Aprilia & Moto Guzzi Test Rides 2011

Zbrusu nové Tuono se stalo skoro legendou dřív, než stačilo dorazit na showroomy, a  tak není divu, že o zapůjčení testovacího kousku byl v Kořenově obrovský zájem. Dostat možnost ke svezení na naháči s motorem, podvozkem i elektronikou přivežených rovnou z boxu mistra světa superbiků se nepoštěstí každý den. Konkrétně elektronických asistenčních systémů se v útrobách nového Tuona skrývá skoro jako v dopravním letadle, ale jejich ovládání a nastavování je naštěstí vyřešeno přehledným a intuitivním způsobem, a k úspěšnému odjezdu na zkušební úsek stačí krátká instruktáž. Tady se přepíná kontrola trakce,  tady palivové mapy, dál tu máme kontrolu jízdy po zadním kole, startovací systém a quickshifter. Během půlhodinové projížďky na prezentační akci se stejně nedají vystřídat zdaleka všechny kombinace nastavení a na zkoušení kontroly wheelie nebo startovacího asistenta ALC to  s ohledem na další zájemce ve frontě na jízdu taky nevypadá. Do silničního provozu jsme tedy vyrazili  s nastavenou mapou Road a nejvyšším stupněm kontroly trakce, a z elektronického arzenálu přišlo během seznamovací jízdy ke slovu prakticky jen rychlořazení. Ostatní technologické skvosty nového Tuona důkladně prověříme během redakčního testu, který je v plánu hned, co se testovací model zotaví z náročného víkendového pobytu v Kořenově.
Pokud mám popsat první dojmy z jízdy, váhám, zda použít raději výraz euforie, nebo rovnou nirvána. Vidlicový čtyřválec z světového superbiku je prostě fascinující, a to v případě nového Tuona nejen díky svému výkonu. Minimálně stejný podíl na jeho opojném charakteru má způsob, jakým se podařilo vyždímat ty nejlepší vlastnosti véčkového motoru, a zároveň zachovat nevadnoucí průběh výkonu v horním spektru otáček. Nemohu se dočkat svezení v podmínkách, vhodnějších k vyzkoušení ostatních palivových map. Podvozek sportovnímu agregátu zdatně sekunduje, a hned po usednutí dá najevo, že nebyl stvořen pro turistiku. Odpružení i sedlo se tvrdostí vyrovnají svojí superbikové předloze a jediným místem, kde se ergonomie rozchází, zůstávají řídítka. Tenhle rozdíl ale osobně řadím  do kategorie pozitivních. Mimo jiné díky účinnému plexištítku, který zvedá proud vzduchu poměrně úspěšně nad helmu, i když jezdec nemá přilepenou bradu na nádrži.

Nezaměnitelné Griso se pro letošek představilo ve speciální edici s několika zajímavými doplňky, to hlavní ale zůstává. Osmiventilový dvouválec 1200 ccm „quattrovalvole“ je už i u většiny ostatních velkých Guzzin (Stelvio, Norge) běžnou záležitostí, právě v Grisu se ale představil poprvé a přispěl k jeho charakteristickým vlastnostem - Griso je prostě velká svalnatá motorka. Motor s výkonem 110 k/110 Nm ohromí nejen svým burácením skrz typický rozdvojený trombón výfuku, ale především svým až brutálním projevem. Osmiventil táhne plynule od nejnižších otáček a přes silný a pružný střed se žene až přes 6000 ot./min., kde jeho zátah vrcholí. V těsných jizerskohorských zákrutách tak nebyla potíž bublat jak na vyšší převodový stupeň s lehoučce podtočeným motorem, stejně jako bylo příjemné si podřadit a motor trochu rozvášnit – osmiventil je připraven servírovat mocný výkon kdykoliv. Ve spojení s nízkou stavbou, téměř čtvrttunou váhy a širokými dopředu posazenými řidítky, která při ovládání kladou nároky hlavně na sílu vašich paží, tak máme pohromadě charismatický a silácký stroj.

A co že se to skrývá pod označením „Special Edition“? Samé lahůdky! Zelený matný lak ve stylu závodních Guzzin z 50. let Grisu náramně sluší, stejně jako elegantní a pohodlně široké sedlo potažené hnědou kůží. K parádnímu stylu přispívají také drátěná kola. Moto Guzzi Griso 8V Special Edition tak ke všem svým typickým vlastnostem přidává nádech stále populárnějšího stylu retro. A že si u MG s Grisem opravdu vyhráli, dokládají i takové detaily, jako třeba do zelena laděná skla zpětných zrcátek…

Trojkolka MP3 je sice na trhu už nějaký ten pátek a redakční test hybridní 125 jsme vám přinesli už loni, svezení na čtyřstovce s předním maxi-štítem jsme si však nemohli nechat ujít, skútr se dvěma koly vpředu je přece jen stále dost velký exot… Na modelu z kořenovského testování nás nejvíce zaujalo zmiňované obří plexi, které připomíná surfovou plachtu, velkoryse však chrání tělo i ruce jezdce a ani s otevřeným hledím přilby si nevšimnete, že už uháníte vyšší než dovolenou rychlostí. Skútr se totiž plynule a tiše dokáže vskutku nepozorovaně vyšplhat až k hranici 100 km/h, dál nás horské silnice nepustily. Čtyřstovkový agregát sice s MP3 nijak zvlášť necvičí a zrychlení je v porovnání třeba s Vespou GTS 300 o dost slabší, motor i variátor však vykazují naprosto sametový chod bez vibrací. K příjemnému jízdnímu projevu skútru samozřejmě přispívá také dvojice předních kol, protože u MP3 platí rovnice dvě kola = dvojitá porce tlumení a adheze.

Je vskutku až překvapivé, jak snadno a s jistotou se MP3 překlápí ze strany na stranu, až stojan jiskří. Stačí jen vyslat malý silový impuls do řidítek a je to! Na MP3 se prostě pohodlně a rychle svezete, aniž by vás obtěžoval vítr nebo výmoly na silnici. Jízda se dvěma koly vpředu však vyžaduje zprvu možná trochu cviku, jinak při objíždění výmolů na rozmlácené vozovce dopadnete jako já – když jsem se mermomocí snažil skútr manévrovat okolo hluboké díry, samozřejmě jsem zapomněl na to, že tentokrát nemám vpředu pod sebou uprostřed jedno kolo jako na klasickém skútru, a tak zatímco jedním kolem jsem brutální lochnu s velkou rezervou objel, druhým jsem do výmolu bezpečně zapadl.
Při nezávislém odpružení kol tudíž jedno pokračovalo přímo v cestě, přičemž to druhé se v díře téměř zablokovalo, což mělo za následek nepříjemné rozhození řidítek. Inu, dělat ptákovinky na rozmlácené silnici se nevyplácí, výsadou MP3 je spíše klidná a maximálně komfortní jízda, při níž vás budou vrtochy počasí i okolní řidiči obtěžovat jen minimálně. K užitné hodnotě skútru navíc skvěle přispívá velkorysý úložný prostor pod sedlem, v zadní části a v podobě top-case. Díky přídavnému pedálu zadní brzdy pro pravou nohu je MP3 navíc možno řídit s ŘP sk. B. Aby také ne, když je tahle trojkolka spíš kabriolet bez jednoho kola než skútr s kolem navíc…

Kromě trojkolky MP3 nechyběly v Kořenově ani klasické skútry z portfolia A-Spiritu. Svérázné indické LML i stylově vymazlenou luxusní Vespu jsme již do rukou dostali začátkem jara a vy si můžete přečíst naše redakční testy těchto dvou zcela rozdílných skútrů.

Moto Guzzi Stelvio 1200 ABS

S Kořenovem se loučíme v sedle Stelvia, faceliftovaného pro letošní rok ostřejšími tvary přední masky, litými koly a větším plexi, které zvyšuje společně s větším a tvarově upraveným sedlem větší jízdní komfort. Novinkou hodnou cestovního endura je palivová nádrž, jejíž objem vývojáři zvětšili na neuvěřitelných 32 litrů.
Stelvio nezůstává nic dlužno svému názvu a opět dokazuje, že horská sedla jsou jeho doménou. Ve vzduchem chlazené dvanáctistovce si spokojeně přede 105 koní, a motorka se  bez přehnaných nároků na změny převodového stupně nechá ochotně překlápět z jednoho oblouku do druhého.  Když už k podřazení před utaženější zákrutou přeci jen dojde, ozve se typická konfigurace podélně uloženého vidlicového dvouválce v podobě lehkého cuknutí motocyklu do strany. Jedná se ale spíš o symbolický pohyb do boku,  aby náhodou jezdec nezapomněl, jakou značku motocyklu zrovna řídí. Nový plexištítek funguje na jedničku a ve vzpřímené poloze by se určitě dalo komfortně sedět mnohem déle, než vyměřenou půlhodinku. To se ostatně potvrdí během redakčního testu, na který ale bohužel musíme počkat až do půlky léta.