Bosozoku: MC gangy po japonsku

Ahoj holky a kluci. Prosil bych o zpozornění především těch z vás, kteří přísahají na japonskou techniku, japonský přístup k životu a jejich příslovečné vlastnosti, jakými jsou pečlivost, trpělivost, ukázněnost a duševní klid.

Bosozoku: MC gangy po japonsku

Koukněte se na obrázky a tohle slovo si budete navěky pamatovat. Kdekdo si vzpomene na svoje nezdařený pokusy s laminovací sadou, na okrášlování komunistickejch motorek chromovanýma opěrkama od kancelářskejch židlí a kuframa z nádržek na hajzlíky.
Těžkej dadaismus motorek Bosozoku náhle dělá krasavce i z Inazumy 250, Sportardu i Vultusu. No ale až se do Japonska dostanete a takovou motorku tam potkáte, asi by nebylo rozumný se jít majiteli vysmát do helmy.

Celá tahle subkultura odstartovala v padesátejch letech, kdy Japonci začali masově s výrobou aut i motorek. Nevybouření kluci hledali cestu, jak se stát drsňáky a doslova se zhlídli v britských The Rockers. Hustý mašiny, pouliční bitky, veřejný nahánění strachu, to byla revolta proti tradicemi přísně sešněrovanýmu Japonsku. Většinou se nespokojení bajkeři etablovali ze sociálně slabých vrstev – logicky, kdo se měl dobře, ten se nepotřeboval bouřit.
Skutečnej boom Bosozoku ale nastal v dekádě osmdesátejch let. Formovaly se gangy, demonstrující svoji kolektivní sílu hromadným projížděním se ulicema měst i po dálnicích. Dav mašin nerespektoval policajty, nerespektoval snahy o výběr mýta na dálnicích – jednoduše se sunul jako velká vlna síly, se kterou si nikdo dost dobře nevěděl rady. Našel-li se motorista, rozčílený chováním skupiny Bosozoku, obvykle se členové ihned postarali, aby se z motoristy stal pouze kulhajícím chodcem. Pěkný věci nečekaly ani auta, který se náhodně dostaly do cesty jedoucí skupině.
Baseballový pálky, železný tyče, Molotovovy koktejly, nože a sem-tam nějaká ta krochna, to je běžná výbava členů. Je zajímavý, že členové gangů jsou obvykle hodně mladí – většina jich je pod zákonnou hranicí dospělosti v Japonsku (20 let).
Vrchol vyjížděk strachu nastal poměrně brzy - 1982 - kdy se na cestu vydalo najednou 42 510 mašin (!!!) s nakrknutýma klukama v sedle.

Vydrželo jim to hezky dlouho, protože teprve v roce 2004 upletla japonská vláda bič v podobě siličního zákonu s ostřejšími zuby. Zabralo to a poldové rozjeli zatýkání ve velkým. Hodně lidí to odradilo, proto se počty členů gangů zmenšovaly a zmenšovaly.
Tisková zpráva z roku 2010 mluví o tendenci ježdění ve více menších skupinách a poukazuje na trend používat namísto brutálně upravených motorek spíše skútry. Nejvíc příznivců se nacházelo v Aichi, Tokiu, Osace,Ibaraki a Fukuoce.
Další tisková zpráva o rok později přináší tak přesná data, až je tím podezřelá... praví o celkovém počtu členů gangů 9064, což je nejnižší číslo od roku 75, kdy se počty začaly sledovat. Počet všech gangů poklesl od 2009 o 76 na 507 gangů v celém Japonsku. Tokio porovnává počty členů gangů z 5 300 v roce 80 na 119 kousků sečtených roku 2012.

Dost historie, jdeme se mrknout na zub mašinám!
Typickým základem Bosozoku se stala čtyřválcová čtyřstovka z domácí produkce – CB400, GSX400, čtyřválce od Kawy, ale našly by se i vidlicový dvouválce, nebo brutální dvoutakt Mach3.
Nejmarkantnějším znakem je šílená přední kapota, kterou chtěli Japonci kopírovat právě Bristké Rockers s jejich caffé racery. Kapoty jsou dotažené doslova do absurdních rozměrů i tvarů. Celá motorka je natřená řvavýma tónama barev, aby jí nešlo přehlídnout. Namalovaný plameny nebo symbol vycházejícího slunce (spojený s bojovníky Kamikadze) tomu dodávají šmak. Příslušnost ke gangu ukážou samolepky a vlajky s jeho symboly.

Pilot visí na vysokejch řídítkách stylu radikálních chopperů. Výfuk zásadně nemá tlumič. Tady jde o nahnání strachu a s tím pekelnej kravál může jen a jen pomoci. Tvary výfuků jsou samostatná kapitola – to co by vás nikdy nenapadlo. Aby byl šok ze všech stran stejnej, ujaly se i gigantický opěrky vyrůstající ze sedla. Trochu Captain America z Easy ride...Bosozoku se asi trefuje do japonskýho vkusu, protože od bajkerů to okoukali i autotuneři a začali si svý káry upravovat ve stejným stylu, jen místo šílenejch kapot montujou šílený spojlery.

Jasně, že existuje i dress-code pro piloty. Nosí se kombinézy pro dělníky, kombinézy zásahovejch jednotek nebo Tokko-fuku, což je kabát vojenskýho střihu, ozdobenej vším možným od odznaků až po zlaté provazce. K tomu se podle módních poradců skvěle hodí rajtky a jezdecký holínky.
K vidění jsou ale take kožené bundy, které jsou – stejně jako divoké účesy – dědictvím po Rockers.
Na hlavu Bosozoku jezdce nepatří helma (s časem byly helmy vzatý na milost), nýbrž čelenka! Dlouhá čelenka s tradiční grafikou Kamikadze, válečných znaků císařského Japonska a znaku Manji (což je známej hákovej kříž). Pro zamaskování obličeje slouží kulatý letecký brýle a hygienická operatérská rouška. Styl Bosozoku můžeme potkat ve filmech i v komiksech Manga.

Jak jezdit, když jsem Japonskej gangster? Nebezpečně! Rychle, zběsile, závodí se v provozu, jezdí se ”zkouška odvahy” na červenou do křižovatky. Přesným opakem je pak plouživá jízda celého gangu ve skupině, kdy se blokováním ostatních ukazuje převaha, tůrují se motory a sem-tam se otře prach z baseballových pálek o vhodný terč.
Celou skupinu vede vůdce zvaný Maru-So, který nesmí být nikým předjet. Poldové se snaží alespoň razit gangu cestu dopravou, aby minimalizovali konflikty.

Co na to říkáte? V ČR se to asi nechytí,co?:-)

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.52
Známkováno: 33x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist