BMW S1000RR jako ze staré školy
Text: Petr Poduška | Foto: Press | Zveřejněno: 6.5.2016 | Zobrazeno: 19 070x
V době, kdy superbiky vypadaly jako ten na fotce, byste značku BMW na startovní listině hledali marně. Proč si ale trochu nepohrát s rekvizitami, a nezamíchat dvě kapitoly historie dohromady? Specialisté z francouzské firmy Praëm o tom už vědí své - naposledy oblékli letitou Hondu VTR1000SP1 do moderního kabátu, tak na to tentokrát šli obráceně.
BMW S1000RR patří momentálně k absolutní špičce mezi sériovými superbiky - ať už mluvíme o výkonu, ovladatelnosti nebo výbavě. Je na takovém technologickém skvostu vůbec co zlepšovat? To zřejmě chtěli zjistit ve francouzském zastoupení motocyklové divize BMW, když jeden kousek poslali do pařížské dílny Praëm. Tu provozují bratři Berneronovi; Sylvain je bývalý designér motocyklů BMW zatímco Florent má titul inženýra v oblasti mechaniky a kosmonautiky. S jejich prací jste se mohli setkat také pod značkou Holographic Hammer - a jestli vám tenhle název nic neříká, doporučujeme jej naťukat do Googlu. Se značkou Praëm jsme se seznámili nedávno prostřednictvím Hondy VTR1000SP-1, přestavěné na Praëm SP-3.
Nejnovějším počinem dvou Francouzů je zmíněné BMW S1000RR, upravené do stylu závodního stroje z osmdesátých let. Díky kulatému světlu v přední kapotáži nejvíc připomíná motorku z vytrvalostních závodů, a sami autoři na svém webu uvádí, že našli inspiraci v motocyklech startujících na Suzuki 8 hours v osmdesátých letech. Stavba nazvaná Optimus kásně vystihuje možnosti spojení nejmodernější techniky s retro designem, což je ostatně všeobecný trend poslední doby. Zatímco většina produkčních i zakázkových café-racerů je však určena především k courání po městě a okolí, na tomhle old-schoolovém motocyklu můžete směle vyrazit na závodní okruh.
Zakulacená přední kapotáž by tam jistě upoutala pozornost mezi moderními superbiky s ostře tvarovanými plasty, stejně jako mohutná zadní krovka, kterou nese ručně dělaný podsedlový rám. Výrazně upravená je i palivová nádrž, která měří na délku o pět centimetrů víc než originální kus, a je opatřena rychloplnícím víčkem Stäubli.
Motorka je po úpravách podstatně lehčí než originál - Praëm uvádí, že skoro o dvacet kilogramů. Hodně váhy se ušetřilo na karbonových ráfcích značky Rotobox, lehčí jsou také brzdové kotouče od firmy Sicom, a výfuk od Werkesu. Výkonové parametry zůstaly pochopitelně zachovány, a 199 koní ve 184 kilogramech pohotovostní hmotnosti zní jako pohádkový poměr výkon/váha. Aby mohla ve výbavě zůstat veškerá elektronika včetně semi-aktivního podvozku, přední i zadní odpružení se neměnilo. Zrovna v téhle oblasti, stejně jako v motoru, už stejně žádné velké rezervy nejsou. Designově se tohle RR ale Praëmu povedlo, co myslíte?
Informace o redaktorovi
Petr Poduška - (Odebírat články autora)
Press - (Odebírat články autora)