkání třetího druhu působí „obyčejná“ přední vidlice na dalším stanovišti. Kdo se sem dostal až po obědě, má výhodu. Vytrhnout trubku z pouzder vyžaduje pořádnou sílu. Na pomoc je k dispozici horkovzdušná pistole, ale přesto se u svěráku všichni dost trápí. Úkol zní jasně: odstranit závadu. Vidlice má nepatrně ohnutou vnitřní trubku, kratší pružinu a poškozené pouzdro. Dílů na výměnu je tu tolik, že by z nich šla sestavit celá vidlice, jde jen o to odhalit ten skutečně vadný, ten vyměnit a vidlici zkompletovat včetně olejové náplně.
Naši exkurzi zakončíme skutečným sci-fi. Jestliže divák při zastávce u dvou strojů BMW žasnul nad moderními diagnostickými přístroji, pak na osmém stanovišti už nebylo k vidění skoro nic. Soutěžící dostal k provedení úkolu jen klíčky od motorky. Konkrétně od modelu Yamaha FJR1300, který je vybaven autodiagnostickým systémem. Zkušený mechanik dokáže na takovém stroji s trochou nadsázky odhalit závadu prakticky kdykoli a kdekoli. Stačí skutečně mít k dispozici klíčky a dostatečné znalosti o funkci systému, a na displeji přístrojové desky si můžete během několika okamžiků třeba zjistit, zda jsou funkční veškerá čidla, zda během jízdy některé z nich krátkodobě nevypovědělo funkci nebo provést test akčních členů. Systém dokáže řešit i složitější problémy, ale to už vyžaduje opravdu kvalifikovanou obsluhu. Například některého z účastníků třetího ročníku soutěže Europacup.
A nakonec dopadlo hodnocení? Nejlepšího výsledku dosáhli přes všechny obavy Němci, kteří získali kromě zlaté ještě bramborovou medaili. Švýcaři bodovali hlavně na diagnostice a to jim pomohlo ke stříbru, doplněnému šestým místem. Naši borci využili výhodu domácího prostředí k zisku skvělého třetího a pátého místa. Na soutěžící z Rakouska bohužel zbyly jenom poslední dvě příčky.

Konečné pořadí:

1. Moritz Hägele D
2. Michael Keller CH
3. Tomáš Šoula CZ
4. Martin Gebauer D
5. Zdeněk Jelínek CZ
6. Ueli Keller CH
7. Florian Kobold A
8. Dominik Pichler A

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE