V soutěži Custom Rumble je 74 přestavěných Ducati Scrambler, hlasování veřejnosti běží do půlky března

Na začátek malé opakování, protože ten dubnový článek si už nikdo nemůže pamatovat – ani já coby autor nejsem výjimkou. Custom Rumble je akcí Ducati a jde již o třetí ročník, přičemž každý byl úplně jiný. V tom prvním, pořádaném v roce 2016, tedy rok po premiéře modelu Scrambler, jenž se pro Ducati ukázal být obchodně velmi zajímavým artiklem, upravovali motocykly pouze oficiální dealeři značky. O dva roky později už byly v Custom Rumble čtyři kategorie, přičemž dealeři soutěžili v jedné a veřejnost ve třech zbývajících, no a tento třetí ročník už je jen čistě pro veřejnost. Soutěží se v pěti kategoriích, uzávěrka přihlášek byla poslední loňský den a odteď až do 15. března můžete na stránce soutěže hlasovat pro ty výtvory, které jsou vašemu srdíčku nejbližší. Svůj hlas můžete dát každému motocyklu, který se vám líbí, nejen jednomu z kategorie, akorát že tak můžete učinit pouze jednou a přes svůj facebookový profil. Ty stroje, které v rámci svých kategorií dostanou nejvíce hlasů, se potom utkají o absolutní vítězství 23. května na výstavě customů Bike Shed London 2020.

Jak už jste si přečetli v nadpisu, do třetího ročníku je přihlášeno 74 motocyklů (očekávalo se víc, nicméně číslo to samozřejmě špatné není) a při opakování kategorií vám ukážeme i stroje, které nás zaujaly. Mezi Rockery patří motocykly inspirované legendárními café racery 60. let a musíme říct, že tady jsou ty výtvory snad nejodvážnější. Pokud byste čekali krutopřísné customy aspirující na tituly v mistrovství světa, tak budete zklamaní, ono totiž tyhle motorky upravovali povětšinou lidé, kteří na nich potom chtějí i běžně jezdit. Ale o to zajímavější to kolikrát je. Rudý Scrambler Cafe Racer (to jméno není příliš originální) od Ducati Hellas má pěknou jednodílnou vrchní kapotáž od nádrže po zadní světlo, Bourguet Scrambler od Bourguet Motos zase připomíná svými barvami spíše staré závodní Kawy. Černý Roasted to Perfection od Maura Vedovella působí elegantně až britsky, 750 Tributo od Viva Stephense zase docela drsňácky se svým chromovaným vrškem. Kei Kishimoto má asi rád apokalyptické stroje, Victor Largeaud zase jednoramenné zadní zavěšení a dřevo, jak dokládá jeho The First. Letmáč má i Itchy1961 od Nattapata Janyapaniche, ten vypadá hodně přísně.

Druhá kategorie nese jméno Cut-down a není moc složité tedy odhadnout, o čem bude. Sundejte vše, co není k jízdě potřeba! Čili vlastně takové bobbery. Tady je přihlášena pouze osmička strojů, nás oslovily tři. Stroj nazvaný Scrambler 2.0 vytvořil Luca Carava a jde o hodně extrémní stavbu spíše dragsteru, s prodlouženou trubkovou zadní částí a letmo uloženým kolem. Pěkné. Aric Schmalzried pojmenoval motocykl po sobě a očesal z něj opravdu skoro vše, tohle je záležitost ve stylu původního Mad Maxe. A do třetice Super Hooligan scrambler od autora s asijským jménem Ming Ly vzdává hold flattrackovým strojům, což kromě řídítek, přední masky a podsedlové kapotky poznáme také podle velkého zadního kola.

Také třetí kategorie dává svým názvem na srozuměnou, o co jde. All-Terrain je určen pro Scramblery přestavěné jako endura, tedy se zubatými pneumatikami, koly 19/17 nebo 21/17 a kryty motoru. Tahle kategorie táhla víc, i když u některých exemplářů ty ráfky vypadají jako klasické lité z modelu Icon, který má vepředu osmnáctku. Ale my nejsme porota, a tak můžeme koukat jen na to, co se nám líbí. Třeba Bordi SCR od Cristiana Bordiho, to je hodně veselá záležitost s hodně barevnou nádrží a zadním blatníkem jak ze staré soutěžní Jawy, Scales Studio Warhawk Scrambler od Trevera Scalese má pro změnu na nádrži žraloka a blatníčky krátké plechové. Benztown71 Roberta Gluecka vypadá jako lehká stopětadvacítka, Kay od Zoe Taylora zase jako válečný dobývací stroj. A Ximong Scrambler od Le Nguyena reprezentuje silniční enduro 21. století.

Čtvrtá kategorie nese název Outsider. To může znamenat cokoli, v tomto případě je to prostě pro ty, kdo se nechtějí omezovat těmi ostatními kategoriemi. Zkrátka takový freestyle. Tady je účastníků nejvíce a míchají se zde velmi upravené stroje s těmi naopak velmi decentními, kde jde často jen třeba o výfuk nebo sedlo. Ale proč ne, každý má jiný vkus i finanční možnosti. Nás samozřejmě zajímají ty výrazné stroje, jako třeba Street Tracker Volkera Jachinskiho. VoltMoto Alexe Maldonada je pěkná decentní stylovka, BRKT Street Tracker Toma Zippriana dále potvrzuje, že stroje inspirované flat trackem jsou poslední dobou docela dost v módě. Walid Ben Lamine stojí za výtvorem nazvaným Scrambler R s dosti hranatým krytem nádrže a minimalistickou podsedlovkou, Chalik Kaewbolan ve svém Nilpatu zase nezapře, že má rád bordó barvu. Zajímavě vypadá i Scramblerleggera, kde je ještě zajímavější podpis autora - Iveta Gerlicka. To zní jako našinec...

Poslední kategorie nese název Bully a nejde v ní o styl, nýbrž o stroj - tady soutěží jedenáctistovky. Těch se sešlo docela dost, devět, a samé zajímavé. Poorich Timpratoom je podepsaný pod This 1100, černo-stříbrným elegánem, Jean-Michel Pierron zase pod RM001 s jasnými prvky starých Monsterů. Výfukovými svody i podsedlovkou zaujme Scrambler 1100 Sport FT Marca Grazianiho, u výtvoru Constanta Van der Colffa (stejné jméno nese i motocykl) je to potom celá kapotáž, kterou rozhodně nepřehlédnete. Ale proč ne, tisíc lidí, tisíc chutí a na tomhle ročníku Custom Rumble je sympatické právě to, že jde čistě o výtvory zákazníků a nejde o nepoužitelné showbiky. Třeba tam najdete inspiraci i pro svůj stroj.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)