Životem plným motorek až po MOTOXPRESS

Moc mě těší, že mohu zde, na nejaktuálnější motorkářské platformě, podat zprávu o desetileté historii nejméně aktuálního motorkářského časopisu. Okurková sezóna se v novinařině říká létu, kdy během dovolených není moc o čem psát, neděje se nic v politice, zato se sklízejí okurky. Motocyklová okurková sezóna je v zimě, kdy v naší branži a klimatických podmínkách není o čem psát, a tak se importují články a fotky ze zemí, odkud se ostatně v zimě importují i ty okurky. Já jsem si pro vás nechal na zimu nejen osvěžení se zeleným elektrickým motocyklem Johammer, ale i pár slov o časopise MOTOXPRESS, který už za sebou má deset let, a právě bylo ukončeno druhé kolo prodeje čísla 28.

Životem plným motorek až po MOTOXPRESS
MOTOXPRESS už dostatečně prokázal schopnost existence souběžně s jakýmikoli dalšími periodiky s motocyklovou tématikou, a tak do roku 2015 vyjíždíme s neutuchajícím elánem a novou podobou internetových stránek www.motoxpress.cz.

Někdy jsme si vyměnili role a fotil jsem fotografa – Honza mladší si také rád zaskáče.
A jaké byly naše začátky? Musím vás ujistit, že ještě v polovině roku 2004 jsem netoužil stát se vydavatelem a nedej bože téměř jediným autorem celého časopisu. Pak se to nějak semlelo, že jsem se rozhlédl po českém motorkářském tisku, začalo mi vrtat v hlavě jaký by se mi líbil časopis a napadlo mě, že tu je pro něj třeba ještě místo. Založil jsem MOTOXPRESS, rozhodl jsem se pro čtvrtletník a do budoucna jsem předpokládal rozšíření redakce o další spolupracovníky i četnější periodicitu. Byli jsme mladí (já jen trochu přes 50), plní nadšení a netušili jsme, co si nakládáme na bedra.

Od začátku jsme často jezdili testovat a fotit do Švýcarska
Jen občas jsem otiskl článek jiného autora a postupně jsem odmítl několik nabídek spolupráce z důvodu, že mi byly nabízeny příspěvky, které by charakterem vedly MOTOXPRESS k duplicitě toho, co již vyšlo nebo vychází jinde a mně se přitom podařilo časopis vyprofilovat do odlišné podoby proti jiným časopisům s motocyklovou tématikou. Jsem rád, že se i mnoha čtenářům líbí, když se test motorky zvrtne v povídku a nevadí jim, že v něm chybí to, co naleznou všude jinde – spousta technických dat. Mým záměrem rozhodně nebyla nějaká one man show, ale sednout si na různé motocykly a napsat o nich, to je právě to zajímavé, na rozdíl od redakční práce, spojené s administrativou a sháněním inzerce. Ta je nezbytná k tomu, aby bylo za co časopis vytisknout. Nechat tedy psát články jiné autory, tak se stanu právě jen vydavatelem a o to jsem nikdy nestál.

Čtyřkolky mě začaly bavit hned jak jsem je poznal
Od začátku jsem si uvědomoval, že do budoucnosti hrozí tiskovinám postavení tištěné kopie toho, co je k mání za pár kliknutí na internetu. Proto jsem od začátku kladl velký důraz nejen na kvalitu tisku a papíru, ale i na charakter otiskovaných materiálů, zásadně autentických, nepřevzatých od agentur nebo odjinud, aby nemohlo docházet k duplicitě s některým z ostatních oborových periodik. Odlišný způsob prezentace moderních motocyklů, zodpovědné zpracovávání historických archívních materiálů i vlastní redakční testy historických motocyklů pravidelně zařazované od roku 2006, a k tomu srozumitelný jazyk a jednoduchá, přehledná grafika, nastavily laťku k současnému stavu. Ten je takový, že MOTOXPRESS nikomu nekonkuruje. Je natolik odlišný od ostatních periodik, že kromě vlastní klientely se stal i doplňkem pro mnoho čtenářů jiných časopisů.

Naše redakční armáda na Kawasaki W650 roce 2006 – první si koupil Pavel Hanzlík
A tak jsem se po několika předchozích zcela odlišných profesích snad úspěšně za pochodu vyučil motoristickým novinářem a můj syn fotografem, grafikem a sazečem. Je to úžasné, jaké jsou dnes možnosti – dva nadšenci, otec se synem, si vytvoří celý časopis a rovnou od stolu jej odešlou k tisku! A pro mne je ještě úžasnější dnešní svoboda, že můžu napsat to co si opravdu myslím, nepustit k tomu ani jazykového korektora, aby mi v textu ani čárku nikdo nezměnil, nechat to vytisknout a smět to svobodně distribuovat po celé republice! V postkomunistické době to bylo skvělé zadostiučinění za dávné nepřipuštění ke studiu jen proto, že jsem podle komunistů vzešel z nevhodných rodičů… To jen tak na vysvětlenou pro ty, kteří se diví když říkám, že i když je už dnes časopis neziskový, tak jedu dál, stojí mi to za to.

V roce 2006 mi Ivoš Kaštan půjčil svoji dakarskou Suzuki i s výstrojí
Také mě těší, když si čtenáři píší o starší, chybějící čísla, což svědčí o tom, že MOTOXPRESS ne vždy končí v koši. Nejsem žádný motocyklový guru a můj časopis jistě mnozí jiní považují za totální nesmysl. Ti tento článek patrně i v tom duchu okomentují. Ale pro ně jsou tu zas časopisy s jinými tématy a psané jiným slohem. Jenže je tu i dost lidí, kteří mne přijali za svého oblíbeného autora, a tak snad stojí za to dělat pro ně časopis dál. Vydat za rok čtyři čísla je ale pro jednoho člověka, který je nejen autorem, ale i redaktorem, korektorem a administrativním pracovníkem, téměř nadlidský výkon. Táhnul jsem to tak přes šest let, a když jsem viděl, že se to nezlepší a potřeboval jsem už nutně čas i na jiné věci, tak jsem začal vynechávat mimosezónní vydání. Různí rádcové mi říkali, že snížení periodicity je cestou do pekel, jenže se ukázalo, že to je právě cesta k udržení titulu.

Logo Testujeme historii se v časopise poprvé objevilo koncem roku 2006 a od té doby doprovázelo testy mnoha motocyklů, vyráběných od počátku minulého století do konce sedmdesátých let
Využil jsem úžasné výhody, kterou mám proti většině ostatních redakcí: nezatížen průběžnými výdaji jako platbami za pronajaté prostory nebo platy zaměstnancům, snížil jsem periodicitu a zrušil zaběhnuté termíny vydání, aniž by to existenci časopisu ohrozilo. Naopak, časopis pouštím do tisku až když je obsah takový jak se mi líbí, a ne jak se podaří v časovém presu. Přitom jedu na jistotu – v časopise musí být i dost inzerce, aby pokryla výdaje na příští vydání, aniž bych v budoucnu musel snížit náklad. Bohužel to vyžaduje stále víc času, protože peníze se stěhují na internet, já se přitom střežím přemíry plošné inzerce za podbízivé ceny a asi jako jediný nepřijímám placené články propagačního charakteru.

Test Jawy 250/592 byl doplněn vzpomínkami na moji první „velkou“ motorku. Úplně stejná a v nádherném původním stavu se ke mně po mnoha letech vrátila
V té souvislosti si dovolím zmínit se o mých pozitivních hodnoceních čínských motorek a skútrů. Mezi nimi nikdy nebyl žádný zaplacený článek - pod co se podepisuji, to si myslím. Neposoudím sice životnost stroje, jen jeho parametry dynamiky, ergonomie, provozních nákladů a designu, vše v souvislosti s prodejní cenou. A proč tedy nikdy nevyšlo žádné negativní hodnocení? Prostě proto, že jsem takový motocykl nebo skútr vrátil, někdy i se seznamem konstrukčních a výrobních vad s tím, že o něm tisknout nebudu. Kdo by chtěl číst v časopise s tak nízkou periodicitou články o vozidlech, o kterých si redaktor myslí, že si pozitivní hodnocení nezaslouží?

Jawa 650 se sajdou u nás dostávala zabrat, na stříbrné Pavel Hanzlík
Nejpracnější jsou články o historii, zpracovávané z originálních archívních materiálů. Takových deset stránek někdy po kouscích vzniká i několik měsíců a výsledkem jsou publikovaná témata jako cestovní prototypy Jawa a ČZ, Jawa kývačka 250, robot, pérák, Californian, mopedy Stadion, ČZ 150c, Ogar, Manet 90, Royal Enfield, BSA Dandy, Velosolex, atd. a některá z nich přinášejí i mnoho dosud nepublikovaných a poctivě ověřených informací.
K tomu se váží i články o technologiích oprav a restaurování veteránů – je to už sice čtvrt století, kdy jsem dostudoval obor restaurátorství a obhájil závěrečnou práci o restaurování historických vozidel, ale v zásadách restaurování se nic nezmění. Navíc často píšu i o tom, co zrovna dělám – a já moc rád pracuji rukama.

Legislativa a pasti na silnicích – další obvyklá témata
Když se totiž zvednu ze svého kancelářského pracoviště a sejdu schody, ocitnu se v dobře vybavené dílně i s velkým soustruhem a dvouvřetenovou nástrojařskou frézkou. Ve své dílně jsem dříve také léta pracoval jako zaměstnanec Státních restaurátorských ateliérů a v posledních letech mě to tam zas hodně táhne, některé moje motorky pořád čekají. Snad jsem ještě těch pár řemesel nezapomněl - je to potěšení vyříznout na soustruhu nožem nějaký atypický závit, doplnit kousek blatníku, nebo třeba vyrovnat promáčklou nádrž, aby se to po nachromování nepoznalo. Jenže den má jen 24 hodin…

Učit se krotit Hayabusu bylo pro mne v pětapadesáti z hlediska přežití určitě bezpečnější, než ve dvaceti
Jak se to ale má všechno stačit? Vždyť až skoro ve čtyřiceti jsem měl možnost se začít učit jezdit na něčem lepším, než byly zastaralé dvoutakty Jawa a ČZ, po padesátce jsem o moderních motorkách začal i psát. K tomu už mám vedle časopisu rozpracovaných několik témat pro připravovaná knižní vydání motocyklové historie. Kdy pak mám pro své blízké lidi a pro své blízké motorky dokončit rekonstrukci toho zatraceného baráku, ve kterém bydlím?
A prý je také možné dělat i spoustu příjemnějších věcí! Jezdit po světě, užít si alespoň nějaký víkend, proflákat třeba i celé dva dny za sebou, nebo si jen tak někam vyjet na motorce, kterou není zrovna potřeba fotit. Jenže to nesmíte mít vlastní časopis!

Motocykly jako Aprilia Pegaso 650 mi sednou do ruky…
Jak vypadá taková práce? Jet si půjčit testovací motorku, seznámit se s ní pojížďkami při zařizování všeho možného, pak ji jet někam fotit – vždycky několikrát projíždět tutéž zatáčku, aby byly pěkné fotky, na těch přece časopis stojí – je to práce, nebo zábava? Věřte, že od momentu, kdy to dělat musíte podle kalendáře a ne kdy se vám chce, tak i to je práce. Ale je to ta nejpříjemnější část práce, proložená světlými chvilkami, a pro ty se to všechno děje.

Čechie s lodí – to je spíš testování jezdce
Je sedmidenní pracovní týden s pracovní dobou od prvního zazvonění telefonu do padnutí k příštímu ránu, kdy už za oknem zpívají ptáci, ideálním způsobem trávení času na tomto světě? Jaký sakra může být pocit člověka, který si odpoledne zamne ruce a řekne: mám hotovo, dnes mám vyděláno, práce zase až zítra,… nebo až v pondělí!!!? A dovolená? Prý třeba celý měsíc… to je sen. Jenže předat část mé práce by znamenalo rozšířit redakční kolektiv, bylo by potřeba víc peněz, muselo by se tedy tisknout víc inzerce a PR články, kterým se zásadně vyhýbám – a už by tu byl jiný časopis.

Honza mladší začínal při testech řádit napřed na menších motorkách
MOTOXPRESS ale není komerční projekt, je to přerostlý koníček, který mi umožňuje za cenu literárního výstupu svézt se na všem možném i nemožném. To mi může někdo závidět, ale je to vykoupeno léty dřiny, bez víkendů a dovolených. Takže je čas zmírnit, zklidnit a vytrvat. I předplatitelé časopisu to pochopili a smířili se s tím, že jim přijde až vyjde.

V roce 2008 jsme se jeli podívat do Německa na první představení dokonalých kopií motocyklů Hildebrand & Wolfmüller…

…a zanedlouho jsem sám jezdil na stejně pečlivě provedené kopii čtyřválce Laurin & Klement
Nejlepším zdrojem informací co se kde šustne nového je internet a fungovat vedle něho s tištěným slovem bude stále obtížnější. Proto některé současné motocykly a novinky se i u nás objeví jen na webu a tištěný MOTOXPRESS bude v budoucnu přinášet větší podíl informací z historie. Když se mi dostanou do rukou zajímavé kousky, o kterých u nás dosud vyšlo jen málo nebo vůbec nic, tak je mou velkou ctí i radostí že jsem první, kdo může takové informace českým motoristům přinést. Nejen o vyfocené motorce jak stojí na stojánku, ale i o tom, jak se na ní jezdí.

Jeden z nejbláznivějších kousků - naše kompletní redakce při pokusu o potrénování se sidecarcrossovým speciálem
Kdo by se chtěl na MOTOXPRESS cvičně podívat, tak jedno celé číslo je zde: https://cs.publero.com/reader/1846
a kdo by se chtěl občas podívat co je nového u nás, případně měl zájem o nějaký výtisk časopisu, může navštívit naše stránky www.motoxpress.cz


Bezpečně řídit skútrovou tříkolku ČZ také není snadné

vlevo: Národní technické muzeum zapůjčilo k testu úplně novou, nikdy nejetou motorku Poustka 150 z roku 1925
uprostřed: Martin Kamenický zapůjčil na okruhu ostrý závoďák třídy supermono
vpravo: Z hlediska ovládání je bezesporu nejobtížnější švýcarský dálník Peraves

Široká driftovací silniční čtyřkolka SMC RAM 620RR byla hodně zábavná

vlevo: Zodpovědným testem prošel i anglický skútr BSA Dandy
vpravo: Proti tomu se nebráním označit můj test speciálu Honda CRF 450R za zcela laický
uprostřed: Testem prošly české mopedy i osmdesátileté nerestaurované motokolo Jawa Robot na původních pneumatikách

KTM 1190 Adventure, model 2013, mě ohromil všemi parametry

vlevo: Tříválec Yamaha XS 750 byl mojí první velkou cestovní motorkou a už ji tu mám znovu, jen s najetými 15000 kilometry
uprostřed: Až po šestatřiceti letech začala Yamaha vyrábět další tříválec MT-09 a myslím, že i s ním bych si dobře rozuměl
vpravo: Prototyp ČZ 350 OHC z roku 1977 jsem měl přes rok ve své péči, nyní je již trvale zařazen mezi významné exponáty v NTM

Je velká radost mít čerstvě zrestaurovanou ČZ Trial, kterou jsem si novou koupil před pětačtyřiceti roky

vlevo: Úžasně zábavné jsou i krosky s výbavou Explorer – namísto kol s hnacím pásem a lyží - jezdili jsme po zasněžených horách s Honzou mladším
uprostřed: Léta jsem sledoval vývoj, a pak jsem byl prvním novinářem, který se na jaře 2011 svezl na FGR 2500 V6 MIDALU
vpravo: Už jste viděli koženou integrálu? Také o svezení na českém motocyklu Itar a povídku ze starých časů najdete v čísle 28
Bonus pro čtenáře Motorkari.cz:
Kdo má zájem o poslední číslo (28) časopoisu MOTOXPRESS a do mailu pro objednání napíše, že objednává na základě tohoto článku, má poštovné zdarma

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.23
Známkováno: 30x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist