Royal Enfield ukázal své přestavby, flat tracker poodhaluje možnost nové sériovky

„Royal Enfield dělá nejvhodnější a nejdostupnější motorky pro přestavbu,“ stojí na internetových stránkách výrobce, a vlastně mu musíme dát zapravdu. Jejich motorky jsou zaprvé cenově dostupné, dvouválcové šestsetpadesátky vychází oproti konkurenci o několik desítek tisíc levněji, a zadruhé jsou jednoduché jak facka. Žádná přehnaná elektronika a s použitými materiály si poradí každý zručný mechanik. Nakonec zatřetí, ten motor je prostě na pohled krásný. To se u designové přestavby počítá, stejně tak to, že má svůj nezaměnitelný charakter. S tímto sebevědomým prohlášením Royal vyrazil do Milána, ale třeba také na britskou Motorcycle Live, kam přivezl přestavby od zvučných dílen a také novinku z vlastního pera.

Gallinella od BAAK Motocyclettes

Jednou z nejnormálnějších a nejpodobnějších sérii je projekt francouzské dílny BAAK. Na první pohled může vypadat jednoduše, ale většina dílů je vyrobených přímo v jejich dílně, takže nejde o žádnou skládačku z aftermarketu. Příkladem mohou být klasická řídítka s hliníkovými ovladači, přední světlo s integrovaným tachometrem nebo rovné prošívané sedlo z pravé kůže. Tím jsme se dostali k nosnému prvku Gallinelly. Je jím zadní kapotáž jdoucí proti současnému proudu zužování, zeštíhlování a odlehčování zadních partií motorek. Inspirací Francouzům byly takzvané bathtub kapotáže na britských Triumphech, Nortonech a BSA z padesátých a šedesátých let. Jenže Francouzi tuhle myšlenku dotáhli do extrému. Velká boční plocha možná může působit rozporuplně, ale právě díky ní budí motorka pozornost a nezapadne mezi ostatní klasické přestavby.

Nought Tea GT od Royal Enfield Factory Custom

Motorka, jejíž název by se dal volně přeložit jako "žádný čajíček", také mezi ostatním retrem nezapadne. Může za to hlavně odvážné lakování. Tohle byste čekali u japonského superbiku, ale ne u klasického kafáče. Celková koncepce pak přímo láká ke svezení, Enfield se totiž na této motorce rozhodl ukázat, co všechno umí firma z jejich portfolia - podvozkoví kouzelníci z Harris Perfomance. Chtěli z Continentalu GT zkrátka postavit ten nejlepší možný cafe racer, a pak se s ním zúčastnit závodů klasiků. Když tedy pomineme to opticky hlavní, čím je logicky kapotáž vyrobená přímo pro tuhle motorku, ladil se hlavně podvozek a nezanedbali ani motor. Vpředu i vzadu najdete komponenty Öhlins naladělé Harrisem pro potřeby Continentalu, o brždění se starají parádní Bremba. Nehledejte tady ale USD vidlice a radiálky, tady je všechno pěkně dobové. Hodně radikální je jízdní pozice s nízkými řídítky, s tím korespondují i víc vzadu umístěné stupačky a krátké jednosedlo. Pod ním najdete v kastlíkách dvě díry, které vypadají jako výfuky, jenže ty jsou dole. Těmito otvory motor dýchá, a že se umí pořádně nadýchnout! Sériovou šestsetpadesátku pošťouchnuli k většímu životu big bore kitem od S&S s výsledným objemem 750 kubíků. Royal Enfield se ale nespokojil jenom s jednou takovou motorkou, má rovnou 3! První představená je vlastně spíš takový designově vymazlený showbike, další dva stroje už čeká těžký život, protože vznikly pro závodění. Tady se mluví o 18,5 kilogramů lehčí motorce a 26% výkonovém nárůstu, takže tu máme 60 koní, 65 newtonmetrů a pohotovostní hmotnost lehce pod 190 kilogramů.

Two Smoking Barrels od Sinroja Motorcycles

Ještě dál jde ve výkonových úpravách dragster připravený pro seriál Sultans of Sprint. Dvě kouřící hlavně, jak autoři ze Sinroja Motorcycles svůj výtvor nazvali, začíná tam, kde skončila předchozí stavba Lock Stock. I když tohle jsou možná jenom marketingové řečičky, protože toho zbylo z GTčka víc, než v předchozím případě. Tenhle dragster každopádně přichází s úplně jinou filozofií. Zatímco předchozí byl nahoněný na motoru, ten letošní jde cestou nejnižší možné váhy. Samozřejmě ani tady není motor ve své původní podobě, když se sem také nastěhoval big bore kit S&S s objemem 750 cm3. K tomu nové vstřikovače, vačky, řídící jednotka, obráběné písty a aby toho nebylo málo, tak je tady pod sedačkou schovaná flaška s nitro systémem. Pro dosažení co nejnižší váhy z rámu zmizelo vše co mohlo, odporoučely se i zadní tlumiče s kyvkou, kterou vystřídal pevný prodloužený kousek. Dopředu se nastěhovala lehčí vidlice s brýlemi, a rázem bylo dole 10 kilogramů. Obsese ve snižování hmotnosti došla tak daleko, že bratří Sinrojové vyměnili všechny šroubky za lehčí. Výsledek? Celé dva kilogramy dole! Úplně jiný je kryt nádrže s minimálním objemem, na kterou se může jezdec pohodlně položit, pod ní našla své místo lehká lithiová baterka a kompletní elektroinstalace. Cílem celé odtučňovací kůry bylo 150 kilogramů. Jestli se to povedlo, nevíme. Každopádně motorka s britskou a indickou vlajkou na nádrži získala druhé místo na prestižní akci Glemsck 101 a celkové třetí místo v seriálu Sultans of Sprint, takže se tvrdá práce vyplatila.

Malle Rally Royale 1 & 2 od Malle

Z úplně jiného konce jsou motorky navržené londýnskou značkou Malle. Dvojice upravených Interceptorů voní dálkami a dobrodružstvím a vznikly jako doprovodná vozidla pro Great Malle Rally, což je pětidenní podnik, kde jezdci během pěti dnů ujedou napříč Anglií na klasických a upravených motorkách 2000 kilometrů. Když se mluví o rallye, myslí se tím také ježdění v terénu, po polních a lesních stezkách, nějaké lehké brodění a tak podobně. Tyhle motorky tak musely být v první řadě funkční, proto se dopředu nastěhovala USD vidlice WP s vyšším zdvihem, nové brýle od Harris Performance a na zdvihu nabral také zadní tlumič. I když nejde o žádné hard enduro, stejně je potřeba pořádně ochránit motorku, takže se pod motor nastěhovala velká hliníková ochranná vana. Jak už padlo výše, motorky sloužily jako doprovodné vozidlo, čemuž odpovídají další úpravy. Vpředu jsou velká světla PIAA pro dlouhé noční přesuny a nechybí velká zásoba USB zásuvek pro nabíjení telefonů, navigace nebo příručních baterek. Hodně důležitým prvkem jsou také velké brašny vyrobené přímo v Malle. Každá z bočních brašen má v sobě 20kilogramovou sadu nářadí, na jedné straně metrickou, na druhé imperiální, v horní je pak další výbava potřebná pro pořádání rallye včetně základních náhradních dílů a našlo se místo i pro osobní věci řidiče, sadu první pomoci, pití a jídlo. Zkrátka doprovodné vozidlo se vším všudy a my si při pohledu na tyhle stroje říkáme, že už by měl Royal Enfield konečně udělat nějakého toho scramblera nebo Himalayana s tím fajnovým dvouválcovým motorem!

MJR Roach od Royal Enfield Factory Custom

Od dvouválců si teď na chvilku odpočineme. V Royalu se vrhli také na jednoválcové cestovní enduro Himalayan, ze kterého vyrobili něco podivného. On už ten název o tom dost vypovídá, protože nazvat motorku "Major Šváb", to chce buď hodně kreativity, nebo hromadu přípravků na její povzbuzení. Těžko říct, jestli vznikl nejdřív název a pak motorka, dost možná to bylo ale obráceně. Z Himalayana zbyl téměř kompletní rám (v podsedlové části samozřejmě upravený), boční kastlíky, nádrž a rám v její přední části. Plexi se světlem se odporoučelo a místo něj nasadili v továrně čtyři hmyzí světla. Pod nimi je pak vidět pořádná USD vidlice s nijak přehnaným zdvihem. Na druhé straně podvozku je masivní jednostranná vidlice s extra centimetry navíc a širokánské zadní kolo, které se tváří bůhví kolik koní nepřenáší. Pozornější čtenáři už ale tuší, že nějaký ten Šemík určitě přibyl. Pohled pod sedlo totiž prozradí, že vzduchem chlazený jednoválec dostal turbo Garret. Trošku šílený nápad přeplňovat tuhle archaickou koncepci motoru, ale k tomuhle konceptu se to vlastně hodí. Ani tady ale bohužel nevíme, jak to dopadlo s finálními hodnotami výkonu. Škoda.

Twins FT od Royal Enfield Factory Custom

Hlavní hvězda všech stánku RE pochází opět rovnou z továrny respektive z dílen Harris Performance. Flat track je v současné době styl, který zaplavuje motocyklovou scénu, a Indové nezůstávají pozadu. Tahle motorka byla taky velkou premiérou, protože i když je společnost Harris pojmem mezi staviteli motocyklových rámů, flat trackový ještě nestavěla. Nakonec se rozhodli pro tradiční ocelové trubky, jenže ony nejsou svařované, ale pájené. To dodává klasický vzhled a měly by být také snazší případné opravy, kterým se při ježdění na ploché dráze určitě člověk nevyhne. Z dílen Harris je i zadní kyvná vidlice odpružená centrálním tlumičem od Öhlinsu. Jako u správného flat tracku jsou i tady 19palcová kola, v tomhle případě jde o parádní lité ráfky RSD. Opět se pracovalo i na motoru, a to starou známou cestou big bore kitu S&S, otevřených filtrů a výfuků vytažených pod sedlo. Zbytek motorky dotváří karoserie z karbonových vláken a zajímavé jsou také další okolnosti okolo tohoto motocyklu. RE otevřel v domácí Indii nedaleko své továrny Slide School, kde se lidi této disciplíně mohou naučit. Jezdí se tam na upravených Himalayanech, které na zábavu a učení rozhodně stačí. Už to by možná mohlo o něčem napovídat, ke spekulacím přispěl i mluvčí továrny. Toho se v MCN zeptali, jestli není škoda otevřít školu frat tracku s jednoválci a postavit závodní dvouválec, když si nic z toho běžní zákazníci nemohou koupit. Odpověď byla strohá, když mluvčí s lišáckým úsměvem pronesl: „No comment“. Tak co, líbil by se vám Royal Enfield v tomhle stylu?

Třeba se nějaký takový objeví na výstavě Motosalon v Brně, kde vyvrcholí česká soutěž Royal KickStart Battle o nejlepší přestavěný motocykl Bullet/Classic 500. Kdo by se chtěl zúčastnit, má ještě pár dní na to koupit si nový stroj s 25% slevou, autor toho nejlepšího stroje pak dostane zpět všechny peníze utracené za nový stroj.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Která přestavba RE se vám líbí nejvíce?

1. Gallinella
   Hlasováno: 16x
   
2. Nought Tea GT
   Hlasováno: 23x
   
3. Two Smoking Barrels
   Hlasováno: 7x
   
4. Malle Rallye Royale
   Hlasováno: 33x
   
5. MJR Roach
   Hlasováno: 2x
   
6. Twins FT
   Hlasováno: 22x
   

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE