Bitvu králů vyhráli Američané, Češi se tentokráte neúčastnili

Otázka, kterou rozzuřený Miroslav Donutil pokládá Bolku Polívkovi a Jiřímu Kodetovi, zní: „Kdybych pánové před vás postavil dvě krabičky od sirek, ale dvě naprosto stejný krabičky, a o jedný z nich vám řekl, že je z USA, tak která by pro vás byla lepší, co?“ A od obou shodná odpověď: „Samozřejmě ta americká.“ Nechci vůbec znevažovat práci pánů z amerického dealerství Laidlaw´s Harley-Davidson, jejich motocykl je velice pěkný, dokonce bych pro něj s chutí udělal místo i ve své garáži, ovšem vyhlásit jej za nejlepší přestavbu z více než 300 účastníků z celého světa, to vypadá bezmála jako politická záležitost. „Soutěž pořádanou americkým výrobcem motocyklů vyhrál americký dealer.“ Připomíná mi to situaci ve Východním bloku před rokem 1989 a Sovětský svaz vždy na prvním místě, ale je možné, že prostě jen my jsme na to tady takoví citlivější.

Píšu tenhle článek a bojuji sám se sebou – co mi dává právo soudit rozhodnutí odborné poroty, když sám znám zúčastněné motocykly pouze z obrázků? Můžu článek, který má být informativní o tom, co se stalo ve světě, kombinovat se svým subjektivním názorem? Proč prostě nenapíšu, že vítězem se stala tahle motorka, sláva vítězům, čest poraženým, a hotovo? Tohle všechno v sobě řeším, ale to nutkání říct, že v předchozích letech vyhrávaly teda jinačejší kreace a že i letos byla v soutěži spousta mnohem zajímavějších motocyklů, je prostě silnější. Vlastně si můžeme oddechnout, že se náš region CEE soutěže poprvé od vzniku soutěže v roce 2015 neúčastnil. Aspoň nemusíme skřípat zuby. Od nás totiž byly vždycky do Bitvy králů přihlášeny výjimečné stroje, a nejde nutně jen o ty z pražské Šalamounky, která dokázala jednou vyhrát a jednou se dostat do finále celé soutěže, některé polské výtvory byly také skvělé. Ale to jsem psal už v lednu, když byl letošní ročník vyhlášený, že to vypadá, jako by byl CEE region raději na chvíli umlčen, aby taky dostal šanci někdo jiný (nadsázka, ne?).

 

Pojďme si krátce představit ten kontroverzní vítězný motocykl. Jak už bylo řečeno, pochází z dealerství Laidlaw´s Harley-Davidson v jižní části Kalifornie a jmenuje se FXGTS Coast Glide, což je celkem propracovaný název – FX pro model se dvěma předními kotouči a stupačkami uprostřed, GT jako Grand Touring, S jako sport, což má být narážka na Sport Glide, z níž vychází, a ve finále Coast Glide coby připomínku slavné dálnice Pacific Coast Highway, která běží nedaleko. Ta motorka je celá taková vesele kalifornská, úplně z ní cítíte tu přímořskou pohodu, jenže pro mě je kombinace jiné kapoty, která navíc není nijak unikátní, neboť ji má i vítěz kanadského kola, ráfků, sedla, výfukového potrubí a pěkného laku na titul nejlepšího přestavěného Haryka 2019 nějak málo.

Ono i to vítězství v americkém kole je takové podivné. Abyste byli v obraze, jak to funguje – v prvním kole hlasuje veřejnost, tam to kromě toho, jak dokážete zaujmout, je také o tom, kolik máte kámošů. Vznikne několik finalistů (letos ve třech kategoriích) podle počtu hlasů a z nich odborná porota na národní, příp. regionální úrovni vybere celkového vítěze. Ten potom jel do Milána na veletrh EICMA, kde se sešli všichni národní a regionální vítězové a jiná odborná porota zde z nich zvolila krále všech. I v tom americkém kole přitom bylo dost motocyklů, které mi přišly významněji a zajímavěji upravené.

Finalistů bylo celkem 20, podle regionů a zemí, ovšem do nejužšího finále se jich v Miláně dostalo tradičních pět. Kromě amerického vítěze to byly ještě motocykly z Kanady, Velké Británie, Německa a Mexika. Hodně podobný americkému stroji byl ten kanadský nazvaný Moonshine, šlo též o předělanou Street Glide se stejnou kapotáží a snad i sedlem, jen tahle úprava byla trochu decentnější a méně rozsáhlá.

Naopak hodně řvavý byl německý Roar, motorka postavená na bázi dragsteru FXDR 114, o 50 mm nižší, s větším motorem díky kitu Screamin´ Eagle Stage 3 a se zadní papučí 260 mm.

Britové ukázali, že mají rádi čistotu a jednoduchost, Street Bob na 16“ tlustých vyplétaných ráfcích a s maličkým sedátkem je toho důkazem. Stroj dostal název The Crook.

Z pětice finalistů mi jako nejzajímavější přestavba přišel výtvor mexického dealerství Querétaro, která nese jméno Joe Tracker. Je to Softail Slim, přestavěný ve stylu board trackerů 20. let.

Ale uznejte sami, že i ostatní náhodně vybraní národní vítězové, kteří bojovali o finálové umístění v závěrečném hodnocení, stáli za to! Já bych hledal Krále customů spíše tam. Co vy?

 

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)