One Percenter Land
Text: TZ | Foto: TZ | Zveřejněno: 23.7.2012 | Zobrazeno: 4 641x
Motor City Motorcycle Club má dlouhou, legendární a notoricky známou historii a přicházející profesor kriminologie Christopher Bedford se o to vše velmi zajímá.
Jeho otec byl jedním ze zakládajících členů tohoto klubu, ale Christopher neviděl ani jednoho ze svých rodičů od doby, co ho matka zanechala u prarodičů, když byl ještě dítě. Nyní se jeho matka po desetiletí vynořuje z úkrytu a zvláštní agentka FBI Robin Farradayová přichází za Chrisem s nabídkou. Dostane velkou vládní finanční podporu, aby prostudoval a záhy proniknul do tajů klubu a našel svého otce, osobu ve středu zájmů Vyšetřovacích Orgánů. Ale Farradayová má i jeden skrytý motiv: série brutálních zločinů se datuje k počátkům klubu a FBI doufá, že Chrisovo úsilí je zavede k násilnému zločinci dříve, než začne opět konat a vybere si další oběti. Adrenalinová cesta alternativní kultury a osobní ponoření do moderní psanecké organizace, "One Percenter Land" je také zkouškou síly rodinných vazeb a nebezpečí morálního relativismu. Náhlé zvraty a napětí se objevují, jakmile Chris Bedford čelí motorkářskému klubu, jejich vražedným soupeřům a také děsivému šílenci ve hře v jejich světě.
Kapitola První
Nečinně stojící dodávka v dešti za chodu motoru se šesti válci, které přerušovaně prskají, výfukové páry matně proudí mlhou chladné podzimní noci. Uvnitř dodávky jsou tři muži upřeně sledující přes čelní sklo řadu motocyklů zaparkovaných v ulici podél rozbitého chodníku před nízkým cihlovým barem. Na předním skle dodávky jsou zkreslená deštěm slova blikajícího neonového nápisu baru: U Harryho.
Jak rychle jezdí Econoline? Přemýšlel Derek. Jeho ústa byla velmi suchá. Proč si ti chlapi šli vyjet v dešti? Kdyby byli v teple v suchu doma, tohle by se nedělo.
Píseň "Psychotická Reakce" od skupiny Count Five zašuměla v AM rádiu, ale řidič ji rychle ztlumil.
“Šílená hudba“, pousmál se a otočil se na Dereka a Mad Doga, kteří seděli a kouřili ve tmě na zadním sedadle s krytem motoru mezi jejich nohama. “Mohli bychom to udělat už teď, zničit jim ty motorky. Možná tam budou dlouho.“
Mad Dog se podíval ven do tmavé noci, kde jen pouliční světla matně osvětlovala blok. Chlapi byli ve stínu, schovaní ve tmě a v dešti za zvuku rachotícího motoru, který vytvářel slabý podtón ve vzduchu. Ulice byla prázdná, šlo vidět jen pár světel z okolních domů, z cihlových výloh daleko od sebe. Deset hodin v pátek večer, šest motorek, tři Harleye, jeden BSA, jeden Triumph a jeden Indiánský Náčelník zaparkované podél chodníku před barem U Harryho, jejich přední kola byla nasměrována do ulice.
“Ne, musíme někoho z nich dostat. Nemůžeme to jen tak nechat být. Je to v pohodě, počkáme. Zapni tu písničku Cliffy. Líbí se mi.“
Tlustý Cliff se na ně stále usmíval, ale Derek viděl, že má strach. Jeho oči byly doširoka otevřené, bylo mu vidět bělmo očí, pot mu omýval čelo, dlouhé tmavé vlasy měl přilepené k tlustému krku. Když to Derek uviděl, cítil se lépe. Jestliže měl Cliff strach, pak nebylo nic špatného na tom, že on ho měl taky. Ale co se týče Mad Doga, tak to bylo něco jiného. Byl v armádě a v klubu byl od začátku. Měl kamennou tvář, nebylo možné na něm vidět jakékoliv napětí, ale byl velmi pozorný, jeho oči byly doširoka otevřené. Ještě nikdy předtím nic takového neprovedli, ale teď bylo nutné, aby to udělali.
Cliff zapnul rádio hlasitěji a Mad Dog se začal trochu pohupovat na sedačce do rytmu hudby. Usmál se, jeho tvář byla hubená, oči divoce černé, měl bradku jako ďábel, a rukama do rytmu plácal na své špinavé černé džíny. Hákový kříž se houpal na jeho ušním lalůčku a Derek spatřil odraz světla na jeho prstenu se stříbrnou lebkou.
“Zkurvená banda Road Rats. Mysli na Garyho. Posuň se sem, Dereku.“ Uhasili cigarety přes trojúhelníkový otvor prázdné plechovky od piva. Mad Dog sáhl do plátěné tašky na zemi a vytáhl v každé ruce granát. Byly kulaté a hladké, jako velké olivové vejce s kroužkem a sponkou.
Derek myslel na Garyho ležícího v posteli v nemocnici Henryho Forda s hadičkou vedoucí z nosu a jehly a hadičky přilepené k jeho pažím, tetování loga klubu na bicepsu připomínající každého z nich, komu gang Road Rats ublížil. Jeho hlava byla pevně ovázaná, hnědavě červené skvrny prostupovaly přes bílý obvaz, oči měl zavřené, dech nebyl hluboký. Lékař, bledý štíhlý muž, se na ně podíval skrz kulaté brýle a zavrtěl hlavou. Fraktura lebky, otok mozku, klub tomu všemu nerozuměl, ale všichni věděli, co to znamená.
Gary, inteligentní, zábavný, pohodový, silný, dobře vypadající chlápek, který měl mladou ženu a malé dítě. Dobrý bratr, v klubu byl od začátku, stejně jako Mad Dog. Pomáhal Derekovi s jeho první motorkou a několikrát mu i koupil hamburger, když byl Derek na mizině. Starší bratr, opravdu dobrý přítel, někdo, koho měli všichni rádi a koho si vážili.
Derek se posunul k Mad Dogovi a čekal. Pak Mad Dog narovnal drátky, které držely spoušť páky na granátu. Déšť stékal, zatímco píseň Motown začala hrát v rádiu, ale Cliffy to zase ztlumil. Čekali. Derek se sem tam trochu třásl. Funguje to topení? Nemyslím, že to topení funguje. Nemyslím, že by to byl nějaký rozdíl, kdyby fungovalo. Velké dešťové kapky se odrážely od střechy dodávky a dopadaly na čelní sklo za zvuku přerušovaného praskání.
O pět minut později, se přední dveře baru otevřely a vyšli ven dva muži. Když se jeden z nich otočil, Derek zahlédl nášivku Road Rats na jeho zádech, bílo-modrá, velká krysa na motorce, nad ní jejich jména a pod ní nápis "Detroit". Muži si navzájem zapálili cigarety a jeden z nich pil láhev piva.
Choulili se u dveří, aby na ně nepršelo a povídali si.
Tlustý Cliff uvedl Econoline do pohybu ještě před tím, než Mad Dog cokoliv řekl, poodjel od obrubníku, čelní světla měl vypnuta. Zatímco se “plížili” vpřed, Mad Dog otevřel boční dveře a trochu se o ně opřel, držel ty dvě vejce pro Dereka. Derek se natáhl a zahákl prst do jednoho z kroužků, aby vytáhl kolík, pak druhý, přesně tak, jak si to nacvičili. Pak dal hlavní chromovaný řetězový pás motorky kolem pasu Mad Doga, aby nevypadl na ulici, když se otáčel dozadu a opíral se o dveře.
“Jeď,“ řekl rychle a tiše Mad Dog, Cliffy zrychlil, dostal se před bar U Harryho a Derek pak nemohl vidět ani ty muže, ani motorky, když kolem nich projížděli, protože dodávka neměla žádná boční okýnka. Mad Dog se vyklonil ještě více ze dveří a Derek jen uviděl ty dvě sponky uvolňující se od granátů, jedna po druhé, jak je Mad Dog vytahoval.
“Bomby uvolněny!“ řekl drsným hlasem Mad Dog, když byly granáty pryč z jeho rukou, padající po ulici směrem k motorkám a baru a těm dvěma z bandy Road Rats. Derek ho tahal, aby ho udržel v autě, jelikož Cliffy náhle zrychlil, ale Mad Dog chtěl vidět, jak dopadlo jeho dílo. Bláznivě se usmíval, ohlížel se za dodávkou, když v tom Derek uviděl záblesk přes zadní okýnko a uslyšel první a pak druhý hlasitý výbuch granátů a lidský výkřik.
Mad Dog se smál, zavíral dveře, nyní byl uvolněný a zbaven veškerých pocitů napětí. Derek ho pustil a padl na sedadlo. Cliffy měl zapnuté stěrače a světla, byli mizející z okolí tak rychle, jak jen Econoline dokázal jet, zanechávající stopy a kličkující mokrými ulicemi Detroitu. Všichni mluvili najednou, vystrašení ale nadšení, rádi, že to udělali, protože lidé by jim prostě neměli ubližovat, a nikdo nesmí zacházet s Klubem Motorkářů jako s uvězněnými punkery. Derek se zamyslel: Zřejmě teď získám svůj odznak.
Knihu možno objednat zde:
http://www.bodyartmag.cz/book/43,one-percenter-land.html
Pro čtenáře motorkari.cz - objednejte si tento titul a 20% slevu na další knihu z naší nabídky. Stačí na konci objednávky zadat do komentáře heslo "motorkari".
Část 1:
Detroit, Září 1968Kapitola První
Nečinně stojící dodávka v dešti za chodu motoru se šesti válci, které přerušovaně prskají, výfukové páry matně proudí mlhou chladné podzimní noci. Uvnitř dodávky jsou tři muži upřeně sledující přes čelní sklo řadu motocyklů zaparkovaných v ulici podél rozbitého chodníku před nízkým cihlovým barem. Na předním skle dodávky jsou zkreslená deštěm slova blikajícího neonového nápisu baru: U Harryho.
Jak rychle jezdí Econoline? Přemýšlel Derek. Jeho ústa byla velmi suchá. Proč si ti chlapi šli vyjet v dešti? Kdyby byli v teple v suchu doma, tohle by se nedělo.
Píseň "Psychotická Reakce" od skupiny Count Five zašuměla v AM rádiu, ale řidič ji rychle ztlumil.
“Šílená hudba“, pousmál se a otočil se na Dereka a Mad Doga, kteří seděli a kouřili ve tmě na zadním sedadle s krytem motoru mezi jejich nohama. “Mohli bychom to udělat už teď, zničit jim ty motorky. Možná tam budou dlouho.“
Mad Dog se podíval ven do tmavé noci, kde jen pouliční světla matně osvětlovala blok. Chlapi byli ve stínu, schovaní ve tmě a v dešti za zvuku rachotícího motoru, který vytvářel slabý podtón ve vzduchu. Ulice byla prázdná, šlo vidět jen pár světel z okolních domů, z cihlových výloh daleko od sebe. Deset hodin v pátek večer, šest motorek, tři Harleye, jeden BSA, jeden Triumph a jeden Indiánský Náčelník zaparkované podél chodníku před barem U Harryho, jejich přední kola byla nasměrována do ulice.
“Ne, musíme někoho z nich dostat. Nemůžeme to jen tak nechat být. Je to v pohodě, počkáme. Zapni tu písničku Cliffy. Líbí se mi.“
Tlustý Cliff se na ně stále usmíval, ale Derek viděl, že má strach. Jeho oči byly doširoka otevřené, bylo mu vidět bělmo očí, pot mu omýval čelo, dlouhé tmavé vlasy měl přilepené k tlustému krku. Když to Derek uviděl, cítil se lépe. Jestliže měl Cliff strach, pak nebylo nic špatného na tom, že on ho měl taky. Ale co se týče Mad Doga, tak to bylo něco jiného. Byl v armádě a v klubu byl od začátku. Měl kamennou tvář, nebylo možné na něm vidět jakékoliv napětí, ale byl velmi pozorný, jeho oči byly doširoka otevřené. Ještě nikdy předtím nic takového neprovedli, ale teď bylo nutné, aby to udělali.
Cliff zapnul rádio hlasitěji a Mad Dog se začal trochu pohupovat na sedačce do rytmu hudby. Usmál se, jeho tvář byla hubená, oči divoce černé, měl bradku jako ďábel, a rukama do rytmu plácal na své špinavé černé džíny. Hákový kříž se houpal na jeho ušním lalůčku a Derek spatřil odraz světla na jeho prstenu se stříbrnou lebkou.
“Zkurvená banda Road Rats. Mysli na Garyho. Posuň se sem, Dereku.“ Uhasili cigarety přes trojúhelníkový otvor prázdné plechovky od piva. Mad Dog sáhl do plátěné tašky na zemi a vytáhl v každé ruce granát. Byly kulaté a hladké, jako velké olivové vejce s kroužkem a sponkou.
Derek myslel na Garyho ležícího v posteli v nemocnici Henryho Forda s hadičkou vedoucí z nosu a jehly a hadičky přilepené k jeho pažím, tetování loga klubu na bicepsu připomínající každého z nich, komu gang Road Rats ublížil. Jeho hlava byla pevně ovázaná, hnědavě červené skvrny prostupovaly přes bílý obvaz, oči měl zavřené, dech nebyl hluboký. Lékař, bledý štíhlý muž, se na ně podíval skrz kulaté brýle a zavrtěl hlavou. Fraktura lebky, otok mozku, klub tomu všemu nerozuměl, ale všichni věděli, co to znamená.
Gary, inteligentní, zábavný, pohodový, silný, dobře vypadající chlápek, který měl mladou ženu a malé dítě. Dobrý bratr, v klubu byl od začátku, stejně jako Mad Dog. Pomáhal Derekovi s jeho první motorkou a několikrát mu i koupil hamburger, když byl Derek na mizině. Starší bratr, opravdu dobrý přítel, někdo, koho měli všichni rádi a koho si vážili.
Derek se posunul k Mad Dogovi a čekal. Pak Mad Dog narovnal drátky, které držely spoušť páky na granátu. Déšť stékal, zatímco píseň Motown začala hrát v rádiu, ale Cliffy to zase ztlumil. Čekali. Derek se sem tam trochu třásl. Funguje to topení? Nemyslím, že to topení funguje. Nemyslím, že by to byl nějaký rozdíl, kdyby fungovalo. Velké dešťové kapky se odrážely od střechy dodávky a dopadaly na čelní sklo za zvuku přerušovaného praskání.
O pět minut později, se přední dveře baru otevřely a vyšli ven dva muži. Když se jeden z nich otočil, Derek zahlédl nášivku Road Rats na jeho zádech, bílo-modrá, velká krysa na motorce, nad ní jejich jména a pod ní nápis "Detroit". Muži si navzájem zapálili cigarety a jeden z nich pil láhev piva.
Choulili se u dveří, aby na ně nepršelo a povídali si.
Tlustý Cliff uvedl Econoline do pohybu ještě před tím, než Mad Dog cokoliv řekl, poodjel od obrubníku, čelní světla měl vypnuta. Zatímco se “plížili” vpřed, Mad Dog otevřel boční dveře a trochu se o ně opřel, držel ty dvě vejce pro Dereka. Derek se natáhl a zahákl prst do jednoho z kroužků, aby vytáhl kolík, pak druhý, přesně tak, jak si to nacvičili. Pak dal hlavní chromovaný řetězový pás motorky kolem pasu Mad Doga, aby nevypadl na ulici, když se otáčel dozadu a opíral se o dveře.
“Jeď,“ řekl rychle a tiše Mad Dog, Cliffy zrychlil, dostal se před bar U Harryho a Derek pak nemohl vidět ani ty muže, ani motorky, když kolem nich projížděli, protože dodávka neměla žádná boční okýnka. Mad Dog se vyklonil ještě více ze dveří a Derek jen uviděl ty dvě sponky uvolňující se od granátů, jedna po druhé, jak je Mad Dog vytahoval.
“Bomby uvolněny!“ řekl drsným hlasem Mad Dog, když byly granáty pryč z jeho rukou, padající po ulici směrem k motorkám a baru a těm dvěma z bandy Road Rats. Derek ho tahal, aby ho udržel v autě, jelikož Cliffy náhle zrychlil, ale Mad Dog chtěl vidět, jak dopadlo jeho dílo. Bláznivě se usmíval, ohlížel se za dodávkou, když v tom Derek uviděl záblesk přes zadní okýnko a uslyšel první a pak druhý hlasitý výbuch granátů a lidský výkřik.
Mad Dog se smál, zavíral dveře, nyní byl uvolněný a zbaven veškerých pocitů napětí. Derek ho pustil a padl na sedadlo. Cliffy měl zapnuté stěrače a světla, byli mizející z okolí tak rychle, jak jen Econoline dokázal jet, zanechávající stopy a kličkující mokrými ulicemi Detroitu. Všichni mluvili najednou, vystrašení ale nadšení, rádi, že to udělali, protože lidé by jim prostě neměli ubližovat, a nikdo nesmí zacházet s Klubem Motorkářů jako s uvězněnými punkery. Derek se zamyslel: Zřejmě teď získám svůj odznak.
Knihu možno objednat zde:
http://www.bodyartmag.cz/book/43,one-percenter-land.html
Pro čtenáře motorkari.cz - objednejte si tento titul a 20% slevu na další knihu z naší nabídky. Stačí na konci objednávky zadat do komentáře heslo "motorkari".