Na motorce od dupaček aneb co s dítětem

Někteří rodiče po narození dítěte motorku prodají, někteří rodiče svým dětem motorky zakazují, a pak tu máme další extrém - někteří rodiče vedou děti k motorkám odmalička. A pro ty je právě určen tento článek. Nerada bych nastolila jedinou správnou možnost, jak začít, ale spíše se spolu podíváme na to, jaké máte pro dítě možnosti v jakém věku a s čím je třeba počítat.

Na motorce od dupaček aneb co s dítětem

Předpoklady pro rodiče a dítě

Sotva jste přestřihli pupeční šňůru a už přemýšlíte, jak z toho špunta udělat malého motorkáře? Tak si ještě chvilku počkejte, on musí taky trochu povyrůst. Mezitím mu můžete dělat tisíce fotek na nádrži vaší motorky a otravovat s tím příbuzné. Obecně se nedoporučuje začít pomýšlet na tohle téma před druhým rokem života a vývoj každého dítěte je individuální, tudíž nemusí být připravené třeba ani ve čtyřech. To je už ale na vašem posouzení a rozhodnutí.
V tak nízkém věku dítěte musíte opravdu zvážit, jestli a proč chcete, aby se dítě vydalo touto cestou. Pokud chcete, aby si prostě jenom užilo dětství trochu jiným způsobem, případně nevyužívalo písku jen k dělání báboviček, a nebudete jej k tomu nutit, je vše v pořádku a za zkoušku to určitě stojí. Pokud si však závodními úspěchy vašeho dítěte chcete vynahradit vlastní nesplněný sen, je všechno špatně. Dítě musí samo chtít. Je to hodně smutný pohled, když na motokrosové trati řve rodič na šestiletého prcka, že mu to nejde, a dítě má pocit, že je to jeho chyba. Tudy cesta nevede.

Samozřejmostí je taky dobrý zdravotní stav dítěte (a vlastně i váš) po všech stránkách. A abyste tento zdravotní stav udrželi co nejdéle, je třeba připravit se na to, že do tohoto koníčku chcete a budete muset něco investovat. Ani zdaleka to nekončí nákupem motorky. Jakmile se dítě dostane na opravdovou motorku, je jedno, jak si myslíte, že může být slabá. Základem je pořádná výbava, kvůli níž budete možná nuceni sáhnout hlouběji do kapsy. Nezapomeňte na to, že děti z každé výbavy brzo vyrostou a musí se kupovat další a další, až to dojde do stádia „proč já vůl jsem jim nekoupil radši křečka.“

Nejde ovšem jenom o peníze, připravte se obětovat i spoustu svého času, nervů a trpělivosti. Bohužel je třeba k tomu přistupovat jinak, než když dítěti koupíte autíčko na dálkové ovládání nebo panenku. Ani dětské motorky totiž nejsou hračky a dítěti se musíte plně věnovat. Nebude na škodu, pokud budete taky trošku zruční, abyste mohli utišit dětský pláč, když se kolečko poláme.

Další věci, které stojí za zvážení, jsou čistě praktického rázu, a to sice zda bude mít dítě kde jezdit a kde bude motorka přebývat. Z nepochopitelného důvodu totiž sousedi často neocení symfonii v podání dvoutaktního orchestru, třebaže se ti barbaři považují za znalce hudby.
A vlastně ještě jedna nemilá zpráva. Jelikož u nás nejsou dětské motocykly příliš zavedeným trendem, je dost možné, že se vám budou špatně shánět. Týká se to zejména japonských a jiných benzínových minikrosek, které si u dealera musíte většinou objednat. Dostupnost ojetin je u některých modelů výrazně lepší.

Věk 2 – 6 let

Jestli jste všechny výše zmíněné překážky schopni překonat, gratuluji, asi ty své děti máte fakt trochu rádi. A teď konečně k těm začátkům. Často uslyšíte radu, že by dítě mělo začít na dětské čtyřkolce, aby se nemuselo trápit s rovnováhou a jen si osahalo plyn. Na té myšlence sice zprvu není nic špatného a vlastně ani na čtyřkolce jako takové, ale tento postup nevede k motocyklovým začátkům.
O co by vám totiž mělo jít v prvé řadě je naučit dítě jezdit bez všelijakých pomocných koleček, zkrátka držet rovnováhu. K tomu ještě není potřeba prcka zatěžovat s ovládáním čehokoliv jiného. V tak nízkém věku se tedy poohlédněte po různých odrážedlech, kterých je na trhu spousta druhů. Dítě by z odrážedla mělo dosáhnout víceméně na zem, aby zpočátku mělo jistotu a postupně začalo samo zvedat nohy.
Ta kvalitnější jsou často vybavena i brzdou v podobě páčky, jakou pak dítě objeví i na motorce. Je také vhodné poohlédnout se po nastavitelné výšce sedla. Pozor, jde nám o trénování rovnováhy, tudíž žádné tříkolky nebo stabilní dvojkolky na obrovských plastových kolech. Na těch pochopitelně jako hračkách není nic špatného, jenom opět – nevedou k motocyklovým začátkům. Není úplně od věci pořídit pro tuhle srandu aspoň cyklistickou helmu, z kopce to docela fičí. Pokud vám však vaše děti přijdou přehnaně chytré, helmu jim nekupujte – výsledky se dostaví téměř ihned.

Jakmile se dítě naučí rovnováze, je teprve možné začít uvažovat o skutečné motorce. To by mělo být nejdříve ve třech letech, ale i to je často moc brzy. Dříve než se konečně pustíme do různých japonských a nejaponských terénních vozítek, nabízí se i volba některého z elektrických výstřelků poslední doby, neboli toho, co za našich začátků nebylo.
Ohledně některých moderních hračiček bych byla poměrně skeptická, přece jen ne všechno plastové na baterky je to pravé. Za jednu z těch lepších vymožeností dnešní doby považuji dětské elektrické trialky. Nebojte, nejedná se o nic, na čem by hned vaše ratolesti musely (ale mohou) provádět kaskadérské kousky. Naopak jde o různě velké motorečky, jejichž výhody jsou zejména ve velmi nízké hmotnosti, nastavitelné maximální rychlosti a samozřejmě v tom, že s nimi nemusíte lítat někde na motokrosové trati, ale jdou prakticky provozovat kdekoliv, protože nejsou hlučné, ani nedělají nepořádek. Docela příznivá je i cena.

Snad bych ještě věnovala pár slov typickým minibikům s designem supersportů, které rodiče hojně nakupují jak pro sebe, tak pro děti. Na jednu stranu proč ne, na stranu druhou se jedná spíše o hračku pro dospělé a děti moc nenaučí z hlediska klasického chování motocyklu. Pro úplné malé začátečníky jsou navíc dost rychlé, a tak bych je přenechala spíše dětem starším a zkušenějším.

A teď se konečně dostáváme k tradičním začátkům na klasických benzínových strojích, připomínající dospělé krosky. Ty se bohužel pohybují už v trochu jiné cenové kategorii, a tak není divu, že spousta rodičů sáhne raději po čínských pitbicích, které vyjdou daleko levněji. I tady je ovšem potřebné přehodnotit priority – jestli nemám na kvalitní motorku, nebudu mít zřejmě ani na kvalitní výbavu. V takovém případě se vyplatí raději pár let počkat, než aby se dítě trápilo na polorozpadlém stroji v cyklistické helmě a teplákách.

Pro ty úplně nejmenší (asi od 3 let) je tu dvoutaktní Yamaha PW50, která je prakticky na trhu již několik let beze změn. Téměř nevyžaduje údržbu, dítě se nemusí trápit s řazením a díky omezovači lze nastavit maximální rychlost tak, abyste to všichni přežili ve zdraví. Vyřádí se na ní ale i starší a dítěti velikostně vydrží i do 6 let.
O trochu větší (asi od 4 let) jsou motorečky Honda CRF50F a Yamaha TT-R50E, v nichž však bublá čtyřtakt a mohou se pochlubit dokonce třemi rychlostními stupni, samozřejmě s automatickou spojkou. A pokud nechováte obra, vydrží tyto stroje s trochou opatrnosti i do 8 let. Všechny tři zmíněné motorky mají vyšší pořizovací cenu, ale útěchou vám bude fakt, že je za podobnou cenu znovu prodáte dalšímu bláznivému rodiči.
Pokud by náhodou chtěl váš prcek ukázat ostatním dětem, že mu to fakt jede, poohlédněte se po dvoutaktní KTM 50 SX. Připravte si ale dvojnásobnou sumu peněz a čtyřnásobnou porci odvahy, tahle minikroska už umí být i zlá, zvlášť s muší váhou čtyřletého dítěte. Zřejmě proto nabízí KTM v řadě doplňků i omezovač výkonu. Jedná se opět o něco vyšší motorku, a tak by měla být vhodná i pro starší děti kolem 7 - 10 let.

Věk 7 – 11 let

Spousta dětí si i v tomto věku vystačí s padesátkou, ale jestli vám špunt rychle roste, může přejít na o něco větší a o dost silnější krosky. Pokud ho chytl motokros, logickým postupem jsou dvoutakty s objemem 60/65 ccm. Na scénu nastupuje Kawasaki se svým modelem KX65 a do konkurence se staví o něco povedenější KTM, která navazuje s 65 SX.
Pokud jste se však rozhodli počkat a dítě bude v tomto věku začínat, není „ostrá“ dvoutaktní šedesátka úplně to pravé. Tady totiž najdete klasicky spojku, šest rychlostí a pořádnou porci výkonu. I když to nedají na první pohled znát, oproti padesátce jsou to prostě už dospívající mašiny vzteklé stejně jako dospívající děti.

Pro ty větší úplné začátečníky se tu přece jenom najde spousta možností. Honda a Yamaha pro ně mají nástupce těch nejmenších, a to sice dvoutaktní PW80, čtyřtaktní CRF70F nebo konkurenční TT-R110E. Nespí ani Kawasaki, která sice na žádný model nenavazuje, ale posílá do boje KLX110. Kromě těchto vozítek se pochopitelně nabízí i větší verze dětské elektrické trialky. Nezapomeňte na to, že ačkoliv tyto stroje neoplývají šíleným výkonem, je třeba, aby si dítě nejprve porozumělo s rovnováhou. V tomto věku už to půjde zřejmě ruku v ruce s učením jízdy na kole.

Věk 12 – 16 let

Vám, jako rodičům, se v této věkové kategorii otevírá nová možnost. Od 12 let může dítě jezdit s vámi jako spolujezdec. Česká legislativa ještě dodává, že podmínkou je, aby dítě dosáhlo na stupačky. Před takovým hrdinským činem je dobré spolujezdce poučit o tom, že se nemá snažit vyrovnávat náklony, jak se má držet, atd.

A opět – stejně jako děti nám rostou i motorky. Máme k dispozici již pořádné závodní stroje v podobě dvoutaktních krosek o objemu 80/85 ccm. Přestože spousta dětí začínala až na těchto osmdesátkách (a údajně jich to pár i přežilo), nejedná se zrovna o začátečnické motorky. Proto, pokud se pro ně přesto rozhodnete, měli byste zvážit různé způsoby omezení výkonu. U této kategorie máte na výběr z menších (17/14) a větších (19/16) kol. O vaši přízeň se poperou značky Yamaha, KTM a Kawasaki s modely YZ, SX a KX.
Pro ty, kteří nemají motokrosové ambice, nebo „teprve“ začínají, je tu třeba čtyřtaktní Yamaha TT-R125. A v 15 letech už lze dělat řidičák, ke kterému bude mít vaše ratolest jistě dobrou průpravu.
A nebojte se, před vámi už to zvládla spousta rodičů. Mají jen mírné psychické poruchy a prázdné kapsy – ale co byste pro svoje děti neudělali?

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.22
Známkováno: 72x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist