Aprilia a Moto Guzzi v Kořenově

Projíždíme Tanvald a Desnou, silnice se stále více kroutí a stoupá do kopce, až konečně vyjíždíme na Kořenovský hřeben oddělující Jizerské hory a Krkonoše. Poslední zatáčka doprava a už jsme u hotelu Příchovice, před kterým parkuje čtrnáct nablýskaných italských mašin. Billboardy na všech plotech velkým písmem hlásají, že dnes se tu koná klientský den značek Moto Guzzi a Aprilia. Dnes nás čeká nádherné ježdění po kvalitních silnicích směrem na Harrachov, malých silničkách na Paseky nad Jizerou či kouzelná vyjížďka podél přehrady Souš. Narozdíl od loňského ročníku nám navíc vyšlo dokonalé počasí. Rychle se domlouváme, co kdo bude jezdit, registrujeme si jízdy a vzápětí již odjíždíme na první dvojici motocyklů.

Aprilia a Moto Guzzi v Kořenově

Moto Guzzi Breva 1100 - Moto Guzzi Griso 1100

Na první vyjížďku jsme vytáhli jedenáctistovky - viz test Breva a Griso. Okamžitě si zabírám Griso, se kterým jsem se tu vloni nádherně svezl. Letošní model v oranžové matné barvě možná vypadá trochu mírněji než loňský černý démon, ale jede úplně stejně chuligánsky. Široká řídítka, ke kterým se musíte natáhnout dopředu, dlouhý rozvor a nemalá hmotnost přispívají k tomu, že do zatáček musíte Griso trochu nutit, ale odměnou je krásný pocit z asfaltu ubíhajícího v náklonu doslova na dosah ruky a radost z vlastní zásluhy na řízení a výběru stopy. Pokud se s Grisem nechcete v každé zatáčce skládat až na hranu, stačí ubrat, mohutný krouťák jedenáctistovky a burácivý zvuk laďáku vás za každou zatáčkou stejně přiměje pořádně to roztáhnout.




Po přesednutí na Brevu je najednou všechno snadné a lehké. Zatáčky, manévrování, otáčení na úzké silnici při focení. Breva je zkrátka praktičtější, bezpečnější, obratnější a asi i rychlejší, nemluvě o pohodlí pro spolujezdce. Motorka vyřeší spoustu situací za řidiče sama, díky ABS jsem nemusel mít strach ani z občasného nánosu písečku. Ale dojem z jízdy tady rozhodně není tak silný. Tam, kde jste na Grisu jeli pořádnou kalbu, za vámi jede stejnou rychlostí kolega na Brevě a vůbec nemá dojem, že by se jelo nějak razantně. Po návratu z projížďky mě srdce táhne ke Grisu, i když rozum jednoznačně hlasuje pro Brevu.
Že by se odpověď na toto dilema skrývala v hned následujícím odstavci?




Moto Guzzi Sport 1200 - Moto Guzzi Sport 1200

Čeká na nás další pár motorek, tentokrát jsou to dvojčata, modely Sport 1200 v černé a červené barvě. Tenhle popis možná nebude úplně objektivní, protože Sport jsem si při loňské krátké první zkoušce doslova zamiloval. Design s bílým pruhem vypadá v červeném provedení snad ještě lákavěji než u černé verze. Pro nás dlouhány je posaz s řídítkama hodně vepředu doslova ideální, motor má proti jedenáctistovce znatelně více síly i výkonu. Navíc odpružení je plně nastavitelné, i když i přes usilovné přitvrzování se mi pořád zdálo, že se ve větším náklonu podvozek trochu pohupuje. Důvodem je asi vyšší hmotnost, která jako jediná narušuje sportovní dojem z tohoto krásného naháče - ale zase máte pod sebou pořádnou motorku. Mě osobně ještě zbývá v létě během plánovaného důkladného testu zjistit, jak se bude Sport 1200 tvářit na nějaké to delší cestování a praktické ježdění se spolujezdcem. Pak už jen vyřešit tu mučivou otázku - červenou nebo černou? Nebo obě?!



Aprilia Pegaso Strada - Aprilia Pegaso Trail

I tuto dvojici jsme již měli možnost ozkoušet v testu (viz test Strady a Traila). Na úzké silničce okolo Souše se tyto jednoválce obratně protahovaly esíčky a zvláště Strada sváděla k tomu, podržet to před zatáčkou o něco déle a poslat to tam o chloupek rychleji, než by doporučoval školitel v autoškole. Při častém otáčení během focení mě zarazilo, že kde se Strada otočí najednou, musí Trail otáčet nadvakrát s couvnutím - že by měly i jiný rejd, nebo je to jen větším předním kolem? Při výběru Pegasa si pečlivě odpovězte na otázku, zda chcete motorku spíše na silnici, nebo na polňačky. Strada je totiž na silnici mnohem zábavnější než trochu houpavější a neobratnější Trail. Na totálně rozbité asfaltce lesem, kterou jsem speciálně vybral pro cestu zpátky se ale karty obrátily - Trail letěl sebejistě a pohodlně dopředu bez ohledu na díry, výmoly a štěrk, Strada musela mnohem opatrněji a řidičovy paže dostaly docela zabrat.



Takže kterou? A opět - že by se odpověď na toto dilema skrývala v hned následujícím odstavci?

Aprilia Pegaso Factory - Aprilia SXV 550

Aprilia Pegaso Factory je letošní nová „vymazlená“ verze na drátových kolech. Nese v sobě něco z tuhosti Strady i odolnosti Traila, ale všechny komponenty jsou na ní navíc znatelně vylepšené. Odpružení, brzdy a dokonce i motor - asi díky laďáku - fungují o kousek lépe než uvedené modely a na požitku i jistotě řízení je to opravdu znát. Na Pegasu Factory se i na rozbitém povrchu dá docela zatápět pod kotlem, mimo silnici by samozřejmě bylo limitujícím faktorem obutí. Factory je sice o něco dražší, ale podle mě se tahle investice opravdu vyplatí.


Po přesednutí na model SXV 550 se mi otevírá úplně nový svět. Véčkový motor s dravým soutěžním projevem, který si přímo říká o vytáčení do oblasti výkonové špičky, lehká stavba, úzké závodní sedlo a perfektní silniční obutí, to vše vám na silnici dovolí neskutečné věci. S tímhle už se opravdu nedá jet mírně. Přitom jsem se ani zdaleka nedokázal přiblížit k limitům tohoto víceméně soutěžního stroje. Pevně doufám, že Aprilia začne vyvíjet i další modely s touto pohonnou jednotkou, abychom si přišli na své i my nemotarďáci. No a redakční motarďáci už se nemůžou dočkat na test naplánovaný na prázdniny.




Aprilia Tuono - Moto Guzzi Norge 1200

Výkonné Tuono jsem s respektem přenechal kolegovi, kterému jsou sportovně laděné naked biky bližší. Jaké pocity měl z letošního modelu on?
Tuono mě nezklamalo, věděl jsem, na co se u tohoto modelu můžu těšit. Dvouválcový motor ze sportovního RSVčka poladěný na nižší a střední otáčky krásně zabírá od spodu. Široká řidítka, tvrdší a celkem vysoké sedlo. Tuono možná svou váhou 185 kg působí méně obratně než například Ducati S4Rs, ale tuhost jeho podvozku v táhlých zatáčkovitých stoupání z Desné do Kořenova je vynikající. Vše podtrhují skvělé radiální brzdy, které se zakusují do disků o průměru 320 mm. Jízdu, ale hlavně zvuk z dvojice otevřených koncovek výfuků Arrow, jsem si maximálně užíval. Jen bych osobně Tuonu dopřál ještě nějakou zeštíhlovací kúru nebo sáhl po modelu Factory, který je o 4 Kg lehčí.


Norge jsem již důkladně prověřil v loňském testu, přesto ale bylo zajímavé sledovat, jak dopadne na stejných trasách a zatáčkách v porovnání s ostatními modely. Zkráceně řečeno - působí opravdu cestovně, hmm, kdo by to byl řekl ;-)
Díky účinnému plexištítku Norge jsem najednou trochu zmatený, protože necítím vichr a mnohem méně vnímám rychlost než u naháčů. Rozhodně jsou znát nějaká ta kila navíc i uvolněný posaz s menší odezvou od předního kola. Také odpružení je naladěno na cestovnější notu. Jen motor zůstává stejný bouřlivák jako u modelu Sport. Ovšem když jsem si po dokončení všeho focení mohl konečně dopřát vyjížďku za Harrachov, jen tak pro radost, sáhl jsem právě po Norge...

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist