Road racing 2014 - 300 Zatáček Hořice

Jarní cena, Staré Město .... výborné závody na úvod sezóny, ale co si budeme povídat, všechno je to jenom rozcvička, základní tábor před vrcholovou cestou ... Protože Hořice jsou nejvíc ...

 Road racing 2014 - 300 Zatáček Hořice

Kapitoly článku

Prolog
Každý rok je to stejné. Celou zimu chodí maily od Libora Kamenického o schůzích, školení. licencích, přihláškách ... a účast na nich se stále posouvá, odkládá a ruší a nakonec se všechna administrativa lepí na poslední chvíli ... proto je namístě malá omluva Jeho Nejvyšší Brblavosti, dobré duši LK.
Každý rok je stejné i to, že jezdecká příprava má k ideálu dost daleko. Ne že by nebylo kde, nebo s kým jezdit, ale dubnové, tj. obvykle dost hnusné počasí, je většinou proti. Na litru se povedlo dát alespoň něco málo kol při Jarní ceně Brna, jednu půlhodinu  v Mostě a jedno odpoledne s Racetrackem (díky Michale). To to zase bude vypadat ...

Pátek
... je dnem, kdy se musí stihnout úplně všechno... kromě jiného se postarat, aby chameleoni neumřeli přes víkend hlady. Znamená to vyměnit narychlo Kubištovy hořické trubičky, jedinou komoditu na světě, která v  tomto obchodě znamená víc než peníze, za krabici sarančat.
Jezdím tam už asi tři roky a pokaždé je to jako poprvé. Zastavím na vrátnici a následující dialog s paní vrátnou, babičkou jako z rozprávky, se odvíjí stále úplně stejně:
" ...dobrý den"   
            "dobrý den .... vy jste pan ... ?"
"Mysliveček"    
            "aha, ... a jede ...?"
"jedu si pro hmyzáky" 
             "dobře ..... a víte kde to je?" 
"jo jo už jsem tady byl ... hezký den" 
             "vám taky, nashledanou" ...
je to jako rituál který svým klidem zastavuje čas,  jako Na Hromnice o den více ... a mě napadlo, že je vlastně skoro všechno v pořádku a že tenhle víkend nemůže dopadnout špatně ...


... a to byl vlastně poslední klidný moment toho dne.
Zbytek byl čistý neředěný blázinec - poslední údržba, dlouhé hledání všeho možného a nacházení úplně něčeho jiného, balení, nakládání a nakonec, s nadcházejícím večerem, odjezd do depa.
Říká se, že povinnosti především. OK tedy, v první řadě formálka... V ředitelně vládla nebývale uvolněná a rozverná nálada, dokonce i Libor sarkasticky žertoval.
Kupodivu problémy nastaly u technické přejímky.... čemuž se ale upřímně divím, protože stavebnice Merkur, světově proslulá, má všechny potřebné certifikáty o neškodlivosti zdraví a lze jí dokonce i půjčovat dětem a olizovat ... tak proč bych z ní nemohl mít držák na kameru???
Páteční večerní depo je zvláštní místo s mystickou atmosférou, která obejme všechny a všechno. Prolíná se v ní stan od stanu jiná muzika, válečné barvy motorek, motorhausů i týmových oblečků, vůně grilů i spáleného benzínu, potácející se postavičky s kelímky, jezdci mířící na formálku nebo technickou i chaoticky se všude pletoucí malí děckové.
Dostane tě to ...
A padala tma, pilo se pivo, jen Jirka přísahal, že letos Zatáčky proabstinuje, řešilo se počasí a bylo dobře.



Sobota

Přes noc pršelo a zmoklá trať jen pomaličku usychala, proto si první trénink dvacek dáme na mokrých. Přezouvalo se, ohřívalo se, Pierre ladil, kdekdo radil, Jirkovi bylo údajně velmi těžko a čas prvního vyjetí se blížil.



1. Q SP

Dvácy se už houfovaly na výjezdu, jenže čekání moc neumím... Lepší je v klidu dopít první mikrocaffeé a vyrazit jako poslední. Nikdo se nikde nemotá, ani já se nikomu nepletu ... pohoda. Po pravdě, ani trochu málo jsem netušil jak se bude trénink vyvíjet ... pojede to alespoň trochu?

Možná to bylo i podmínkami na trati, dolů z kopce a přes město až ke Křížku sucho, dál usychající polovlhko ... vypadalo to, že spousta závodníků moc nevěří gumám a dost jich  závodilo tak nějak neslaně nemastně.
To ovšem neplatilo pro Dóžu. Na moment mě předjel, kde jinde a jak jinak, než Pod Borkem a na brzdy ... prostě to tam na prasáka pustil, ono to nějak dopadne. Je pokaždé osvěžující potkat se s ním na trati. Líbí se mi jak jezdí, co na tom, že občas to někde trochu nedá ;) ... no, ani teď to netrvalo moc dlouho. Jednu ze svých krizovek vyrobil hned U Koruny ... něco pro diváka, za ty prachy ať je na co koukat ... voilà, další číslo je dechberoucí džigitovka hraběte Dóži.
Celý trénink se jelo fajnově, krizovkám se dařilo vyhýbat, jen motoricky Aprilka  trošku nestíhala a převod taky nebyl optimální. Nejmarkantnější to bylo od Dachov nahoru. Vždycky když jsem před dachovskou křižovatkou někoho předjel, často mi to do kopce s prstem v nose vrátil. Naštěstí všude jinde se dařilo všem ujíždět ... jo, líbilo se mi to celých deset kol, než nás odmávali a vyhnali z tratě.
Musím se přiznat, že když na mě Pierre cestou do depa zahulákal: " :D .... ti jebe? ... pytcho seš třetí ...", měl jsem radost, že má radost. Ujeli mi jen Petr Kolář a Radek Lamich ... tak z toho jsem radost neměl.

1. Q 1000
Po chvíli oddechu přišel pán s knírem a jestli bysme už teda jako nemohli vyjet, jakože jednou včas, pánové ... tak to zas teda jako jóó. S brašulem jsme se zařadili pěkně vele sebe do kolony u vrat .... a čekali jsme. ... a dali jsme si pěstí, to pro štěstí a už se jelo. Člověk si hned v prvním vinglu uvědomí, jak je to ve srovnání s dvácou jinde ... přepínám headware do režimu Hektolitr ...
Trať byla povětšinou suchá, jen v lese bylo potřeba držet se plus mínus ve stopě, ono je to na slickách z vlhka ke stromům nějak blíž a rychleji.
Suza jela jako z praku, jen se v některých zatáčkách a nejvíc v Jabloňáku, vrtěla  zadnicí v rytmu Jerusamery . Měl jsem z toho pokaždé plné ruce práce a maličko vlhko na tý .. na prdeli. Hlavně výjezdy ze zatáček kvůli tomu nestály za nic....

Veliká pecka byly ale brzdy. Poprvé jsem vyzkoušel Bendixy MSR ... mazec, hele normálně mě předběhly moje vlastní noodle z nousu.
Trénink poměrně odsejpal, prekérka žádná, pohoda ... Hned v prvním kole mě předjel Indi - klobouk dolů, jak se v téhle sezóně přeparádně rozjel a později ještě Víťa Bican. Jel jsem za jeho Bawcem v Jabloňáku a jeho jízda byla jako z učebnice. Ukázkový nálet bez zbytečně agresivních brzd, průjezd jako po kolejích, hned na plyn a bič a pryč ... Tak snad se podaří do druhé rundy vyřešit tu zatracenou gumu... Po deseti kolech začalo pršet, ujeto bylo dost a tak nebyl nejmenší důvod o něco si dál koledovat.
Dlouho jsem nevěděl co si o desátém místě myslet a tak jsem to nakonec přestal řešit a nechal to, jak to je ...

V depu Pierre zatím začal kouzlit na dváce a svoji ruku k dílu připojil a klouby si odřel i Libor ... Do toho jsem obcházel depo a hledat minimálně ředitele od Dunlopu. Ona ta zadní guma byla totiž po dojetí hladká jako prdelka a to je špatně, protože když to negripuje, tak to nedrží ... Možná, že by to mohlo být přefouklou gumou. Je fakt že jsem tam nechal skoro 1,6... uvidíme.



2. Q 125 SP

Druhá runda eSPéček byla čistopřísná regata a protože bylo nad slunce jasnější, že časy lepší nebudou, šlo jen o premiérové vyzkoušení hydrodynamické vlastnosti Aprilky.

Po pár kolech jsem zajel do uličky mechaniků aby se Pierre pokusil ještě víc zalepit chladič, teplota se totiž motala jen okolo 36° , jenže v tom dešti páska nedržela ale ani trochu málo.



Nemělo smysl dál se máchat ... zvonec a konec.
On to byl vlastně konec vůbec. Prostatické mraky s nekonečnou trpělivostí odkapávaly na trať  a další závodní program byl celkem rozumně zrušen.
Úplně jiný program pokračoval v depu, ve městě, v pojízdné Hospodě a tak všelijak ...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 6x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist