Aprilia World Meeting 03

Informace z internetu nelhaly - celé město se změnilo v „Aprilia village“. Nebylo jediné ulice, jediného obchodu, který by nebyl ozdoben prvky Aprilie. V centru stály připraveny stany, ve kterých se prezentovala současná produkce, motocykly, které absolvovaly dálkové Rallye (včetně skútrů o objemu 50 ccm, které projely napříč Saharou!) i motorky ozdobené Airbrushem.

Toto doplňovala výstava sportovních strojů, která byla umístěna přímo v centru města v prostorách nádvoří zříceniny hradu, okolo kterého kdysi vzniklo. Zde byly ukázány historicky nejúspěšnější motocykly - například 125 s kterou Valentino Rossi v roce 1997 získal první titul mistra světa, nebo stroj Melandriho z roku 2002. O kus dál byl připraven stan, kde bylo možno v sobotu diskutovat na různá témata s vedoucími pracovníky Aprilie. Bohužel, jak jsme později zjistili - pouze italsky. Celý obrázek doplňovaly stánky s občerstvením a firemní propagací za speciální snížené ceny.

V sobotu ráno jsme nelenili a spěchali na oficiální zahájení. Po nezbytné registraci, kde každý předem přihlášený účastník obdržel tašku s upomínkovými předměty, se nám otevřely brány firmy - konkrétně vývoj a sportovní oddělení. Vidět jak motocykl “jede“ na válcích dlouhodobou zkoušku, kterou kompletně řídí počítač - brzdí, akceleruje i řadí, nebo slyšet ze vzdálenosti jednoho metru bržděný motor, který se používá v motoGP, patřilo k nevšedním zážitkům. Další část prohlídky patřila závodnímu oddělení. Prohlédli jsme si stroje, díly i prostory, kde vznikají motocykly na kterých jezdí Edwords, Haga, nebo Perugini.

Jedním z dalších velmi zajímavých bodů prohlídky bylo oddělení designu. Vidět studie, které mohly vzniknout, nebo možná ještě vzniknou, dokáže rozproudit bohatou diskuzi - proč nedělají tohle, to je nádhera, nebo také jen přinutí stát člověka v tichém úžasu a nadšeně se rozhlížet. Vrcholem byla prohlídka muzea prototypů - vyvinutých strojů, které si nikdy asi nekoupíme. Ať už jde o elektrokolo, různé varianty sportovních tisícovek, nebo projekt luxusního maxiskútru z roku 1997, ke kterému jde připojit i přívěsný vozík (jako náš starý známý PAV, ale o objemu zavazadlového prostoru mnohonásobně větším).

Prohlídku, která nakonec trvala asi 4 hodiny, jsme ukončili výstavou současné produkce. Zbytek dne jsme věnovali návštěvám dalších stánků, expozic i nádherné show, kterou předvedl smluvní stuntrider Aprilie - němec Mick Appel. Vzhledem k tomu co předvedl na omezeném místě na ulici v centru města si myslíme, že by se nestratil ani na SFD u nás. Večer byl zakončen dvěma koncerty - jeden italský pop (brr!! - i když u Italů vítězil) a druhý místních rockových kapel. Do postele nás vyhnala až po půlnoci prudká bouřka, kdy sice lilo jak z konve, ale teplota si stále držela až nepříjemných 35 stupňů.

Neděli jsme zahájili na historickém náměstí odkud startovala spanilá jízda pod vedením majitele a ředitele Aprilie. Pan Ivano Beggio přijel i s manželkou naposledním modelu značky Tuonu R. Slyšet najednou na silnici burácet přes tisíc Aprilií - to je zážitek. Jízda skončila ve vedlejším městečku - Scorze, kde Aprilia vlastní montážní závod, který byl pro nás opět otevřen. Opět moderní perfektně vybavená továrna, kde se vyrábí jak velkoobjemové motocykly, tak skútry. Pohled na výrobní linky i následné prostory, kde stály stovky motorek připravené k expedici do všech koutů světa, byl prostě super. Jedna perlička - všechny vyrobené motocykly odjíždějí do skladovacích prostor po dopravníku, který je umístěn ve skleněném tubusu přes celou střechu výrobní haly, takže je již z dálky vidět, který model se právě vyrábí.

Setkání příznivců značky pokračovalo ještě v pondělí na blízkém okruhu s možností volných jízd, ale nás pracovní povinnosti donutily ještě v neděli vyrazit do dolomitských a alpských průsmyků směrem zpět do České republiky. Cesta byla perfektní, silnice čisté a bez děr (snad to někdy bude i u nás) a počasí nám přálo. Když se ve vzpomínkách při prohlížení fotografií vrátíme zpět k letošnímu prvnímu světovému Aprilia meetingu, tak musíme konstatovat, že se vyvedl. Snad jen k té proklamované světovosti by přispělo, kdyby existovala i jiná řeč než italština, se kterou by se dalo v Noale domluvit. Jedno je jisté. Pokud Aprilia bude v dalších letech pokračovat v nově založené tradici světových setkání - jedeme!