S Harley-Davidsony z Plzně na Džbán

Srazu majitelů nejslavnějších amerických motocyklů, který proběhl minulý víkend v pražském kempu Džbán, předcházela malá generálka. Ve čtvrtek se uskutečnila spanilá jízda motoristických novinářů na trase z Plzně do Prahy se zastávkou na Karlštejně.

 S Harley-Davidsony z Plzně na Džbán

Kapitoly článku

Díky šikovně naplánovanému výchozímu bodu jsme si ještě před odjezdem na trasu mohli prohlédnout nový dealership (jak se v žargonu říká prodejně a servisu motocyklů Harley-Davidson) v západočeské metropoli. Pohledná novostavba ze dřeva a kamene je umístěna do příjemného a klidného prostředí mezi borovicemi, a přitom se nachází nedaleko nákupního komplexu Borská pole. Interiér působí vzdušným dojmem, ale důvodem navozujícím pocit velkého prostoru jsou spíš vysoké stropy a přehledné uspořádání, než nedostatek vystaveného zboží. Kromě zhruba desítky vystavených Harleyů tady můžete vybírat z nabídky doplňků, příslušenství nebo značkového oblečení, které v šatníku žádného pravověrného příznivce poctivého železa nesmí chybět. A kdyby vám vyjmenované důvody k návštěvě plzeňského dealershipu  pořád ještě nestačily, přijeďte některý čtvrtek na promítání filmu s motocyklovou tématikou do místního průjezdu. Program filmového miniklubu H-D Plzeň najdete na webu.
Po prohlídce areálu, který je v provozu teprve od letošního března, už přišly na řadu předváděcí motocykly. Demo Truck, který jste mohli potkat na některé z pěti zastávek Demo Truck Tour  v České republice, přivezl do Plzně kompletní dvacet nablýskaných modelů, reprezentujících téměř celou modelovou řadu značky Harley-Davidson. Ta už se zdaleka neomezuje na tři základní modely, jak tomu bývalo před pár lety, ale má co nabídnout mnohem širší sortě zákazníků. Osobně nejsem vyznavačem předkopnutých stupaček, vysokých řídítek a stylu Easy Rider, takže mi při pánské volence přišlo vhod, že zůstal volný jeden z přítomných Sporsterů, konkrétně verze Forty-Eight. Vedle modelů jako jsou Electra Glide nebo Softail Deluxe přece jen malý Sportster vypadá podstatně obratněji. Stupačky má sice také sakramentsky blízko k široké přední pneumatice, ale jeho rozměry jsou příjemně kompaktní . Chvíli mi trvalo, než jsem se naučil sledovat provoz za sebou v netradičně umístěném zpětném zrcátku pod řidítkem, ale jinak jsme si na sebe se čtyřicetosmičkou zvykli celkem rychle.

Řada příležitostí k seznámení s ovládacími prvky se naskytla hned v úvodu jízdy, když se skupina skoro dvaceti motocyklů snažila pohromadě projet městem na druhý konec. Semafory sice občas na chvíli roztrhaly partu, ale stejně to musel být pro přihlížející spoluobčany nezapomenutelný zážitek, vidět tolik jedoucích Harleyů pohromadě. Na výpadovce se už všechny stroje řadí do předpisového dvojstupu, a volným tempem  vyráží směrem na Třemošnou, Plasy a Kralovice. Během několika zatáček odbourávám předsudky a zjišťuji, že Harley brzdí stejně dobře jako každá jiná moderní motorka, v zatáčce drží stopu a vibrace motoru nejsou nepříjemné ani únavné. Nebudu po pár desítkách kilometrů v sedle Sportstera tvrdit, že chci Harleye pod stromeček, ale musím se v duchu omluvit za svoje předchozí nepodložené a mylné názory na motocykly této značky.
S první zastávkou končí jízda v organizované skupině a každý se vydává vlastním tempem na další úsek. Blížící se čas oběda v kombinaci s poměrně dlouhou zbývající vzdáleností ke stravovací zastávce ale všechny inspiruje ke zhruba stejnému zrychlení. V několika menších skupinách projíždíme křivoklátskými lesy a přes Beroun míříme ke Karlštejnu na zasloužený oběd. Necelou stovku ujetých kilometrů trochu cítím v sedací části těla, ale jinak to bylo nečekaně příjemné svezení.
Po polední pauze využívám příležitost k výměně stroje a usedám za řídítka stříbrného V-Roda Muscle. Sedlo je oproti Sportsteru podstatně komfortnější, naopak manipulace po parkovišti představuje mnohem větší námahu. Motor už běží ale něco tady schází. Necítím skoro žádné vibrace. Aha, tenhle motor se vlastně vyvíjel úplně jinde než v Milwaukee, a konstruktéři od Porsche jsou zvyklí na jiné standardy. Nevadí, absenci klepání celé motorky  přestávám považovat za nedostatek a za chvíli už si na Sportstera ani nevzpomenu. Stává se ze mě totiž skutečný macho, nebo alespoň mám v sedle V-Roda takový pocit. Rázem chápu příjmení Muscle - stačí se natáhnout daleko dopředu k jeho řídítkům, nohy opřít o stupačky a hned si připadáte jako Arnold v dobách své největší slávy.
Následuje obligátní společná fotografie na pozadí nejslavnějšího českého hradu a pak už krátký přesun do Prahy. Posledních pár kilometrů mimo město mě přesvědčuje o tom, že ani V-Rod není přes svůj dlouhý rozvor a širokou zadní gumu žádný neovladatelný kolos, a první co ho omezuje při sportovnějším průjezdu zatáčkou jsou nízko umístěné stupačky. O něco horší pocity mám ze závěrečného proplétání mezi kolonami aut v pražských ulicích. V takových situacích už je přeci jen každý kilogram hmotnosti a každý centimetr délky znát, ať je člověk kulturista nebo ne. Celkově ale řadím V-Rod Muscle mezi zajímavé stroje a celou čtvrteční vyjížďku mezi vydařené akce.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 8x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist