Dálník, Ecomobile, Monotracer

Vyjíždíme z boxů opřeni o elektricky vysouvaná postranní kolečka, trochu se rozjíždíme a hup, kolečka jdou nahoru. Jedeme stále skoro krokem, řízení je přesto evidentně snadné a intuitivní. Paul mě přes rameno ujišťuje, že to pro začátek vezme hodně v klidu, pak ale přidává plyn a čtyřválcová dvanáctistovka BMW žene Ecomobile do první táhlé zatáčky za výjezdem z boxů. Musím přiznat, že v dalších zatáčkách mě dost šokuje stupeň náklonu.

Ecomobile se totiž díky nižšímu těžišti při stejné rychlosti naklání více než motorky - až do úhlu 50°, což je srovnatelné s maximálním náklonem supersportů. Paul mě dost vyděsil, když přes rameno utrousil informaci, že zasunutá postranní kolečka, která napůl vystupují z kapotáže, fungují při maximálním nasazení obdobně jako slidery na kolenou jezdců. Tak na hranu to Paul naštěstí nehnal, ale i tak jsem v Brně nikdy nejel zatáčky s hlavou tak blízko asfaltu. Na tomto krátkém Youtube videu je vidět pár zatáček, pravděpodobně v podání manželky majitele firmy, kde jsou ty náklony vidět.

Akcelerace za zatáčkami je vzhledem k hmotnosti stroje přes 450 kg a obsazení dvěma osobami samozřejmě o dost volnější než u motorky. Nová verze Monotracer s novou dvanáctistovkou BMW s výkonem 130 koní ale nabízí zrychlení z 0 na 100 km/h za 5,7 sekundy a maximální rychlost převyšující 250 km/h. Nejlepší časy v Brně se pohybují kolem hranice 2:30, což na dvoumístný stroj není špatné, myslím že motocykl s dvoučlennou posádkou by na tom asi byl podobně.

Brždění před zatáčkami pomocí nožních pák působí jistě a razantně, ovšem průlety táhlými zatáčkami mi kvůli dlouhému rozvoru připadaly proti motorce trochu rozkývané. Ale to pouze z pohledu zadního spolujezdce, vepředu je to prý naprostá pohoda a jistota. Na rozdíl od motorky, kterou řídíte tak nějak celým tělem, tady spočívá řízení hlavně na řídítkách. Uvidím, doufám, že se někdy také vepředu sklouznu, přestože to znamená absolvovat delší školení.

Po půlhodinové projížďce vystupuji totálně nadšený. Označení jednostopá stíhačka skvěle vystihuje moje pocity, kdy sedíte jen v kraťasech a tričku v pohodlné kabině, žádné foukání, žádná kožená kombinéza, rukavice, helma. Povídáte si s řidičem a vychutnáváte si náklony i sto třicet koní pod kapotou stroje sice těžšího než motocykl, který ale nemá naprosto nic společného s nudnou plochou jízdou automobilů. Za zadní sedačku je asi stolitrový zavazadlový prostor a pro někoho může být argumentem i bezpečná skořepina, která vás obklopuje. Jak to funguje v případě pádu na stranu, je vidět na tomto nekvalitním videu:

Zážitek ze svezení v tomto zajímavém stroji je pro našince o to zajímavější, že historie dálníků, jak se první vozidla jmenovala, začala v Československu v rukou konstruktéra Jana Anderleho. Kompletní informace najdete zde.

První sériově vyráběné Ecomobily vznikly v roce 1985 ve Švýcarsku a ve Winterthuru jich vzniklo několik desítek, od roku 1992 ale výroba probíhala v Brněnské firmě Bohemia Mobil Ing. Gustava Procházky. Zde při ruční kusové výrobě vzniklo více než třicet dalších strojů až do zkázonosného požáru v únoru 2005. Nová modernější verze, která ponese název Monotracer (detaily viz www.monotracer.com), je zatím na světe v podobě dvou motocyklů vyrobených ve Švýcarsku, ale další, tentokrát již sériová výroba bude s největší pravděpodobností probíhat opět v ČR.

Monotracer vypadá podstatně moderněji, má poslední verzi výkonnějšího čtyřválce od BMW a díky sériové výrobě bude také o něco málo levnější než předchůdce Ecomobile. Cena 50 tis. Eur (plus daň) je z těchto strojů činí exklusivní záležitost pro ty, kterým tento způsob brázdění jedné stopy učaroval.