journeyman_brezen




Přestavba Hondy CX 500

Při rozhodnutí znovu si postavit nějakého cafe racera padla volba na Hondu CX 500 z roku 1980, alias bahenní pumpu. Byla nepojízdná, s neoriginálním sedlem, natřená stětcem. Vlezla se ale do krátkého VW Caddy, a takhle dopadlo její znovuzrození.

V původním stavu jsem na motorce vůbec nejel, touha hned něco upravit zvítězila, a tak jsem se do toho pustil. Ale stejně, ta radost motorkáře z koupě nového stroje, každý to zná… Očistil jsem všechno, co šlo, protože u původního majitele stála doslova pod okapem. Šetrně jsem odříznul starý podsedlák a trubky od stupaček natáhl nahoru ve stejném úhlu jako je vidlice. Zprvu zůstala origo nádrž z CX, jenže asi centimetrová vrstva kitu pod barvou držela únik benzínu pouze do doby, než jsem ji opískoval. Následovala oprava céóčkem a potom rovnou nádrž z Cébéčka od kamaráda. Ta sedla celkem dobře a navíc je užší než origo. První řídítka jsem vyrobil z trubky a objímky takzvaně co dílna dala. Originální vidlice CX se dočkala jen výměny gufer a sedlo bylo v té době spíše provizorka - hliníkový plech se samolepící pěnou na okruhovky. Tahle první varianta motorky byla hotová asi po půl roce a moje předtucha blížících se problémů s motorem se vyplnila.

První start je velkým zklamáním, ale jinak než to zkusit to asi nejde. Banální problémy s protékajícími karburátory převrší vadné zapalování... Cívka je u CX bohužel pod zadním deklem motoru, a ten musí kvůli výměně celý ven z rámu. Takže šel. A hned třikrát... Montáž a demontáž mám už natrénovanou na jedničku a jde mi čím dál rychleji. Cívky nakonec šlapou, takže je na čase se pustit do karburátorů. Rozborka, pročištění, opětovné složení ze dvou typů CX, a nakonec vše jde jak má. Když už i to je v kupě, odchází CDI, které nahrazuju novým programovatelným od Ignitechu. Bohužel mě motorka pořád zlobí, a tak mám za sezónu najeto méně než průměrný cyklista. Po tom všem, co jsem se s ní nazlobil a kolikrát mě nechala stát u škarpy s následujícím tlačením a pocením u krajnice, si vysloužila jméno největšího lotra z Šíleného Maxe - Prstořez. A takhle se to táhlo celé dva roky.

Třetí zimu jsem to už nevydržel a motorka se dočkala kompletní repase motoru a všeho ostatního. Naštěstí tady máme šikovného Emila, kterému nachystám tři shodné bloky motoru, a on z nich vykouzlil něco, co konečně funguje. Já potom dodělávám všechna těsnění, ventily, hlavy a další motorové „drobnosti“. Při velké generálce se dostalo i na karburátory, respektive na jejich přetryskování a nové jehlové ventily. Lakovat musím postupně jednotlivé části motoru rozebrané, naštěstí polyuretanová barva drží dobře. Na krytí vedlejších bloků jsem použil díly z druhého motoru. Před komaxitem rámu jsem se rozhodl zkrátit podsedlák a udělat zadní kryt „kačenu“ ze staré nádrže, což znamenalo nekonečné dotvarovávání. Jeho výroba byla asi nakonec to nejsložitější, i když to tak možná nevypadá. Nakonec jsem ho nalakoval průhlednou dvousložkou na plech stržený rounem. Stejně jako v případě nádrže pořízené na ebay dle mojí představy o velikosti. Bohužel se nevešla zespod do rámu u hlavové trubky, což si vyžádalo hodně trpělivosti při jejím dopasování. Když nakonec seděla, nachystal a nabodoval jsem ji zkušenému svářeči, a on se postaral o ten zbytek. Z vrchu jsou teď krásně vidět hlavy válců, což s originální nádrží nejde, jen mám o něco menší dojezd.

K dominantnímu motoru jsem zvolil masivní šavle s brzdiči z Yamahy Thunderace. Dostat do nich nová pouzdra a gufera bylo nevyhnutelné. Z YZF jsou taktéž brýle, které po vylisování krčku prošly louhem a eloxem, ty horní navíc dostaly malou úpravu vnitřku. Tři měsíce čekání na ráfky nakonec zachránil pan Košťál z ceskefrafky.cz, kde mi vyrobili dva ocelové kusy přímo na zakázku. K tomu mám redukované špice a unašeče z nerezi, které jsem musel po vypálení převrtat na vhodné průměry a zahloubit pro krčky špicí. Unašeče jsem našel také na anglických stránkách, možná dokonce celou sadu k výrobě kol, nakonec ale padla volba pro domácí výrobu. Před prvním vyjetím je potřeba namontovat i sedlo, které podle makety vyrobené z polystyrenu šikovná čalounice potahuje pravou kůží. Spodek sedla tvoří materiál z polypropylenu, v něm jsou nýtovací matice pro montáž k rámu. Výfuky jsem chtěl dostat stejně jako u první verze nízko vedle motoru, jen bez omotávek, proto vyrábím z měsíčků z nerezové trubky nové svody. Koncovky jsou spojené a uchycené k rámu zespod a ten zvuk je potřeba slyšet, protože to je na pětikilo zážitek. Za koncovkami je pak nerezové přepákování řazení a zadní brzdy, které vznikalo asi na dvě etapy podle pocitu z chodu a polohy chodidel. Jde o výpalky z nerezi vyrobené na zakázku. Osy stupaček soustružil mistr obráběč a na ně jsou na závitech přidělané hliníkové stupačky.

Jako poslední jde na řadu elektrika, kterou nemám vůbec rád. Přijde mi, že bez ní vypadá motorka lépe :-) Baterka má své místo v nerezovém boxu vyrobeném na míru tak, aby se do něj vlezla i s CDI a startovací cívkou pod motorem. Z boxu vede pouze malý otvor na kabeláž v zadní straně. Ovladače jsou z ebaye, stejně jako přední světlo s blinkry a pozičními led světly.

Celá tahle záležitost v nákladech olizuje hranici 100 000 korun a konečné fáze dosáhla asi po třech letech. Sám sobě se divím, že po těch trablech jsem našel sílu ji ještě dodělat. Sice mi zatím chybí ta platná červená proděravěná věc s datem, co se lepí na SPZ, ale to svezení za to stojí. Jen tak občas, na pročištění hlavy, na kafe. 

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (13x):
Motokatalog.cz



TOPlist