První test pneu Dunlop Roadsmart II

Výrobci pneumatik to nemají vůbec jednoduché. Než dokončí vývoj nového modelu, nároky zákazníků se mezitím posunou o pořádný kus dopředu. Konkurence je veliká, a kdo chce zůstat v kontaktu se světovou špičkou,  nesmí spát na vavřínech. U Dunlopu to dobře vědí, a tak krátce po dokončení vývoje prvního Roadsmartu, přestože s ním zaznamenali velký úspěch, už začali pracovat na dalším vylepšování. Před pár dny byl díky tomu představen světu nový Roadsmart II.

Zdokonalit úspěšný produkt je vždycky o něco snazší než začínat úplně od píky, a přesto celý proces vývoje a testování zabral téměř dva roky. V některých oblastech byli zákazníci nadmíru spokojeni už s předchozí generací pneumatik Roadsmart, jinde bylo potřeba máknout víc. Sportovně-cestovní jezdci, kterých každoročně v motorkářské přibývá nejvíc, mají vysoké nároky na adhezi, a zároveň žádají dlouhou životnost pneumatiky. Chtějí, aby se guma chovala stejně dobře na suchu i na vodě, podporovala ovladatelnost motorky, nebyla nervózní při brzdění a dobře pohlcovala nerovnosti. To je na jednu pneumatiku celkem dost požadavků.

Roadsmart II měl naštěstí na čem stavět – už jeho předchůdce si získal skvělou pověst na suchu i na vodě, a především díky dvousměsové technologii si jej oblíbili turisté i vyznavači dravějšího stylu jízdy. Podle marketingových průzkumů ale určité rezervy zůstaly v oblasti komfortu, životnosti a ovladatelnosti, a v těchto směrech se nový Roadsmart II tedy snažil nejvíc polepšit. Pomohl k tomu například vylepšený profil, jemnější částice siliky ve směsi , nebo lépe vytvarované drážky dezénu, díky kterým se během naklánění zachovává stále stejná velikost styčné plochy.
Technologické a konstrukční vychytávky mají pochopitelně na jízdní vlastnosti pneumatiky zásadní vliv, ale z hlediska konečného uživatele je stejně nakonec nejdůležitější, jak se guma chová na silnici. To jsme měli možnost vyzkoušet nejprve v běžném provozu na různých motocyklech. Nový Roadsmart II je určen pro široké spektrum motocyklů – od těžkých cesťáků, přes stále více oblíbené naháče a motardy, až po cestovní endura – a skladba testovacích strojů připravených pro silniční test na Korsice tomu plně odpovídala.
První desítky kilometrů se rozkoukávám z pohodlného sedla BMW R1200RT. Jen co se naše skupina vymotává z města a najíždí na krátký úsek dálnice, zkouším narušit jízdní stabilitu. Trhám řídítky, co mi jen strach dovolí, ale ertéčko se okamžitě vrací do svého směru a jede dál jako po kolejích. Pouštím řídítka – žádná změna, motorka ukázkově drží směr. Později se ukazuje, že těch pár stovek metrům dálnice byl jediný rovný úsek z celého dne, ještě že zkoušku stability mám za sebou.

Sjíždíme z dálnice a za chvíli se silnice začíná motat kolem pobřežních útesů. Překvapilo mě, jak snadno se poměrně těžký stroj překlápí ze strany na stranu. A když se v jedné ostřejší pravé zákrutě ozvalo drhnutí stupačky, měl jsem dojem, že by pneumatika udržela ještě mnohem větší náklon. Částečnou zásluhu na tom má také kvalitní povrch silnice a také optimální teplota, která se už od rána drží těsně nad dvacítkou stupňů Celsia. Na první zastávce tisknu palec do kraje zadní pneumatiky – směs je příjemně měkká a zdá se, že by se v pohodě zahřála i při nižší teplotě vozovky. Vzpomínám na prezentaci z předchozího večera a za rychlé a kvalitní prohřátí gumy posílám dík drobným kouskům sazí, zamíchaným ve směsi.

Silnice se začíná zužovat a zatáčky víc utahovat, a tak rád měním s britským kolegou velkého cesťáka za Kawasaki Z750. Předává mi malého Zeda se slovy: „zařaď dvojku a nech ji tam“. Podle jeho pokynů si vychutnávám dalších pár kilometrů jen s pomocí plynové rukojeti a brzdové páčky. Řazení by tady opravdu jen zdržovalo, vždyť nejdelší rovinka má sotva padesát metrů. Nové Roadsmarty se teď mohou předvést nejen v náklonu, kde musím znovu pochválit jejich absolutní jistotu a přesnost, ale také při častějším brzdění. Ani v této disciplíně nenacházím žádné nedostatky, a předek je klidný i po intenzivním stisku páčky, a když je třeba řešit krizovku v půlce zatáčky, motorka se nijak dramaticky nenarovnává.

Nebýt nabitého časového programu, dal bych si nejraději ty zatočené vlásenky na Z750 ještě jednou tam a zpátky, ale na další zastávce přichází opět výměna strojů, a s ní Benelli Tre 1130 K. Z malého naháče se tedy přesouváme do kategorie cestovní enduro, i když z hlediska pneumatik a především jejich rozměrů se stále nic nemění. Brzy ale přijdou vhod vyšší zdvihy pérování a vzpřímený posez, protože trasa zkušebního okruhu míří do vnitrozemí na silnici s poněkud horším povrchem. Doposud nás Korsika rozmazlovala krásně hladkým asfaltem, ale úbočí hor na straně odvrácené od moře evidentně leží mimo pozornost turistů i cestářů. Pentle, lemující skálu, nemá ani tak výmoly, jaké jsme zvyklí potkávat zjara na našich silnicích, jako je zjizvená četnými prasklinami. Podélná spára ani nerovnost v zatáčce však nevyvede nové Roadsmarty z rovnováhy. Těžko říct, jaký podíl mají pneumatiky na jízdním komfortu, když většinu pohltí odpružení motorky, ale důležité je, že v náklonu guma neodskakuje, a bezpečně drží zvolenou stopu.

S vidinou blížícího se konce rozbitého úseku měním Benelku za Ducati Hypermotard, a už po krátké chvíli si gratuluji k dobrému obchodu. Trasa se po pár kilometrech vrací na parádní asfaltku, která se v nekonečných serpentinách svažuje do údolí. Motorka, která by se na takový úsek hodila lépe než tahle mrštná Ducati, snad ani neexistuje. Hypermotard se nechá překlápět ze strany na stranu jako kolo, před zatáčkou ani není třeba brzdit, stačí jen ubrat plyn a zlomit to tam. Roadsmarty spolupracují vzorně - žádný náznak neochoty k náklonu nebo naopak příliš ochotného padání do oblouku. Jaký poloměr nastavíte, v takovém se drží – dokud přenesením váhy nebo lehkým pohybem řídítek nepožádáte o korekci směru. Na takový povel reagují klidně, ale okamžitě.

Během uplynulých kilometrů si nové Dunlopy Roadsmart získaly mojí absolutní důvěru, a tak si na předposlední úsek beru oblíbenou Hondu Crossrunner. Řadím se hned za místního průvodce, který tu zjevně zná každou zákrutu a dokud vidí v zrcátku alespoň jednu motorku, udržuje sympatické sportovní tempo. Snažím se neztratit reflexní vestu z dohledu a do zatáček najíždět stejně rychle jako on. Koneckonců, jeho SMT má obuté stejné pneumatiky jako můj Crossrunner, a co projede SMT, musí Crossrunner dát v pohodě taky. Hlásiče náklonu mají plné ruce práce, ale gumy pořád neuvěřitelně drží. Pořád se ale pohybujeme v běžném provozu, kde je hledání limitu pneumatiky příliš velký hazard. Zítra se ale přesouváme na uzavřený okruh – a tam se nový Roadsmart teprve může naplno projevit.

Úplný závěr silničního testu patří krátké zkoušce Roadsmartu v jiném rozměru, než byl obutý na všech dosavadních modelech. Ano, tuhle sportovně-cestovní pneumatiku si můžete dát klidně i na R1200GS, Varadero nebo TDM. Na rozdíl od sedmnáctipalcových rozměrů, které už jsou na trhu od prvního října, si na další velikosti musíte počkat až do dubna 2012 (přehled všech dostupných rozměrů najdete v tabulce). Na předním devatenáctipalcovém kole testovacího GS byl sice zatím jen prototyp, ale s plnohodnotnými kvalitami. Pro toho, kdo se svým endurem cestuje většinou po asfaltu a nechystá se brodit potoky v Rumunsku či na Ukrajině, bude Roadsmart určitě dobrá alternativa na zvážení.