Yamaha YZF 1000 R1
Text: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 19.1.2004 | Zobrazeno: 49 227x
Co člověka přiměje k přestavbě motorky, pokud zrovna nevlastní sériového choppera? Třeba náhoda. A ne jedna. Krádeží mé milované CBR 600 F jsem byl „donucen“ přemýšlet o její následovnici. Bez dlouhého rozjímaní se novou královnou mojí garáže stala Yamaha YZF 1000 R1. I když ji její původní majitel položil a nebyla zrovna zdravá, vytáhl jsem ji při první příležitosti na Mostecký okruh – ať se holka projeví. Projevila se – jak jinak – královsky. Nedbaje na svody posvařované z bůhvijakých trubek si motor spolehlivě vrněl a oproštěn od strachu ze srnek, dětí, důchodců, stromů a hlubokých příkopů jsem si slíbil, že se zde rozhodně objevím častěji.
Kapitoly článku
Na základě velmi dobrých zkušeností s předchozí Hondou, mi padlo na mysl, že by se slušná okruhovka dala postavit právě z něčeho takového r.v. 95, apod. Jenže dřív než byla tato myšlenka do detailu rozvinuta, rozvinul se z chodníku na silnici Jeep Cherokee zrovna 2 metry před tím, než jsem měl na své R1 minout jeho parkovací místo. Prostě mě smetla obludná plechovka a já jsem měl v nemocnici čas přemýšlet, co udělám s troskami R1.
Jsem odpůrce „streetů ne vlastní vinou“ a tak jsem měl 3 možnosti:
a) vrak prodat
b) postavit ji znovu na silnici
c) udělat z ní okruhovku Možnost a) jsem škrtl rovnou, protože stejně jako asi každý motorkář, jsem si ke své motorce vybudoval vztah a bylo mi líto ji prodat. Rozhodnout jsem tedy musel mezi seriovkou a okruhovkou. V úvahu přišlo, mimo jiné, i to, že jezdit se spolujezdcem na svařované podsedlovce není zrovna to pravé a aby byla schopná běžného provozu, musel bych koupit světlo, zadní sedačku, seriové plasty, blinkry, … atd. Což ovšem znamená velmi vysoké výdaje na kompletní uzdravení. To vše mluvilo pro okruhovku, ale na čem budu jezdit po silnicích? Je tu možnost, pořídit si na běžný silniční provoz jinou, úplně zdravou, motorku. Od začátku bylo samozřejmé, kdo bude moji motorku opravovat a upravovat. Jediný všehoschopný člověk, kterého znám, je mechanik Pavel Foltýn. Jezdil jsem k němu téměř celou minulou sezónu seřizovat a přezouvat, měnit řetězovky a destičky, naplňovat a vypouštět kapaliny… Vždycky jsem nechápavě sledoval jeho garáž plnou rozebraných motorek, ze kterých valná většina přijížděla jako kupa šrotu na vleku za autem a odjížděla po vlastní ose pilotovaná majitelem, kterému úžas a radost lezly z obličeje ven i přes helmu. Moje původní prosba na Pavla zněla jednoduše: „Udělej mi z toho, prosím, závoďáka. Ale jen to nejnutnější. Moc se s tím nemazli, ať to moc nestojí. Je mi jedno jak to bude vypadat, hlavně že to pojede rovně a rychle.“
Tahle idea se začala pomalu vytrácet s každým jeho telefonátem, kdy mi řekl, že by mi tam mohl dát třeba karbonové víko, nebo lehčí šrouby… kdybych chtěl. Vždycky jsem se zamyslel, fantazie sepnula na 110% a já si představil Pavlovu vymazlenou YZF-750, na které v podstatě nezůstal kámen na kameni. Nešlo neříct: „Dej to tam!“ Rád jsem se jezdil kochat pohledem, jak mašina roste pod rukama, i když prvních pár měsíců to byl pohled dosti nevábný – odstrojená motorka s bouchlým rámem a podsedlovkou připomínající pár paragrafů, není vážně nic moc.
Po odstrojení motorky přišlo na řadu jako první rovnání. Rovnal se rám, podsedlovka (celá znova), šavle, spodní brýle, kotouč a přední kolo. Dodnes nechápu, jak někdo dokázal opravit tak zničenou podsedlovku. Jeho umění se podobá práci chirurga, který rekonstruuje kost při tříštivé zlomenině holenní kosti. Následovala oprava nebo výměna dalších poškozených dílů - víko alternátoru bylo prasklé, tak ho Pavel vyměnil za nové. Obě řídítka uražená a zničena plynová rukojeť, páčky a závažíčka - všechno nové.
Zjistili jsme, že je proražený chladič - ten se dal zavařit. Ulomené stupačky v přepákování se Pavlovi podařily také krásně opravit. Výfukové svody dostaly hodně zabrat, takže se musely rovnat a vytahovat. Nakonec se povedlo vysochat je lépe, než byly původně. Motor musel ven. Padák uražený o chodník s sebou totiž vzal i kus šroubu, jehož zbytek zůstal v motoru zalomený. Nádrž dostala pořádnou ránu, takže její vyklepání a vytmelení bylo dalším malým zázrakem, který si pro mě Pavel přichystal. Pak už přišly na řadu „racingové úpravy“. Začalo se na detailech, jako je výměna šroubů motoru za šrouby lehčí - duralové s eloxovou úpravou a vyříznutí části krytu sekundární rozety pro lepší přístup k řetězu. Přibylo zmiňované karbonové víko, které krásně přikrylo odřený hliník a nový ochranný kryt řetězu, který nemůže na závoďáku chybět. Jelikož Pavel pracoval dlouhá léta u Charouze na plastech a laminátech, dokázal vytvořit dokonalý zakázkový podběh. Zapasoval ho do kapot Moto Forza, které se mi podařilo sehnat za výbornou cenu. Dále vytrhal polovinu elektroinstalace a namotnoval držák baterie a relátek od firmy Boss. Na uchycení relé použil suché zipy 3M, které dovolují rychlou výměnu podsedlové kapoty v případě pádu před závodem. Tím byl zadek hotový a začalo se na předku. Vidle byly spuštěny o 1,5 cm. Nezbytné bylo také zajištění olejového filtru a výpusti i nápusti oleje vázacím drátem tak, jak vyžadují regule. Pancéřové hadice jsem sehnal taky za super cenu a Pavel je ještě doplnil opletem zabraňujícím prodření o vidle.
Pravý, uražený a zničený padák, byl spáchán znovu. Ohnutý tlumič řízení byl nahrazen novým 24polohovým od firmy Harness. Laděný výfuk Viper pád také nepřežil a byl nahrazen modrou koncovkou Scorpion a je vychytaně přišroubován na laminátovém držáku vlastní výroby, který se v případě pádu přerazí a výfuk putuje mimo motorku. Tak je minimalizována škoda jak na motorce tak na koncovce. Takhle přesně to funguje u MotoGP. O výkon se stará Dynojet Kit, který v kombinaci s laděnou koncovkou dává motoru 159 koní.
K převodu používáme zlatý racingový řetěz DID 520 X-Ring s duralovými rozetami - vzadu o zub víc. Přední vidlice je seřízena „natvrdo“ a stejně tak i zadní pružina. Použili jsme racingové náplně Motul (brzdová i chladící kapalina) a syntetický olej Motul 300V. Zpomalovat budou racingové desky Lucas a náklony půjdou lépe s racingovými stupačkami.
Exup klapka zůstala, jelikož zatím spodek potřebuju. Jsem na okruhu nováček a musím se naučit mašinu víc točit. Třešničkou na dortu je lak v originálním modrém odstínu Yamaha, který mi byl od Pavla věnován zdarma jako bonus. Duralovými šrouby, výfukem, laminátovými kapotami a elektroinstalací jsme motorku odlehčili cca o 8 kg.
Na závěr chci poděkovat Pavlu Foltýnovi za skvěle a precizně odvedenou práci, kdy ke konci pracoval již zadarmo a lak mi věnoval jako bonus. Díky Pavle, potkáme se v Mostě.
Všem ostatním, co dopadli podobně zásluhou ať už svou nebo cizí, přeju, aby našli dost sil a schopného člověka jako já. Pak se i z naprostého vraku za pár měsíců může stát krásná a obdivovaná motorka.
b) postavit ji znovu na silnici
c) udělat z ní okruhovku Možnost a) jsem škrtl rovnou, protože stejně jako asi každý motorkář, jsem si ke své motorce vybudoval vztah a bylo mi líto ji prodat. Rozhodnout jsem tedy musel mezi seriovkou a okruhovkou. V úvahu přišlo, mimo jiné, i to, že jezdit se spolujezdcem na svařované podsedlovce není zrovna to pravé a aby byla schopná běžného provozu, musel bych koupit světlo, zadní sedačku, seriové plasty, blinkry, … atd. Což ovšem znamená velmi vysoké výdaje na kompletní uzdravení. To vše mluvilo pro okruhovku, ale na čem budu jezdit po silnicích? Je tu možnost, pořídit si na běžný silniční provoz jinou, úplně zdravou, motorku. Od začátku bylo samozřejmé, kdo bude moji motorku opravovat a upravovat. Jediný všehoschopný člověk, kterého znám, je mechanik Pavel Foltýn. Jezdil jsem k němu téměř celou minulou sezónu seřizovat a přezouvat, měnit řetězovky a destičky, naplňovat a vypouštět kapaliny… Vždycky jsem nechápavě sledoval jeho garáž plnou rozebraných motorek, ze kterých valná většina přijížděla jako kupa šrotu na vleku za autem a odjížděla po vlastní ose pilotovaná majitelem, kterému úžas a radost lezly z obličeje ven i přes helmu. Moje původní prosba na Pavla zněla jednoduše: „Udělej mi z toho, prosím, závoďáka. Ale jen to nejnutnější. Moc se s tím nemazli, ať to moc nestojí. Je mi jedno jak to bude vypadat, hlavně že to pojede rovně a rychle.“
Tahle idea se začala pomalu vytrácet s každým jeho telefonátem, kdy mi řekl, že by mi tam mohl dát třeba karbonové víko, nebo lehčí šrouby… kdybych chtěl. Vždycky jsem se zamyslel, fantazie sepnula na 110% a já si představil Pavlovu vymazlenou YZF-750, na které v podstatě nezůstal kámen na kameni. Nešlo neříct: „Dej to tam!“ Rád jsem se jezdil kochat pohledem, jak mašina roste pod rukama, i když prvních pár měsíců to byl pohled dosti nevábný – odstrojená motorka s bouchlým rámem a podsedlovkou připomínající pár paragrafů, není vážně nic moc.
Zjistili jsme, že je proražený chladič - ten se dal zavařit. Ulomené stupačky v přepákování se Pavlovi podařily také krásně opravit. Výfukové svody dostaly hodně zabrat, takže se musely rovnat a vytahovat. Nakonec se povedlo vysochat je lépe, než byly původně. Motor musel ven. Padák uražený o chodník s sebou totiž vzal i kus šroubu, jehož zbytek zůstal v motoru zalomený. Nádrž dostala pořádnou ránu, takže její vyklepání a vytmelení bylo dalším malým zázrakem, který si pro mě Pavel přichystal. Pak už přišly na řadu „racingové úpravy“. Začalo se na detailech, jako je výměna šroubů motoru za šrouby lehčí - duralové s eloxovou úpravou a vyříznutí části krytu sekundární rozety pro lepší přístup k řetězu. Přibylo zmiňované karbonové víko, které krásně přikrylo odřený hliník a nový ochranný kryt řetězu, který nemůže na závoďáku chybět. Jelikož Pavel pracoval dlouhá léta u Charouze na plastech a laminátech, dokázal vytvořit dokonalý zakázkový podběh. Zapasoval ho do kapot Moto Forza, které se mi podařilo sehnat za výbornou cenu. Dále vytrhal polovinu elektroinstalace a namotnoval držák baterie a relátek od firmy Boss. Na uchycení relé použil suché zipy 3M, které dovolují rychlou výměnu podsedlové kapoty v případě pádu před závodem. Tím byl zadek hotový a začalo se na předku. Vidle byly spuštěny o 1,5 cm. Nezbytné bylo také zajištění olejového filtru a výpusti i nápusti oleje vázacím drátem tak, jak vyžadují regule. Pancéřové hadice jsem sehnal taky za super cenu a Pavel je ještě doplnil opletem zabraňujícím prodření o vidle.
Na závěr chci poděkovat Pavlu Foltýnovi za skvěle a precizně odvedenou práci, kdy ke konci pracoval již zadarmo a lak mi věnoval jako bonus. Díky Pavle, potkáme se v Mostě.
Všem ostatním, co dopadli podobně zásluhou ať už svou nebo cizí, přeju, aby našli dost sil a schopného člověka jako já. Pak se i z naprostého vraku za pár měsíců může stát krásná a obdivovaná motorka.
Informace o redaktorovi
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz