1.YAMAHA Bláto Den

Yamaha bláto den. Tak se jmenuje představení motokrosových speciálů pro nadcházející sezonu. První ročník této akce uspořádala společnost YAMA MOTO Sport a.s. 22. října 2004 na motokrosové trati v Jiníně u Strakonic.

1.YAMAHA Bláto Den

Kapitoly článku

I když představení motokrosových strojů Yamaha pro rok 2005 mělo začít v 10 hodin, už v 8.30 jsme s kolegou Honzou Cihelkou vyrazili na pěší obhlídku tratě. Po týdnu vytrvalých dešťů sluníčko slibovalo příchod babího léta, nicméně trať byla i přes pečlivou přípravu pokryta vrstvou hutného bláta. Mnoho velkých skoků, rychlé i technické pasáže stejně jako náročný povrch trati sliboval, že prověření nových strojů, stejně jako jezdců bude skutečně důkladné. Já jsem navíc lehce handicapován nedávnou frakturou prsteníčku pravé ruky, kterou "hrdinně" přecházím bez sádry a která mi nedovoluje příliš pevné sevření řidítek. Kolem deváté se začali trousit další pozvaní novináři a lidé od Yamahy začali připravovat stroje. Bez povšimnutí jsme minuli kubatury 50, 80 a 125 ccm a zaregistrovali se k testovacím jízdám na čtyřtaktech YZ250F a YZ450F a také na dvoutaktní YZ250. Při této příležitosti je třeba vyzdvihnout organizační stránku, kdy každý novinář "vyfasuje" kartu s přehledem zvolených motocyklů, na jejímž základě je mu v depu stroj pro příslušnou rozjížďku vydán. Po krátkém rozehřátí na čtyřkolkách Yamaha usedám na novotou vonící YZ 450F a připravuji se ke startu do první zkušební jízdy. Trochu si vyčítám, že jsem na seznámení s náročnou tratí sáhnul po nejvyšším modelu, který nemá daleko do továrního speciálu, na kterém sklízí vavříny největší hvězda současného motokrosu

Stefan Everts

. Tovární údaje hovoří o snížení hmotnosti na rovných 100kg, výkonu 60koní pří 9.000ot/min. a točivém momentu 53Nm při 6.500 ot./min. To jsou velmi solidní parametry, když k tomu připočteme ještě zdokonalené odpružení, nová řidítka Renthal a celou řadu dalších vylepšení, dostaneme stroj, který je skutečně připraven závodit. Výška sedla, přesně o jeden milimetr přesahující hranici jednoho metru rovněž hovoří o tom, že "čtyřistapadesátka" není strojem pro zábavu široké veřejnosti.

Již po prvních desítkách metrů zjišťuji, že výkonu sice motor nabízí vrchovatou měrou, ale rozhodně mi nenahání strach. Dávkování plynovou rukojetí je zcela přesné a motor díky své pružnosti s klidem přejde i evidentní podtáčení, které se mi v prvních zatáčkách daří. Prostě se s noblesou "sebere" z jakýchkoli otáček a na jakýkoli rychlostní stupeň. Čtyřrychlostní převodovka řadí zcela exaktně i přes to, že se řadička po chvilce jízdy zcela obalila mazlavým bahnem. Trať je náročná, bahno je místy opravdu hluboké a je třeba udržovat dostatečnou rychlost, jinak se stroj stává neovladatelným. O tom se přesvědčuje řada dalších jezdců, kteří s některými pasážemi tratě vyloženě bojují a po chvíli je odlehlejší část trati uzavřena a okruh se tak omezuje jen na několik skoků a jeden prudší a značně rozblácený výjezd, který však někteří jezdci "mazaně" vynechávají. Na tvrdších úsecích se přesvědčuji o znamenitém odpružení. Pro jeho dokonalou funkci pod mou "nemotokrosovou" hmotností by bylo třeba pohrát si s nastavením pružin i útlumu, ale i tak odvádí velmi dobrou práci. Po několika okruzích se osměluji a zvyšuji tempo, několikrát při četných skocích přistávám ukázkově na přední kolo, stroj mě ale bez mrknutí oka "vytáhne z bryndy" a jakoby nic pokračuje dál. V posledním okruhu této "rozjížďky" přeháním tempo na jedné z lavic a daří se mi z výšky asi čtyř metrů dopadnout až na rovinu za lavicí. V posledních okamžicích před "přistáním" se mi téměř zastaví srdce a očekávám nepříjemný a potupný pád, ale Yamaha se zhoupne a i když pérování "jde na dorazy", pokračuje dál v přímém směru. Jediným následkem je tak jen lehce vyražený dech.

Po chvilce oddychu a uvolnění křečí v předloktích, která dostala na těžkém povrchu co proto sedám na dvoutaktní dvěstěpadesátku. Ihned mě překvapuje pocit lehkosti. I když tento stroj váží jen o 4kg méně než čtyřtaktní 450, subjektivní dojem je mnohem výraznější. Motocykl se skvěle vodí do zatáček i lépe zvládá delší skoky. Výkonem ani točivým momentem se před nejsilnějším modelem nemá za co stydět, nástup výkonu je však posazen do podstatně vyšších otáček. Motor má sice slušný "spodek", takže umožňuje relativně klidnou jízdu v nižších otáčkách a agilně se "sbírá" i při nevhodné volbě převodového stupně pětistupňové převodovky, ale pokud chce být jezdec opravdu rychlý, je třeba motor dostatečně točit. Potom však odvádí skutečně ohromující práci. Příval síly není nijak brutální, ale přesto mi v prvních okruzích připravuje nečekaný přebytek výkonu na výjezdech ze zatáček několik horkých chvilek. Díky lehkosti stroje je však hračkou si "odšlápnout" a nezměněným tempem pokračovat dále. Dvoutakt přirozeně téměř nebrzdí motorem a tak se v celé kráse předvádějí brzdy. Přední je dostatečně účinná a snadno se dávkuje, zadní potom blokuje kolo jen se na ní podíváte. Ale možná je to díky pro mě nevhodné pozici páky zadní brzdy, pro své dlouhé končetiny by bylo potřeba ji přestavit o něco níž. YZ 250 LC je jednoznačně nejzábavnějším strojem, pro plné využití jeho potenciálu a dosažení kvalitních časů by ale bylo potřeba delšího času na seznámení. YZ 250F je již jen jakýmsi uklidněním na závěr. Tím však nechci v žádném případě říci, že by s ní byla nuda. Jen mi po ohromující síle 450ky a dravé výbušnosti dvoutaktní 250ky nenabízí nic, co by mi ještě více zvýšilo hladinu adrenalinu. Čtyřtaktní 250 disponuje stejně kvalitním podvozkem jako její výkonnější sestry, ale méně zkušené jezdce jistě nadchne "přítulným" a nezákeřným motorem. Ten je dostatečně výkonný pro slušné jízdní výkony, přední kolo se od země odlepuje i na třetí rychlostní stupeň, ale zároveň není třeba mít obavy z nečekaných reakcí na podněty plynovou rukojetí. YZ 250F je s 93,5kg nejlehčí z celé trojice mnou zkoušených motocyklů, ale subjektivně nepůsobí tak lehce jako její dvoutaktní protějšek. Ve své třetí rozjížďce už mám trať poměrně dobře "přečtenou", ale umdlévající ruce mne nutí jezdit spíše rozvážným tempem a přidat jen před některými skoky.

Z mého pohledu se jednalo o vydařenou akci. I když jsme na trati strávili jen necelou "třičtvrtěhodinu", díky náročnému terénu odjíždíme po vydatném obědě z Jinína značně vyčerpaní. Všechny vyzkoušené stroje mě potěšily snadným a přesným ovládáním, vyspělými podvozky a výkonnými motory. YZ 450F mi pro tak krátké seznámení vyhovovala asi nejvíce, dalo se na ní díky mohutnému ale přesto kontrolovatelnému výkonu od začátku jezdit rychle, ale přitom jistě. Dvoutaktní YZ 250LC je ze všech strojů nejzábavnější, ale na opravdové "řádění" bych s ní musel strávit o trochu více času. Čtyřtaktní YZ 250F je ve všech ohledech vyváženým strojem a lze ji doporučit i jezdcům s menšími zkušenostmi. U všech bych ale uvítal vyšší řidítka, přestavení pozice páčky zadní brzdy a nastavení odpružení a útlumu, to jsou ale úpravy se kterými se zcela přirozeně počítá a tak by vše bylo otázkou několika desítek minut. Další modely 50, 80 a 125ccm jsem mohl posoudit jen vizuálně, ale nemám důvod pochybovat o jejich vysokých kvalitách a vhodnosti pro začínající motokrosaře. Yamaha potvrdila, že si pozici producenta nejlepších motokrosových strojů nechce nechat uniknout ani v roce 2005 a představila nesmírně vyspělé stroje, které jistě uspokojí i náročné jezdce soukromých stájí. "Hobíci" a sváteční motokrosoví jezdci v nabídce také najdou ideální stroj, YZ 250F jim jistě přinese spoustu radosti a pokud se jim zachce závodit, jejich motocykl bude i v pohárových závodech ideálním náčiním.
Michal Moucha

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist