Continental RoadAttack2 aneb třikrát plátno a jeden drát

V obrovském areálu Contidromu jsou čtyři okruhy, jeden namotaný jako závodní a můžete si ho představit jako dvakrát delší Most. Jen se stejným asfaltem, ze kterého se dělají silnice a před dvěma zatáčkami je povrch schválně trochu zvlněný. Další trať připomíná motardovou dráhu, ale oříšek pro rychlíky je fakt, že povrch je neustále zkrápěný a vody je na něm jako v silném dešti. Jezdit tu můžete ještě na kusu asflatu udělaném jako velký kruhový objezd a třešní na dortu je dlouhý rychlostní ovál s dvěma klopenými zatáčkami na zkoušky stability.

Třikrát plátno a jeden drát

Uprostřed areálu je několik velkých garáží, benzínka, postávají tu vzorně seřazené náklaďáky, osobáky a samozřejmě všudypřítomné stožáry pneumatik. Po příjezdu nás čekala prezentace, ta byla ale překvapivě krátká a zazněly opravdu jen zásadní věci, aby bylo víc času jezdit. Hlavní informací je, že guma má zcela novou směs, po celém běhounu je jen jedna, ale s odlišným složením na bocích a uprostřed. Na bocích je směs přilnavější, aby motorka seděla jak zadek na hrnci a střed má zajišťovat stabilitu a dlouhou životnost.
Směs označovaná jako „černé chili“ má svůj původ v závodech a vyznačuje se schopností rychlého zahřátí, rovnoměrného rozvodu tepla na celý profil a malého otěru, důležitého pro životnost. Konstrukce pneumatiky je tvořená několika vrstvami plátna a jednou vrstvou drátů jdoucích po obvodu a vytvářejících tvar profilu.

Světové prvenství si Continental vysloužil nápadem, který dělá novou pneumatiku plně použitelnou hned po nazutí bez nutnosti ojíždět klouzavou vrchní vrstvu. Bylo toho dosaženo speciálním povrchem formy - nový RoadAttack je na pohled i dotek jakoby zajetý. Takže můžete topit hned z pneuservisu, jak se pneu dostanou na provozní teplotu. K vylepšení proti předchozímu RoadAttacku došlo v oblasti ovládání, přilnavosti na suchu i mokru a největší rozdíl by měl být ve výdrži.
Nebyli jsme ale první, kdo se na dvojce svezl a značka sama zorganizovala více zástupců sportovně cestovních gum a RoadAttacku se ze srovnávaných pryží ukázal výborně hlavně na okruhu a při jízdě na mokru.

Okruh na začátek, kruháč nakonec

To bylo z teorie všechno a protože se nad Contidromem rozestoupily mraky, byl čas zažehnout stroje. Nejdřív nás parta organizátorů, z nichž většina taky jezdí na motorkách, zavedla na okruh připomínající závodní trať a u ní kolem dvaceti motorek na nových RoadAttackách. Nejvíc mašin patřilo do střední třídy, ze silnic akorát šestky GSX-R a Kawasaki a většinou spíš naháče nebo polokapoty.
První dvě kola nás tratí provedl zdejší rider, zajel do depa a děj se vůle boží. Nemohlo nastat nic jiného než novinářská honička a když byla na zemi stupačka, slider a na tachometru stočtyřicet, říkal jsem si, že na běžné použití bude mít vzorek přilnavosti pravděpodobně dostatek. Na brzdách bez problémů, při přehazování v zatáčkách gumy hbitosti přítomných motorek ještě pomáhaly a bylo to krásně strávené dopoledne.
Po obědě byla na řadě voda a zatímco na okruhu většina lidí neustále kroužila, sem už se všem nechtělo. Kromě motorek se tady testují hlavně dezény na auta a jsou místa, kde je pod vodou pěkně nagumováno a bez toho, že by vás aspoň jednou nepotkal smyk, se jet nedá. Zase jsme si dali jedno kolo za vodičem - pověsil jsem se za Švýcara a doufal, že ví co dělá. V čem měl Continentaly zaujaly nejvíc bylo, kolik snesly na brzdách, na výjezdu se párkrát lehce utrhly, ale při zpomalování ustály překvapivě velký stisk páčky.
Na svezení zbýval ještě asfaltový kruháč a rychlostní ovál s dlouhými rovinkami. Tam se jezdilo na maximálku a klopené zatáčky kolem dvě stě čtyřiceti, se stabilitou jsem neměl jedinou obtíž, ale z klopených zatáček mi chvíli nebylo dobře a podobně zle se vám udělá třeba na řetízkáči.
Poslední tratí na zkoušení byl „kruhový objezd“, ten se jezdil kolem stotřiceti a protože to bylo dokola, dalo se chování v hlubším náklonu studovat třeba minutu v kuse. Svezli jsme se na jednu i druhou stranu, Continentaly nikam necestovaly a se stupačkou u země jela motorka jak po kolejích, jen se někde mírně zhoupla na hrbech.
To už se blížil večer a tak jsme se šli podívat na gumy, jestli na nich celodenní řádění nechalo nějakou stopu opotřebení. Nikde nic, dokonce i jemně vytlačené nápisy uprostřed pneumatik se daly přečíst stejně jak ráno a že na pneumatikách někdo jezdil dávalo vědět jel lehké zhoblování na bocích, podle toho, která guma zažila jaký náklon.

Informace o redaktorovi

Přemek Vaněk - (Odebírat články autora)
TZ - (Odebírat články autora)