journeyman_brezen




20. celosvětový motorkářský sraz do 50 ccm: Mlha přede mnou, mlha za mnou

Jak plyne čas, procházíme postupně životním vývojem. Pokud jsme schopní, rosteme kariérně, pokud jsme plodní, rozrůstá se nám rodina. Co se však kromě pasu kalhot trvale smrskává, je volný čas. I já jsem musel přijmout fakt, že na všechny zajímavé akce v průběhu sezóny zdaleka nemám volnou kapacitu, a už si vyzobávám jen ta nejchutnější soustíčka. A jedním z nich byl letošní sraz padesátek ve Všelibicích.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Každou první sobotu v červnu pořádá motopartička „Nestříkací komando“ v Podještědí ve Všelibicích kousek od Českého Dubu tradiční sraz všech Fochů, Fichtlů, Pincků, Mustafů, Pařízků, Kozích dechů, Splašených trubek (a nevím ještě, jakými přezdívkami jsme ty naše dvoutaktní keply jako kluci nazývali), zkrátka motocyklů do 50 kubických centimetrů. Nejinak tomu bylo i letos. I přes každoroční pozvání kamaráda z Dubu jsem na něm byl naposledy v roce 2017. Vlastně ani nevím, proč jsem se opětovné účasti na této akci tak dlouho bránil. Prostě do toho vždycky něco vlezlo, resp. vždy se našla výmluva, občas jsem celkem línej parchant. Dva týdny před termínem mi ale odpadla dovolená v Alpách, takže když se mě opět zeptal Tomáš: „Tak co, pojedeš letos na Fochy?“ na dvě sekundy jsem se zamyslel a vypadlo ze mě jen: „Ty vole a víš, že bych docela jel?“ A byla ruka v rukávě i s domluveným přespáním u něj doma. Vyhrabal jsem tedy „Karkulku“, jak redakční Babettě přezdívám, dal jsem ji do vůně, abych nedělal kolegům z redakce ve světě ostudu, a s nedočkavostí sobě vlastní vyhlížel kýženou sobotu. Vzhledem k tomu, že to mám 100 kilometrů, jsem si řekl, že si to nebudu komplikovat a „Babču“ hodím do naší rodinné dodávky. Po sedmé ranní vyrážím směr Český Dub a před devátou jsem na místě. Následuje vykládka expedičního stroje, rychlé kafe, po kterém nakopneme naše pojízdné vyvíječe modrého dýmu, a hurá do Všelibic! Na místě srazu už to žilo a všude se rozléhalo bzučení padesátkových čmeláků. Po jedenácté hodině jsme se všichni vzorně seřadili před doprovodný kamion a vyrazili v ústrety novému dobrodružství na bezmála třicetikilometrovou projížďku.

Někdo si teď možná řekne, co je na tom, ujet třicet kiláků za dobrodružství? Ale kdo zná okolí Ještědu, tak ví, že tam je buď hnusně, nebo je to do kopce. A právě ty kopce ve spojení s kolonou padesátkových veteránů čítajících kolem 700 (slovy: sedmi set!) kusů jsou samy o sobě challenge jak Brno! Kdo jste někdy na něčem podobném jel, tak máte strategii jízdy do kopce jistě vymakanou. Jednoduše řečeno to před kopcem rozhulákáte „na plný kule“ a zbožně doufáte, že takto získaná hybnost stroji vystačí na překonání daného vrcholu. Jednoduché jako facka, pokud tedy nemáte podobných aparátků 400 před sebou a 300 za sebou, v tomto případě padají veškeré vědecké teorie a nastupuje stará dobrá víra ve vyšší moc. Pokud máte to štěstí a váš stroj je vybaven šlapacími pedály, pak je zcela na místě k síle jednoho koně přidat ještě sílu jednoho vola a při kýženém pohybu vpřed spálit kromě mixu naturalu s olejem i trochu toho lidského sádla. Přál bych každému zažít ten pocit, býti uprostřed bezmála tisícihlavého hejna nasraných bzučivců, deroucích se statečně do kopce. Modrá mlha před vámi, modrá mlha za vámi a vy supíte ve šlapkách do kopce jak na Giro d'Italia za současného verbálního povzbuzování vašeho pekelného stroje. A to vám pak chutná pivko, to vám teda povím!

Ohromně sympatické bylo, jak touto akcí žije celé okolí. V každé vsi vás oslavují mohutným máváním jak Američany v Plzni ve čtyřicátém pátém. Drtivá většina řidičů automobilů, motocyklů i cyklistů vzorně zastaví a nechá vás v klidu projet. Fotí, mávají, usmívají se a případně si s vámi plácnou. Ohleduplnost ještě nevymřela, a to je fajn zjištění. Tolik dobré nálady pohromadě jsem dlouho neviděl.

Po trase naplánovali pořadatelé dvě občerstvovací zastávky, na kterých proběhly soutěže o hodnotné ceny, jako je pití piva na čas (nealkoholického samozřejmě) a „Bedýnky“. To je velice zajímavá hra, která prověří technickou připravenost stroje. Spočívá v tom, že postavíte Focha na bedýnku od piva, roztočíte jej na nejvyšší kvalt a pak tam vrazíte neutrál. Poté se měří čas, po kterém se roztočené kolo zastaví. Vítěz evidentně mazací plán svého stroje nepodcenil a výkonem 54 sekund o parník utekl svým soupeřům. Po příjezdu z vyjížďky jsem stačil před dalším programem udělat krátký rozhovor s tiskovým mluvčím Nestříkacího komanda Hajdulákem, který si můžete přečíst na konci článku.

V odpoledním programu byly zařazeny pro pobavení všech návštěvníků, kterých bylo letos zhruba 1500, další soutěže, jako jsou „Řídítka“ a „Kolo smrti“, které prověřilo rychlost výměny informací mezi pravou a levou hemisférou mozku zúčastněných. Jedná se o jízdní kolo, které má zpřevodované řízení tak, aby zatáčelo na opačnou stranu, než kam chcete. Což je velká zábava, hlavně tedy pro diváky. Zlatým hřebem programu byl tzv. „FOCH KOROSS“, při kterém ti nejodvážnější na svých strojích překovávali překážkovou dráhu včetně dvojité vodní lávky. Že to nesčetněkrát žbluňklo, asi netřeba zmiňovat. Tady se musím pozastavit a vyseknout poklonu všem zúčastněným za odvahu a pořadatelům za technickou podporu. Zároveň musím ocenit výkony závodníků, kteří skončili na bedně, obzvláště pak stříbrem oceněného kabrňáka na červeném Mustangu, který si to dal fakt na Pána.

Po soutěžích byl dán účastníkům čas na volnou zábavu a doplnění tekutin. Vzhledem k letnímu počasí to přišlo všem jistě vhod. Večer se nesl v duchu rocku, kdy nás naladila regionální předkapela Adaptace, aby nás vzápětí dorazil Tomáš Hájíček se svým Krucipüskem. To, jak během vystoupení komunikuje s publikem a nahrává si na další song, mě nepřestane bavit. Není divu, že finální pecku „Láska je kurva“ nechal prakticky odzpívat naladěné publikum. Super zážitek! Na konci večera se ještě losoval vítěz nového skútru, ale to už jsem jel tak říkajíc „na rezervu“ a tudíž jsem se pomalu přesunul do azylu u kamaráda Toma.

Neodpustím si ještě takovou perličku. Během srazu se spálilo nemalé množství benzínu s olejem, což by mohl někdo vyhodnotit jako nepřijatelnou ekologickou stopu. Pokud by se někdo takový mezi čtenáři našel, možná ho uklidní fakt, že areál srazu nebyl napájen obyčejným benzínovým nebo dieselagregátem, ale (a teď se podržte) vodíkovým palivovým článkem! Už jsem viděl stíhačku couvat, ale tohle jsem ještě neviděl. Doufám jen, že na příštím srazu nevystoupí místo známé rockové kapely Greta Thunberg Band. Na druhou stranu jako člověk s energetickým vzděláním musím toto počínání ohodnotit víc než kladně. Osobně si nemyslím, že je slepá a násilně prosazovaná CO2 neutralita tou správnou cestou. Ale trocha té osobní zodpovědnosti v rámci uhlíkové stopy by neuškodila nikomu z nás.

Mezi koncertováním a soutěžemi jsem měl dost času si v klidu sednout, kouknout se kolem sebe a porozjímat nad akcí, které jsem byl právě účasten. Kolem mě bylo nespočet uskupení nadšenců ve stejnokrojích různých Fichtl, Moped nebo Babetta gangů a já si uvědomil, že ty „padiny“, na kterých každý správný motorkář začínal, ještě pořád lidi berou. A nebyli to jen samý strejci a tetky, ale našla se i mladá krev, a to mě neskutečně baví. Když jsem při rozjímání viděl, jak děda po areálu vozí na Mustangu malého vnoučka, tak jsem skoro zamáčkl slzu. Myslím, že je moc fajn, že se i formou takového srazu předává dál odkaz kusu naší historie další generaci. A že si člověk při takové příležitosti můžete říci, aspoň tady je svět ještě v pořádku. Za to patří pořadatelům i všem zúčastněným ohromný dík!

 

Rozhovor s tiskovým mluvčím Nestříkacího komanda Hajdulákem

Na úvod mi nedá se nezeptat, jak vlastně vznikl název vaší party „Nestříkací komando“? Trochu mi to zavání neblahou mužskou indispozicí, jak to tedy je?
Jo jo, trochu to s tím souvisí (smích). Když jsme s tím začali před těmi cca 25 lety, tak jsme si založili hospodu, svůj klub a celé to vzniklo proto, abychom se měli kde dívat na formule. Zároveň jsme ale byli i nadšení motorkáři, a tak jsem se chtěli nějak pojmenovat. Původně jsme teda chtěli být ty nadsamci a říkat si „Stříkací komando“. Ale pak jsme si řekli, že to je blbý, že to má každej. Navíc jsme byli furt pryč a nechtěli jsme, aby nás někdo nepopotahoval za klamání spotřebitele (třeba partnerky), tak jsme to raději přehodnotili a jsme „Nestříkací komando“. S takovým názvem na nás nejsou vyvíjena velká očekávání a můžeme už jen příjemně překvapit.

Dvacátý ročník srazu padesátek, to je dlouhá tradice. Jak jste před lety začali a kam se to za ty roky posunulo?
Začalo to vlastně nevině, kdy náš kamarád Láďa Jíra přezdívaný „Hádéčko“ řekl: „Heleďte, uděláme si pro srandu takovou vyjížďku na Fochách, řekneme našim fotrům, a prostě se pojedeme projet, jen takový hec.“ To byl tenkrát nultý ročník. My jsme čekali, že se nás sjede tak deset, jenom my zakládající členové. Nakonec nás tu bylo 60, tak jsme si řekli, to je fakt dobrý! Udělali jsme narychlo nějaký soutěže, spontánně přijela místní kapela a my si řekli, že tohle vlastně není vůbec špatný nápad. Vykašleme se na velký motorky, protože toho je všude plno, a pojďme se věnovat těm Pinckům. Uděláme to jinak, uděláme soutěže, uděláme si ze sebe prdel, nebudeme si jeden před druhým nic měřit, prostě se jen sejít, pokecat s lidmi se společným zájmem a dobře se u toho pobavit.

Když je to teda celosvětový sraz, odkud sem jezdí lidi?
Úplně pravidelně jsem třeba jezdí dva chlapi tady kousek z Východního Německa na Simsonech. Teďka už jezdí karavanem a mají je naložený, protože před 20 lety jim bylo kolem padesátky a teď jim je logicky 70. Jezdí nám sem z Polska. Jezdí party z Moravy, které přijedou už v pátek, když to dáváme dohromady, tamhle ke stánku s pivem vyprahlý jak tresky. Tak do nich nalejeme pivo a všem je fajn. Jezdí lidi fakt z celé republiky…

Kolik letos dorazilo na sraz strojů?
Na vyjížďce jsme se to pokusili spočítat a mám dvě čísla, které se trochu rozcházejí. První je 660 a druhé 730. Takže řekněme něco kolem 700.

Cestou jsem viděl asistenční Pragu V3S, jak sbírá odpadlíky, kolik jste jich museli nakonec posbírat?
Na konci štrůdlu jezdí tzv. Dobytčák a kluci říkali, že byla „Vejda“ úplně plná, takže já odhaduju tak 30 kousků.

Byl jsem tady v roce 2017, to tady hrál Alkehol, letos tu máte Krucipüsk, to musí být docela náročný to celý i s doprovodným programem uspořádat?
Jako řeknu to takhle, samozřejmě předtím máme schůze, což je důvod, abychom se sešli v hospodě. Ale tím, jak jsme stejný, jak se neměníme, tak každý už ví, co má dělat a je to prostě jednoduchý. Já třeba zařizuju pivovar a nějaký organizační věci, každý máme ten svůj dílek a všichni jedou jak dobře promazaný stroj. Vesměs je to pak o tom, že to tu v pátek postavíme, lavice se navážejí z okolních vesnic, v neděli se to uklidí odveze a je hotovo. Už to máme namakaný a je to na pohodu.

Kolik lidí v tom má tedy namočený prsty?
Ten základ je nějakých 12 stálých a k tomu se nabalují postupně lidi, co nám chtějí pomoct, které to baví. My to máme tak, že co se vydělá, když se to povede, tak to dáme třeba na školku, nebo jsme posílali peníze na povodně. Nemáme to na výdělek, nás to jednoduše baví a naplňuje. Jde nám o to, abychom se pobavili a abychom ukázali, že ty akce se dají dělat ještě normálně. Dělat to lidsky, a nejen drbat prachy za každou cenu. Snažíme se toho ducha, kterého tady kluci z vesnice máme, přenést i na ty ostatní.

Třikrát sedm dvacet jedna, roztáhněte holky stehna. Jak jinak bys pozval ty zbloudilé duše, které letos nedorazili na příští ročník?
Kdo to nezažil, ten prostě neví… (smích) Je to určitě jiný než ty velký srazy, ačkoli tady dneska těch patnáct set lidí taky bude. Tohle je ale – a já se za to nestydím – vesnická veselice s pohodovým příjemným duchem. Všechno to tu tak nějak běží, jak má, jak by to naše Česko mělo fungovat a my chceme takovou tu hrdost na to, že jsme Češi, aspoň tady vrátit. Dát lidem tu důvěru, jsem možná prdlej, ale já v to Česko pořad věřím.

Musím říci, že je radost poznat takového patriota a nadšence. Děkuji ti za rozhovor a přeji do dalších ročníků jen ty nejpohodovější lidi

Informace o redaktorovi

Roman Bureš - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 15 Kč od 1 uživatele.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
akurňa přispěl 15 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist