Suzuki řady GS a GSX 1977 - 2015

V polovině sedmdesátých let minulého století už bylo jasné, že projekt s wankelovým motorem, do kterého vedení Suzuki vkládalo velké naděje, zkrachoval. Jasné také bylo, že jenom s dvoutakty to dál nepůjde. Jedním z důvodů bylo, že v USA, největším motocyklovém trhu na světě, byly zpřísněny emisní limity a dvoutakty s emisními limity nejsou velcí kamarádi. Logickým krokem tedy bylo zahájit výrobu silných čtyřtaktních motocyklů. Všechny ostatní japonské značky už je dávno vyráběly, a pokud chtěla být Suzuki konkurenceschopná, musela je zákazníkům nabídnout také. Přes minimální zkušenosti (jedinými doposud vyrobenými čtyřtaktními motocykly byly jednoválce CO a COX z poloviny padesátých let) a ve velmi krátké době připravila Suzuki do výroby dva stroje a na podzim 1976 je ukázala na výstavách. Byly to modely GS 400 a GS 750, které se začaly prodávat počátkem roku 1977. Ty pak během roku doplnil ještě model GS 550. Na čtyřdobých motocyklech se údajně pracovalo už v roce 1973, ale přednost bohužel dostal projekt RE 5 s wankelovým motorem. Rychlost, s jakou byly později nové čtyřtakty připraveny do výroby, by tomu odpovídala.

Suzuki řady GS a GSX 1977 - 2015

Kapitoly článku

Nejmenší motocykl z nové řady GS, model GS 400 poháněl dvouválcový čtyřventilový vzduchem chlazený čtyřdobý motor DOHC o obsahu 398 cm3 a výkonu 36 k při 7500 ot/min. Suchá hmotnost motocyklu byla 172 kg a nejvyšší rychlost 160 - 165 km/h. O správnou směs paliva se staraly karburátory Mikuni BS 34. Převodovka měla 6 rychlostí, startovat bylo možné nožní pákou nebo elektrickým startérem. Byla použita osmnáctipalcová kola s jednostrannou kotoučovou brzdou vpředu a bubnovou vzadu. Silnější model GS 750 měl rovněž vzduchem chlazený, ale už čtyřválcový motor DOHC se dvěma vačkovými hřídelemi a osmi ventily o obsahu 748cm3 a výkonu 68 k při 8500 ot/min. Karburátory dodala opět firma Mikuni, nyní typ VM 26 SS. Motocykl dosahoval maximální rychlost mezi 195 - 200 km/h. Hmotnost bez náplní činila 223 kg. Řidič měl k dispozici pětirychlostní převodovku, nožní nebo elektrický startér a ke zpomalení mohl použít jednoduchou kotoučovou brzdu na předním devatenáctipalcovém kole nebo stejnou na osmnáctipalcovém zadním. Typ GS 750 byl první sériově vyráběný motocykl Suzuki s kotoučovou brzdou i na zadním kole.

GS 750  -  1977

GS 550  -  1977                                         GS 750  -  1977

O něco později představený GS 550 měl stejné uspořádání motoru jako sedmsetpadesátka s nižším obsahem 549cm3 a výkonem 51 k při 9000 ot/min. Maximální rychlost v rozmezí 180 - 185 km/h. Suchá hmotnost 203 kg. Čtyři karburátory Mikuni VM 22 SS, šestistupňová převodovka. Kola: vpředu 19 palců, vzadu 18. Brzdy: vpředu jednoduchá kotoučová, vzadu bubnová. Všechny tři motocykly měly nové dvojité trubkové rámy a sedla zakončená plastovým krytem. Postupným náběhem výroby se na oba větší motocykly začala montovat dvojitá kotoučová brzda na přední kolo. Konstruktérům se podařilo navrhnout opravdu pěkné motocykly, které hned od začátku oslovily mnoho zákazníků a byly na špici ve svých třídách. Suzuki také představila tři hlavní mota výroby čtyřtaktních motocyklů - nižší spotřeba paliva, garance vysokého výkonu ve všech třídách a méně starostí zákazníka o údržbu, čili delší servisní intervaly.  

                                  GS 400  -  1978                                    GS 400 E  -  1979

                                GS 750 E  -  1978                              GS 750 E  -  1979

   O rok později, v roce 1978, Suzuki velmi razantně vstoupila mezi výrobce motocyklů s obsahem motoru 1000cm3. Bylo to s modelem GS 1000. Jak se později ukázalo, byl to první superbike v sériové produkci, u kterého se podařilo skloubit velkou sílu motoru s dostatečně tuhým rámem. Do té doby nebyl pro motocyklové výrobce až takový problém vyrobit silný motor, ale přenést jeho sílu na silnici bez toho, aby se motocykl různě kroutil a vlnil, to už problém byl. Suzuki se to, podle odborných motocyklových novinářů i spokojených zákazníků, podařilo. Motor nové tisícovky vycházel z modelu GS 750 a byl to rovněž čtyřdobý vzduchem chlazený čtyřválec DOHC. Nyní o obsahu 997cm3 a výkonu 90 k při 8000 ot/min. Pro správné dávkování směsi byly použity čtyři karburátory Mikuni VM 26 SS typ 49010 o průměru difuzoru 26mm. Převodovka měla 5 rychlostí. Samozřejmostí byl elektrický startér. Na devatenáctipalcovém předním a sedmnáctipalcovém zadním kole byla poprvé v historii u sériového motocyklu Suzuki použita paprsková kola, vpředu s dvojitou a vzadu s jednoduchou kotoučovou brzdou. Celý motocykl byl se všemi náplněmi jen o málo těžší než GS 750 a vážil 252 kg. Maximální rychlost v rozmezí 215 - 220 km/h. Dvojice zadních tlumičů byla nastavitelná ve čtyřech polohách. Vyvážené tvary celého motocyklu spolu s nádherným vzduchem chlazeným motorem a vynikajícími jízdními vlastnostmi slavily u zákazníků úspěch a spolu s již dříve představenými modely GS položily základ této velmi populární řady. Severoamerické modely se odlišovaly lehce stupňovitým sedlem.

GS 1000  -  1978

Kromě již výše popsané novinky GS 1000 pokračovala i výroba strojů GS 750, GS 550 a GS 400 a to hned ve dvou provedeních. S drátěnými koly, nebo koly z lehkých slitin. V USA se prodával i model GS 400 X s drátěnými koly a bubnovými brzdami. Modely s paprskovými koly dostaly na některých trzích do názvu velké E. Jinak se, mimo barevného provedení a paprsková kola, nelišily. Jen model GS 550 E měl kotoučovou brzdu už i vzadu a v Japonsku měla nová GS 750 E lehce stupňovité sedlo. Mohlo se zdát, že Suzuki modelem GS 1000 představeným v roce 1978, vystřílela všechen prach, ale opak byl pravdou. Hned následující rok začala vyrábět motocykl GS 1000 S, což byla jakási sportovní varianta základního modelu s kapotáží kolem světla. Na začátku 80 let se tento motocykl stal základem mnoha úspěšných závodních strojů. Nabízen byl v modrobílé nebo v červenobílé kombinaci. Parametry motocyklu byly stejné jako u GS 1000 E. Takové označení dostal tento základní typ v roce 1979. Starší model GS 1000 byl vyráběn i s drátěným výpletem kol a jednoduchou nebo dvojitou přední kotoučovou brzdou. S jednoduchou se prodával na severoamerickém trhu, s dvojitou třeba v Německu. Pro německé a rakouské zákazníky vznikl i model GS 500 E, který byl nabízen společně s modelem GS 550 E. V USA byly zase cestovní modely řady GS prodávány s vyššími řidítky.  

GS 1000 S  -  1979

                              GS 1000  -  1979 USA                           GS 1000 E  -  1979 USA

   Jako základ posloužil motor z GS 1000 ještě jednou, a to pro motocykl GS 1000 L (L jako Limited). Takový typ do té doby Suzuki ještě nevyráběla. Jednalo se o stroj kategorie chopper/custom. Tyto modely byly ve velké oblibě hlavně v USA. Motocykly měly vysoká řidítka, stupňovité sedlo, širokou zadní pneumatiku a mnoho chromovaných doplňků. Zároveň s tímto motocyklem byly představeny i podobné typy GS 750 L, GS 550 L, GS 425 L a jen v Japonsku nabízená GS 400 L. Jako pohonná jednotka vždy sloužil motor, který byl zároveň používán u cestovních motocyklů. Dalším předělovým motocyklem byl v roce 1979 typ GS 850 G. Tento model se stal základem pohodlných cestovních motocyklů Suzuki, u kterých byl k pohonu zadního kola použit hřídel místo tradičního řetězu. Převod byl vybaven plynovými a pryžovými tlumiči, aby se minimalizovalo trhavé řazení rychlostí, spojené tehdy s pohonem hřídelem. Ten měl výhodu v delší životnosti a byl prakticky bezúdržbový. Postupem času Suzuki toto řešení použila u mnoha dalších motocyklů. Motor byl tradiční vzduchem chlazený čtyřtaktní čtyřválec DOHC o obsahu 843cm3 a výkonu 77 k při 8500 ot/min. Převodovka byla pětistupňová, hmotnost bez náplní 253 kg umožňovala motocyklu dosáhnout maximální rychlost v rozmezí 205 - 210 km/h v závislosti na zatížení. Standardem u silnějších motocyklů Suzuki se stala paprsková kola z lehkých slitin, dvojitá kotoučová brzda na předním a jednoduchá na zadním kole Kromě modré barvy si zákazníci mohli vybrat ještě červenou a černou. Pro modelový rok 1979 se technici Suzuki také pokusili prodloužit život motoru z typu GS 400. Jeho převrtáním vznikl zajímavý obsah 423cm3, když celý motocykl se jmenoval GS 425. Výkon se zvedl na 40 k při 8500 ot/min. Hmotnost 170 kg byla srovnatelná s GS 400, rychlost naopak vzrostla na 170 - 175 km/h. Prodáván byl jako GS 425/E/L ve stejných barevných provedeních jako větší GS 850. Ale byla to jen krátká roční anabáze a na rok 1980 došlo opět ke změnám parametru motoru a vznikla čtyřistapadesátka. O tom, jak razantně vstoupila Suzuki na trh s novou čtyřtaktní řadou svědčí fakt, že pouhé tři roky od jejího uvedení už si zákazníci mohli vybrat mezi 18 různými motocykly - obdivuhodné.

                                 GS 550 L  -  1979                                    GS 1000 L  -  1979

          GS 400 L  -  1979 model pro Japonsko                                GS 500 E  -  1979

                            GS 850 G  -  1979                                             GS 425  -  1979

   Jak už naznačil konec sedmdesátých let, dominanci ve výrobním programu Suzuki převzaly čtyřdobé motocykly. Vedle prvních modelů řady GS, které byly vybaveny motory se dvěma ventily na válec, se hned v prvním roce nového desetiletí začaly prodávat také motocykly nové řady GSX, s modernějšími čtyřventilovými motory. První modely GSX představila Suzuki na podzimních výstavách v roce 1979. Na trh přišly začátkem roku 1980 a kromě čtyřventilového uspořádání byly vybaveny i systémem TSCC ( Twin Swirl Combustion Chamber - spalovací komora s dvojitým vířením). Spalovací ko­mora měla čtvercový profil konstruovaný tak, aby docházelo k maximálnímu víření a tedy spalování směsi. Byl to další krok k vylepšení čtyřtaktních motorů. Vlajkovou lodí se stal model GSX 1100 E. Nový motocykl s netradičním čtvercovým předním světlem a zajímavě řešeným přístrojovým panelem, měl moderní čtyřválcový motor DOHC se systémem TSCC o obsahu 1074cm3 a výkonu 105 k při 8700 ot/min se dvěma vačkovými hřídelemi a 16 ventily. Do některých zemí, např. Německa, byl GSX 1100 E dodáván se sníženým výkonem 100 koní. To byla na těchto trzích maximální hranice. Motocykl vážil bez náplní 243 kg a dosahoval nejvyšší rychlost v rozmezí 220 - 225 km/h, podle zatížení. Na předním kole o rozměrech 3,50V 19 - PR byla použita dvojitá kotoučová brzda, na zadním 4,50V 17 - PR byla kotoučová brzda jednoduchá. O správné dávkování směsi do motoru se staraly čtyři karburátory Mikuni BS34SS. Převodovka měla 5 rychlostí. Novinka byla nabízena ve čtyřech barevných provedeních, červené, modré, černé a stříbrné.  

GSX 1100 E  -  1980

   Společně s novou jedenáctistovkou byla představena i sedmsetpadesátka GSX 750 E, která byla na první pohled stejná. Výkon jejího motoru byl 79 k při 9200 ot/min. Motocykl byl o něco lehčí než GSX 1100 E, vážil 233 kg. Maximální rychlost 200 - 205 km/h. Kola měla rozměr 19 a 18 palců. K dostání byl ve třech barvách - červené, modré a černé. Souběžně se oba modely prodávaly se dvěma typy palivových nádrží, větší (24 litrů) a menší (19 litrů). S větší nádrží prodejci nabí­zeli oba modely například v Německu a Velké Británii, s menší třeba v USA nebo ve Švédsku. V Japonsku sedmsetpadesátka a v USA oba typy měly vyšší řidítka pro pohodlnější cestování a americké modely měly i jiné lakování. Na japonské modely se montovala přední vidlice s prototypem protiponořovacího systému ANDF, který se začal u sériových motocyklů Suzuki ve větší míře používat až o rok později. Před tím byl zkoušen i na závodní pětistovce RG, kterou továrna nasazovala do silničního mistrovství světa. Zajímavé také bylo, že se nová řada motocyklů, vzhledem k tradici, prodávala na severoamerickém trhu jako GS a nikoli jako GSX.

                       GSX 750 E  -  nádrž na 24 litrů              GSX 750 E  -  nádrž na 19 litrů  

          GSX 750 E  -  1980 model pro Japonsko                      GSX 750 E  -  1982

                            GSX (GS) 1100 L  -  1980                           GSX (GS) 750 L  -  1980

   Kromě výše popsané dvojice velkých cestovně sportovních motocyklů byly nabízeny i další modely řady GSX se čtyřventilovou technikou. Jednalo se o motocykly nižší a střední třídy GSX 250 a GSX 400 v několika provedeních a také o dva motocykly třídy chopper, kterými byly modely GSX 750 L a GSX 1100 L. Modely chopper s novými motory byly ve většině nabídkových katalogů označeny jako GSX, ale protože se nejvíce prodávaly v Severní Americe, na bočních krytech motocyklů zůstalo tradiční označení GS. Oba typy měly stejný motor jako cestovní verze, dokonce i se stejným výkonem. Tady ale po­dobnost končila, protože využití těchto strojů bylo odlišné.

  

                                GSX 400 E  -  1980                  GSX 400 E  -  1981 model pro Japonsko  

                                 GSX 400 S  -  1980                   GSX 250 E  -  1981 model pro Japonsko

                                 GS 450 E  -  1980                                      GS 450 L  -  1980

   Modely GSX 250 E/S/L/T a GSX 400 E/S/L/T byly rovněž úplně nové a lišily se jen použitým motorem. V provedení E a S měly ostře řezané tvary, přičemž S dostalo v základu malou kapotáž kolem světla. L byl klasický chopper a T byla zkratka pro Traditional, což byl model mezi chopperem a cestovním motocyklem. Měl vyšší, ale rovnější řidítka a sedlo nemělo takové odstupňování jako u chopperu. Motory byly řadové čtyřtaktní dvouválce DOHC o obsahu 249/398cm3 a výkonu 26,5/44 k při 8000/9500 ot/min. Použit byl systém TSCC. Menší model vážil 160 kg a dosahoval maximální rych­lost 144 - 149 km/h. Hmotnost většího se blížila k 175 kg a maximální rychlost atakovala hranici 155 km/h. Čtyřstovka prodávaná v Japonsku měla na předním kole od roku 1981 dvojitou kotoučovou brzdu, vývozní model jen jednoduchou. U další novinky roku 1980, typu GS 450 E/S/L, použili návrháři Suzuki stejný design jako u modelů GSX 250/400. Rozdíl spočíval v použitém motoru, kterým by klasický starší řadový čtyřdobý dvouventilový dvouválec DOHC, původem z modelu GS 400, kde technici zvětšili obsah na 448cm3. Nyní dával výkon 41,5 k při 9000 ot/min. Celý motocykl bez náplní vážil 175 kg a dokázal jet rychlostí až 180 km/h. Řadu doplnil ještě GS 450 L s totožným motorem.

 

                                         GSX 250 L  -  1982                       GSX 400 L  -  1980

                                 GSX 250 T  -  1983                           GSX 250 L  -  1983

   Posílena byla kategorie motocyklů Suzuki s pohonem zadního kola hřídelem. Kromě již vyráběného typu GS 850 G byly nyní v prodeji GS 750 G, GS 850 GL, GS 1000 G/GL. Nejmenší model GS 750 G se prodával jen na japonském trhu. Používal starší řadový čtyřválec se dvěma ventily na válec, původem z GS 750. Výkon zůstal 68 k při 8500 ot/min. Důvodem pro zahájení výroby tohoto modelu byla skutečnost, že v Japonsku se tehdy mohly prodávat motocykly maximálně do obsahu 750 cm3. Když tedy chtěla Suzuki zákazníkům dopřát jízdu na motocyklu poháněném hřídelem, musela učinit tento krok. Japonský trh pro ni v té době znamenal odbyt kolem 20% a každý zajímavý motocykl mohl zvýšit prodej. Další dva nové stroje tohoto segmentu vycházely z již vyráběných modelů. Jako základ pro cestovní motocykl GS 1000 G a chopper GS 1000 GL, posloužil typ GS 1000, respektive GS 1000 L. Ten už se předtím vyráběl ve čtyřech provedeních, jako GS 1000/E/S/L. Po Spojených Státech, kde se prodávala levnější varianta tohoto úspěšného typu, si mohli také němečtí zákaznici koupit model GS 1000, který měl pouze drátěná kola a jen jednoduchou kotoučovou brzdu na předním kole. V motocyklu GS 850 GL zase pracoval motor z typu GS 850 G, tedy z původního modelu celé řady. To byl ale jediný shodný prvek, jinak byl motocykl naprosto odlišný, zcela poplatný stylu chopper. V této stále populárnější kategorii nabízela Suzuki motocykly hned v sedmi provedeních: GSX 250 L, GSX 400 L, GS 450 L, GS 550 L, GSX(GS) 750 L, GS 850 GL, GS 1000 GL a GSX(GS) 1100 L. Nadále pokračovala výroba i ostatních dvouventilových motocyklů řady GS a to GS 400 E, GS 425 E, GS 500 E, GS 550 E a GS 750 E.

                             GS 750 G  -  1980                                GS 1000 G  -  1980

                         GS 1000 GL  -  1980                             GS 850 GL  -  1980

   V následujícím roce 1981rozšířil řadu GSX model GSX 400 F, který se inspiroval designem u motocyklů řady Katana. Byl to první čtyřválcový motocykl Suzuki o tomto obsahu, navíc v provedení DOHC a TSCC se čtyřmi ventily na válec. Na německém a rakouském trhu, kde se již zmíněné Katany všeobecně dobře prodávaly, byl tento model nazýván GSX 400 F Katana. K pohonu tedy sloužil řadový čtyřválec o obsahu 398cm3 a výkonu 45 koní, osazený čtyřmi karburátory Mikuni BS26 a šestirychlostní převodovkou. Motocykl dosahoval při hmotnosti 179 kg maximální rychlost 172 km/h. Ostatní modely GSX se, kromě jiné barevné palety, prodávaly beze změn. Řadu GS posílil typ GS 450 T a GS 550 T a v roce 1981 vstoupila Suzuki také do třídy 650cm3. Nový motor s tímto obsahem se montoval do modelu GS 650 GT, který tak posílil cestovní motocykly poháněné hřídelem s označením G, dále do modelu GS 650 E, chopperu GS 650 GL a od roku 1982 do dalšího chopperu GL 650 L. Pouze japonským zákazníkům byl určen jiný nový chopper GS 750 GL, odvozený od modelu GS 750 G, který se začal prodávat o rok dříve.

  

                                GSX 400 F  -  1981                                GS 750 GL  -  1981

                                   GS 650 E  -  1981                              GS 650 GT  -  1983

  

                                    GS 550 T  -  1981                              GS 450 T  -  1981

   Pro rok 1982 byl přepracován typ GSX 1100 E, jehož design si také vzal za vzor modely Katana. Konstruktéři se po dvou letech prodeje staršího modelu vrátili k tradičnímu pojetí přední partie a obdélníkové světlo s přístrojovým panelem nahradili klasickým kulatým s trojicí měřících přístrojů. Nové tvary motocyklu sice nebyly tak radikální jako u modelů Katana, nicméně nepostrádaly určitou ladnost. Nádrž plynule přecházela do podsedlových plastů. Čtyřválcový motor zůstal nezměněn, mírně se zvýšil výkon na 111 k při 8500 ot/min. Nově byl na přední vidlici použit systém ANDF, který zabraňoval přílišnému ponoření vidlice při prudkém brzdění. Přední kolo vedla klasická teleskopická vidlice, zadní bylo odpruženo dvojicí pružin. Slabší GSX 750 E si na větší modernizaci musel počkat až do roku 1983 a tak prozatím vyjel jen s novým kulatým předním světlem. Stále se podával se dvěma typy nádrží.

   

                                GSX 1100 E  -  1982                  GSX 400 E  -  1982 model pro Japonsko   

                         GSX 250 E Katana  -  1983        GSX 400 E Katana  -  1983 model pro Japonsko

   Z modelu GSX 1100 E vycházely další tři typy motocyklů Suzuki. Jednalo se o GSX 250 E/S, GSX 400 E/S a GS 450 E/S. Ty tam byly ostré tvary těchto modelů z počátku osmdesátých let. Nyní se jejich design pěkně zaoblil. Na první pohled byly k nerozeznání a prodávaly se i ve stejných barvách. Hlavní rozdíl byl samozřejmě v použití motorů. V případě modelů GSX to byl motor se čtyřmi ventily na válec, což byl pro tuto třídu standard. U typu GS 450 byl využit starší dvouventilový motor. Výkonové parametry všech motorů zůstaly nezměněny. Motocykly měly v provedení S kolem předního světla malou kapotáž. Všechny modely už používaly protiponořovací systém ANDF, který japonské typy první generace měly už v roce 1981. V Japonsku se prodávaly nové motocykly pod jménem Katana, v trochu jiných barvách a označení bylo pro všechny modely, ať už s polokapotáží nebo bez ní pouze E. Model GS 450 se na tamním trhu nikdy neprodával. V druhé polovině osmdesátých let docházelo k utlumování výroby těchto středních motocyklů. Typ GSX 400 E/S bylo možné koupit jen do roku 1987. V Japonsku se ještě v roce 1988 prodávala dvěstěpadesátka a nejdéle vydržel typ GS 450 E/S, který si zákazníci mohli zakoupit i v roce 1989 v obou provedeních. Už první generace těchto motocyklů zahrnovala také modely chopper a traditional. To platilo i nyní a tyto motocykly se vyráběly v roce 1982 beze změn. V roce 1983 se změnil tvar podsedlové schránky u některých modelů. Později došlo taktéž k redukci výroby.

   

                               GSX 250 E  -  1986                                      GS 450 S  -  1987

        GS 125 E Katana  -  1982 model pro Japonsko           GS 125  -  1982

                                GS 125 ES  -  1991                                   GS 125 R  -  1991

   Suzuki také začala počátkem osmdesátých let vyrábět několik nových motocyklů vybavených čtyřdobým jednoválcovým motorem. Řada GS měla od roku 1982 zastoupení hned ve dvou modelech se stejnou pohonnou jednotkou o obsahu 125 cm3. Jednalo se o typy GS 125 S a GS 125. Motor s rozvodem OHC se mohl pochlubit spalovacím prostorem TDCC a výkonem 13 k při 9500 ot/min. Model GS 125 S měl malou kapotáž kolem světla a paprsková kola. Pro japonský trh byl vybaven ještě zařízením ANDS a prodával se tam jako GS 125 E Katana. Typ GS 125 používal drátěná kola s bubnovými brzdami a neměl kapotáž. Tento motocykl se vyráběl jen několik let, na rozdíl od typu GS 125 S, který se už jako GS 125 ES prodával ještě koncem devadesátých let prakticky beze změn. Počátkem devadesátých let, konkrétně v roce 1991, se objevil ještě jeden motocykl vybavený povedeným jednoválcem. Jednalo se o typ GS 125 R. Suzuki s ním chtěla prorazit mezi malými čtyřtaktními sportovními motocykly, ovšem to se moc nepovedlo a výroba byla záhy ukončena.                                          

   Požadavek trhu počátkem osmdesátých let velel - tisícovka je málo, nejsilnější motocykly musí mít obsah motoru nejméně 1100cm3. Proto u Suzuki připravili, kromě modelu GSX 1100 E, i další tři nové jedenáctistovky. Jednalo se o modely GS 1100 G, GS 1100 GL a GS 1100 GK. Ve všech případech měly novinky stejný motor, který vycházel ještě z původního typu GS 1000 z konce sedmdesátých let, nyní upraveného tak, že výsledný obsah byl 1074cm3. Motor dával výkon 92k při 8000 ot/min. U modelu GL jen 89 k. Jak už název napovídá, k pohonu zadního kola sloužil kardanový hřídel. Asi nejzajímavější byl typ GS 1100 GK. S ním se Suzuki pokusila proniknout do třídy luxusních cestovních motocyklů, oblíbených hlavně v USA a Kanadě. Motocykl byl sice pohodlný, ale byl to vlastně jen základní model GS 1100 G s přídavnou kapotáží a kufry. Konkurenční japonské značky už nabízely speciální modely, vyrobené přímo pro tuto třídu. Na takový motocykl si zákazníci Suzuki museli počkat až do roku 1985. Model GS 1100 G byl v USA nabízen s vyššími řidítky a připomínal spíše modely Traditional. Model GL byl klasický představitel třídy chopper.

                           GS 1100 GK  -  1982                               GS 1100 G  -  1982

   Pro trhy v USA a Kanadě, kde Suzuki prodávala nejvíce motocyklů, bylo připraveno i několik dalších novinek. V první řadě to byl typ GS 450 GA. Na první pohled vypadal jako ostatní motocykly Suzuki této kategorie, překvapení se ale skrývalo v převodovce. Byl to první a zatím poslední motocykl Suzuki s automatickou převodovkou. Nebyla to automatická převodovka v pravém slova smyslu, ale jednalo se o zvláštní hydrodynamický měnič Suzukimatic s dvoustupňovou převodovkou. Řadicí pákou, která byla umístěna normálně na levé straně motoru, se zařadilo nebo vyřadilo a o vše ostatní se postaral právě již zmiňovaný měnič. Dva převody se střídaly podle otáček motoru a měnícího se tlaku oleje. Při vyšších otáčkách motoru se tlak oleje zvyšoval a po dosažení určité hodnoty se automaticky zařadil delší převod a opačně, při klesajících otáčkách se zpátky přeřadil nižší stupeň. Olejový okruh byl samostatný s chladičem umístěným před motorem pod nádrží. O pohon motocyklu se staral známý dvouválcový motor, použitý ve všech ostatních typech GS 450. Výkon 44 k při 9500 ot/min. Klasický řetěz sekundárního převodu nahradil hřídel, u těchto nižších tříd Suzuki doposud nepoužívaný. Váha celého motocyklu byla 197 kg. Dalším, neméně zajímavým motocyklem byl typ GS 300 L. K pohonu byl použit moderní čtyřventilový paralelní vzduchem chlazený dvouválec DOHC se zajímavým obsahem 299cm3, původem z modelu GSX 250, u něhož se změnou vrtání a zdvihu docílilo zmíněného obsahu. Samozřejmostí byl systém TSCC, běžný u čtyřventilových motorů. Motocykl svým vzhledem dokonale zapadal do kategorie chopper, pro kterou byl vyroben. Kromě zvláštního obsahu motoru měl motocykl netradiční řešení kol, když byla použita paprsková kola společně s bubnovými brzdami. Toto řešení motocykly Suzuki zatím nepoužívaly. Později byly k dostání i modely s drátěným vypletem. Od vyráběného modelu GS 750 L byla odvozena třetí novinka, typ GS 750 T. Ten byl nabízen i mimo Severní Ameriku.

  

                       GS 300 L  -  1982                                             GS 450 GA  -  1982

                               GS 750 T  -  1982                        GS 1100 G  -  1982 model pro USA

   Zejména pro japonské zákazníky byl určen jiný nový motocykl, typ GSX 400 FS Impulse. Základ tvořil motor z modelu GSX 400 F, tedy čtyřválcový čtyřtakt se šestnácti ventily, který měl lehce zvýšený výkon na 48 k. Naopak váha motocyklu klesla na 171 kg, oproti 179 kg u modelu GSX 400 F. Nové byly výfuky v černé matové barvě v celé délce, přední blatník a zajímavě řešené, stupňovité sedlo. Lakování připomínalo závodní motocykly. Model Impulse se s malými přestávkami a v různých provedeních vyráběl více jak pětadvacet let a stal se v Japonsku téměř kultovním strojem.

                        GSX 400 FS Impulse  -  1982                      GSX 400 F  -  1982

   Pro modelový rok 1983 přichystala Suzuki velkou modernizaci střední třídy řady GSX. Ve třídě sedmsetpadesátek to byly dva typy: GSX 750 E a GSX 750 ES. Oba používaly stejný motor a lišily se jen kapotážemi. Motor pocházel z modelu GSX 750 E, představeného v roce 1980. Nyní s novou hlavou válců už dával výkon 86 k při 9000 ot/min.Tím podobnost motocyklů končila. Nové stroje měly jiné tvary a úplně odlišné rámy ze čtyřhranných ocelových trubek. Malý chladič pod nádrží se staral o správnou teplotu oleje. Vpředu použité šestnactipalcové kolo s ANDF přesně odpovídalo trendům první poloviny osmdesátých let. Vzadu pak bylo kolo sedmnáctipalcové. S váhou 213 kg byly tyto modely nejlehčími sedmsetpadesátkami v dosavadní historii Suzuki. Při jízdě se velmi dobře ovládaly. Zatímco modelům ES končila kapotáž nad motorem, modely E jí měly jen kolem světla. Aby to však nebylo tak jednoduché, tak např. v Japonsku a Dánsku se pod označením E prodával model, který byl jinde nabízen jako ES. Malá kapotáž kolem světla u typu E nebyla moc povedená a tak se tento model prodával od roku 1984 jen s kulatým světlem. V Evropě v této úpravě nabízen nebyl. Na severoamerickém kontinentu se už tradičně tyto modely prodávaly jako GS. Do roku 1982 používaly motocykly Suzuki kola z lehkých slitin s pěti překříženými paprsky. Od roku 1982 je pak doplnila podobně vyhlížející kola, u kterých se paprsky jen dotýkaly a nové sportovně cestovní modely už měly od roku 1983 kola s šesti tenkými paprsky.

                               GSX 750 ES  -  1983                 GSX 750 E  -  1983 model pro Japonsko

              GS 750 ES  -  1983 model pro USA                GS 750 E  -  1983 model pro USA

   Další dva nové motocykly se jmenovaly GSX 550 E a GSX 550 ES a technici Suzuki pro ně vyvinuli úplně nové, čtyřventilové motory s vylepšeným systémem TSCC. Při obsahu 572cm3 dávaly maximální výkon 63 k při 10000 ot/min. Také jejich rám byl vyroben z ocelových trubek čtyřhranného profilu, od kterého si u Suzuki slibovali větší tuhost při extrémním namáhání. Přední kolo o velikosti šestnácti palců bylo namontováno ve vidlici s protiponořovacím systémem ANDF, zadní kolo bylo osmnáctipalcové. Jeho odpružení bylo řešeno systémem Full Floater, stejně jako u nové sedmsetpadesátky. Oba typy se lišily jenom provedením kapotáže, když u modelu E byla o hodně povedenější než u sedmsetpadesátky a až do ukončení výroby se nezměnila. Na některých trzích, např. v Rakousku, se oba modely prodávaly s motorem 499cm3 jako GSX 500 E/ES.

  

GS 750 E  -  1984 model prodávaný v Kanadě     GSX 550 ES - 1983                                            

                                GSX 550 ES  -  1983                      GSX 550 E  -  1984

   Hlavně pro japonský trh připravila Suzuki dva podobné modely motocyklů střední třídy ve čtyřech provedeních. Jednalo se o typy GSX 400 FW a GS 250 FW. Motocykly si byly hodně podobné, lišily se pouze v detailech, hlavně kapotážemi. Jak v provedení 400, tak i 250. Zákazník si mohl vybrat mezi malou kapotáží jen kolem světla nebo polokapotáží, která končila nad motorem. Provedení polokapotáže bylo v prvním roce mírně rozdílné i mezi modely 400 a 250, pak došlo ke sjednocení. Jako pohonná jednotka sloužily nové, kapalinou chlazené čtyřdobé čtyřválce. Větší o obsahu 398cm3 a výkonu 50 k při 10500 ot/min, menší o obsahu 249cm3 a výkonu 36 k při 11000 ot/min.

                                GSX 400 FW  -  1983                   GSX 400 FWS  -  1984 vývozní typ  

Čtyřstovka měla dvojitou kotoučovou brzdu vpředu a jednoduchou vzadu, dvěstěpadesátka měla vpředu jeden kotouč, vzadu pak brzdu bubnovou. Přední šestnáctipalcové kolo, systém ANDF a zadní odpružení Full Floater byly v tehdejší době samozřejmostí. Z Japonska se vyvážely dva typy: GS 250 FW a GSX 400 FWS s polokapotáží označený S. 

  

       GS 250 FW  -  1983 první verze kapotáže     GS 250 FW  -  1983 konečná verze kapotáže

                     GS 250 FW  -  1983 vývozní typ                     GSX 400 FW  -  1983

                               GSX 1100 ES  -  1983                        GSX 400 FW  -  1984

   Nejsilnější motocykl v nabídce Suzuki, model GSX 1100 E, který mimochodem vyhrál v každoroční anketě pořádané renomovaným americkým časopisem Cycle World kategorii supermotocyklů pro rok 1983, se dočkal i kapotované verze, po vzoru menších modelů. Parametry zůstaly stejné, jen se změnilo barevné provedení a název na GSX 1100 ES. Ve třídě chopper se objevil přepracovaný model GSX 550 L. Jeho tvary naznačily směr, kterým se motocykly Suzuki chtěly v této kategorii v budoucnu ubírat. Jako motor posloužila hnací jednotka z motocyklů GSX 550 E/ES. Suchá hmotnost celého stroje činila 186 kg. Zajímavostí bylo použití pro tuto třídu netradičního zadního centrálního odpružení a také montáž předního šestnáctipalcového kola. Poslední modely vyrobené pro rok 1986 už však měly přední kolo o rozměru 19 palců. V USA a Kanadě se již tradičně tento motocykl prodával jako GS 550 L.

   V roce 1984 se naplno rozhořela bitva mezi japonskými výrobci o nejsilnější a nejrychlejší motocykl sériové produkce. Suzuki proto představila nejvýkonnější motocykl ve své dosavadní historii, model GSX 1100 EF. Jednalo se o celokapotovaný, cestovně sportovní motocykl s novým čtyřválcovým motorem o obsahu 1135cm3 a na tehdejší dobu nevídaným výkonem 124 k při 8500 ot/min. Motor DOHC se dvěma vačkovými hřídelemi a 16 ventily měl samozřejmě systém TSCC pro lepší spalování a umístěn byl ve dvojitém ocelovém rámu ze čtyřhranných profilů Box Section Tubing Frame.

GSX 1100 EF  -  1985

   Motocykl působil robustnějším dojmem než předchozí model GSX 1100 E/ES a to i přesto, že používal přední šestnáctipalcové kolo. Zadní pak mělo velikost sedmnáct palců. U vlajkové lodi Suzuki nemohl také chybět protiponořovací systém ANDF a centrální odpružení zadního kola Full Floater. Původní prototyp modelu EF, který byl představen na podzimní motocyklové výstavě v Paříži, měl obrácené uchycení brzdových třmenů. Brzdiče byly před vidlicí a protiponořovací zařízení za ní. U sériového modelu už bylo použito klasické uchycení. Společně s tímto základním modelem se představily i odvozené typy GSX 1100 ES s menší kapotáží a GSX 1100 E v klasickém provedení, pouze s kulatým světlem. V celokapotovaném verzi, bez provozních kapalin vážil motocykl 238 kg a s maximální rychlosti 225 km/h patřil k nejrychlejším sériově vyráběným strojům. Rovněž zrychlení bylo impozantní, ¼ míle zvládnul za 11,1 sekundy a na konci měřeného úseku dosáhl rychlosti 197 km/h. Všechna tři provedení zůstala ve výrobě pouze do roku 1987. Na severoamerickém trhu se tyto motocykly prodávaly jako GS 1150 EF/ES/E, v celokapotované verzi však jen v Kanadě. V USA se model EF nikdy neprodával.

                           GSX 1100 ES  -  1985                            GSX 1100 E  -  1985

           GS 1150 EF  -  1986 model prodávaný v Kanadě                  

 

                                               GS 1150 E  -  1986 USA                                            

   Modelové řady GSX 750 E/ES a GSX 550 E/ES se pro sezónu 1984 rozrostly o celokapotované modely GSX 750 EF a GSX 550 EF. Nové motocykly se lišily jen již zmíněnou kapotáži a jiným barevným provedením. Oba typy se ve všech třech provedeních vyráběly prakticky beze změn až do roku 1988, výjimkou byl typ GSX 750 E, který se přestal prodávat po roce 1985 a italský trh, kde se v roce 1989 prodával model GSX 600 ES, který měl ovšem původní motor 572cm3.

                           GSX 550 EF  -  1984                                 GSX 750 EF  -  1984

   

                                 GSX 550 EF  -  1986                     GSX 500 ES  -  1986 Rakousko 

   Z mnoha modelů chopper s řadovými motory z počátku desetiletí zůstalo v polovině osmdesátých let ve výrobě už jen několik těchto strojů s motory menšího obsahu. Vše se podřizovalo vývoji nové generace chopperů s vidlicovými motory, které Suzuki hodlala vyrábět od roku 1985. Přesto se ale dva inovované motocykly objevily. Jednalo se o modely GS 450 L a GS 450 GA. Používaly sice osvědčený motor z předešlého modelu, ale tvarování již bylo moderní, s kapkovitou nádrží a na ní navazujícím sedlem a podsedlovou schránkou. Ve výrobě byly kromě nich už jen typy GSX 250 L, GS 300 L a novinka roku 1983 GSX 550 L. Nejdéle se prodávaly modely GSX 250 L a GS 450 L, shodně do roku 1988.

                             GS 450 L  -  1985                                  GS 450 GA  -  1985

                                  GSX 550 L  -  1985                           GSX 550 L  -  1986

   Od roku 1985 Suzuki značně pozměnila výrobní program a prioritou se staly jiné modely, než řady GSX a hlavně GS. Z původních velkoobjemových motocyklů zůstaly v roce 1985 ve výrobě už pouze dva typy a to GS 1100 G a GS 850 G. Tyto dva modely se přestaly vyrábět v roce 1987. Ve střední třídě se na některých trzích ještě prodávaly motocykly GS 450 E/S. Modely GSX s modernějšími motory měly podstatně větší zastoupení. Prakticky beze změn, pouze s novým lakováním, byly nabízeny modely GSX 250 E/S, GSX 400 E/S, GSX 550 E/ES/EF, GSX 750 E/ES/EF a GSX 1100 E/ES/EF. V roce 1985 se v USA začalo prodávat několik motocyklů Suzuki s motory o obsahu těsně pod hranicí 700cm3. Zásadní vliv na toto rozhodnutí mělo opatření schválené americkou vládou koncem roku 1983, které se týkalo zvýšení cla na dovážené motocykly s obsahem motoru větším jak 700cm3. Toto opatření mělo pomoci domácí firmě Harley-Davidson dostat se z krize. Původní clo se počínaje rokem 1984 zvedlo jedenáctkrát!! Ze 4,4% na 49,4% s tím, že lze očekávat postupné snižování na 14,4% v roce 1987. To samozřejmě tvrdě zasáhlo zejména japonské výrobce, kteří na trh USA vyvážely podstatnou část své produkce motocyklů vyšších obsahů. Jak moc to jednotlivé značky postihlo, můžeme jen spekulovat, jisté je, že Suzuki na toto opatření zareagovala právě až v roce 1985 snížením obsahu motorů u některých svých modelů sedmsetpadesátek pod hranici 700cm3. Jedním z motocyklů byl typ GS 750 v provedení E a ES. V roce 1984 ho Suzuki v USA kvůli vyššímu clu vůbec neprodávala. Nově měl tento model motor o obsahu 699cm3, čehož se dosáhlo snížením zdvihu původního motoru z 53 mm na 49,6 mm. Vrtání zůstalo stejné. Motocykl dostal jméno GS 700 E/ES a prodával se v této úpravě pouze ve Spojených Státech a jen v roce 1985.

                              GS 700 E  -  1985 USA                           GS 700 ES  -  1985 USA

   Soumrak řady GS/GSX pokračoval i v roce 1986 a 1987. Nezačal se prodávat žádný nový model, po dvouleté pauze se ale začal opět vyrábět motocykl GSX 400 X/S Impulse. Měl stejný motor, jaký se montoval do modelu GSX-R 400. Shodný byl také výkon 59 koní. Futuristický design se nemusel líbit každému. Nabízen byl s malou kapotáží i bez ní. Obě verze se v menších počtech z Japonska vyvážely. Nekapotovaný motocykl se prodával např. v Dánsku.

GSX 400 X/S Impulse  -  1986   

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.04
Známkováno: 26x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist